Podle diskusí na Facebooku se často zdá, že se česká společnost dělí na dva nesmiřitelné tábory. Jedni jsou pro, druzí proti. Většina debat nakonec sklouzne k urážení se, aniž bychom byli schopni si vzájemně vyslechnout, co si skutečně myslíme. Rozhodli jsme se proto oslovit několik častých diskutérů na naší FB stránce, kteří se vůči nám a tématům, kterým se věnujeme, vymezují, a udělat s nimi obsáhlé rozhovory o tom, co si o daných tématech skutečně myslí. Jsme skutečně natolik neslučitelní a nedokážeme se na ničem shodnout? Přinášíme tedy čtvrtý z těchto rozhovorů (první s Petrem Chaloupkem si můžete přečíst ZDE, druhý s Elkou Christiánovou ZDE, třetí s Václavem Mašatem ZDE).
Třiadvacetiletý Tomáš Plánička studuje ekonomii na Západočeské univerzitě v Plzni. Ve volných chvílích si přivydělává brigádně v jazykové škole a pro statistickou firmu. Zajímá se o finance, ekonomii i o politiku.
Jak byste se popsal?
Jako velkého pragmatika. Na politickém kompasu bych se našel u středu, ale spíše liberální pravice. Jsem člověk, který rád konflikty nevyhledává, rád si hledí svého, na druhou stranu mám nějaké názory, rád se o ně dělím, a rád proto debatuji.
Co vnímáte jako nejpalčivější problém ve světovém kontextu? A potom v českém měřítku?
Největším problémem světa je v současné době, podle mě, velká hysterie, kterou odstartovaly americké volby. Ta je současně pozitivní i negativní. Pozitivní v tom, že se hodně lidí, včetně mě, začalo zajímat o politiku. A začali si stát za vlastními názory, což je moc dobře. Na druhou stranu se toho dá snadno zneužít. Vznikají pak právě nepokoje, radikální skupiny.
Čeho se ta hysterie týká?
Hysterie z politických názorů. Velké šarvátky a rozdělení světa. Opět to na jednu stranu vnímám pozitivně. Svět je mnohem zajímavější, když jsou různé strany, které spolu nesouhlasí. Rozdělení je podle mě dobré, ale dnes to vede až do hysterie, která je místy nebezpečná. Ta pak žene některé lidi jak do náručí ISIS, tak pravicových extremistů.
A co se Česka týče?
U nás moc problému vlastně nemáme. Já jsem si vždycky myslel, že je na prd narodit se v České republice. Když se na to ale dívám dnes, začínám si toho vážit víc a víc. Pokud bych měl nějaký problém najít, opět to bude ten konflikt, který se týká témat jako migrace, Miloš Zeman nebo čechofobie. Právě to, že považujeme ostatní za Čecháčky, za jednoduché lidi, působí u velké skupiny lidí v Česku odtažitost, izolujeme se od nich, a to není dobře.
Kdo jsou to ti Čecháčci?
Normální, pracují lidé, co se většinou točí kolem nižších příjmů, někde mezi dělnickou a střední třídou. Je to skupina lidí, která je většinou nacionálního zaměření. Dá se říct, že si váží své země a svobody, žijí takovým „prostším životem“ pro ně naplňujícím. Ti, kterým takový život naplňující nepřijde, tyto „Čecháčky“ kritizují. Teď se také vytvořila taková podskupina, kterou si lidé nazývají Orteláky. V dnešní atmosféře, která je ovlivněna hysterií například také z migrace, právě tito Orteláci tíhnou k nacionálním idejím. A i když je neberou vždy doslova, pořád se v tom trošku najdou a připadá jim, že aspoň někdo mluví o jejich problémech, když málokdy vláda.
Média, fake news a manipulace
Často se v souvislosti se současnou situací v české společnosti zmiňuje strach. Ten je také dáván do souvislosti s migrační krizí nebo islámem. Máte vy z něčeho strach v tomto kontextu?
Co se týče migrace, strach mám. Z toho, jak bude svět tímto směrem vypadat například za deset let. Když někdo někoho týrá, zavoláte na něj policii a ta to vyřeší přímo na místě. Nikoho nenapadne, aby si ty lidi, kteří byli týráni, vzali k sobě domů. A takhle to máme i v podobě státu. Je to problém, který se měl a má se řešit tam. I když to nejde ze dne na den. Trápí mě to, že jsme otevřeli dveře migraci a přestali jsme se starat o to, kdo k nám do Evropy jde. Starosta Londýna nedávno zmiňoval, že se ze Sýrie vrátilo více než dvě stě džihádistů. A tito lidé běhají po Londýně a nikdo jim vstup do Británie nezamezil. To je samo o sobě děsivá představa. Otevřít dveře migraci je v pořádku, pokud si budeme dávat pozor, odkud ten člověk pochází. Jenže se toho dovoluje čím dál víc, stále se ustupuje a na případného bojovníka je nasazena jen slabá ostraha, která se však bojí zasáhnout, aby nebyla obviněna z islamofobie. Vezměte si třeba Německo, jak tam muslimové zapálili synagogu, která hořela během Křišťálové noci v roce 1938. Rozsudek soudu byl, že to byla spravedlivá kritika Izraele. To je absurdní.
To ale není pravda.
Jak to?
Přesně tuhle informaci, která se dostala i do mainstreamových médií, jsme vyvrátili jako manipulaci. Myslím, že tento případ přesně ukazuje, jak může jedno slůvko způsobit zbytečné stupňování napětí. K tomu činu došlo, nicméně rozhodnutí soudu bylo takové, že nešlo o čin z důvodu antisemitismu, ale z důvodu kritiky politiky státu Izrael. K nám se to však dostalo s informací, že mělo jít o oprávněnou kritiku Izraele. Což ten soud neřekl.
Takže to nebyla oprávněná kritika, ale jen kritika.
Ano. To jedno slovo ale v tomto případě dělá hodně. Je otázkou, jak k tomu rozhodnutí soud došel, nicméně zřejmě hledal motiv a shledal, že byl takovýto. I vy sám jste však teď přišel s tím, co se objevilo i v českých médiích. To jedno slůvko z toho udělalo do nebe volající záležitost, že soud vyhodnotí takový čin jako oprávněný.
Pořád si ale nemyslím, že když někdo zapálí synagogu, tak je v pořádku říct, že šlo o kritiku Izraele.
My do toho ale nevidíme. Soud přeci zkoumá motivy útočníků. Netroufám si hodnotit, zda bylo rozhodnutí soudu správné, o tom můžeme polemizovat. Tím případem se však zabývaly soudy opakovaně a i podruhé soud rozsudek potvrdil a útočníci dostali tresty. Takhle to však působí, že byli puštěni bez trestu, protože oprávněně zapálili synagogu.
Teď jsme tím vlastně narazili na nešťastnou věc, že když v tomhle klimatu vyjde taková zpráva, má na psychiku lidí velký vliv. Vyvolá pocit beznaděje. Otázkou je, jak vysoký trest dostali. To se už moc nezmiňuje. Hlavní, co se zmiňuje, je, že šlo o kritiku Izraele, což musí na obyvatele působit strašně depresivně. Největším viníkem toho jsou právě média. Tady vidíte, jak snadno se dá situace změnit. U vás jsem ale také narazil na zprávu, kdy se CNN snažila naaranžovat protest. Trošku mě zarazilo, že jste to hájili s tím, že ten protest tam pořád byl, jen museli sehnat protestující z okolí. Což mi přijde absurdní, protože kdyby se mělo psát o každém protestu, kdy máme po ulici celkem osm lidí, které musíme nahánět, psali bychom o nich každý den tisíce článků.
Když jsem já viděl tu reportáž CNN, bylo mi na první pohled zřejmé, že tam jsou ti lidé postavení pro natáčení. Pokud si to dobře pamatuju, reportérka uvedla, že je na místě události a že tam jsou lidé, kteří přišli vyjádřit nesouhlas s útokem. Pak četla nápisy na jejich transparentech. Co mám já sám zkušenost s médii, probíhá toto i u nás poměrně často. Můžeme se bavit o tom, zda to je dobře, nebo ne, ale jde o poměrně běžné postupy. Televize přijde na demonstraci a osloví demonstranty s tím, že by si je ráda natočila, ale jinde, kvůli lepšímu záběru nebo tichu. Je logické, a je podle mě i dobře, že když se objevilo video zachycující reportérku organizující demonstranty, začali se lidé ptát po vysvětlení. Je to ale spíš věcí toho, jak se dělá zpravodajství obecně. Není to jen věc CNN.
Otázkou je, kolik lidí na té demonstraci bylo doopravdy. Máte pravdu, že je na médiích, jak si to uzpůsobí a že se tak novinařina dělá. Jde ale opět o problém médií, o kterém jsem už mluvil. Bohužel to pak šíří negativní náladu nebo fake news. To není jen o tom, že se šíří nějaká nepravdivá informace, ale také že šíříte jen ty informace, které chcete, aby byly slyšeny.
V tomto případě ale nešlo o reportáž z demonstrace. Televize natáčela živý vstup z místa útoku a ukázala při té příležitosti lidi, kteří na místo přišli protestovat. Když člověk dělá živý vstup z místa, kde stojí lidé s transparenty, ukáže je tam – popisuje to situaci na místě.
Když jste ale CNN s dostatečnými prostředky, abyste si takové video klidně zaplatili a natočili, tak ten fakt, že dopustíte takovou chybu, je prostě obrovský problém pro vaši společnost. To si nemůžete dovolit, zvlášť když jste pod palbou, že vysíláte fake news. Tyto velké televize by se měly snažit o to, aby nedocházelo k vůbec žádným chybám. A tohle je obrovská chyba. To se stávat nesmí.
Nechci se CNN zastávat, ale je tohle skutečně chyba? Není to spíš věc mediálního prostředí a postupů médií při tvorbě zpravodajství? Protože to dělá v určité míře asi celá řada televizí.
Já si myslím, že to chyba stoprocentně je. Když si něco přikrášlujete, musíte se snažit, aby to nebylo aspoň vidět. Nesmí to nikdo natočit, abyste nepodryli vlastní kredibilitu. A to se přesně u CNN stalo.
Ústupky a neochota integrace
Zmínil jste, že se dělají muslimům ústupky. Jaké máte na mysli?
Jsou spíše morálního původu, než institucionálního. I když i v rámci státu a institucí tam ústupky jsou. Teď vám je ale nevyjmenuji. Bavme se tedy spíše o těch ze strany občanů. Například v Británii jsme mohli slyšet o nesčetném množství situací, kdy se policisté báli zasáhnout, protože by byli považováni za islamofoby. Asi největší záležitost, kde se toto nadržování promítá, je právě migrace. My nesledujeme, kdo do té země vchází. To je samozřejmě chyba vlády, není to chyba migrantů. Musíme být však striktnější u toho, koho přijímáme. Kdybychom migrantů brali méně a postupně, problémům by se předešlo. Nebyla by stigmatizace ze strany obyvatel vůči islámu. Věděli bychom, jaké lidi jsme sem vzali. Nebáli bychom se teroru. Ti lidé by se asimilovali.
V diskusích se často vymezujete vůči muslimům a islámu. Proč?
Můj problém s islámem je ten, že chci, aby Česko zůstalo klidnou zemí. V zemích, kde žije nejvíce migrantů, vidíme, že jsou dnes nějaké problémy. Do Německa podle Wall Street Journal přišel asi milion migrantů. Bohužel tam vzniká nějaká zločinnost a nepokoje. V Německu se za rok 2015 odehrálo 1 400 000 zločinů na 81 milionů obyvatel. Migrantů tam bylo zhruba milion a zločinů za ten rok bylo 170 tisíc. Což je drastičtější poměr na obyvatele.
Já na to bohužel nedokážu reagovat, protože nemám v ruce žádná čísla. Spíše se zeptám jinak, týká se to skutečně islámu nebo muslimů jako takových?
To, vůči čemu se já vyhrazuji, souvisí hlavně s islámem, protože země, ze kterých ti lidé odchází, jsou jím ovládány především. Ti lidé z těchto zemí odcházejí a stále chtějí islám praktikovat. Je to pochopitelné, je to pořád jejich víra. Je však neslučitelná s naší kulturou. Hodně lidí z těch muslimských zemí u nás prosazuje právo šaría. Vždy není na vině islám, ale někdy je to dáno i kulturou, což islám a ty migranty často spojuje. Je to kultura zdevastovaných zemí - jak náboženstvím, tak válkou. Například australská vláda se s tím vypořádala tak, že posílá migranty na jejich vlastní ostrovy, čímž nedojde ke kontaktu s místními obyvateli a k tomu, aby se třeba australské ženy musely zahalovat, aby je nepobuřovaly.
A dochází v Evropě skutečně k tomu, že by se ženy musely zahalovat kvůli migrantům?
U nás ne. V Německu se také zahalovat nemusí, ale například ve Švédsku jsou pořád situace, kdy se dívkám doporučuje zakrývat před muslimy v určitých oblastech. Je to něco, co momentálně není až takovým problémem, ale objevuje se postupně. Čím víc takových malých událostí bude, začne problém narůstat. Jde o to strach z toho, aby k tomu skutečně nedošlo. Většina muslimů v evropských zemích chce provozovat právo šaría, i když jen ve svých komunitách. Pořád se ale najdou extremisté, kteří ho chtějí rozšířit i na ostatní. Jedná se často o imámy, kteří mají velký vliv. Já si zkrátka myslím, že muslim, který přijde do Evropy, by se měl co nejvíce snažit naladit na vlnu Evropy a nesnažit se přinést svoji kulturu a hlasitěji ji praktikovat.
A není to, že se ty komunity uzavírají do sebe, trochu produktem přístupu části lokální společnosti, která z jejich přijímání moc nadšená není? Jestli to není takový kolotoč. Nebude člověka, který přijde s vůlí se integrovat, několikeré odmítnutí směrovat k uzavírání se?
Problém integrace není na straně majoritní společnosti. Pochopitelně dojde k tomu, že je ta společnost odmítavá. Zapříčiňuje to masivní migrace. Uprchlíci jsou nejprve zavřeni v táborech, kde se už ta komunita vytváří a dál spolu pak drží. Viděl bych spíš tedy chybu na straně muslimů. Oni přijedou do té země téměř bez ničeho, ta je přijme, čímž už pro ně něco udělá. A jediný jejich úkol je, že musí být ti, kdo vynaloží snahu. Můj názor je ten, že když přijedu do nějaké země, musím se chovat podle ní, je slušnost se do té společnosti integrovat.
Jak ta integrace vypadá? Já mám občas z diskusí dojem, že pokud chodí po ulici žena s hidžábem, není vnímána jako integrovaná. Je tedy otázkou, jak si společnost integraci představuje. Znám řadu muslimek, které nosí šátek a integrované jsou. Přesto je tak někteří lidé nevnímají, pro nějaké vnější znaky nebo kulturu. Mluvíme tedy o integraci, nebo asimilaci?
V muslimských zemích by zase pobuřovalo, kdyby žena neměla pokrytou hlavu. A je logické, že se snažíte, abyste místní nepobuřoval. My zahalování zase vnímáme jako omezování práv žen a pobuřuje nás. Takže kde je pravda?
Asi záleží, o kterých zemích se bavíme. V několika muslimských zemích jsem byl a nezažil jsem, že by někoho pobuřovalo, že žena nemá hidžáb. Není to tak samozřejmě všude, něco jiného asi je, pokud se bavíme o extrémech, jako je Saúdská Arábie.
V těch muslimských zemích jim to prostě vadí, přestože nám třeba nic neřeknou. Když se projdete v burce Německem, kolik lidí vás zastaví s tím, že jim to vadí?
Já jsem se s ničím takovým v muslimských zemích, které jsem navštívil, nesetkal.
Ono je to spíš o tom, že by asi nikomu nevadil člověk se zahalenou hlavou, kdyby to také nepožadoval po jiných ženách. Není to něco, co se stává často, ale v Anglii se objevují protesty právě ze strany muslimů, že chtějí šaríu. A to lidi děsí.
Kdo přesně v Evropě požaduje, aby si zdejší ženy zahalovaly vlasy? Nemluvím teď o nějakých jednotlivých šílencích, které najdeme i na druhé straně, ale o nějakém silnějším proudu.
Já čtu v různých článcích o případech, kdy si muslimové stěžují, že ženy v blízké škole pobuřují svým oblečením, tím, že si nezahalují hlavy. Můžeme ale o tom samozřejmě spekulovat. Jsou to ale i ty pochody za právo šaría. Jsou to extrémní typy typu Konvička, akorát ze strany muslimů, ale Konvička je hodně specifická věc pro naši zemi. Myslím, že v ostatních zemí není na úrovni Konvičky tolik aktérů, jako těch imámů. Problém je, že ten pochod muslimů nakonec proběhne a lidé se k tomu nakonec hlásí. To mi dělá starosti. U nás tomu tak naštěstí není. A bohudík za to. Neměli bychom se chovat jako lidé kolem Konvičky, kteří dost sabotují snahu být rozumní v migraci, a v podstatě říkají, že všichni černí, jsou zlí. Je důležité udržet zemi v nějaké normálnosti a solidaritě.
Já spíš přemýšlím, jestli ty pochody za právo šaría nemůžeme trochu připodobnit k pochodům za vyhánění migrantů. Jestli je tedy pak nenajdeme i někde jinde v bledě modrém, jen s jinou myšlenkou. Kdybychom stavěli českou identitu na tom, že tu probíhají takové pochody, museli bychom říkat, že je česká společnost hnědá, že to s odkazem na pochod extremistů takhle většina Čechů chce. Čímž rozhodně neříkám, že se tyto extrémní tendence nemají řešit, aby se zabránilo protiústavním jednáním a byla dodržována zdejší legislativa.
Je pravda, že takové věci není možné zavést jen tak. Máme Ústavu, která nám zaručuje nějaká práva, která nemohou být ze dne na den změněna. Když se ale podíváme na příklad Ameriky, tak guvernér New Jersey odmítl zrušit sňatky s nezletilými, aby nepobouřil muslimy. Takže nás sice chrání naše Ústava, na druhou stranu tu je stále výjimka, že muslimové mohou mít sňatek s nezletilou dívkou. Teď mi ale třeba udělali radost v Německu, kde je zrušili. Je to hodně dobrá zpráva pro lidi, ubezpečí je. Ukazuje to, že německá kultura nebude ustupovat nějaké kultuře východní. Což je možná špatná zpráva pro desítky dívek, které jsou už na sňatek a bezpečí v něm zvyklé, uleví se ale neskutečnému množství lidí a zlepší to náladu. Z dlouhodobého hlediska jde o dobré rozhodnutí. Ty sňatky sice většinou proběhly v zemích, odkud ti lidé přišli, ale musíme si říct, že se musí zemi, do které přišli, přizpůsobit. Zákony existují právě proto, aby společnost dokázala nějak fungovat. Když víte, do jaké země jdete, je ideální si o ní něco zjistit. A dozvíte se, že pro Evropu je takový sňatek více než kontroverzní. Musíte být připraveni na to, že s tím lidé budou mít problém.
Osobní zkušenosti, Realisté a HateFree
Máte s muslimy nějakou reálnou zkušenost? Odkud čerpáte informace?
Nemám téměř žádnou reálnou zkušenost. Informace jsou čistě z médií, z mých osobních průzkumů nebo statistik. Snažím se bojovat proti něčemu, co by mohlo přijít a snažím se uchovat zemi takovou, jaká je. Abych nemusel mít obavy, které mám. Co se týče osobního styku s muslimy, pár jsem jich potkal jako jednotlivce. Pro mě to nehraje moc velkou roli. Já strašně málo dbám na osobní kontakt s jednotlivými lidmi, protože každý vám může říct, co chce. U těch teroristů se vždy říká, že byli milí lidé a najednou se stane tohle. Radikalizace může být skrytá. Všichni muslimové, které jsem potkal, byli hodně příjemní lidé. Na druhou stranu byl téměř každý, koho jsem v životě potkal, příjemný člověk. Takže to nestojí skoro za zmínku.
Jaké politické strany vám jsou blízké?
Sám mám problém v dnešních politických stranách, protože se hodně mění, včetně jejich idejí. ČSSD se teď snaží za každou cenu zničit, o ODS dlouho nikdo nic neslyšel. To ale vnímám tak, že šla trochu do sebe. Nejvíc ze všech stran mi imponují Realisté. Na druhou stranu je to taková nevolitelná strana, protože pan Robejšek neumí své myšlenky, které jsou mnohdy dobré, prodat. To jejich představení je strašně škrobené.
Co se týká programu, jsou vám tedy Realisté nejbližší?
Jsou mi blízcí, ano.
Jakým zdrojům důvěřujete? Odkud čerpáte informace?
Já převážně z nezávislých médií, konkrétně DailyCaller a Daily Wire, což jsou spíše konzervativní weby. Samozřejmě čerpám z více médií, ale jen těmto dvěma doopravdy věřím. A vím, že když si něco přečtu, jsou ty zdroje většinou pravdivé.
Čím si získaly vaši důvěru?
Je to přes osobnost. Daily Wire je přes postavu Benjamina Shapira, který se také co nejobjektivněji zabývá debatami. Je to například kritik Donadla Trumpa, ale zároveň zastává hodnoty konzervativní země. DailyCaller je nezávislé médium, kterou založila osobnost, která mně imponuje. Jde o Tuckera Carlsona z Fox New. Skrz tyto osobnosti jsem začal tato média sledovat a postupem času jsem zjistil, že se snaží být objektivní, přestože jim to někdy hodně škodí. Často pobouří své čtenáře. Myslím ale, že jde aktuálně o jedny z nejlepších médií.
Často se vůči HateFree Culture vymezujete. Co z vašeho pohledu děláme špatně?
Co se mi nelíbí, je ten úhel pohledu. I ty zprávy se často týkají jen jedné strany argumentů, které spíše poukazují na to, že za ty problémy může majorita. To na jednu stranu pomáhá té minoritě, pomáhá i lidem do ní proniknout a pochopit ji. Co se mi ale nelíbí, je, že právě tím přístupem, kdy se viní hlavně společnost, vzniká ještě horší nálada vůči minoritám. Byl bych rád, kdyby se mezi vámi našel pravicový redaktor, který by mohl ukázat druhý úhel pohledu.
Je něco, co se vám na naší práci naopak líbí?
Některé články, takové ty drobnější zprávy, například o postižených lidech. Na jednu stranu se mi nelíbí, když je třeba beznohá breakdancerka a všichni jí tleskají z mého pohledu jen proto, že má to své postižení. Přitom v reálu to není ono. Na druhou stranu si hodně vážím toho, že se ukazuje i ta světlá stránka jejich života. Že někdo pomáhá a hodně to inspiruje. Takže pokud bych něco o HateFree řekl, že dělá dobře, budou to informace o postižených nebo starých lidech. Zprávy ze života, o tom, že se jim lidé opravdu snaží pomoct. Nejsou to ty pichlavé velké problémy světa, které nepotřebují posolit a rozvířit negativitu. Prostě témata týkající se lidí, kteří nejsou obětí kvůli váze, barvě pleti, ale o životě lidí, kteří to nemají lehké.