Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Hořící hlava a výprava na „šampóny“

 

Jaroslav Valůch

Jaroslav ValůchJaroslav Valůch
Autor

Vedoucí projektu HateFree Culture. Vystudoval marketingovou a mediální komunikaci, působí v krizových koutech světa v oblasti využívání moderních komunikačních prostředků pro pomoc obětem a rozvoj občanských iniciativ.

22
listopadu
2014

Příliš pozdě si uvědomujeme, že jsme na parketu v místním klubu jen já, kámoš s kámoškou a k tomu pět nácků. Netrvá dlouho, a kamarád schytá první ránu do nosu (mě mezitím druhý drží za tři dredy vzadu na hlavě). S krvácejícím nosem kamarád vyráží z parketu na záchod. To se ukázalo jako dobrý nápad - náckové ho jdou hledat a dobít ven. Tam ho jdu bohužel hledat i já, aby v tom nebyl sám. Vytočení náckové se totiž vracejí dovnitř a tak se potkáváme u vstupu. Snad jen díky nečinné přítomnosti vyhazovačů dostávám jen dvě rány -  při tom v ruce držím poloplný kelímek s pivem. Téměř nic jsem z něj nevylil.

To jindy takhle stojíme na autobusové zastávce… „Hulíte trávu co?" „Ne, to je cigareta." Za sebou už tuším další postavu, přes hlavu dostávám tonfou, pak ještě do zad. Kámoš to opět schytá do nosu, má na něj holt smůlu. Vše je rychlé, každý dostal jen pár ran. Později se objevuje policejní auto, snažíme se jim říct, co se stalo, ani nestahují okénko.

Nedlouho poté máme po letech třídní sraz. Na místní diskotéce poznáváme několik zdejších nácků, ale snad se nic nesemele. Je s námi také přítel spolužačky. Trochu se mu s kámošem posmíváme, říkáme mu „steroid“ pro jeho nepřirozeně kulturistický vzhled. Už brzy budeme steroidovi děkovat. Kámošovi začínají hořet vlasy, nácek z vedlejšího boxu mu totiž zapálil dredy. Hlava uhašena, nácek už je na nohou a vyvolává konflikt. Před nás se ovšem staví steroid, nácka to rozhodí a vzdává to. Tentokrát nás tedy při odchodu doprovází pouze pach spálených vlasů.

Nebylo nic příjemného takhle nečekaně dostávat, pro nic za nic. Takové útoky vyvolávají nepříjemné pocity a strach, kterých se člověk jen tak nezbaví. Přesto jsem i já byl schopen něco takového tolerovat a připustit. „Jde se na šampóny!" slyšel jsem vícekrát některé kámoše. Já sám bych sice nešel, ale neviděl jsem v tom velký problém. My jsme přeci byli alternativci, oni se neměli tak blbě oblíkat a chodit na diskotéku. Nevím, kolik nevinných to tenkrát schytalo.… Dnes na to opravdu hrdý nejsem.

Jsem bílý, blonďatý, heterosexuální muž, rodilý Čech. Těžko mě zařadit do některé z menšin. Přesto jsem měl i já sám možnost násilí z nenávisti zakusit. Jsem za to vlastně vděčný. Mně tenkrát stačilo změnit styl oblékání, odstřihnout dredy a mohl jsem mít klid. Dokážu si ale díky tomu daleko lépe představit, co zažívají ti, kteří svou barvu pleti, či jiné rysy, prostě změnit nemohou. Současně si dnes uvědomuji, že přestože jsem sám byl obětí takového násilí, byl jsem schopen tolerovat, když se podobných věcí dopouštěl někdo na skupině jiné. Násilí z nenávisti není fér vůči nikomu - ani vůči steroidovi, ani šampónovi. Proto jsem i já dnes součástí HateFree Culture.

Čtěte dále

„Lidé nevědí, s čím se potýkáme,” říkají revmatici. Nemoc se přitom nevyhýbá ani dětem

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

Češi provozují v Gruzii stacionář pro seniory spojený s hostelem pro turisty. Tráví spolu čas i vaří

„Důchod v Gruzii není k žití,“ říká Beáta Máthé z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která pomáhá seniorům v gruzínském městě Chašuri. Důchod samotný je v této zemi pro běžného člověka náročný, situace je ještě horší pro uprchlíky či vnitřně vysídlené. „Mnoho z nich již nikoho nemá. Každý z nich má svůj příběh, ale společné mají jedno – všichni o někoho přišli. Nejčastější je ztráta syna nebo manžela,“ popisuje důvody pomoci Beáta a doplňuje: „Všechny babičky chodí v černém oblečení, a když si člověk s nimi sedne, vidí nejen smutek v očích, ale i sílu jít dál, a to i díky našemu centru.“

Jiří Pasz 25. 3. 2020

Tančí, testuje, konverzuje. Robotický společník vzbuzuje u českých seniorů zvědavost i ostych

Paní Anna je aktivní seniorka, která pravidelně dochází do organizace Život 90 na nejrůznější kurzy, nebo si jen popovídat se spřízněnými dušemi. Její děti žijí v zahraničí, a ona je tudíž, jak říká, často sama. Od loňského roku se Anně naskytla nová možnost rozptýlení – do sídla organizace pravidelně „dochází“ robot jménem Mr. Pepper. Místní jej rychle překřtili na domáčtějšího „Pepu“ a mnozí z nich jeho návštěvy nedočkavě vyhlížejí. Není divu – dokáže vést rozhovor na úrovni, v nabídce má pestrou škálu vědomostních i zábavných programů a kdyby řeč vázla, dokáže si s vámi třeba zatančit. Odkud že se Pepper vlastně vzal?

Adéla Gálová 23. 3. 2020

David Kraus si ve škole prošel šikanou. Dnes podporuje její prevenci

Český zpěvák, herec a skladatel David Kraus se v dětství a dospívání potýkal se šikanou ve škole. „Já jsem zažil šikanu hlavně z toho důvodu, že jsem byl jiný než ostatní děti ve třídě. Byl jsem dyslektik, dysgrafik, takže pro mě byl velký problém napsat diktát tak, abych z něj neměl pětku. A já jsem byl z rodiny, kde mi bylo říkáno, že se můžu uplatnit, když budu dělat věci jinak než ostatní. Byl jsem vychovávaný k individualitě. Pak jsem přišel do školy a najednou byl problém,” popisuje v rozhovoru pro projekt Alpateam. Ten založili studenti Střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, kterým šikana na školách vadí a současná řešení problémů jim přijdou nedostatečná. „Především nás motivoval svět a prostředí kolem nás, nelíbilo se nám, jak někteří učitelé komunikují a jak se chovají k žákům, ale i ostatním pedagogům. Hlavní účel pr ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.