„Táta jezdil s kamionem a doma byl tak dvakrát do měsíce. Pořád se s mámou hádali, až nakonec trávila víc času v hospodě než doma. Našla si tam nového partnera a domů chodila spíš už jen vyspávat kocovinu nebo si na nás vybíjet vztek,” vzpomíná Marek, který žil v prostředí rodičovských hádek od narození. Změna nepřišla ani po tom, co je otec po zjištění matčiny nevěry opustil. Naopak. Nový partner matky rozdával i rány. A to hlavně ve chvílích, kdy se Marek snažil bránit ji a svoje sestry. Mladší přišla na svět, když mu bylo jedenáct. Staral se o ni se svou o dva roky mladší sestrou. V jedenácti letech se stal hlavou rodiny. Vychovával miminko a devítiletou sestru v podmínkách, které by neustál ani mnohý dospělý.
Matka s partnerem utráceli peníze za alkohol, doma tak měli i půl roku odpojenou elektřinu, jídla bylo pořád málo. Sourozenci se občas najedli ve škole, když matka obědy uhradila. Přesto do školy rádi nechodili: „Spolužáci se nám smáli. Bylo evidentní, jak jsme chudí, a to vám dají děti sežrat. Navíc když se matka s partnerem opilí poprali na veřejné akci v naší vesnici, už jsme byli v podstatě dětmi šikanovaní. S odstupem času mě nejvíce fascinuje, že se nám nesnažili pomoci učitelé nebo sousedé. Usínali jsme vyčerpáním ve škole, měli i 300 zameškaných hodin po nočních alkoholových bitkách. Museli slyšet z domu křik. Míval jsem monokly. Ale brali nás jen jako outsidery. Když nás jeden známý připojil na černo na tři přípojky, naprášili nás. Byla nám hrozná zima. Měli jsme kamna s výměníkem a ten bez elektřiny nefunguje,” vzpomíná Marek, který musel jít místo střední školy do práce. Neměl peníze na svačiny ani cesty autobusem. Matka vše propila. Nakonec mu domluvila brigádu v Německu, kde stavěl solární panely. S ohledem na nezletilost na černo. Netušil, kam ho vezou, ani že tam stráví celý měsíc. Ihned po návratu matka proměnila jeho výplatu v několikadenní kocovinu.
Chtěli jsme utéct, ale nebylo kam
Marek se neměl komu svěřit. Nedokázal říct pravdu ani sociálním pracovnicím, které k nim domů přišly. Matka děti před návštěvou úřednic strašila, že je odvedou do dětského domova nebo k otci, který je zlý. Těžko zazlívat dětem, že nedokázaly pochopit, že hůře už být nemůže. A to i přesto, že před jejich zraky mrštila milovaným kotětem o topení tak, že ho zabila. I přesto, že samy schytaly od mámy nejednou rány a kopance. „Pamatuju si, jak mě topila ve vaně. Už si ani nevzpomenu proč. Nebo jak jsem dostal ránu krumpáčem po hlavě, když jsem jí řekl, že by měla míň pít. Sestru přivazovala k topení takovým řetězem, když se pokusila utéct,” popisuje trápení v dětství Marek, který později chodil na brigádu do fabriky, kde bral v kantýně zlevněné jídlo domů sestrám. Sám zůstával většinou o hladu, jen aby ony příliš nestrádaly. Jenže to nestačilo.
Štědrý večer při svíčce ukradené na hřbitově
„Vzpomínám si na den, kdy mi volala sestra, že ty na černo zapojené zásuvky vyhořely. Šli jsme na hřbitov, kde jsme ukradli svíčku. Byli jsme hrozně zoufalí. Byl to Štědrý večer. Seděli jsme doma pod dekou a brečeli,” říká životem osekaný kluk se slzami v očích. Sestru se mu nakonec podařilo získat do pěstounské péče. Bylo to komplikované, ale povedlo se. Prodali za minimální cenu dům v dezolátním stavu a odstěhovali se do podnájmu. Matka zmizela. Řekla, že má rakovinu a musí odjet pryč na léčbu. Zavolala jen, aby jim řekla, že má v Praze byt a že ho zařizuje tak, aby se k ní mohli brzy nastěhovat. Tomu ale po četných zkušenostech nevěřili. V současnosti je pravděpodobně stále vedená jako nezvěstná osoba. S otevřenou náručí se ve dveřích neobjevil ani otec. Dětem napsal, že se stěhuje do Anglie, a od té doby jej nelze kontaktovat. Jediné nabídky pomoci se dočkali od jeho partnerky, kterou nikdy předtím neviděli. O dva roky mladší sestra se chytla špatné party a s Markem již nežije. Nejmladší sestru vychovává babička. Matka jejího otce, který dál pije. Marek žije se svou přítelkyní, která se mu snaží vynahradit všechny dosavadní strasti jeho života láskou a podporou.
„Po letech starání se o druhé, kdy se ze všeho vždy musel vyhrabat sám, si poranil koleno. Kvůli pandemii covidu neproběhla správná léčba a navíc kvůli ní přišel i o práci. Pak přišlo další zranění, vyhřeznutí tří meziobratlových plotének a přetrhnutý křížový vaz na levém koleni. V posledním roce podstoupil dvě operace levého kolene a čeká ho plastika pravého. Přála bych si pro něj auto, aby byl soběstačný, aby měl možnost dojíždět na rehabilitace a pak i do práce. Vždy musel všechno táhnout, vždycky byl ve svém životě až na posledním místě. Zaslouží si teď, aby nebyl na všechno sám,” uzavírá Markova partnerka, která na jeho podporu založila sbírku. Doufá, že přišel čas, kdy bude Markovi štěstí přát.