Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Život snů

 

Život snů - Lukáš Houdek

Lukáš HoudekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

23
listopadu
2014

Ne vždycky se člověku všechno povede tak, jak by ostatní chtěli. Někdy to jenom poděláte třeba tim, že se jako teplej narodíte na malý město a nemáte tak ani šanci dodržovat nepsaný kodexy, co jsou po léta platný – třeba nevybočovat. Na malý město, kde se všichni znaj, kde si lidi sami určujou, co je správný a co ne. Ne každej může do škatulky počestnýho a plnohodnotnýho občana zapadnout. I když se vehementně snaží.

Někdy stačí, když vás ve čtyřech letech někdo přeblafne ve sklepě oprejskanýho činžáku, blízký to ututlaj a vy se v naději, že vás někdo pochopí, svěříte spolužákovi. Ne každej ale umí držet slovo. A tak se o vás začnou vykládat historky, začnete bejt divný. Jednou vám máma koupí svetr s růžovou myší, kterej se vám docela líbí. Trapná volba. Alea iacta est! Jste ještě divnější! Výsměch. Pěstí. Nahánění. Obviňování. Začátek ležatý osmičky. Strach.

Když jste vyvrženým teploušem, snažíte se moc nevyčnívat. To ale asi ani při nejlepší vůli nejde. Sice se zavřete doma a tiše se nenávidíte a doufáte, že to jednou skončí, ale kolektivní paměť s chutí povýšit se nad méněcennýho jsou silnější. A tak se z balkónu díváte, jestli je vzduch čistej, abyste už konečně mohli jít k babi na návštěvu - radši průchodem mezi panelákama, tam nikdo moc nechodí. Tu zahlídnete skupinku kluků, je lepší přejít na druhou stranu a počkat za barákem. Pak už je cesta volná.

Někdy je vám už sedumnáct, koukáte na sebe do zrcadla a zjišťujete, že se asi nenávidíte. Škrábete si tu pošpiněnou kůži z obličeje a přemejšlíte, co by řekli tomu, kdybyste se zabili. Jste ale slabý na to, abyste to fakt udělali. A tak jenom sníte film o útěku do anonymity velkýho města. Takovej pražskej biják. Selhání u přímaček na vejšku nepřipadá v úvahu. Ne díky! To fakt ne!

Text je součástí mého uměleckého projektu Život snů z roku 2011. Projekt byl po svém prvním uvedení v galerii Společenského domu v Neratovicích dvě hodiny po vernisáži na příkaz vedení města deinstalován - pro veřejné pobuřování.

  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů

Čtěte dále

„Lidé nevědí, s čím se potýkáme,” říkají revmatici. Nemoc se přitom nevyhýbá ani dětem

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

Češi provozují v Gruzii stacionář pro seniory spojený s hostelem pro turisty. Tráví spolu čas i vaří

„Důchod v Gruzii není k žití,“ říká Beáta Máthé z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která pomáhá seniorům v gruzínském městě Chašuri. Důchod samotný je v této zemi pro běžného člověka náročný, situace je ještě horší pro uprchlíky či vnitřně vysídlené. „Mnoho z nich již nikoho nemá. Každý z nich má svůj příběh, ale společné mají jedno – všichni o někoho přišli. Nejčastější je ztráta syna nebo manžela,“ popisuje důvody pomoci Beáta a doplňuje: „Všechny babičky chodí v černém oblečení, a když si člověk s nimi sedne, vidí nejen smutek v očích, ale i sílu jít dál, a to i díky našemu centru.“

Jiří Pasz 25. 3. 2020

Tančí, testuje, konverzuje. Robotický společník vzbuzuje u českých seniorů zvědavost i ostych

Paní Anna je aktivní seniorka, která pravidelně dochází do organizace Život 90 na nejrůznější kurzy, nebo si jen popovídat se spřízněnými dušemi. Její děti žijí v zahraničí, a ona je tudíž, jak říká, často sama. Od loňského roku se Anně naskytla nová možnost rozptýlení – do sídla organizace pravidelně „dochází“ robot jménem Mr. Pepper. Místní jej rychle překřtili na domáčtějšího „Pepu“ a mnozí z nich jeho návštěvy nedočkavě vyhlížejí. Není divu – dokáže vést rozhovor na úrovni, v nabídce má pestrou škálu vědomostních i zábavných programů a kdyby řeč vázla, dokáže si s vámi třeba zatančit. Odkud že se Pepper vlastně vzal?

Adéla Gálová 23. 3. 2020

David Kraus si ve škole prošel šikanou. Dnes podporuje její prevenci

Český zpěvák, herec a skladatel David Kraus se v dětství a dospívání potýkal se šikanou ve škole. „Já jsem zažil šikanu hlavně z toho důvodu, že jsem byl jiný než ostatní děti ve třídě. Byl jsem dyslektik, dysgrafik, takže pro mě byl velký problém napsat diktát tak, abych z něj neměl pětku. A já jsem byl z rodiny, kde mi bylo říkáno, že se můžu uplatnit, když budu dělat věci jinak než ostatní. Byl jsem vychovávaný k individualitě. Pak jsem přišel do školy a najednou byl problém,” popisuje v rozhovoru pro projekt Alpateam. Ten založili studenti Střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, kterým šikana na školách vadí a současná řešení problémů jim přijdou nedostatečná. „Především nás motivoval svět a prostředí kolem nás, nelíbilo se nám, jak někteří učitelé komunikují a jak se chovají k žákům, ale i ostatním pedagogům. Hlavní účel pr ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.