HateFree Culture. Nez násilí. Bez nenávisti.

Pokud dáváte přednost čtení v souboru PDF, můžete si zprávu stáhnout ZDE.

Výzkum postojů cílové skupiny k lidským právům a ohroženým menšinám je součástí aktivit Ministerstva pro místní rozvoj ČR, projektu Místo pro všechny – budování prostoru pro vzájemné soužití, který se zaměřuje na osvětu  cílové skupiny mladých lidí o problematice lidských práv, rasismu, diskriminace či násilí z nenávisti. Tento výzkum navazuje na předchozí dotazníkové šetření k dané problematice, realizované v roce 2014.

Dotazníkové šetření bylo realizováno na dvou cílových podskupinách – a to reprezentativním vzorku populace ČR ve věku 15-30 let a ve věku 21-36 let metodou CAWI na online panelu společnosti Median. Srovnání s výzkumem z roku 2014 bylo provedeno na stejně definované skupině respondentů, s adekvátním věkovým posunem (15-25 let v roce 2014, 21-31 let v současném výzkumu). Tito respondenti byli vybráni z obou hlavních cílových skupin projektu, pokud svým věkem spadali do uvedeného rozmezí, a struktura respondentů byla následně dovážena, aby odpovídala struktuře z roku 2014.

Výzkum se tematicky zaměřuje na následující oblasti: 

• Experimentální otázky, které zjišťují, zda jsou různé situace hodnoceny stejně nebo odlišně, pokud je zmíněna etnicita nebo náboženství aktéra;
• Osobní a zprostředkované zkušenosti s příslušníky menšin;
• Vnímání obsahu pojmu násilí z nenávisti;
• Vztah k jednotlivým skupinám ve společnosti (hodnocení soužití, dostatku informací, vnímání při osobním a veřejném kontaktu, hodnocení jejich postavení v ČR);
• Vnímání kampaně Hate Free;
• Postoje k otázkám lidských práv, z nichž se odvozuje klíčový indikátor – podíl osob z cílové skupiny s pozitivním vztahem k lidským právům.

U otázek, které se opakují z roku 2014, je kompararace uvedena hned za vyhodnocením aktuálních výsledků otázky. Grafy v této zprávě jsou založeny na porovnání dvou hlavních cílových skupin projektu (15-30 let, 21-36 let) a na komparaci výsledků z let 2021 a 2014 – u grafu je vždy uvedeno, co je v daném případě komparováno, a tam, kde je to možné, je barevně odlišeno, o jakou variantu se jedná. 

Statistiky pracují zejména s komparací podílů jednotlivých odpovědí a dále tzv. Top2Boxů a Bottom2Boxů, tedy součtů pozitivních a negativních odpovědí (např. Určitě + Spíše ano, Určitě + Spíše ne).

V experimentálních otázkách projevili nižší míru předsudků („měření jiným metrem“) příslušníci cílové skupiny 15-30 let, oproti skupině 21-36 let. U Romů obecně vidíme, že rozdíly nejsou příliš výrazné, podobně tomu je i u Rusů. U Romů však přetrvávají výrazné rozdíly, co se týče přístupu k bydlení a sociální pomoci od státu.

V otázkách, kde figurovali Vietnamci, byly zaznamenány dokonce pozitivní předsudky (tedy situace, kde figurovali, byly hodnoceny pozitivněji, než bezpříznakové varianty). U Muslimů se projevil velmi výrazný rozdíl při hodnocení mladé dívky, která se vdává dobrovolně/na nátlak rodiny, na druhou stranu v podstatě neutrálně byla hodnocena muslimská učitelka.

Polovina lidí z obou skupin udává, že mají nějakou negativní zkušenost s příslušníkem některé menšiny, nejčastěji šlo o krádež či slovní napadání.

Soužití s Romy, bezdomovci a Muslimy je hodnoceno převážně negativně – zatímco u prvních dvou skupin mají lidé zároveň pocit, že o nich mají dostatek informací, u Muslimů přiznávají, že o jejich životě v ČR dostatek informací nemají.

Násilí z nenávisti je obecně chápáno jako fyzické násilí a jako násilí proti jinakosti (menšině, jiné komunitě). Dotázaní většinou dokázali správně určit, co je násilí z nenávisti – skupina 15-30 let za něj ve větší míře než druhá skupina označovala deadnaming transgender osoby a provolávání hesla „Cikáni do práce“.

Zároveň většina z obou skupin uznává, že násilí z nenávisti je nebezpečím pro celou společnost a i skupinu, na jejímž příslušníkovi je násilí pácháno.

U vnímání situace začlenění některých menšin se rovněž setkáváme s tím, že skupina 15-30 let má pozitivnější postoje, než skupina 21-36 let. Pozitivnější postoje mají také lidé s vysokoškolským vzděláním.

U Muslimů je nejčastěji zastáván názor, že jejich život v ČR je komplikovaný. U Romů, zejména ve skupině 21-36 let, panuje názor, že toho začali požadovat příliš, zatímco se odvolávají na rovná práva všech.

Při otázkách na gaye a lesby, a také transgender osoby, se cílové skupiny do jisté míry rozcházejí – lidé ze skupiny 21-36 let častěji věří, že jejich diskriminace už není v ČR problém, zatímco mladší skupina si více všímá komplikovanosti jejich života.

U Rusů panuje často přesvědčení, že jejich diskriminace není problém, avšak skupina 21-36 let se pak v dalších otázkách projevuje více rusofobně. U Ukrajinců jsou lidé rozpolceni, zda je jejich život komplikovaný, nebo zda jejich diskriminace nepředstavuje problém.

Příslušníci všech menšin jsou ale výraznou většinou lidí při osobním kontaktu akceptováni.

Skupina 15-30 let reaguje oproti skupině 21-36 let negativněji na rasistický humor a na rasistické statusy na Facebooku.

Hoaxům o Romech věří menšina lidí, avšak nejčastější odpovědí je v těchto případech „Nevím“, nikoli, že daný výrok je nepravda. Skupina 21-36 let více věří tomu, že Romové mají nárok na vyšší sociální dávky a důchody při nesplnění běžných podmínek.

1/5 osob z cílové skupiny chápe sama sebe jako příslušníky nějaké specifické skupiny ve společnosti, nejčastěji nositele nějakého fyzického znaku, či jsou členy církve nebo zájmových organizací. Podobný podíl lidí se řadí do LGBT komunity.

Kampaň Hate Free znají 2/5 obou cílových skupin, desetina ji přitom zná dobře, nejčastěji ze sociálních sítí. Kampaň je vnímána převážně pozitivně.

V otázce týkající se odškodnění nedobrovolně sterilizovaných Romských žen existuje nejsilnější podpora respondentů pro nápravu porušování lidských práv. Obdobný postoj sledujeme i u otázky týkající se zrovnoprávnění gayů a leseb a umožnění adopce dětí homosexuálním párům. 

Z celkového hlediska splnilo 71 % respondentů cílové skupiny 15-30 let podmínky k tomu, aby mohli být označeni za osoby s pozitivním přístupem k problematice lidských práv. Ve skupině 21-36 let je to 64 %.

V otázce na interpretaci situace s (romským) dělníkem, který sedí u výkopu a kouří, se interpretace celkově změnila – u neutrálně pojatého výroku se interpretace, že se dělník „fláká“ snížila z 59 % na 36 % (tedy poměr obou interpretací se v podstatě obrátil) a rozdíl mezi ne-Romem a Romem se snížil ze 7 % na 3 % - v tomto ohledu lze tedy konstatovat, že se zmenšily předsudky jak vůči dělníkům, tak vůči Romům. Nicméně najdeme i příklady opačného posunu, a to z rozdílu 7 % na 11 % u situace s dívkou, kterou fackuje starší muž, pokud je zmíněna její romská etnicita.

U otázek, kde se řeší potenciální trest za přečin, můžeme konstatovat, že obecně došlo ke zmírnění toho, jak by mladí lidé pachatele potrestali, přičemž rozdíl dle etnicity zůstal.

U posuzování toho, co je nebo není násilí z nenávisti, lze obecně konstatovat minimálně dílčí zlepšení povědomí – u mnoha položek, které představují násilí z nenávisti, došlo ke zvýšení míry jistoty odpovědi (ze spíše na určitě ano) či k nárůstu celkového podílu těch, kteří daný akt považují za násilí z nenávisti. Např. u situace, kdy někdo napíše na FB, že „cikáni jsou štěnice“ se podíl odpovědi „Určitě ano“ zvýšil ze 42 % na 53 %. Celkový podíl těch, kdo považují nadávání někomu do „úchylného buzeranta“ za násilí z nenávisti, se zvýšil z 61 % na 69 %, k podobnému nárůstu došlo i u „plivnutí na bezdomovce“. O lepším povědomí vypovídá i menší podíl těch, kdo považují za násilí z nenávisti akty, které do této kategorie reálně nepatří (u situace, že Rom napadne taxikáře, došlo ke snížení z 62 % na 51 %).

Posuzované vtipy jsou pak oproti roku 2014 častěji vnímány jako urážlivé a rasistické, naopak méně často jsou vnímány skrze pozitivní přívlastky.

I u posuzování hoaxů a pravdivých informací o Romech se zdá, že jsou zástupci cílové skupiny informovanější – např. podíl těch, kdo věří, že Romské rodiny mají právo na vyšší sociální dávky, než neromské, se snížil o 14 %, ze 44 % na 30 %.

U vnímání zločinů z nenávisti pak také došlo ke změnám postojů, které však nemají jednoznačný směr. Výrazně se např. zvýšila míra nesouhlasu s tím, že oběti si za napadení často mohou samy, a to z 55 % na 72 %. O 8 % (z 81 % na 73 %) ubylo těch, kteří se domnívají, že jedinec má právo být chráněn před nenávistnými projevy na internetu. Obdobně však přibylo 8 % těch, kteří si myslí, že verbální projevy nenávisti nejsou méně závažné, než fyzické napadení. Obecně lze tedy předpokládat, že za změnami stojí to, s čím se lidé setkávají v kontextu svého života a veřejného dění (např. diskuse o sekundární viktimizaci obětí sexuálně motivovaných trestných činů, praktická nemožnost zajistit někomu ochranu před nenávistnými projevy na internetu apod.).

Celkově však můžeme mluvit o tom, že u cílové skupiny z roku 2014 došlo k pozitivnímu posunu v uvědomělosti, co se rasismu a informovanosti o násilí z nenávisti týče.

Výzkum obsahoval test, zda respondenti vnímají a reagují na shodné události, pokud je jejich aktérem Rom/ka, Muslim/ka, Vietnam/ka, Rus/ka a člověk bez specifikace národnosti či nábožentví. Dále byly zařazeny otázky, kde jsou různě příznakové obě varianty (hráč bílé pleti, hráč černé pleti).

Případné rozdíly mohou naznačovat, jak se skupinové vnímání příslušníků menšiny (ať již založené na osobních zkušenostech s jedinci, sdílených informacích či osobním pocitu) přenáší na její členy, o kterých nemáme žádné další informace, či obecněji řečeno, zda je situace vnímána jinak podle toho, kdo je aktérem.

U každého respondenta výzkumu bylo náhodně u každé otázky vybráno, která ze dvou variant znění se mu zobrazí. V dotazníku byly tyto otázky rozmístěny v rámci první poloviny dotazníku, aby respondentovi nebyla jasně zřejmá podstata experimentu.

Otázky, kde v příznakových variantách figurují Romové, se opakují z výzkumu provedeném v roce 2014.Otázky na ostatní skupiny a situace byly do dotazování zařazeny poprvé.

Situace s mladíky, kteří se nahlas baví a pouští si hudbu z mobilu v autobusu, je nepříjemná většině lidí (77 % v případě skupiny 15-30 let, 72 % v případě skupiny 21-36 let v součtu Velmi a Trochu nepříjemně). Pokud je zmíněno, že mladíci jsou Romové, stoupne podíl těch, kterým je situace nepříjemná na 81 %, resp. 80 %. Významný rozdíl tedy vidíme zejména u skupiny 21-36 let, je však při porovnání s druhou skupinou dán zejména tím, že je jim méně nepříjemná neutrální situace.

Výraznější rozdíl u otázky neutrální a se zmíněnou etnicitou mladíků vidíme také u lidí se středoškolským vzděláním bez maturity (65 % vs. 80 % Velmi + Trochu nepříjemné) – ovšem rozdíl je také dán zejména větší tolerancí k neutrální situaci.

V cílové skupině, shodné s tou z roku 2014 (resp. příslušně starší) vidíme, že celkově je situace vnímána jako více nepříjemná, nicméně rozdíl, pokud jsou chlapci Romové, se snížil z 13 % v roce 2014 na 5 % v letošním roce.

Situace s dělníkem, který sedí u výkopu a kouří, je převážně interpretována pozivně, tedy tak, že dotyčný má pracovní přestávku. Přibližně 2/5 lidí pak situaci interpretují tak, že dotyčný se “fláká”. Rozdíl mezi neutrální formulací a Romským dělníkem je i v tomto případě zejména u skupiny 21-36 let a  i zde je dán především pozitivnějším náhledem na neutrální situaci (pouze 30 % interpretuje, že dotyčný se “fláká” v bezpříznakové situaci vs. 39 % v případě Romského dělníka).

V této otázce můžeme konstatovat prakticky setření rozdílu mezi bezpříznakovou variantou otázky a variantou otázky, kde je zmíměno, že se jedná o Romského dělníka. Zatímco v roce 2014 u Romského dělníka předpokládalo, že se “fláká”, o 8 % více lidí oproti bezpříznakové variantě (s rozdílem hlavně u odpovědi “Určitě se fláká”), nyní je rozdíl pouze v řádu 3 %.

V případě situace s dívkou, kterou na ulici fackuje postarší muž, je situace poměrně jasně napříč skupinami i variantami otázky interpretována tak, že muž ji napadá a dívka je v ohrožení. Nicméně i v tomto případě vidíme rozdíl 8 % (v případě skupiny 15-30 let) resp. 10 % (v případě skupiny 21-36 let), pokud je zmíněno, že se jedná o Romskou dívku, ve smyslu, že muž se jen brání. Pro obě skupiny zároveň platí, že u neutrální situace je silnější podíl těch, kteří říkají, že muž dívku určitě napadá.

V tomto případě vidíme rozdíl zejména v odpovědích můžů a žen, kdy ženy častěji situaci interpretují, že muž dívku určitě napadá – v případě neutrální otázky je to už žen 51 % a u mužů 43 %, u otázky s Romskou dívkou je rozdíl ještě výraznější, a to 48 % vs. 32 %. Častěji je také v případě Romské dívky situace chápána jako napadení lidmi, kteří se sami cítí být  příslušníkem nějaké specifické společenské skupiny (90 %).

Výsledky u této otázky jsou v obou výzkumech relativně podobné, nicméně můžeme konstatovat, že u neutrální varianty došlo ke zvýšení podílu těch, kteří situaci interpretují tak, že muž dívku napadá, možná v reakci na společenskou diskusi o násilí na ženách. U varianty s Romskou dívkou se o 8 % zvýšil podíl těch, kteří odpověděli, že muž ji určitě napadá a dívka je v ohrožení, nicméně v součtu s odpovědí „Muž ji asi napadá“ se celkový podíl nezměnil.

Rozdíl mezi neutrální variantou a variantou s Romskou dívkou je tedy nyní větší, než v roce 2014, nicméně je dán především změnou v neutrální variantě.

Z otázky, v rámci které respondenti hodnotili, zda nesrovnalosti v platbách DPH u podnikatele jsou spíše snahou o krácení daní, nebo zda se jedná o chybu účetního, je většinovou interpretací, že podnikatel se snaží krátit daně. Nicméně nejzajímavějším poznatkem v této otázce je, že se zde setkáváme s pozitivním předsudkem vůči příslušníkovi menšiny – vietnamskému podnikateli, kdy se častěji předpokládá, že nesrovnalost je chybou účetního. Rozdíl se projevuje zejména u skupiny 15-30 let, kde činí 10 %, u skupiny 21-36 let je tento rozdíl 5 %.

Situace, kdy drahé auto parkuje na místě pro vozíčkáře, je interpretována převážně negativně – tedy tak, že řidič vědomě ignoruje pravidla, popř. že přehlédl, že se jedná  o místo určené pro vozíčkáře. Interpretace, že řidič ignoruje pravidla, je ještě výrazněji zastoupena u skupiny 21-36 let, podobně tak u vysokoškoláků  (74 %, resp. 77 %).

Nejdůležitějším poznatkem však v tomto případě je, že ruská poznávací značka, naznačující, že řidičem auta je Rus, v podstatě nijak neovlivňuje výsledek.
 

S předchozím případem ostře kontrastují výsledky otázky na situaci, kdy se 22letá dívka plánuje vdát a zanechat studia na vysoké škole. V případě, kdy není zmíněna náboženská víra rodiny, předpokládá pouze zanedbatelný podíl respondentů., že je do takového kroku dívka nucená svou rodinou. V případě, kdy je zmíněno, že se jedná o muslimskou rodinu, se 54 % lidí ve skupině 15-30 let a 49 % ve skupině 21-36 let domnívá, že ji do takového rozhodnutí určitě nebo asi nutí rodina. U této otázky tedy můžeme konstatovat největší rozdíl ze všech testovaných situací.

Obdobné rozdělení najdeme napříč všemi sociodemografickými podskupinami.

U otázky na to, zda si matka, které se narodila trojčata, zaslouží státní příspěvek ve výši dvou průměrných platů, se předsudky vůči Romům projevily výrazněji, než v předchozích otázkách týkajících se Romů. 

V případě, kdy není zmíněna etnicita matky, má nárok na státní příspěvek podle více, než 4/5 respondentů v obou skupinách, v případě, že se jedná o Romskou matku, uvádí toto jen 1/2 respondentů, prakticky shodně v obou skupinách.

V obou případech by příspěvek matce daly ve větší míře ženy, než muži (88 % vs. 81 % v případě bezpříznakové otázky a v případě zmínění Romské etnicity pak 57 % vs. 48 %). Romské matce by pak častěji dali příspěvek také ti, kdo jsou sami příslušníky nějaké specifické skupiny ve společnosti (64 %). Naopak jako méně přejícní se v tomto ohledu ukazují lidé se středoškolským vzděláním bez maturity (44 %).

Jak v bezpříznakové variantě otázky, tak ve variantě s Romskou matkou došlo k nárůstu podílu těch, kdo by jí jednorázový příspěvek přiznali, v prvním případě o 13 %, v druhém případě o 11 %. Zvýšení tohoto podílu můžeme považovat za pozitivní, nicméně podstatný rozdíl mezi vnímáním situace u “matky” a “Romské matky” přetrvává, resp. se ještě mírně zvětšil. 

V této otázce bylo cílem zjistit, zda se mění ochota pronajmout byt větší rodině, než pro jakou je oficiálně určen, pokud se jedná o romskou rodinu, což naznačovalo typicky romské jméno osoby, která volá jako zájemce o byt (Dezider Balog/Erika Demeterová), v druhé variantě se pak jednalo o jméno typicky české (Anna Nováková/Filip Novák).

V případě českého jména udává přibližně 1/4 lidí v obou skupinách, že by to byl problém, v případě romského jména je to více, než polovina – 56 % u skupiny 15-30 let, a dokonce 63 % u skupiny 21-36 let. Ochota k pronájmu romské rodině se v tomto případě skutečně snižuje s věkem, což lze vysvětlit zejména tím, že pro starší a ekonomicky samostatné lidi má taková situace reálnější kontury, než pro velmi mladé lidi, kteří s pronajímáním bytu z podstaty nemohou mít přímou zkušenost. Častěji by s tím měli problém také vysokoškoláci (69 %).

U obou variant došlo k dílčímu zvýšení podílu odpovědí, že by takový pronájem nebyl problém, konkrétně o 7 % v neutrální variantě a v otázce na Romskou rodinu o 6 %. Nicméně výrazný rozdíl v odpovědích mezi oběma variantami otázky přetrvává, a to navzdory tomu, že se téma diskriminace Romů v přístupu k bydlení v uplynulých letech pravidelně objevovalo ve veřejném prostoru.

I v otázce na přiměřený trest pro nezletilého chlapce, který vykrade trafiku se ukazuje, že situace je hodnocena do jisté míry jinak v případě, kdy se jedná o romského chlapce.

Obecně by největší část lidí dala chlapci pouze trest pokuty a veřejných prací, nejmírnější trest v podobě např. dvojky z chování by naopak volilo jen minimum lidí. Ostatní 4 možnosti přísnějších trestů mají nižší zastoupení, respondenti jsou mezi ně „rozdrobeni“.

Nicméně vidíme, že přísnější tresty tvoří dohromady větší podíl, pokud je chlapec Rom – v případě skupiny 15-30 let je to 40 % v neutrálním případě oproti 48 % v případě druhém, u skupiny 21-36 let je to 40 % oproti 50 %. U starší skupiny dosahuje také výrazně vyššího podílu udělení nejpřísnějšího trestu, odnětí svobody na 1-2 roky v případě Romského chlapce.

Na Romského chlapce by také byli v průměru výrazně přísnější lidé se středoškolským vzděláním bez maturity.

Celkově lze konstatovat, že v současném výzkumu by lidé trestali méně přísně, než v případě roku 2014. Návrhů přísných trestů ubylo v součtu pro obě varianty o více, než 10 % – rozdíl mezi bezpříznakovou a „romskou“ variantou však přetrvává.

Situace, kdy má žák 50 neomluvených hodin, je jen málokdy interpretována jako prohřešek žáka, za který by měl být potrestán on sám. Obecně nejčastěji se vyskytuje odpověď, že by do školy měli být pozvání rodiče a mělo by jim být vysvětleno, že dítě do školy chodit musí. Část lidí poté volí možnost, že na případ by měla být upozorněna „sociálka“ (OSPOD).

I v tomto případě se setkáváme s pozitivním předsudkem vůči Vietnamcům, kdy se u obou cílových skupin setkáváme s tím, že by menší podíl z nich navrhoval kontaktovat OSPOD v případě vietnamské rodiny, než v bezpříznakovém případě – situace je tedy u vietnamské rodiny vnímána jako méně závažná.

V otázce na interpretaci situace, kdy si dítě, které chodí do školky, stěžuje na přílišnou přísnost učitelky, se ukazuje, že více než 2/3 lidí mají tendenci dítěti věřit. Zároveň se zde ukazuje pouze minimální rozdíl mezi bezpříznakovou variantou a variantou s Muslimskou učitelkou.

Přesto vidíme, že oproti skupině 15-30 let má skupina 21-36 častěji tendenci hodnotit muslimskou učitelku negativně, tedy předpokládat, že je skutečně „přísná“.

V hodnocení toho, jaký trest by měli dostat muži, kteří se poperou v hospodě a poškodí vybavení podniku, se ukazují rozdíly mezi bezpříznakovou variantou a tím, pokud je specifikováno, že se jedná o partu Rusů. 

U bezpříznakové varianty by trest náhrady škody s pokutou, popř. podmíněné odnětí svobody, volilo o něco málo více, než 70 % lidí, a to v obou skupinách. U party Rusů je to v obou skupinách shodně 81 %. Rozdíl dělá pak zejména podíl respondentů u druhého nejpřísnějšího trestu, a to náhrady škody a pokuty 50 tis. Kč.

U otázky na politicky motivované poškozování soch, inspirované událostmi posledních let, se neukazuje rozdíl mezi tím, co daná socha osoba v očích veřejnosti reprezentuje (v tomto případě to byl stalinismus a rasismus). Mezi odpověďmi hodnotícími poškození sochy maršála Koněva vs. britského politika a obchodníka s otroky Edwarda Colstona v rámci cílových skupin prakticky nenajdeme rozdíl.

Nicméně rozdíl se ukazuje mezi skupinami, kdy vidíme, že u skupiny 21-36 let je o 6-7 % vyšší podíl těch, kteří daný akt považují za vandalství, oproti skupině 15-30 let. 

Fotbalistu, který při zápase použije vůči jinému hráči rasistické nadávky, by lidé nejčastěji potrestali zákazem hraní na 5 zápasů, červenou kartou či zákazem hraní na celou sezónu.

Přitom vidíme, že přísnější tresty (distanc) by o něco vyšší podíl respondentů udělil hráči černé pleti, pokud je agresorem – u skupiny 15-30 let je to 58 % vs. 62 %, u skupiny 21-36 let je to 60 % vs. 65 % – rozdíl je tedy v řádu 4 %, resp. 5 %, což není zásadní.

Zajímavé je také povšimnout si toho, že ve skupině 21-36 let je v případě, že je hráč bílé pleti agresorem, vyšší podíl těch, kteří by udělili přísnější trest – distanc na celou sezónu – v tomto ohledu tedy lze říci, že u části této skupiny je přečin ze strany hráče bílé pleti vnímán jako závažnější, než v případě hráče černé pleti.

Osobní negativní zkušenost s příslušníkem nějaké minority udává necelá polovina obou zkoumaných skupin. Ti, kdo negativní zkušenost mají, udávají nejčastěji, že se jednalo o to, že byli okradeni, o negativní zkušenost bez bližší specifikace, a dále, že se setkali se slovním napadáním, urážkami a vulgaritou, zároveň se také setkali s hlučným chováním a pokřikováním. 4 %, resp. 6 % udává, že byli napadeni, či zbiti, podobný podíl má i zkušenost s výtržnostmi, či s obtěžováním a šikanou. Zmíněno bylo také sexuální obtěžování a narážky.

Zkušenosti se částečně liší genderově – muži častěji udávají zkušenost s okradením (10 %) a také napadením/zbitím (7 %), ženy častěji udávaly hlučné chování a pokřikování (7 %) a také zkušenost se sexuálními narážkami a obtěžováním (3 %).

U zprostředkované zkušenosti vidíme cca o 10 % nižší podíl těch, kteří žádnou zkušenost nemají – to je logické, protože mít zprostředkovanou zkušenost (tedy vyprávěnou někým z přátel a známých) je pravděpodobnější, než mít vlastní zkušenost. Rozdíl je tu patrný také mezi skupinou 15-30 let a 21-36 let – v druhé skupině má zkušenost vyšší podíl lidí – pravděpodobně je to dáno tím, že jsou starší a uběhlo tedy během jejich života více času, kdy mohlo k takovým událostem dojít.

Nejčastější zkušeností je zde, stejně jako v případě osobní zkušenosti, okradení. Následuje napadení a zbití, které je mezi osobními zkušenostmi až na pátém místě a pak je to negativní zkušenost bez upřesnění. Ostatní události mají jen velmi nízké zastoupení.

Obecně je za nejproblematičtější považováno soužití s Romy, bezdomovci a Muslimy, přibližně 1/3 lidí pak považuje za problematické také soužití s Rusy a Ukrajinci, menší část poté s LGBT lidmi – trans-lidmi a gayi a lesbami. Pouze minimálně jsou jako problematičtí vnímáni důchodci (senioři), Vietnamci a Židé.

Mezi oběma zkoumanými skupinami najdeme pouze minimální rozdíly, rozdíl se překvapivě projevuje u LGBT lidí, kdy lidé ve věku 15-30 let v o něco větším podílu oproti skupině 21-36 let, i když v celku stále spíše nízkém, odpovídali, že považují za problematické soužití s trans-lidmi, gayi a lesbami. Toto překvapivé zjištění lze pravděpodobně připsat výrazné visibilitě těchto témat mezi nejmladší generací, která zároveň může určité části této generace vadit, případně ji může ovlivňovat nějaká osobní negativní zkušenost.

Ženy mírně problematičtěji hodnotí soužití s Romy, Muslimy a Ukrajinci. Naopak méně problematicky poté hodnotí gaye, lesby a trans-lidi. Soužití s Romy následně jako více problematické hodnotí vysokoškoláci (89 %) a lidé s maturitním vzděláním (86 %), oproti lidem bez maturity (79 %) a lidem se ZŠ vzděláním (68 %). Podobný vzorec vidíme i u soužití s bezdomovci, kdy jej vysokoškoláci hodnotí jako problematické v 61 %a lidé se středoškolským vzděláním bez maturity v 52 %. Naopak problematičtěji hodnotí lidé se středoškolským vzděláním bez maturity soužití s Ukrajinci (36 %), pravděpodobně proto, že pro ně mohou představovat konkurenci na trhu práce.

V roce 2014 byly v rámci této otázky testovány jen skupiny Muslimové, Romové, gayové a lesby, Vietnamci, bezdomovci, důchodci a Židé.

U bezdomovců a důchodců prakticky nedošlo od roku 2014 ke změně, u muslimů došlo k velmi mírnému pozitivnímu posunu, u gayů a leseb naopak k velmi mírnému zhoršení.

Výraznější změny najdeme u Romů, kde došlo zejména k posunu z kategorie „Velmi problémové“ do „Spíše problémové“. U Vietnamců došlo k výraznému nárůstu těch, kdo soužití hodnotí jako „Zcela bezproblémové“ a k celkovému úbytku těch, pro které je obecně problémové. Pozitivní posun zaznamenali i Židé, kde rovněž došlo k nárůstu těch, kteří hodnotí soužití jako „Zcela bezproblémové“.

Lidé nejvíce postrádají informace o životě v ČR u náboženských skupin, tedy Židů a Muslimů (tento nedostatek přitom silněji pociťují lidé ze skupiny 15-30 let). Dále jsou to Rusové a trans-lidé a s mezerou za těmito skupinami Ukrajinci, bezdomovci, Vietnamci, gayové a lesby, Romové a nejmenšímu podílu lidí chybí informace o životě důchodců (seniorů).

V tomto ohledu je zajímavé srovnat, že u dvou skupin, u nichž bylo soužití chápáno jako ve velké míře problematické, mají lidé zároveň většinově pocit, že o jejich životě mají dostatek informací – to se týká bezdomovců a Romů. U další skupiny, s níž bylo soužití hodnoceno jako problematické, a sice Muslimů, naopak respondenti většinově přiznávají, že dostatek informací nemají. Zajímavá je také situace u Židů, s nimiž bylo soužití hodnoceno jako nejméně problematické, a zároveň většina lidí říká, že nemá o jejich životě v ČR dostatek informací.

Obecně hodnocení dostatku informací o různých společenských minoritách zůstává podobné jako v roce 2014, nicméně v některých položkách se nyní lidé domnívají, že je jejich povědomí lepší – to je případ gayů a leseb, důchodců a také Vietnamců. U muslimů došlo k posunu z „Určitě nedostatek“ k „Spíše nedostatek“ informací. Naopak u Romů došlo ke zvýšení podílu těch, kdo přiznávají, že o této skupině mají nedostatek informací.

U sady otázek P04, zaměřených na vnímání Romů v různých sociálních kontextech, vidíme opět v průměru větší míru stereotypního vnímání ze strany starších respondentů 21-36 let. Ti častěji zastávají názor, že nízké vzdělání Romů je zapříčiněno spíše neochotou vzdělávat se než vzdělávacími politikami, podobně je to s vysokou nezaměstnaností Romů. Tu starší respondenti také častěji připisují neochotě Romů pracovat. 

Celkově vidíme, že průměrné odpovědi u každé z otázek jsou ve starší skupině 21-36 let vychýleny více k názorům, které vyjadřují, že obtíže během životní dráhy si zapříčiňují Romové samotní. Naopak mladší cílová skupina 15-30 let se pohybuje v průměru vždy blíže k empatičtějším náhledům na danou situaci ať už se jedná o školství či finanční situaci Romů. 

Ačkoli vidíme rozdíly v postojích cílových skupin, je třeba si také všímat, že v obou cílových skupinách se průměrné odpovědi pohybují v intervalu, který značí negativní náhled na Romy. Do negativních intervalů spadají průměrné odpovědi obou skupin jak v otázce vzdělávání, tak zaměstnanosti Romů (průměry 4,03 pro 15-30 let a 4,13 pro 21-36 let), což značí příklon k výkladu, že Romové mají nízké vzdělání kvůli své neochotě se vzdělávat, nikoli z důvodu nevhodných vzdělávacích politik. 

V otázce zaměstnanosti Romů vidíme mírný posun ke středu škály, tzn. méně přesvědčených o tom, že vysoká nezaměstnanost je způsobena neochotou pracovat. Stále ale názor, že Romové pracovat nechtějí, a proto je mezi nimi vysoká nezaměstnanost, zastává 64 % lidí ve věku 15-30 let a 72 % skupiny 21-36 let. 

Odpovědi se také mírně blíží ke středu škály u otázky na finanční situaci Romů. Většina obou cílových skupin má opět za to, že špatná finanční situace Romů je způsobena jimi samotnými, tzn. jejich špatným zacházením s financemi. Tento názor zastává 65 % mladých mezi 15-30 lety a 70 % mezi 21-36 lety. 

O něco empatičtější jsou mladí lidé, pokud jde o téma Romů hledajících bydlení. Zde už podstatně menší část mladých připisuje vylučování Romů z určitých lokalit či bydlení na ubytovnách a ve vyloučených lokalitách neochotě či neschopnosti Romů. U mladší cílové skupiny 15-30 let má tento názor jen polovina (53 %) a u starší 21-36 let 60 % dotázaných. 

V sadě otázek jsme se také ptali, zda mladí lidé vnímají projevy rasismu spíše ze strany většinové společnosti či ze strany Romů. Odpovědi na tuto otázku jsou z celé sady nejvíce zaměřené do středu, tedy, značná část mladých lidí není přesvědčena, že by se dala označit jedna strana, která se zejména dopouští projevů rasismu. U mladších respondentů 15-30 let vidíme větší podíl těch, kteří vidí projevy rasismu zejména ze strany většinové společnosti 
(33 %). U starší cílové skupiny 21-36 let je tento názor méně častý (25 %). 

Srovnání s rokem 2014 ukazuje v průměrech mírný posun, a to směrem k nižší toleranci a empatii vůči Romům. Zejména u otázky týkající se finanční situace Romů vidíme oproti roku 2014 značný posun, kdy zadlužení Romů zdůvodňovalo špatnou správou vlastních financí 57 % mladých lidí, v roce 2021 to bylo 70 %. Podobně negativně, ačkoli méně výrazně, se posunuly i názory na projevy rasismu a otázky bydlení. Názory na vzdělávání a zaměstnanost zůstávají bez výrazných změn. 

Pod pojmem násilí z nenávisti si lidé nejčastěji vybavili fyzický útok/napadení nebo také bitku. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že se jedná o útok proti menšinám, na čtvrtém místě, že se jedná o útok proti jiné komunitě či smýšlení, dále byla zmiňována rasová motivace útoku. Každý desátý pak zmiňoval že se jedná o konflikty mezi lidmi, kteří se dobře znají (rodina, známí, bývalí partneři). Dále se vyskytovala obecnější odpověď, že se jedná o situaci, kdy někdo někoho nemá rád.

Necelá 1/5 respondentů pak na otázku neodpověděla.

Z uvedených relevantních odpovědí následněmůžeme zobecnit dva hlavní motivy asociací, a sice, že se jedná o násilí fyzické, a dále, že se jedná o násilí proti lidem nějakým způsobem jiným (menšiny, jiná komunita, rasová motivace).

Asociaci s fyzickým útokem měly častěji ženy (19 %), muži zase častěji udávali, že se jedná o útok proti jiné komunitě (14 %). Podobně tak lidé s maturitním a vysokoškolským vzděláním častěji odpovídali ve smyslu, že jde o útok proti menšinám (14 %, resp. 16 %)  a proti jiné komunitě (12 %, resp. 14 %).

Mezi skupinami 15-30 let a 21-36 let jsou spíše jen drobné rozdíly v tom, co považují nebo nepovažují za násilí z nenávisti (obecně mírně vyšší podíl respondentů z první skupiny testované položky za násilí z nenávisti považuje).

V největší míře jsou za násilí z nenávisti považovány činy jako napadení Roma neonacistou, postříkání domu, kde bydlí Romové rasistickým nápisem, rvačka Romů s neonacisty či pomalování bistra s kebabem proti-muslimským nápisem. Poměrně jednoznačně jsou však hodnoceny také akty jako plivnutí na bezdomovce, rasistická protiromská vyjádření na Facebooku, či pokud někdo strhne Muslimce z hlavy šátek.

Méně jednoznačně jsou hodnoceny akty jako protiruská vyjádření na Facebooku ze strany starších lidí, homofobní nadávky, deadnaming (oslovování někoho jeho bývalým jménem, ve vztahu k transgender lidem), či provolávání hesla „Cikáni do práce“. Právě u dvou posledně jmenovaných položek se setkáváme s tím, že je mladší skupina oproti starší častěji jednoznačně hodnotí jako násilí z nenávisti.

Téměř u všech položek platí, že je za násilí z nenávisti považuje větší podíl žen, než mužů. Možným vysvětlením je, že více vnímají společenskou nebezpečnost těchto činů, a tak mají tendenci je označit za násilí z nenávisti. Podobný rozdíl vidíme také u části položek mezi lidmi ve věku 15-19 let a 31-36 let, kdy má právě nejmladší část respondentů tendenci dané akty častěji označit jako násilí z nenávisti – to lze vysvětlit tím, že na jednu stranu mají pravděpodobně nižší právní povědomí, na druhou stranu mají však silnější tendenci dát najevo, že jim takové chování nepřipadá v pořádku. Dle vzdělání si pak můžeme povšimnout zejména toho, že vysokoškoláci mají nuancovanější pohled a tedy v menší míře označují násilí z nenávisti položky, které jím reálně nejsou (Rus ukradne kolegovi v práci mobilní telefon, Rom napadne a okrade taxikáře).

Za násilí z nenávisti je stále téměř jednoznačně považováno, pokud neonacista napadne mladého Roma na zastávce autobusu – u této položky prakticky nedošlo oproti roku 2014 ke změně. Naopak druhá položka nejčastěji považovaná za násilí z nenávisti, a to nápis “Cikáni do plynu” na domě romské rodiny, zaznamenala oproti předchozímu výzkumu nárůst podílu těch, kdo takový akt jednoznačně považují za násilí z nenávisti (z 57 % na 64 %).

Za násilí z nenávisti je také téměř 9/10 osob z cílové skupiny považována rvačka mezi Romy a neonacisty, v podstatě beze změny oproti výzkumu z roku 2014.

Naopak akty ve “středním pásmu”, tedy stále většinou vnímané jako násilí z nenávisti, ale s výraznějším podílem těch, kdo jej za násilí z nenávisti nepovažují – tedy plivnutí na bezdomovce, přirovnání Romů ke štěnicím ve statusu na FB, či neonacisticky zaměřené texty na veřejném koncertě, doznaly oproti roku 2014 nárůst podílu těch, kteří je jednoznačně považují za násilí z nenávisti.

U situace, kdy Rom napadne a okrade taxikáře, došlo k nárůstu těch, kdo ji za násilí z nenávisti nepovažují – i to potvrzuje celkový trend, který vidíme v této otázce, a tedy, že povědomí o tom, co je násilí z nenávisti, se u cílové skupiny aspoň dílčím způsobem zvýšilo.

Sadou šesti výroků jsme zjišťovali aktuální postoje k různým etnickým menšinám. Respondenti se u každého z nich umísťovali do škály podle míry souhlasu, resp. nesouhlasu. Výroky 1 a 2 až 6 indikují spíše negativní hodnocení menšiny, výrok 2 naopak indikuje soucitný postoj. Obecně platí, že negativněji laděné hodnocení je častější u starší cílové skupiny (21 až 36 let) než u mladší (15 až 30 let) a také u lidí se střední školou bez maturity. S „negativními“ výroky naopak častěji nesouhlasí lidé s vysokoškolským vzděláním a také absolventi ZŠ, tedy často ještě studující jedinci. Rozdíly mezi ženami a muži se liší napříč jednotlivými skupinami. Příkladem u Muslimů zaznamenáváme častější souhlas s negativně laděnými výroky u mužů, ovšem v případě Romů považují jejich život v České republice méně často za komplikovaný naopak ženy.

Největší míru souhlasu jsme zaznamenali s tvrzením, že život Muslimů je u nás v mnoha ohledech komplikovaný. V mladší cílové skupině je tento souhlas o pět procentních bodů vyšší. Starší cílová skupina má významně vyšší silný souhlas s výroky: “Začali toho požadovat příliš, zatímco se odvolávají na rovná práva všech” a “Neměli by se snažit dostat někam, kde o ně nikdo nestojí / kam nepatří”. Souhrnně také víc souhlasí s tím, že se v médiích dává Muslimům více pozornosti, než si zaslouží.

V mladší cílové skupině silně souhlasí s tvrzením, že diskriminace Muslimů u nás už není problém častěji muži (10 %), ve starší skupině je u mužů výrazně častější jak silný, tak váhavý souhlas (11 + 37 %). Obecně platí, že u všech výroků s výjimkou druhého (“Jejich život je v České republice v mnoha ohledech komplikovaný”) je míra souhlasu významně vyšší u absolventů středních škol bez maturity.

Největší rozdíl mezi cílovými skupinami panuje u prvního a posledního výroku. Mladší cílová skupina má vyšší silný nesouhlas s tvrzením, že diskriminace Romů u nás není problém, starší skupina tu má naopak výraznější silný souhlas. Nesoulad mezi cílovými skupinami u posledního výroku týkajícího se prostoru v médiích je dán především vyšší mírou váhavého nesouhlasu u mladších. Míra souhlasu resp. nesouhlasu s tvrzením, že život Romů je v ČR v mnoha ohledech komplikovaný, je u obou skupin relativně stejná.

Generační rozdíly v pohledu na Romy jsou velmi patrné. Např. s posledním výrokem týkajícím se mediální pozornosti nesouhlasí 72 % lidí ve věku od 15 do 19 let, ale jen 41 % ve věku 31 až 36 let. S tím, že je život Romů v ČR komplikovaný souhlasí zejména v mladší skupině častěji muži než ženy. 

V mladší skupině si výrazně méně lidí myslí, že diskriminace leseb a gayů již v ČR není problém, narostl zde jak váhavý, tak silný nesouhlas. Více lidí z této cílové skupiny se naopak domnívá, že jejich život je u nás v mnoha ohledech komplikovaný. Významně vyšší je v tomto ohledu zejména silný souhlas. S ostatními výroky souhlasí obě cílové skupiny ve velmi podobné míře.

V obou cílových skupinách souhlasí s „negativněji“ laděnými výroky, tj. s výroky 1 a 2 až 6, častěji muži než ženy. Ženy naopak souhlasí častěji s výrokem 2 o komplikovaném životě leseb a gayů v ČR. 

I v případě trans lidí jsou rozdíly mezi cílovými skupinami patrné zejména u prvních dvou výroků. S tím, že diskriminace trans lidí již u nás není problém, silně nesouhlasí výrazně větší podíl lidí z mladší skupiny než lidí ze starší skupiny. Jde o rozdíl devíti procentních bodů. Mladší mají vyšší míru silného souhlasu s tvrzením, že život trans lidí je v ČR v mnoha ohledech komplikovaný. 

Obě cílové skupiny v podobné míře souhlasí s tím, že trans lidé mají v politickém rozhodování více vlivu, než by měli mít. Ve starší skupině jde ovšem častěji o souhlas silný. V obou cílových skupinách je také výrazně vyšší míra souhlasu s posledními třemi výroky u mužů než u žen. U mužů dosahuje 40 %, u žen jen 30 %. 

V případě Rusů jsou významné rozdíly v postojích mladší a starší cílové skupiny znát zejména u posledních čtyř výroků. Vyšší míra souhlasu je tu vždy u starší skupiny a tento souhlas je také častěji silný. Např. téměř polovina respondentů ve skupině 21 až 36 let souhlasí s tím, že Rusové by se neměli snažit dostat někam, kam nepatří.

Jen přibližně třetina dotázaných v obou skupinách souhlasí s tím, že je život Rusů v ČR v mnoha ohledech komplikovaný. Ve starší cílové skupině je tento souhlas u mužů a žen stejný, v mladší skupině souhlasí častěji muži než ženy.

Podle věku se dotázaní nejvíce rozdělili v otázce, zda mají Rusové víc vlivu v politickém rozhodování, než by mít měli. Ve věku 31 až 36 let s tímto tvrzením souhlasí polovina lidí, ve věku 15 až 19 let již jen necelá třetina.

Více než polovina lidí v obou cílových skupinách souhlasí s tím, že diskriminace Ukrajinců u nás již není problém. Ve starší skupině se ovšem častěji jedná o silný souhlas. Souhlas je tu také patrně vyšší mezi muži. Mladší skupina ale častěji souhlasí s tím, že mají v ČR komplikovaný život. 

Jen velmi málo dotázaných si myslí, že mají Ukrajinci v politickém rozhodování větší vliv, než by mít měli. Ve starší skupině si ovšem mírně více lidí myslí, že toho začali požadovat více. Je to necelá čtvrtina oproti pětině v mladší skupině.

Ve starší skupině je také vyšší míra souhlasu s tím, že by se Ukrajinci neměli snažit dostat tam, kam nepatří. 

Celkově je v porovnání s Rusy míra souhlasu s negativně formulovanými výroky nižší.

Postoje lidí jsou vůči Vietnamcům v ohledu jejich začlenění do české společnosti většinou smířlivější. Kromě nízké míry souhlasu u posledních čtyř výroků lze říci, že o tom svým způsobem svědčí i vyšší míra souhlasu s výrokem prvním. Až dvě třetiny dotázaných totiž odpověděli, že diskriminace Vietnamců u nás už není problém. Silný souhlas je tu patrnější ve starší cílové skupině. V ní se také více lidí domnívá, že by se Vietnamci neměli snažit dostat někam, kde o ně nikdo nestojí, a také že jim je v posledních letech dáváno v médiích více pozornosti, než by si zasloužili. Souhlas s těmito výroky je ale i v této cílové skupině převážně váhavý (spíše souhlasím).

Rozdíly mezi postoji mužů a žen jsou v případě Vietnamců marginální s výjimkou výroku o komplikovanosti jejich života u nás, se kterým častěji souhlasí ženy.

Další sada dotazů směřovala k tomu, zda lidem vadí příslušník menšiny v jedné z pěti pozic či situací, ve kterých se s ním může respondent setkat. Jde o zastávání veřejné funkce, sousedství, zaměstnání, sňatek s příbuzným a transfuze krve.

U Muslimů v porovnání s ostatními menšinami lidé častěji odpovídají, že by jim v předložené situaci vadili, ovšem ne ve všech situacích. Nejčastěji by lidem Muslim vadil ve funkci starosty a při sňatku s blízký příbuzným. V obou případech lidé ze starší cílové skupiny výrazně častěji odpovídali, že by jim Muslim v těchto pozicích rozhodně vadil. Zejména u mladší skupiny by ale nevadil jako spolupracovník – vůbec by v této pozici poté nevadil více než polovině mladších. 

Obecně platí, že by většině dotázaných nevadilo mít Muslima za souseda. Spíše by to vadilo častěji těm, kteří spadají do starší cílové skupiny. Vždy platí, že by v předložené pozici vadil méně mužům než ženám.

Romové v předmětných pozicích také vadí v porovnání s následujícími skupinami častěji. Mezi jednotlivými situacemi ovšem na rozdíl od Muslimů nejsou tak velké rozdíly. Nejvíce dotázaným by vadil sňatek Roma s blízkým příbuzným. V podobné míře by též vadil Rom jako starosta či soused. Nejméně dotázaným by vadil Rom jako spolupracovník. V obou skupinách by vadil méně než 30 %.

Mezi cílovými skupinami je největší rozdíl v postojích k transfuzi krve od Roma. U mladší cílové skupiny by vadila méně často, rozdíl plyne z váhavé odpovědi. Mezi respondenty nejsou v postojích zásadní rozdíly podle jejich vzdělání, a to ani mezi vysokoškoláky a absolventy SŠ bez maturity. Výjimku tvoří ti, kteří mají (zatím) ukončenou jen základní školu – těm Romové v uvedených situacích vadí nejméně.

Gayové a lesby v uvedených scénářích vadí jen malému procentu dotázaných. U mladší cílové skupiny by jako sousedé vadili jen 4 %. Nejvíce lidem by vadil sňatek s blízkým příbuzným. U starší cílové skupiny jde o pětinu, u mladší ještě o méně. Přibližně desetině dotázaných by také vadili gay nebo lesba v pozici starosty / starostky obce.

V případě trans gender lidí je trend odpovědí stejný jako u leseb a gayů s tím rozdílem, že procentuální zastoupení těch, kterým v daných situacích vadí, je mírně vyšší. Patrné je to zejména u sňatku s blízkým příbuzným, kde trans člověk spíše vadí častěji ve starší cílové skupině. Ve všech situacích vadí trans lidé častěji mužům.

Rusové nejčastěji vadí v pozici starosty / starostky obce – častěji tak přitom odpovídají lidé ve starší skupině. Těm by také častěji starosta příslušící k ruskému etniku vadil rozhodně. Vyšší míra odpovědí “vadí” je také v případě sňatku s blízkým příbuzným. Jen velmi malému množství respondentů by vadilo od Rusa přijmout transfuzi krve.

V případě Ukrajinců jsou odpovědi podobně rozloženy jako v případě Rusů. Platí ovšem, že Ukrajinci ve všech pozicích vadí mírně méně často. Lidé také častěji odpovídají, že by Ukrajinec v dané situaci vůbec nevadil. Nejvíce je to patrné u starší cílové skupiny v otázce sňatku s příbuzným. 

Nejméně lidí odpovědělo, že by jim Ukrajinec vadil jako spolupracovník. Největšímu počtu dotázaných by naopak vadil v pozici starosty. Častěji tak opět odpovídají lidé ze starší cílové skupiny, nejméně často potom lidé ve věku 15 až 19 let.

Vietnamci ze všech zjišťovaných menšin vadí v předložených situacích nejméně. Největšímu procentu respondentů by opět vadili v pozici starosty / starostky, nejmenšímu pak na společném pracovišti. I rozdíly mezi cílovými skupinami jsou velmi nízké.

Další sada otázek se týkala vnímání vtipů a jiných příspěvků o Romech na sociálních sítích, konkrétně na Facebooku. Respondenti byli vyzvání k zhodnocení toho, nakolik je považují za urážlivé, vtipné, rasistické, odvážné či nakolik podle nich vystihují podstatu věci. V této části máme k dispozici srovnání s rokem 2014, kdy byly pokládány stejné otázky. Před položením těchto otázek jsme zjišťovali, jak často dotázaní používají internet a jak je tedy velká pravděpodobnost, že se s podobnými příspěvky setkali. 

Více než polovina respondentů používá Facebook několikrát za den. Alespoň několikrát do týdne ho používá 9 z 10 dotázaných. Ve starší cílové skupině je ovšem vyšší procento těch, kteří ho nepoužívají vůbec (8 %).

Obecně je mezi dotázanými vtip především urážlivý a rasistický. Nejméně lidí souhlasí s tím, že vystihuje podstatu věci. K rozdílu mezi cílovými skupinami můžeme říci, že lidé v mladší skupině vtip považují častěji za urážlivý, ve starší skupině je následně častěji považován za vtipný a vystihující podstatu věci. 

Významným faktorem je ve vnímání tohoto vtipu vzdělání. Lidé se střední školou bez maturity považují vtip výrazně častěji za vtipný (54 %) a vystihující podstatu věci (41 %). Za rasistický ho ve větší míře považují ženy (91 %). 

Srovnání současného dotazování s tím z roku 2014 je podobné jako předchozí srovnání cílových kategorií, nicméně v roce 2014 více lidí považovalo výrok za vtipný a vystihující podstatu věci.  

Postoje lidí podle vzdělání byly ve srovnání roku 2014 a 2021 podobné jako v grafu zaměřeném na cílové skupiny. Zejména v roce 2014 jsou ovšem patrné výraznější rozdíly mezi postoji mužů a žen. Ženy tehdy považovaly vtip častěji za urážlivý a rasistický, naopak méně často za vtipný.

Vtip „Cikán studující při zaměstnání“ je považován v největší míře za rasistický a urážlivý. I v tomto případě se projevuje rozdíl mezi skupinami 15-30 let a 21-36 let, kdy polovina druhé zmíněné skupiny považuje vtip za vtipný a vystihující podstatu věci, u první skupiny je to o 11 %, resp. 9 % méně. Celkově je pak nejnižší podíl (2/5) těch, kdo vtip považují za odvážný. I zde tedy můžeme konstatovat, že skupina 15-30 let se projevuje jako uvědomělejší. 

I zde platí, že ženy považují vtip více za rasistický a urážlivý a méně za vtipný, stejně jako lidé s maturitou a vysokoškolským vzděláním oproti středoškolákům bez maturity.

Oproti roku 2014 doznalo vnímání vtipu značného posunu – o 1/5 více lidí v tomto případě považuje vtip za rasistický a urážlivý, a o stejný podíl ubylo těch, kteří jej považují za vtipný a vystihující podstatu věci. Drobně ubylo i těch, kteří vtip považují za odvážný. Lze tedy konstatovat, že citlivost, ve smyslu negativního vnímání rasisticky laděného humoru, se značně zvýšila.

Tento příklad statusu na Facebooku vyvolával u obou cílových skupin velmi podobné pocity. Nejčastěji jej respondenti označovali za rasistický a urážlivý, což uvedly tři čtvrtiny z nich. Třetině se status zdál vtipný. Názor, že tento status vystihuje podstatu věci, měla u mladší cílové skupiny více než polovina, u starší cílové skupiny necelé dvě třetiny, čímž se od sebe tyto dvě skupiny signifikantně liší. 

U mladší cílové skupiny 15-30 let platí, že mladší část skupiny považovala status častěji za urážlivý a rasistický, starší část skupiny častěji vnímala status jako vystihující podstatu věci nebo vtipný. 

Za rasistický tento status označovaly v obou skupinách častěji ženy. Vidíme, že ačkoli lidé výrok vnímají jako rasistický a urážlivý, zároveň jim může připadat i odvážný a vystihující podstatu věci, což je zřejmé hlavně u starší cílové skupiny. 

Ve srovnání se shodnou cílovou skupinou z roku 2014 vidíme, že se postoje posunuly k většímu vnímání statusu jako rasistického a urážlivého, naopak ubyly názory, že status vystihuje podstatu věci, je odvážný nebo vtipný. 

Další příklad statusu o černých pasažérech v Ostravě vzbudil u obou cílových skupin podobné pocity jako předchozí příklad. Pro tři čtvrtiny je urážlivý, a stejný podíl dotázaných jej vnímá rasisticky. Opět necelá polovina považuje status za odvážný a vystupuje opět starší cílová skupina, která si častěji myslí, že status vystihuje podstatu věci. 

Oběma cílovým skupinám ale připadá mnohem méně vtipný, což je dáno samotnou povahou příkladu, na rozdíl od předchozího statusu se nemá jednat o vtip. 

Při srovnání totožných skupin v čase vidíme opět odliv názorů, že je status odvážný, vtipný či vystihující podstatu věci. Naopak přibylo těch, kteří vnímají status jako rasistický a urážlivý, stejně jako v předchozím příkladu C2. 

Respondentů, kteří uvedli alespoň u jednoho z příkladů, že je urážlivý jsme se dále ptali, jak by se v takové situaci zachovali. Ve dvou třetinách by takovéto chování lidé ignorovali, ve třetině případů by lidé alespoň nereagovali, protože jsou přesvědčeni, že nemá smysl se na Facebooku hádat. Ve čtvrtině případů by dotazovaní zvolili cestu nahlášení příspěvku či pisatele za porušování pravidel, mladší cílová skupina by častěji vyhodila pisatele ze svých přátel. Častěji oproti starší věkové skupině uváděli lidé ve věku 15-30 let i přímější konfrontace s pisatelem – řekli by mu osobně, že s ním nesouhlasí nebo by mu to napsali alespoň v osobní zprávě. Přesto by k vnímanému problému tímto způsobem přistupovala jen menšina. 

Oproti stejné skupině z roku 2014 pozorujeme nyní výrazný nárůst ignorování urážlivých vyjádření. Nejvýrazněji, více než trojnásobně, v čase narostl podíl těch, kteří by nahlásili pisatele za porušování pravidel. 

Na druhou stranu oproti roku 2014 ubylo respondentů, kteří by se pustili do komentování a argumentace. Aktuálně se tedy řešení posouvá spíše mimo konfrontaci k anonymnějšímu postupu či častější ignoraci. 

Celkově jsou nejčastěji jako pravdivé vnímány informace o vyšší nezaměstnanosti Romů ze sociálně vyloučených lokalit a o problémech romských dětí ve škole kvůli neabsolvované předškolní výuce. Těmto zprávám věří více než tři čtvrtiny starší cílové skupiny 21-36 let a necelé tři čtvrtiny mladší cílové skupiny 15-30 let. 

Vnímání pravdivosti či nepravdivosti zpráv se mezi cílovými skupinami lišilo ve třech případech. Ve skupině 21-36 let najdeme vyšší podíl respondentů, kteří považovali za pravdivé tvrzení, že Romové dostávají důchody bez splnění povinnosti odpracovaných let a tvrzení, že romská domácnost má nárok na vyšší dávky, podíly nedůvěřujících jsou v obou skupinách stejné. Mladší skupina ukazuje rezervovanější postoj, kdy častěji volila odpověď nevím, než že by považovala tvrzení za pravdivé. 

To, že děti romských rodin ze sociálně vyloučených oblastí často nechodí do školky, díky čemuž mohou mít větší problémy ve škole, považují za pravdivou zprávu častěji lidé ze starší cílové skupiny 21-36 let, a naopak mladší cílová skupina 15-30 označila tuto zprávu častěji za nepravdivou. 

Při rozeznávání hoaxů od pravdivých zpráv pozorujeme významný rozdíl oproti roku 2014 u tří výroků. První je výrok, že romská domácnost má nárok na vyšší dávky než jiné domácnosti. Značně se snížil podíl těch, kteří tuto informaci pokládají za pravdivou na aktuální necelou třetinu, a společně s tím se značně zvětšila skupina, která tuto informaci považuje za nepravdivou na polovinu z někdejší třetiny. 

Druhým výrokem, kde došlo k posunu vnímání je, že Romové dostávají důchody, i když nesplní podmínky na minimum odpracovaných let. Zatímco v roce 2014 tuto informaci považovaly za pravdivou asi dvě pětiny mladých lidí, nyní se podíl snížil a zároveň se velmi výrazně zvětšila skupina těch, kteří informaci považují za nepravdivou téměř na dvojnásobek. 

Třetí výrok o Romech, kteří dostávají léky s výraznou slevou či zdarma je oproti roku 2014 také vnímán značně častěji jako nepravdivý, a to více než polovinou mladých lidí oproti dřívější třetině. 

V názorech na násilí z nenávisti se obě cílové skupiny shodují. Většinou lidí z obou cílových skupin je násilí z nenávisti chápáno jako velké celospolečenské nebezpečí a podobný podíl považuje takovéto útoky za negativní nejen pro samotnou oběť, ale i pro skupinu, k níž oběť náleží. 

Tři čtvrtiny mladých by také souhlasilo s vyššími tresty pro útočníky a také s určitým omezením projevu, aby bylo možné chránit jedince před nenávistnými projevy 
(např. na internetu). 

Naopak nejméně mladých se ztotožňuje s tvrzením, že násilí z nenávisti je čistě záležitostí útočníka a oběti, a také s názorem, že oběti si za napadení často mohou samy tím, jak se oblékají nebo ke které skupině patří apod. 

Od roku 2014 vidíme výrazný posun u názoru, že si oběť násilí z nenávistí může za své napadení sama. Významně narostl podíl mladých lidí, kteří se ostře staví proti tomuto výroku a zároveň i poklesl podíl těch, kteří s tímto tvrzením silně i spíše souhlasí. 

Dále se aktuálně oproti roku 2014 méně mladých domnívá, že by nikdo neměl být postižen či trestán za projevy svých názorů a jejich publikací např. na internetu. Společně s tím se proměnilo i vnímání závažnosti a nebezpečnosti verbálních projevů nenávisti a více mladých nyní rozhodně i spíše nesouhlasí s výrokem, že by verbální projevy nenávisti byly méně nebezpečné než fyzická napadení z nenávisti. 

Lidé, kteří se cítí být příslušníky určité specifické skupiny – etnické, národnostní, sexuální, náboženské nebo například definované na základě fyzických vlastností apod. tvořili v obou cílových skupinách pětinu skupiny. 

Při srovnání skupin z roku 2014 a 2021 vidíme značně vyšší zastoupení mladých, považujících se za příslušníky specifických skupin. Zatímco před sedmi lety se za příslušníky specifických skupin považovalo mírně přes desetinu mladých, v roce 2021 je to téměř pětina. 

V otázce s výběrem konkrétních specifických skupin, subkultur apod. se v mladší cílové skupině 15-30 let ani do jedné nezařadila polovina dotázaných, ze starší cílové skupiny 21-36 let pak více než polovina. 

Nejčastěji se mladí lidé zařazovali mezi nositele nějakého specifického znaku, poté mezi křesťany nebo příslušníky zájmových organizací. 

Z mladší cílové skupiny se desetina řadí mezi LGBT, více než u starší cílové skupiny. Pouhé jednotky procent se řadily k jiným národnostem, a ještě menší je podíl příslušníku ať už pravicových či levicových skupin.

Jako příslušníci Romského etnika se zařadilo pouze 1 % z každé cílové skupiny. 

Oproti roku 2014 vidíme opět úbytek mladých lidí, kteří se neřadí do žádné z uvedených skupin, což koresponduje se zjištěními u otázky S08. Narostl podíl mladých lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, ostatní skupiny zůstávají bez výraznějších změn. 

V povaze a intenzitě kontaktů s Romy se od sebe cílové skupiny výrazně nelišily. Téměř polovina mladých lidí z obou cílových skupin se potkává s Romy zřídka, pro necelou polovinu také platí, že mají Romy mezi známými či spolužáky. 

Více než dvě pětiny mladých se s Romy potkává pravidelně a čtvrtina má Romy v okruhu svých přátel. 

V mladší cílové skupině 15-30 let mají mezi Romy přátele nejčastěji vyučení nebo středoškoláci bez maturity, nejméně potom vysokoškoláci. Pravidelné setkávání s Romy uváděli nejčastěji obyvatelé Karlovarského, Královehradeckého a Ústeckého kraje. 

Ze starší cílové skupiny 21-36 let mají v okruhu přátel Romy nejčastěji lidé se základním vzděláním a vyučení či středoškoláci s maturitou, nejméně opět vysokoškoláci.  

Od roku 2014 se významně zvětšila skupina, která Romy potkává jen zřídka. Zároveň ale podstatně narostl podíl mladých, kteří mají Romy mezi svými známými a spolužáky a i těch, kteří se s Romy přátelí. 

Aktuálně ve skupině 2021 se s Romy potkávají pravidelněji ženy, muži častěji uvedli, že se s nimi setkávají zřídka. V okruhu přátel mají Romy nejčastěji lidé se základním vzděláním. 

Ve skupině 2014 se s Romy naopak pravidelněji potkávali muži a Romové patřili také častěji ke známým nebo spolužákům mužů, častěji to platilo pro mladší část skupiny mezi 15-19 lety. 

Ve znalosti kampaně Hate free a dále ani v názorech na ni se cílové skupiny vzájemně výrazně neodlišovaly. Kampaň Hate Free zaznamenaly dvě pětiny cílové skupiny 15-30 let i skupiny 21-36 let, z toho více než desetina uvedla, že kampaň zná dobře. 

Uvnitř mladší cílové skupiny 15-30 let kampaň častěji neznaly ženy a také nejmladší lidé mezi 15-20 lety se základním vzděláním nebo vyučení se střední školou bez maturity a obyvatelé obcí do 999 obyvatel. Do větší míry jsou s kampaní seznámení příslušníci specifických skupin. 

U starší cílové skupiny 21-36 let mají také nižší povědomí o kampani ženy a lidé se základním vzděláním nebo vyučení a středoškoláci bez maturity. Znalost je vyšší u obyvatel měst nad 100 000 obyvatel a také u příslušníků specifických skupin. 

Ti, kteří kampaň Hate Free zaznamenali, se s ní nejčastěji setkali na sociálních sítích, což platilo pro více než dvě třetiny mladší cílové skupiny a pro dvě třetiny starší cílové skupiny. Druhou nejčastější platformou byla média, třetí Hate Free Zone samolepky. U starší cílové skupiny 21-36 let převládala oproti mladším 15-30 let znalost kampaně z médií a webových stránek. 

Kampaň Hate Free je nejčastěji vnímaná jako poučující, ale také užitečná. Třetí nejčastější je názor, že kampaň je sympatická, a to pro více než dvě třetiny respondentů z obou cílových skupin.

Poučující je kampaň z hlediska obou cílových skupin nejčastěji dle názoru žen. Za užitečnou považují kampaň Hate Free nejvíce příslušníci specifických skupin a ženy, což také platí pro obě cílové skupiny. Sympatická je také častěji pro ženy než pro muže.

V otevřené otázce, která doplňuje předchozí otázku H3A se nejčastěji opakovaly názory, že je kampaň užitečná nebo zajímavá. Myslí si to necelá čtvrtina těch, kteří kampaň Hate Free znají (z obou cílových skupin).

Mladší cílová skupina 15-30 let pak častěji zastávala názor, že kampaň je jednostranná, ukazuje menšiny pouze pozitivně a měla by upozorňovat i na nenávist menšin vůči majoritě. S tím koresponduje i další častý podnět pro zlepšení komunikace, argumentů a snahu o komplexnější náhled na tématiku. K tomu se přidává i srovnání podílu mladších respondentů, kteří si myslí, že kampaň je neobjektivní. 

Starší cílová skupina 21-36 let nejčastěji uváděla, že by kampaň zasloužila více propagace, také by měla cílit na širší okruh lidí a zapojit je. Necelé desetině připadá kampaň příliš extrémní, násilná či agresivní. 

V otázkách politických preferencí se cílové skupiny vzájemně neliší s výjimkou preferencí dvou stran. Zatímco mladší cílová skupina sympatizuje častěji s Piráty, ve starší cílové skupině je ve srovnání mírně vyšší podíl respondentů sympatizujících s SPD Tomia Okamury. 

Téměř pro čtvrtinu z obou cílových skupin však není postoji, které představuje, blízká ani jedna z dotazovaných stran. 

Uvnitř mladší věkové skupiny 15-21 let preferují muži častěji TOP09 a ODS spolu s KDU-ČSL. Ženy se kloní častěji k Zeleným nebo uváděly častěji než muži, že nesympatizují se žádnou uvedenou stranou.

Ve starší věkové skupině 21-36 let jsou muži častěji sympatizanty STAN a také TOP09, ženy častěji než muži a také celkově nejčastěji uváděly, že mezi nabízenými stranami nemají žádného favorita.

Z dotazovaných organizací vychází jako nejsympatičtější pro obě cílové skupiny Člověk v tísni. Zároveň je i výrazně nejznámější ve srovnání s ostatními organizacemi. Naopak nejvíce antipatií vzbuzuje organizace Islám v ČR nechceme, o které si myslí, že je velmi nesympatická zejména respondenti z mladší cílové skupiny.

Mezi další známé a zároveň oblíbené patří Milion chvilek pro demokracii, které jsou nakloněni opět výrazně více respondenti z mladší cílové skupiny, mezi starší věkovou skupinou se objevují častěji antipatie. 

Hnutí Duha je známější a oblíbenější u starší cílové skupiny 21-36 let,  Prague pride – Jsme fér znají a sympatizují s ním především respondenti z mladší cílové skupiny 15-30 let. 

Rekonstrukci státu zná větší část starší cílové skupiny a je u ní tak i oblíbenější. Také Romea je známější mezi starší cílovou skupinou, vzbuzuje u ní ale více antipatií než u mladší cílové skupiny.

V baterii LP1 jsme měřili postoje k lidským právům pomocí příkladů situací, ke kterým reálně docházelo, nebo dochází v České republice. Respondenti vyjadřovali své postoje k jednotlivým situacím a lidským právům pomocí sémantického diferenciálu, kdy se mohli přiklonit jednoznačně či spíše k jednomu z výroků nebo zvolit neutrální střed škály. 

U tématu nedobrovolné sterilizace romských žen v Československu se většina obou cílových skupin přikláněla k názoru, že se jedná o zločin a tyto ženy by měly být odškodněny. V porovnání cílových skupin je tomuto názoru značně více nakloněna mladší skupina 15-30 let, z níž se pro odškodnění jednoznačně nebo spíše vyjádřily více než dvě třetiny dotázaných. Starší cílová skupina 21-36 let je rezervovanější, téměř čtvrtina z ní se nepřiklonila ani k jednomu výroku. 

V obou cílových skupinách platilo, že mladší lidé se častěji klonili k odškodnění. Pro mladší cílovou skupinu 15-30 let platilo, že za logický krok státu sterilizaci Romských žen považovali nejčastěji vyučení a středoškoláci bez maturity. K názoru, že jde o logický krok státu se také významně častěji klonili respondenti z cílové skupiny 15-30 let, pokud pocházeli z Ústeckého kraje. 

Ve starší cílové skupině 21-36 let byli pro odškodnění častěji mladší lidé ve věku 21-25 let. Za logický krok sterilizaci Romských žen považovali, stejně jako v mladší cílové skupině, nejčastěji vyučení a středoškoláci bez maturity.

Názor, že pokud jsou romské děti bez hendikepu posílány automaticky do speciálních škol, jedná se o odpírání práva na vzdělání, vyjádřila častěji opět mladší cílová skupina, a to v polovině případů.

Starší cílová skupina zastávala častěji názor, že jsou Romské děti automaticky posílány do speciálních škol z toho důvodu, že nejsou na školu připravené. K tomuto názoru se přiklonila více než třetina starší cílové skupiny. 

I u této otázky platí věková rozdílnost uvnitř cílových skupin.  Mladší respondenti častěji zastávali názor, že jde o upírání práva na vzdělání, starší se klonili k výkladu, že romské děti nejsou na školu připravené, a proto jsou automaticky posílány do zvláštních škol. Z hlediska vzdělání platí pro obě cílové skupiny, že vyučení a středoškoláci s maturitou se nejčastěji kloní k nepřipravenosti romských dětí na školu. 

Otázka dostupnosti zdravotní péče pro lidi bez domova je jediné téma z celé baterie, u něhož se vzájemně neliší postoje cílových skupin. K názoru, že by zdravotní péče měla přijít za lidmi bez domova ve formě street medicine se celkově přiklonilo přes třetinu všech respondentů. Další necelá třetina zůstala v neutrálním středu a nepřiklonila se ani k jednomu z výroků. Uvnitř cílové skupiny 15-30 let vyjádřili největší podporu poskytování terénní zdravotní péče lidem bez domova osoby mezi 15-20 lety se základním vzděláním. U starší cílové skupiny by byli pro terénní lékařskou péči nakloněni také hlavně mladší respondenti oproti starším a také, na rozdíl od mladší cílové skupiny i středoškoláci s maturitou.

Celkově jsou obě cílové skupiny k manželství a adopci dětí homosexuály spíše nakloněny.

Srovnání postoje cílových skupin nám ukazuje, že mladší cílová skupina je značně více pro zrovnoprávnění a umožnění adopce. Polovina respondentů z této cílové skupiny se na škále zařadila jednoznačně pro. Opět častěji se k tomuto postoji klonily v mladší cílové skupině ženy, naopak nejméně sympatií k tomuto postoji v této cílové skupině vyjádřili vyučení nebo středoškoláci bez maturity. 

Starší cílová skupina se od mladší liší zejména podílem respondentů, kteří se na škále zařadili neutrálně (čtvrtina) nebo se klonili spíše k názoru, že homosexuálům jsou přiznaná stejná práva jako ostatním a přitom stále požadují další, kam spadá v součtu zhruba více než další čtvrtina. 

Celkový postoj k žadatelům o azyl je v souhrnu méně pozitivní a oproti ostatním dotazovaným výrokům zde vidíme výraznou část respondentů, kteří se zařadili na střed škály, tedy nepřiklonili se ani k jednomu z názorů na životní podmínky žadatelů o azyl. U obou cílových skupin se jedná o více než třetinu respondentů. Přesto se i u této otázky ukazuje mladší cílová skupina 15-30 let jako významně empatičtější. 

Naopak k názoru, že žadatelé o azyl musejí něco snést, když žádají o pomoc, se nejvíce přikláněli v mladší cílové skupině opět vyučení a středoškoláci bez maturity. Pro obě cílové skupiny opět platilo, že ženy se častěji klonily k názoru, že stát by měl žadatelům o azyl zajistit důstojné životní podmínky. 

V situaci, kdy Vietnamec dlouhodobě žijící na území ČR nemá nárok na tlumočníka při jednání s úřady, se znovu ukazují jako empatičtější lidé z mladší věkové skupiny 15-30 let. Více než polovina z nich se přiklání k názoru, že by v této situaci měl mít Vietnamec / Vietnamka nárok na tlumočníka. U starší cílové skupiny 21-36 let se naopak dvě pětiny přiklánějí k názoru, že by se měl naučit dostatečně dobře česky. 

V obou cílových skupinách jsou znovu empatičtější ženy. V mladší cílové skupině pak nejvíce lidé se základním vzděláním a zároveň nejmladší lidé mezi 15-20 lety. Ve starší cílové skupině se nejčastěji pro možnost přidělení překladatele vyslovili středoškoláci s maturitou a mladší část respondentů mezi 21-25 lety oproti těm starším. 

Téměř polovina obou skupin podporuje odstranění podmínky sterilizace pro úřední změnu pohlaví transgender lidí. Silněji je tento názor zastoupen u mladší skupiny, ve skupině 21-36 let je pak vyšší podíl odpovědí uprostřed škály. 

Zákaz nošení šátku muslimským studentkám při praxích v nemocnici považuje za zásah do osobnostních práv třetina cílové skupiny 15-30 let, ve skupině 21-36 let je to jen čtvrtina. U této otázky se naopak větší podíl respondentů kloní k názoru, že takový zákaz je v pořádku – u starší cílové skupiny je to dokonce více než poloviční podíl.

Pro všechny dotazované výroky platilo, že větší podporu pro ochranu lidských práv projevili lidé, kteří jsou sami příslušníky specifických skupin či subkultur. 

V odpovědích na otázku, která práva garantuje Listina základních práv a svobod, se odpovědi obou cílových skupin shodují. Většina respondentů z obou cílových skupin vybrala mezi lidská práva právo na svobodu a vyznání víry, právo na zdravotní péči a právo na ochranu před diskriminací. Naopak nejméně byly voleny odpovědi o právu kouřit v hospodě či neplatit daně. Odpovědi, které nepatří mezi lidská práva, uváděli respondenti nejméně často. Nicméně právo vyznávat jakékoli názory, i ty směřující proti právům jiných lidí, nebo právo dodržovat kulturní tradice a zvyky, i pokud jsou v rozporu s jinými lidskými právy, považovala za součást garantovaných lidských práv pětina respondentů v obou cílových skupinách. 

Z cílové skupiny 15-30 let vybírali muži signifikantně častěji právo organizovat se v odborech, ženy uváděly častěji právo na zdravotní péči. Právo vyznávat jakékoli názory i na úkor práv jiných lidí, které není definované jako lidské právo, vybíraly častěji ženy. Domnělé právo kouřit v hospodě uváděli oproti ostatním nejčastěji vyučení a středoškoláci bez maturity.

Ve starší cílové skupině 21-36 let vybírali muži signifikantně častěji právo na svobodu vyznání, což platilo i pro vysokoškoláky. Muži také nejčastěji uváděli právo organizovat se v odborech. 

Právo vyznávat jakékoli názory, i pokud jsou namířené proti právům jiných lidí, uvádělive starší cílové skupině nejčastěji vyučení a středoškoláci bez maturity. 

Celkově platilo, že příslušníci specifických skupin značně častěji vybírali garantovaná lidská práva. Nelze ale říci, že by zároveň méně často vybírali práva, která Listina základních práv a svobod negarantuje. 

V této otázce respondenti vybírali instituce, na které se mohou obrátit ohledně ochrany lidských práv.

V cílové skupině 15-30 let nejčastěji vybírali policii a soud, nejméně často poté dopravní podnik a úvěrovou společnost. V této věkové skupině muži značně častěji vybírali úřad ombudsmana, což platilo také pro věkovou kategorii 26-30 let, tuto instituci také nejčastěji zmiňovali středoškoláci s maturitou a vysokoškoláci. Nejčastěji ombudsmana uváděli respondenti z Jihomoravského kraje a výrazně častěji oproti ostatním také příslušníci specifických společenských skupin. 

Jednotlivé otázky LP sloužily jako podklad pro výpočet baseline postoje k lidským právům. V celkovém porovnání skupin se ukazuje mladší cílová skupina 15-30 let jako pozitivněji přistupující k lidským právům. Téměř dvě pětiny z této skupiny ve všech 4 otázkách prokázaly kladný postoj. Ve starší cílové skupině 21-36 let naopak více respondentů vykazovalo kladný postoj k lidským právům jen v polovině otázek.  I zde se projevuje vliv věku a vzdělání, tak jak se prolínal všemi jednotlivými otázkami, kdy mladší respondenti v obou cílových skupinách zastávali více kladných postojů než starší a naopak nejméně kladné postoje vyjadřovali vyučení a středoškoláci s maturitou.  

Dle stanovených kritérií tedy do kategorie osob s pozitivním vztahem k otázkám lidských práv lze zařadit 71 % osob z cílové skupiny 15-30 let, a 64 % osob z cílové skupiny 21-36 let.

Data z aktuálního výzkumu byla u respondentů, kteří se v posledních 3 letech zapojili do kontinuálního výzkumu MML-TGI, propojena právě s daty z tohoto výzkumu (týkalo se celkem 1 152 respondentů), za účelem hlubšího pochopení faktorů, které ovlivňují míru nesnášenlivých či rasistických postojů respondentů, a jejich vztah k problematice lidských práv, agregována v proměnné „Baseline“.

Z dat MML-TGI byly zvoleny 3 tematické okruhy – názory na politiku a společenské dění, které umožňují hlouběji pochopit světonázorové postoje respondentů, spokojenost s různými oblastmi života, což umožňuje zkoumat souvislost osobní životní zkušenosti s nesnášenlivými postoji či postojem k lidským právům. Třetím okruhem jsou postoje v oblasti ekologie a životního prostředí, zařazené vzhledem k jejich důležitosti pro dnešní dobu.

Proměnná „Baseline“ (respondent má/nemá kladný vztah k lidským právům) tedy byla použita jako závislá (vysvětlovaná) proměnná logistické regrese. Jako nezávislé (vysvětlující) proměnné pak byly použity agregované proměnné získané faktorovou analýzou škál (baterií výroků) v dotazníku z aktuálního výzkumu i z výzkumu MML-TGI. Do finálního modelu byly zahrnuty pouze ty faktory, u nichž se vliv prokázal.

Faktory jsou agregované proměnné vzniklé z dílčích proměnných, které dohromady reprezentují obecnější postoje. Vyšší hodnota (v absolutních číslech) v tabulce znamená, že daná proměnná výrok více tzv. sytí. To znamená, že agregovaný postoj s předloženým výrokem více souvisí, a to buď pozitivně (kladná hodnota) nebo negativně (záporná hodnota).

U baterie k problematice životního prostředí lze identifikovat 3 dílčí faktory: „Globální přístup k životnímu prostředí“, tedy komplexní přístup, zahrnující politickou i osobní rovinu problematiky, „Pasivní přístup“, který znamená uvědomování si negativního stavu věcí, ale bez reakce v podobě změny vlastního chování, a konečně „Individuální přístup“, tedy zaměřující se především na dílčí změny vlastního životního stylu.

V rozsáhlejší baterii výroků týkající se společenského dění můžeme identifikovat 6 faktorů. Je to „osobní zodpovědnost“, tedy akcent na individuální řešení společenských problémů, dále aktivní zájem o společenské dění, spojený s pozitivním vztahem k NATO a EU. Do třetice je to spokojenost (či nespokojenost) s vývojem a stavem společnosti po roce 1989, čtvrtým postojem je akcent na stát („stát by se měl o vše postarat“), tedy postoj etatistický či dokonce paternalistický. Pátým faktorem je míra autoritářství a šestým míra důvěry v současnou vládu (či obecněji politiku).

Baterie spokojenosti s různými oblastmi života se rozpadá pouze do dvou faktorů – spokojenosti s osobním životem a spokojenosti s politickou situací. Ve většině případů tyto faktory respondenty u jednotlivých výroků výrazně rozdělují. Výjimku tvoří spokojenost se společností, ve které jedinec žije. U ní je souvislost obou faktorů s výrokem téměř totožná. 

U baterie výroků o násilí můžeme identifikovat dva faktory, a to míru vnímání závažnosti násilí, respektive odporu proti němu („Proti násilí“) a míru individualizace problematiky, i ve vztahu k vnímání verbálního násilí („Násilí patří k životu“). I v tomto případě faktory postojů k násilí dobře ukazují rozdělení mladých lidí v jednotlivých výrocích.

Logistická regrese je analýza založená na logaritmu šance, že určitá věc nastane nebo nenastane – v tomto případě, zda jedinec bude patřit mezi ty, kdo mají pozitivní vztah k lidským právům, či nikoli. Vpravo od svislé přerušované čáry tedy vidíme faktory, které šanci mít pozitivní vztah k lidským právům zvyšují, vlevo naopak ty, které tuto šanci snižují.

V grafu tedy vidíme, že šanci na pozitivní postoj k lidským právům nejvíce zvyšuje odpor vůči projevům násilí a aktivní zájem o společnost (spojený s pozitivním hodnocením NATO a EU), jen mírně slabší je pak vliv spokojenosti s vývojem a stavem společnosti (podle některých výroků v baterii konkrétně „po roce 1989“). Dále je to „globální přístup k životnímu prostředí“ – komplexní environmentalistické postoje tedy zvyšují šanci, že člověk bude mít také kladný vztah k lidským právům. V neposlední řadě je to pak vlastní příslušnost k nějaké menšině.

Naopak šanci na kladný vztah k lidským právům snižuje autoritářství a postoj, názor, že násilí patří k životu (resp. individualizace problematiky, jak bylo vysvětleno výše) a také vyšší věk v rámci cílové skupiny. Se slabším vlivem šanci snižuje důvěra v současnou vládu a také postoje zdůrazňující osobní zodpovědnost.

Jak už bylo zmíněno, ostatní faktory, které nejsou do tohoto modelu zařazeny, nemají samostatný statisticky významný vliv. 

Důležité je také zmínit faktor pohlaví, neboť v rámci celého výzkumu vyplývalo, že ženy mají obecně výrazně méně nesnášenlivé postoje. Tento poznatek samozřejmě platí, nicméně v regresním modelu se ukazuje, že vliv pohlaví nemá samostatný vliv při započtení ostatních faktorů. Jinými slovy, rozdíl nelze vysvětlit příslušností k pohlaví jako takovou, ale skrze ostatní zastávané postoje, věk a vlastní příslušnost k menšině.

Stejnou sadu proměnných z MML-TGI, jako u regresní a faktorové analýzy, jsme použili i pro korelační analýzu, a zkoumali jsme korelaci s bateriemi otázek na hodnocení postavení menšin ve společnosti a vnímanou konfliktnost soužití s menšinami. 

Korelace vyjadřuje statistickou závislost dvou veličin, tedy měří vzájemný vztah dvou proměnných. Pokud určité hodnoty jedné proměnné mají tendenci se vyskytovat spolu s určitými hodnotami druhé proměnné, jsou tyto proměnné korelované. Pro měření korelace jsme použili Spearmanův korelační koeficient, který zachycuje rostoucí či klesající vztahy mezi proměnnými, nejen lineární, a je rezistentní vůči odlehlým hodnotám.

Tak, jak je nastíněno u regresní a faktorové analýzy spokojenosti s oblastmi života, i v korelační analýze vidíme, že spokojenost má obecně pozitivní vliv na vnímanou konfliktnost soužití s menšinami. Pro výpočty korelací jsme proměnnou, vyjadřující nakolik respondenti vnímají soužití s jednotlivými menšinami za konfliktní, sloučili a pracujeme se souhrnem, vyjadřujícím celkové vnímání konfliktnosti soužití s menšinami.

Nejméně problematicky soužití s menšinami v souhrnu vnímají mladí lidé, kteří jsou spokojeni se svým životem, životní úrovní, zdravotním stavem a také se společností, v níž žijí. 

Vidíme celkově pozitivnější vnímání soužití s menšinami s vyšší spokojeností ve všech oblastech.

V tomto případě jde však o poměrně slabý vztah spokojenosti a vnímané konfliktnosti soužití s menšinami.

Mladí lidé, spokojení s politickou situací v ČR, vykazují větší tendenci k nesnášenlivým postojům vůči muslimům a Romům. Totéž platí, pokud jsou spokojeni se společností, kde žijí. 

Pokud jsou mladí lidé spokojení se svou životní úrovní, mají tendenci se s větší empatií a důrazem na rovnoprávnost stavět k Muslimům, Romům a trans osobám. 

Podobně se ukazuje, že mladí lidé, kteří jsou spokojeni se svým zdravím mají mírně pozitivnější postoj k trans osobám a Rusům. Ve všech popisovaných případech se nicméně jedná o nízkou úroveň provázanosti.

U mladých lidí, kteří jsou spokojeni se svou životní úrovní, vidíme menší tendenci ke společenskému distancování se od dotazovaných skupin. Platí to ve vztahu k muslimům, Romům, lesbám a gayům, Rusům i Ukrajincům. 

Pokud jsou spokojeni se svou prací či studiem, mají mírně častěji kladný postoj k Ukrajincům. 

Opět jde jen o slabý vliv spokojenosti na sociální distanci.

Mladí lidé, kteří smýšlí ekologičtěji, mají menší tendenci vnímat soužití s menšinami jako konfliktní. To ukázaly i předchozí analýzy.

Konkrétně se k pozitivnějšímu náhledu na vzájemné soužití posouvají mladí lidé, kteří jsou ochotní měnit svůj životní styl, jsou sympatizanty ekologických hnutí a věří, že individuální chování může přispět ke zlepšení stavu životního prostředí. 

Vliv ekologického smýšlení je ale i v těchto případech poměrně malý.

V této sadě ekologických postojů vidíme pozitivní vliv ekologického smýšlení na empatii a postoje k právům menšin. Nejsilněji k pozitivním postojům vůči menšinám inklinují lidé, kteří jsou ochotní změnit svůj životní styl ve prospěch životního prostředí, či jsou ochotní připlácet si za ekologicky přijatelné produkty. 

Pozitivní vztah ekologického smýšlení a postojů k menšinám je viditelný vůči všem dotazovaným skupinám s výjimkou postojů k Rusům. V jejich případě většina ekologických postojů, s výjimkou dvou, nemá spojitost.

Pozitivní vliv na postoje k menšinám u těchto proměnných není univerzální, tedy nevztahuje se ke všem dotazovaným menšinám. Pouze sympatizování s ekologickými hnutími působí univerzálně pozitivně na postoje a empatii k menšinám. 

Nejslabší vazba je u těch, kteří za příčinu zhoršování životního prostředí považují překotný rozvoj techniky a civilizace. 

Podobně i souhlas s výstavbou jaderných elektráren u nás ovlivňuje vztah k menšinám jen částečně a to pouze vůči LGBT komunitě. 

Úroveň souvislosti je stále poměrně nízká. Pokud respondent sympatizuje s ekologickými hnutími, posouvá se na střední úroveň.

Většina proměnných, vyjadřující ekologické postoje mají pozitivní vliv na postoje (míru sociální blízkosti) ke všem dotazovaným menšinám. 

Výjimkou je sociální distance k Vietnamcům, kdy se zvyšuje odtažitost vůči této skupině u většiny ekologických postojů. 

Výjimku vidíme i u sociální distance k trans osobám, vůči kterým vidíme negativní vztah u mladých lidí, kteří uvedli, že se vědomě snaží recyklovat. U tohoto postoje se nabízí hypotéza, že recyklace je v ČR rozšířenou činností a nejde tak o chování, které by implikovalo výrazněji ekologické názory a chování.

I u sociální distance se znovu objevuje dříve pozorovaný nízký vliv souhlasu s výstavbou jaderných elektráren a také názoru, že zhoršování stavu životního prostředí je způsobeno rozvojem techniky a civilizace.

Ti, kteří vidí původ zhoršujícího se životního prostředí v rozvoji techniky a civilizace mají tendenci projevovat větší sociální blízkost ke členům LGBT+ komunity. Nejmenší sociální distanci vyjadřují mladí, kteří sympatizují s ekologickými hnutími, vůči trans osobám. Další ekologické postoje jsou spjaté s nižší sociální distancí vůči všem dotazovaným skupinám.

Totéž (menší sociální distance vůči dotazovaným skupinám) platí i v souvislosti se spokojeností s vývojem ČR po roce 1989, vnímají členství v EU jako osobně přínosné anebo vnímají členství v NATO jako prospěšné.  

Za problematičtější považují soužití s menšinami mladí lidé, pokud pociťují nízkou míru sociální důvěry. A také, pokud si myslí, že jsou na sebe v současné době lidé zlí. 

Naopak mladí lidé, kteří vnímají život v pozitivnějším světle, například, že si lidé pomáhají nebo mají pocit většího vlivu na vývoj v ČR skrze volby, vnímají soužití s menšinami jako méně problematické. 

Pokud zastávají mladí lidé liberální názory na společenské dění a zajímají se o mezinárodní dění, pak se u nich projevuje menší tendence k diskriminaci menšin.

Naopak ti, kteří se identifikují s autoritářskými pohledy, například, že úpadek společnosti může být zastaven pouze prosazením tvrdších zákonů, pak vidíme silně negativní postoje zejména k muslimům, Romům i Vietnamcům, o něco méně pak i ke všem dalším menšinám.

Podobně lidé s názorem, že náš národ se nemůže spoléhat na pomoc od ostatních, mají negativnější postoje k muslimům, Romům ale i členům LGBT+ komunity.

Negativní postoje k menšinám univerzálně, s výjimkou Rusů, mají mladí lidé, kteří důvěřují současné vládě. Mladí pociťující nedostatek sociální důvěry zastávají nejvíce negativní postoj k Romům. 

Negativní postoj vidíme také u lidí, kteří se identifikují s názorem, že by každý jednotlivec měl plnit své povinnosti vůči celku a omezit individualismus. 

Naopak mladí lidé, kteří považují za přínosné, že je ČR členem EU, vyjadřují výrazně empatičtější a pozitivnější postoje ke všem dotazovaným menšinám s výjimkou Rusů. S postojem k Rusům neinteraguje většina společenských postojů kromě výše uvedených negativních.

Větší sociální distanci od všech menšin vyjadřují mladí lidé s autoritářským postojem, stejně jako tomu bylo u škály moderního rasismu. 

Větší sociální distanci k muslimům, Romům a trans lidem uvádějí mladí, kteří si myslí, že náš národ se nemůže spoléhat na pomoc od ostatních. To koresponduje i s vyšší mírou nesnášenlivosti vůči těmto skupinám, kterou mladí vyjadřovali, s výše uvedeným názorem na pomoc od ostatních zemí.

Nejsilněji pozitivní vztah a tedy nejmenší sociální distanci vidíme u těch mladých, kteří se zajímají o mezinárodní události, mají za to, že členství v NATO je pro nás prospěšné a že účastí ve volbách mohou ovlivnit další vývoj v ČR. 

Sociální distanci zejména vůči členům LGBT+ komunity pociťují mladí lidé, kteří považují za trvale platné křesťanské zásady. 

Vůči Romům a o něco méně i Ukrajincům, Rusům, Vietnamcům a muslimům pak pociťují sociální distanci mladí lidé, kteří nemají dostatečnou sociální důvěru. 

Jako pozitivní se naopak projevuje přesvědčení, že si lidé navzájem pomáhají a také osobně vnímaný přínos členství ČR v Evropské unii.

Autoři výzkumu:  Mgr. Martina Veverková, Mgr. Monika Kyselá, Mgr. Ivan Cuker