Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Židovce už nic nenalívej, za chvíli ji čeká transport!

 

Židovce už nic nenalívej, za chvíli ji čeká transport!

Lucie BittalováLucie Bittalová
Autor

Community manager projektu HateFree Culture. Studentka Masarykovy univerzity v Brně, trollerka nácků na internetu.

29
březen
2015

V 16 letech jsem se začala kamarádit s holkou, která pracovala jako barmanka v náckovském baru. Prožívala jsem tehdy těžké období, táta onemocněl schizofrenií, rodiče se rozvedli, brácha to všechno vyřešil tím, že se předávkoval práškama. Zůstala jsem bydlet s mámou a ségrou, se kterýma jsme se hodně hádaly, peněz bylo tak akorát na jídlo. Bezútěšná situace, kterou člověk v pubertě obvykle řeší tím, že se moc nevyskytuje doma.

Do náckovského baru chodil taky jeden kluk, který se mi líbil. Černé delší vlasy, hnědé oči, metalista, starší než já. Chodili jsme ven, psali jsme si smsky, vypadalo to nadějně. Pak jsem se dozvěděla, že ho náckové pozvali mezi sebe a řekli mu, že když jejich nabídku přijme, stane se jejich „vůdcem“. Za několik dní už seděl u stolu v tričku Thor Steinar a s vyholenou hlavou. Pro něj začátek velkého dobrodružství, pro mě zklamání. I když jsme to pak spolu zkusili ještě jednou během jeho náckovského období, netrvalo to dýl než pár dní. Měla jsem potřebu se proti tomu nějak vymezit. Nechala jsem si proto uplést dred, který jsem pak doma několik měsíců horko těžko tajila.

Hned naproti náckovskému baru býval podnik, kam chodila alternativněji naladěná část města, takže tam často docházelo ke rvačkám a konfliktům. Náckové totiž nesnesli nikoho, kdo nějak vybočoval z davu - hulil trávu, nosil moc volné kalhoty nebo se netajil svojí homosexuální orientací. Byla jsem svědkem toho, jak před barem zkopali mého kamaráda nebo jak verbálně šikanovali homosexuálního kluka tak dlouho, dokud se nerozbrečel. Když seděl v slzách zhroucený na chodbě a ptal se sám sebe, co komu tak hrozného udělal, stoupli si vedle něj náckové i s mým Thor Steinerem a začali hajlovat.

Protože jsem neuměla mlčet, chybělo málo k tomu, abych taky dostala přes držku. Dodneška nezapomenu na rozzuřené oči opilé náckyně v těžkých botách, která měla neodbytný pocit, že by mi slušel monokl. Zrovna ji naštěstí pevně držela její kamarádka, tak na mě aspoň před mým odchodem plivla. Taky proběhlo několik neúspěšných pokusů ustřihnout mi můj dred (vždycky některý z nácků nakonec vyměkl), tak mi dali aspoň hezkou přezdívku Židovka. Podívali se na můj nos a hned věděli. Od té doby jsem byla za hurónského smíchu přítomných vždy několikrát za večer připravována na převoz do Osvětimi.

Bar - street view

Díky této zkušenosti vím, že stát se terčem něčí agrese, je až příliš snadné. Fyzické agrese jsem byla ušetřena možná proto, že jsem holka, ale psychického traumatu z verbální šikany se mi podařilo zbavit až za několik let po přestěhování se do zahraničí.

Ráda bych, aby si podobnými zážitky musel projít co nejmenší počet lidí, proto jsem součástí HateFree Culture.

Čtěte dále

„Lidé nevědí, s čím se potýkáme,” říkají revmatici. Nemoc se přitom nevyhýbá ani dětem

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

Češi provozují v Gruzii stacionář pro seniory spojený s hostelem pro turisty. Tráví spolu čas i vaří

„Důchod v Gruzii není k žití,“ říká Beáta Máthé z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která pomáhá seniorům v gruzínském městě Chašuri. Důchod samotný je v této zemi pro běžného člověka náročný, situace je ještě horší pro uprchlíky či vnitřně vysídlené. „Mnoho z nich již nikoho nemá. Každý z nich má svůj příběh, ale společné mají jedno – všichni o někoho přišli. Nejčastější je ztráta syna nebo manžela,“ popisuje důvody pomoci Beáta a doplňuje: „Všechny babičky chodí v černém oblečení, a když si člověk s nimi sedne, vidí nejen smutek v očích, ale i sílu jít dál, a to i díky našemu centru.“

Jiří Pasz 25. 3. 2020

Tančí, testuje, konverzuje. Robotický společník vzbuzuje u českých seniorů zvědavost i ostych

Paní Anna je aktivní seniorka, která pravidelně dochází do organizace Život 90 na nejrůznější kurzy, nebo si jen popovídat se spřízněnými dušemi. Její děti žijí v zahraničí, a ona je tudíž, jak říká, často sama. Od loňského roku se Anně naskytla nová možnost rozptýlení – do sídla organizace pravidelně „dochází“ robot jménem Mr. Pepper. Místní jej rychle překřtili na domáčtějšího „Pepu“ a mnozí z nich jeho návštěvy nedočkavě vyhlížejí. Není divu – dokáže vést rozhovor na úrovni, v nabídce má pestrou škálu vědomostních i zábavných programů a kdyby řeč vázla, dokáže si s vámi třeba zatančit. Odkud že se Pepper vlastně vzal?

Adéla Gálová 23. 3. 2020

David Kraus si ve škole prošel šikanou. Dnes podporuje její prevenci

Český zpěvák, herec a skladatel David Kraus se v dětství a dospívání potýkal se šikanou ve škole. „Já jsem zažil šikanu hlavně z toho důvodu, že jsem byl jiný než ostatní děti ve třídě. Byl jsem dyslektik, dysgrafik, takže pro mě byl velký problém napsat diktát tak, abych z něj neměl pětku. A já jsem byl z rodiny, kde mi bylo říkáno, že se můžu uplatnit, když budu dělat věci jinak než ostatní. Byl jsem vychovávaný k individualitě. Pak jsem přišel do školy a najednou byl problém,” popisuje v rozhovoru pro projekt Alpateam. Ten založili studenti Střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, kterým šikana na školách vadí a současná řešení problémů jim přijdou nedostatečná. „Především nás motivoval svět a prostředí kolem nás, nelíbilo se nám, jak někteří učitelé komunikují a jak se chovají k žákům, ale i ostatním pedagogům. Hlavní účel pr ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.