Začínají Andělské děti. Seriál o rodičích, jejichž děti zemřely před narozením

Obrázek: hand-snow-light-plant-photography-leaf-1161867-pxhere-com

Podle údajů Českého statistického úřadu ročně u nás přijde o dítě zhruba čtrnáct tisíc žen a musí být ukončeno více než tisíc mimoděložních těhotenství. Přestože od devadesátých let počet uměle přerušených těhotenství dlouhodobě klesá, množství samovolných potratů naopak vzrostlo o patnáct procent. Bolestivou zkušeností projde řada žen a rodin, smrt dítěte je přesto stále tématem, o kterém se moc nemluví. Ne každý si tak uvědomuje, jaké situace, pocity, náročná rozhodnutí tyto bolestivé dny, týdny či měsíce provázejí. Jak potrat či porod mrtvého dítěte probíhá? Jaké má žena možnosti? Co ji čeká při pobytu v nemocnici? Jak probíhá pohřeb nenarozeného dítěte? Jakým reakcím okolí musí některé ženy čelit? Jaká je role otce a co zažívají při potratu muži? Odpovědi hledá HateFree Culture v novém seriálu textů Andělské děti – o rodičích, jejichž děti zemřely před narozením..

Česká legislativa (Zákon 372/2011 Sb. o zdravotních službách) rozlišuje porod a potrat na základě hmotnosti dítěte a doby trvání těhotenství. Pokud je po vyjmutí z matčina těla hmotnost dítěte do 500 gramů nebo je mladší 22 týdnů, jedná se o potrat a dítě nazýváme plodem. Variantou je také zamlklý potrat neboli zamlklé těhotenství, při němž plod odumře, ale zůstává nadále v děloze, aniž by matce v dané chvíli způsoboval zdravotní komplikace. Zamlklé těhotenství lze řešit přírodní cestou nebo zákrokem zvaným kyretáž. 

Dítě, které zemřelo po porodu nebo se narodilo mrtvé, je pohřbeno jako jiní zemřelí podle zákona 256/2001 Sb. o pohřebnictví . Pohřeb vypraví rodina nebo obec, v níž se narodilo. Tělo dítěte potraceného bývá podle zákona o zdravotních službách zpopelněno. Vydání pozůstatků není zákonem ošetřeno, záleží tedy na domluvě rodiny s nemocnicí. U dětí mrtvě narozených se podle zákona vždy provádí pitva, lékař ji však může na základě žádosti rodičů odmítnout

Bagatelizace

Začneme-li se ptát žen ve svém okolí, mnohdy zjistíme, že zkušenost s potratem je častější, než se většina z nás domnívá. Podle Pavla Caldy z Gynekologicko-porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze až 20 procent diagnostikovaných těhotenství může skončit v prvních 13 týdnech nezdarem. Přesto na samovolný potrat či smrt dítěte v děloze nejsme v rámci vzdělání – a mnohdy ani výchovy v rodině – připravováni. Kdo z nás ví, co přesně bude po vyslechnutí diagnózy následovat? Kdo zná svá práva a možnosti? Kdo ví, jak vhodně vyjádřit soustrast a nabídnout pomoc rodině, která ztrátou dítěte prochází? Tabuizace a neinformovanost do bolestivého a náročného prožitku mnohdy vnáší další traumata. 

Ve snaze zmírnit trápení rodičů při ztrátě miminka se příbuzní, blízcí a někdy i lékaři uchylují k bagatelizaci. Nenarozené dítě nazývají shlukem buněk či opožděnou menstruací, jeho smrt vysvětlují tím, že to tak příroda chtěla, bylo nemocné nebo postižené. Mnohdy nechybí ani rada, aby rodiče byli rádi a udělali si jiné. Tyto poznámky, byť mohou být motivovány upřímnou snahou pomoci, nepomáhají. Úlevu nepřinese ani ignorace či změna tématu, k čemuž se někteří blízcí uchylují, je-li jim téma nepříjemné nebo nevědí, co říci. 

Potratová politika

V USA a západní Evropě se v posledních letech rozšířila perinatální hospicová péče, která dává rodičům možnost se v případě diagnózy neslučitelné se životem rozhodnout, zda těhotenství přerušit nebo v něm za asistence odborníků pokračovat, dokud nedojde k přirozenému úmrtí dítěte. Tuto péči již začínají ve spolupráci s nemocnicemi nabízet i některé české organizace. Stejně jako přerušení těhotenství či kyretáž má tato alternativa svá zdravotní rizika, je proto podstatné ji konzultovat s lékařem a především provádět pouze se souhlasem matky. V některých zemích s protipotratovou politikou však někdy lékaři odmítají přerušit těhotenství i v případech, kdy plod ohrožuje zdraví ženy. V Polsku kvůli neprovedení zákroku v posledních letech zemřely nejméně čtyři ženy, o kterých víme z médií, Dorota, Izabela, Agnieszka a Justyna. Třiatřicetiletou Dorotu z Bochně 21. května letošního roku přijali v nemocnici Jana Pavla II. v Novém Targu, když jí ve dvacátém týdnu těhotenství odtekla plodová voda. Tři dny ležela na zádech hlavou dolů, dokud plod neodumřel. Dorota zemřela o několik hodin později na sepsi. V polských městech se uskutečnilo několik demonstrací proti současné potratové politice.

Vzpomínky na rodičovství

Své nenarozené láskyplně nazývají andělskými dětmi. Je pro ně důležité uznání, že i přes odchod dítěte se stali rodiči. Mnohdy touží po plnohodnotném rozloučení a uchování vzpomínek. Začíná být běžnou praxí, že nemocnice, často ve spolupráci s pomáhajícími organizacemi, nabízejí možnost seznámení s děťátkem, focení, pořízení otisků a dalších vzpomínkových předmětů. S uchováním památky pomáhají i v posledních letech vznikající pietní místa pro nenarozené a zesnulé děti. Najdeme je na brněnském Ústředním hřbitově, v Třeboni, Olomouci, Českých Budějovicích a nově také ve Vyškově. „Prostor přispěje nejen k útěše nad ztracenou nadějí, ale poslouží také k pochování ostatků do určitého stadia vývoje plodu. Podobných míst v republice není mnoho, a proto považujeme vybudování pietního prostoru za velmi důležité,“ vysvětlil pro zpravodajský server iDnes.cz místostarosta Vyškova Roman Celý. Mezinárodní Den nenarozených dětí připadá na 25. března. Připomíná je také Mezinárodní den duhových dětí, který se slaví 22. srpna. Duhové nazýváme dítě narodivší se do rodiny, jež prošla ztrátou miminka. Symbolizuje naději a nový začátek. Řada matek také sdílí přesvědčení, že andělské dítě jim bratra či sestru „seslalo” z nebe.

Seriál Andělské děti přinese zkušenosti devíti žen a jednoho muže, v jejichž životě zanechalo stopu andělské dítě. V rámci tří článků a dvou rozhovorů přiblíží, jak jejich rodičovství probíhalo, s čím se potýkali a co jim naopak pomohlo.

Ilustrační foto: PXHere