Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Život snů

 

Život snů - Lukáš Houdek

Lukáš HoudekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

23
listopadu
2014

Ne vždycky se člověku všechno povede tak, jak by ostatní chtěli. Někdy to jenom poděláte třeba tim, že se jako teplej narodíte na malý město a nemáte tak ani šanci dodržovat nepsaný kodexy, co jsou po léta platný – třeba nevybočovat. Na malý město, kde se všichni znaj, kde si lidi sami určujou, co je správný a co ne. Ne každej může do škatulky počestnýho a plnohodnotnýho občana zapadnout. I když se vehementně snaží.

Někdy stačí, když vás ve čtyřech letech někdo přeblafne ve sklepě oprejskanýho činžáku, blízký to ututlaj a vy se v naději, že vás někdo pochopí, svěříte spolužákovi. Ne každej ale umí držet slovo. A tak se o vás začnou vykládat historky, začnete bejt divný. Jednou vám máma koupí svetr s růžovou myší, kterej se vám docela líbí. Trapná volba. Alea iacta est! Jste ještě divnější! Výsměch. Pěstí. Nahánění. Obviňování. Začátek ležatý osmičky. Strach.

Když jste vyvrženým teploušem, snažíte se moc nevyčnívat. To ale asi ani při nejlepší vůli nejde. Sice se zavřete doma a tiše se nenávidíte a doufáte, že to jednou skončí, ale kolektivní paměť s chutí povýšit se nad méněcennýho jsou silnější. A tak se z balkónu díváte, jestli je vzduch čistej, abyste už konečně mohli jít k babi na návštěvu - radši průchodem mezi panelákama, tam nikdo moc nechodí. Tu zahlídnete skupinku kluků, je lepší přejít na druhou stranu a počkat za barákem. Pak už je cesta volná.

Někdy je vám už sedumnáct, koukáte na sebe do zrcadla a zjišťujete, že se asi nenávidíte. Škrábete si tu pošpiněnou kůži z obličeje a přemejšlíte, co by řekli tomu, kdybyste se zabili. Jste ale slabý na to, abyste to fakt udělali. A tak jenom sníte film o útěku do anonymity velkýho města. Takovej pražskej biják. Selhání u přímaček na vejšku nepřipadá v úvahu. Ne díky! To fakt ne!

Text je součástí mého uměleckého projektu Život snů z roku 2011. Projekt byl po svém prvním uvedení v galerii Společenského domu v Neratovicích dvě hodiny po vernisáži na příkaz vedení města deinstalován - pro veřejné pobuřování.

  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů
  • Život snů

Čtěte dále

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji poda ...

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Romana Ezrová 23. 1. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do ki ...

„Lidi často strčí Romy do jednoho pytle a tečka,“ říká režisér Marhoul

Z vůbec nejdiskutovanějšího filmu české kinematografie diváci hromadně neodcházejí, jak hlásaly první senzacechtivé titulky. Naopak – jen do kin jich už přišlo bezmála sto tisíc. A to scénárista a režisér vůbec nečekal. „Narovinu říkám, nezlobte se, promiňte, já to nějak špatně odhadl,“ vzkazuje zdejším divákům Václav Marhoul.


Rena Horváthová 23. 1. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.