Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Hořící hlava a výprava na „šampóny“

 

Jaroslav Valůch

Jaroslav ValůchJaroslav Valůch
Autor

Vedoucí projektu HateFree Culture. Vystudoval marketingovou a mediální komunikaci, působí v krizových koutech světa v oblasti využívání moderních komunikačních prostředků pro pomoc obětem a rozvoj občanských iniciativ.

22
listopadu
2014

Příliš pozdě si uvědomujeme, že jsme na parketu v místním klubu jen já, kámoš s kámoškou a k tomu pět nácků. Netrvá dlouho, a kamarád schytá první ránu do nosu (mě mezitím druhý drží za tři dredy vzadu na hlavě). S krvácejícím nosem kamarád vyráží z parketu na záchod. To se ukázalo jako dobrý nápad - náckové ho jdou hledat a dobít ven. Tam ho jdu bohužel hledat i já, aby v tom nebyl sám. Vytočení náckové se totiž vracejí dovnitř a tak se potkáváme u vstupu. Snad jen díky nečinné přítomnosti vyhazovačů dostávám jen dvě rány -  při tom v ruce držím poloplný kelímek s pivem. Téměř nic jsem z něj nevylil.

To jindy takhle stojíme na autobusové zastávce… „Hulíte trávu co?" „Ne, to je cigareta." Za sebou už tuším další postavu, přes hlavu dostávám tonfou, pak ještě do zad. Kámoš to opět schytá do nosu, má na něj holt smůlu. Vše je rychlé, každý dostal jen pár ran. Později se objevuje policejní auto, snažíme se jim říct, co se stalo, ani nestahují okénko.

Nedlouho poté máme po letech třídní sraz. Na místní diskotéce poznáváme několik zdejších nácků, ale snad se nic nesemele. Je s námi také přítel spolužačky. Trochu se mu s kámošem posmíváme, říkáme mu „steroid“ pro jeho nepřirozeně kulturistický vzhled. Už brzy budeme steroidovi děkovat. Kámošovi začínají hořet vlasy, nácek z vedlejšího boxu mu totiž zapálil dredy. Hlava uhašena, nácek už je na nohou a vyvolává konflikt. Před nás se ovšem staví steroid, nácka to rozhodí a vzdává to. Tentokrát nás tedy při odchodu doprovází pouze pach spálených vlasů.

Nebylo nic příjemného takhle nečekaně dostávat, pro nic za nic. Takové útoky vyvolávají nepříjemné pocity a strach, kterých se člověk jen tak nezbaví. Přesto jsem i já byl schopen něco takového tolerovat a připustit. „Jde se na šampóny!" slyšel jsem vícekrát některé kámoše. Já sám bych sice nešel, ale neviděl jsem v tom velký problém. My jsme přeci byli alternativci, oni se neměli tak blbě oblíkat a chodit na diskotéku. Nevím, kolik nevinných to tenkrát schytalo.… Dnes na to opravdu hrdý nejsem.

Jsem bílý, blonďatý, heterosexuální muž, rodilý Čech. Těžko mě zařadit do některé z menšin. Přesto jsem měl i já sám možnost násilí z nenávisti zakusit. Jsem za to vlastně vděčný. Mně tenkrát stačilo změnit styl oblékání, odstřihnout dredy a mohl jsem mít klid. Dokážu si ale díky tomu daleko lépe představit, co zažívají ti, kteří svou barvu pleti, či jiné rysy, prostě změnit nemohou. Současně si dnes uvědomuji, že přestože jsem sám byl obětí takového násilí, byl jsem schopen tolerovat, když se podobných věcí dopouštěl někdo na skupině jiné. Násilí z nenávisti není fér vůči nikomu - ani vůči steroidovi, ani šampónovi. Proto jsem i já dnes součástí HateFree Culture.

Čtěte dále

Užívali drogy, demolovali město, dnes skáčí. Parkourista dává dětem ulice alternativu

Před 12 lety začal dnes 26letý Václav (Venca) Kumprecht s partou kamarádů trénovat parkour, sport, který využívá skoků, salt i předmětů k pohybu ve městě. Postupně se k nim přidávali další kluci i holky a tak začali parkour i učit. Během posledních let prošlo novoměstským týmem NERCO dvě stě dětí. Mnohé z nich Venca a jeho tým vytáhli přímo z ulice, kde je špatná parta strhávala k alkoholu, drogám a násilí. Společným úsilím pak ve městě vybudovali speciální hřiště, které je otevřené všem. Co jej motivuje k práci s dětmi, které se dostaly do problémů? Jaké jsou cíle NERCO týmu?


Marie Škardová 23. 1. 2019

Zavraždili mu otce, za války pomáhal ukrytým uprchlíkům. Dnes díky Čechům studuje

Pětadvacetiletý student Luther Yapelendi ze Středoafrické republiky má za sebou nelehkou cestu životem. Když byl dítě, zabili mu lupiči otce a stal se sirotkem. „Mně bylo devět let. Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo,“ říká Luther a dodává: „Po smrti táty jsem musel na tři roky přestat chodit do školy, protože jsme zůstali bez peněz.“ Později mu do života zasáhl vleklý konflikt, během války se pomáhal starat o uprchlíky. „Velkou výzvou bylo také to, že na misii uprchlo i hodně těhotných žen, které tam pak rodily. Já sám jsem pak po porodech chodil omývat miminka. Z nemocí se objevovala hlavně malárie. Choleru jsme tam naštěstí neměli.“ Situace v zemi je i nadále velmi vážná a nový konflikt se může znovu rozhořet. Podle Luthera by ale lidé v zemi mohli rozpory překonat a smířit se. „Já jsem musel odpustit vrahům svého otce. Nechtěl jsem žít s pomstou. Pomsta je vždycky problém,“ říká L ...

Kvůli rakovině přišla o část tváře, u pojišťovny narazila. Na rekonstrukci obličeje se jí složili Češi

Mirka přišla v důsledku rakoviny v dětství o část tváře. Přes změnu vzhledu se dokázala přenést díky přátelům, zejména z LGBT komunity. Později vystudovala vysokou a dnes pracuje jako novinářka. Před pár lety se jí však obličej začal měnit, pod okem jí z tkáně stále více vystupuje titanová mřížka, která jí současně dále deformuje obličej. Mirka akutně potřebuje náročnou operaci v zahraničí, u pojišťovny však narazila. Požádala proto o pomoc veřejnost a nestačí se divit. Po několika týdnech se Češi na sérii potřebných operací v řádu asi pěti milionů složili. Přispěly jich tisíce.


Lukáš Houdek 21. 1. 2019

Přišli o domov, žili v chudobě. Díky Čechům teď v Afghánistánu podnikají

Lailuma pochází z Herátu v Afghánistánu. Dříve pracovala především v domácnosti, pečovala o děti, prala a uklízela. Pomocí organizace Člověk v tísni se zapojila do svépomocné skupiny a absolvovala kosmetický kurz. „Když jsem se naučila kosmetiku, využila jsem příležitosti a otevřela jsem si doma kosmetický salon. Od té doby jsem měla mnoho zákazníků - sousedů i příbuzných,” vypráví Lailuma, která nyní může pravidelně přispívat do rodinného rozpočtu. „Teď, když mám práci, jsem mnohem šťastnější než dřív,” podotýká.


Marie Škardová 20. 1. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.