Známá americká herečka Evan Rachel Wood, která se proslavila především rolí v televizním seriálu Westworld, promluvila koncem února před Kongresem Spojených států amerických. Svým svědectvím tak podpořila snahy o zavedení Sexual Assault Survivors’ Rights Act (zákon o právech osob, které se staly terčem sexuálního napadení) ve všech státech USA.
„Jmenuji se Evan Rachel Wood, jsem umělkyně, ale také jsem přeživší domácího násilí a sexuálního napadení, a svobodná matka malého chlapce,” uvedla Wood svou řeč před Kongresem. Řekla, že chce využít svou privilegovanou pozici známé herečky, aby mohla upozornit na hlasy obyčejných lidí, které tak často zůstávají bez povšimnutí. „Jsem dnes zde, abych využila svou pozici umělkyně, přeživší, matky, abych hájila přinesení lidského hlasu k populaci 25 milionů přeživších v USA, kteří momentálně zažívají nerovnost před zákonem a kteří zoufale potřebují základní občanská práva.”
„Za poslední rok byla masivní hnutí jako Me Too a Time’s Up nejen nesmírně posilující a smysluplná pro přeživší, ale také neuvěřitelně bolestivá. Zatímco mi nikdo nemusel vysvětlovat, že znásilňování je celosvětová epidemie, vidět záplavu příběhů tak podobných mému vlastnímu bylo jak osvobozující, tak zdrcující,” řekla Wood. „Vlna vzpomínek a detailů zaplavila mou mysl pokaždé, když jsem ta slova četla. Zamrazilo mě. Myslela jsem si, že jsem jediný člověk, který to zažil, a nesla jsem v sobě tolik viny a zmatení ze své odpovědi na zneužívání.”
Wood nejprve vylíčila domácí násilí, „toxické mentální, fyzické a sexuální zneužívání,” které zažila se svým bývalým partnerem. Také popsala, jak ji znásilnil, když si myslel, že byla v bezvědomí, jak ji svazoval ruce a nohy a jak ji fyzicky i psychicky mučil a bil, dokud neměl pocit, že mu dostatečně dokázala svou lásku. „Upřímně jsem si myslela, že bych mohla umřít. Nejen, protože mi můj trýznitel řekl ,Mohl bych tě právě teď zabít,’ ale protože jsem v ten moment měla pocit, jako bych opustila své tělo. Příliš jsem se bála utíkat - našel by mě.” Wood neváhala popsat své nejhlubší pocity. „Cítila jsem naprostý stud a zoufalství. Netušila jsem, co dělat, abych změnila svou situaci, a tak jsem se otupila a brzy jsem už nic necítila. Nebyla jsem naživu. Má sebeúcta a duše byly zlomeny. Byla jsem hluboce vyděšená a ten strach se mnou žije dodnes.”
Když Wood později zažila další znásilnění v baru, její tělo už vědělo, co dělat. Wood znovu vyjádřila intimní pocity marnosti a zoufalství. „Ani jeden den neuběhne, abych neslyšela slova, která mi tento muž opakovaně šeptal do ucha: ,budeš v pořádku, budeš v pořádku, budeš v pořádku’,” odcitovala Wood násilníka. „Nebyla jsem v pořádku. A nejsem v pořádku. Má matka je také přeživší, ale ani ona nedokázala ochránit svou dceru před zprávami, kterými společnost krmí ženy a muže,” řekla. „Občas jsme sraženi na zem nejen našimi útočníky, ale také jsme tam drženi vědomím, že možná neexistuje žádné bezpečné místo, kam jít.”
Nejen pár minut
Wood zdůraznila, že se v případě znásilnění nejedná jen o pár nepříjemných minut, ale o trauma s celoživotními následky a v některých případech dokonce o „pomalou smrt”. „Sedm let po mých znásilněních mi byla diagnostikována dlouhotrvající posttraumatická stresová porucha (PTSD), se kterou jsem celou tu dobu žila, aniž bych o svém onemocnění věděla. Prostě jsem si myslela, že zešílím.” Wood vyčetla vše, čím ji sexuální násilí ovlivnilo, od depresí a závislostí přes nefungující vztahy a noční můry až po sebepoškozování a dva pokusy o sebevraždu.
Wood trvala na tom, že sexuální násilí není jen problém žen. „Díky tomuto jsem vzpomněla na svého syna a na svět, ve kterém bude vyrůstat, a na den, kdy mu budu muset vysvětlit, co je to znásilnění a proč se to stalo jeho matce,” řekla. „Uvědomila jsem si, že by mohlo být stejně jednoduché pro mého syna, aby se stal obětí lží, které nám společnost říká o mužích, jako například, že mají nekontrolovatelné impulzy ubližovat lidem. Myslím si, že je kruté říct dítěti, že takoví prostě všichni muži jsou a je kruté nevšímat si, jak tyto lži udržujeme. Jsem tady, abych se také zastala mužů a svého syna, který, doufám, vyroste a bude vědět, že je mnohem hodnotnější. Můžu jen doufat, že mu půjdu příkladem, když budu pokračovat v boji pro něj a pro sebe a pro všechny lidi postižené zneužíváním, protože to je naše práce jakožto rodičů a vůdců.