Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Život snů

 

Život snů - Lukáš Houdek

Lukáš HoudekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

23
listopadu
2014

Ne vždycky se člověku všechno povede tak, jak by ostatní chtěli. Někdy to jenom poděláte třeba tim, že se jako teplej narodíte na malý město a nemáte tak ani šanci dodržovat nepsaný kodexy, co jsou po léta platný – třeba nevybočovat. Na malý město, kde se všichni znaj, kde si lidi sami určujou, co je správný a co ne. Ne každej může do škatulky počestnýho a plnohodnotnýho občana zapadnout. I když se vehementně snaží.

Někdy stačí, když vás ve čtyřech letech někdo přeblafne ve sklepě oprejskanýho činžáku, blízký to ututlaj a vy se v naději, že vás někdo pochopí, svěříte spolužákovi. Ne každej ale umí držet slovo. A tak se o vás začnou vykládat historky, začnete bejt divný. Jednou vám máma koupí svetr s růžovou myší, kterej se vám docela líbí. Trapná volba. Alea iacta est! Jste ještě divnější! Výsměch. Pěstí. Nahánění. Obviňování. Začátek ležatý osmičky. Strach.

Když jste vyvrženým teploušem, snažíte se moc nevyčnívat. To ale asi ani při nejlepší vůli nejde. Sice se zavřete doma a tiše se nenávidíte a doufáte, že to jednou skončí, ale kolektivní paměť s chutí povýšit se nad méněcennýho jsou silnější. A tak se z balkónu díváte, jestli je vzduch čistej, abyste už konečně mohli jít k babi na návštěvu - radši průchodem mezi panelákama, tam nikdo moc nechodí. Tu zahlídnete skupinku kluků, je lepší přejít na druhou stranu a počkat za barákem. Pak už je cesta volná.

Někdy je vám už sedumnáct, koukáte na sebe do zrcadla a zjišťujete, že se asi nenávidíte. Škrábete si tu pošpiněnou kůži z obličeje a přemejšlíte, co by řekli tomu, kdybyste se zabili. Jste ale slabý na to, abyste to fakt udělali. A tak jenom sníte film o útěku do anonymity velkýho města. Takovej pražskej biják. Selhání u přímaček na vejšku nepřipadá v úvahu. Ne díky! To fakt ne!

Text je součástí mého uměleckého projektu Život snů z roku 2011. Projekt byl po svém prvním uvedení v galerii Společenského domu v Neratovicích dvě hodiny po vernisáži na příkaz vedení města deinstalován - pro veřejné pobuřování.

  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů

Čtěte dále

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos ...

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

„Ve škole se mi posmívali. Cesta k sebepřijetí je dlouhá,” říká zdravotní sestra s TC syndromem

Jaký je v Česku život s postižením obličeje? O tom ví mnohé zdravotní sestra Petra Dunajová, která se narodila se vzácným Treacher Collinsovým syndromem. Ten může způsobit nevyvinutí lícních kostí, problémy se zrakem a sluchem, rozštěpy pater či postižení dýchacích cest. „Mnozí lidé si myslí, že je při TCS postižen intelekt, ale to je veliký omyl. Lidé s TCS jsou normálně inteligentní,“ popisuje Dunajová nejčastější mýtus pojící se s jejím hendikepem. Svou odlišnost si začala uvědomovat na základní škole. „Tam se mi posmívali nebo měli nemístné poznámky spolužáci. Na slovní útoky jsem nereagovala, dělala jsem, že je neslyším,“ popisuje první těžké okamžiky a dodává: „Protože v okamžiku, kdy jsem se začala obhajovat, tak útoky zesílily. Někdy mě to strašně mrzelo, snažila jsem se nevšímat si toho, přejít to.“ Dnes se s negativními reakcemi setkává minimálně.