Jednotlivé názorové skupiny se spolu navíc přestávají stýkat, protože se uzavírají do svých sociálních bublin – tzv. echo chambres neboli komnat ozvěn, kde ze všech stran zní jen to stejné, co sami říkají. V těchto bublinách se totiž soustředí pouze lidé velmi podobných názorů a navzájem se utvrzují v tom, že jejich pohled je ten jediný správný. Ty, kdo si myslí něco jiného, považují za hlupáky, ignoranty, oběti manipulace.
Proto když se v Německu začala konat diskuzní akce Německo si povídá (Deutschland spricht), která přiměla lidi opačných názorů sejít se a popovídat si tváří v tvář, nemohl behaviorální ekonom Armin Falk z Univerzity v Bonnu jen tak nečinně sedět. Začal účastníky Deutschland spricht zkoumat. Zajímalo ho, jestli osobní setkání s názorovým oponentem zamává se vzájemnými předsudky. Nebo že by dokonce vedlo ke změně názorů?
Propasti mezi lidmi vznikaly dřív, než přišly sociální sítě
Polarizace společnosti není podle profesora ekonomie Armina Falka nic nového. V Německu se odehrávala už ve 20. a 30. letech minulého století, řekl před třemi roky v rozhovoru pro Die Zeit. Nicméně od 80. let polarizace sílí. Jak to? Konkrétně v Německu vidí Falk jako hlavní příčinu nárůst nerovností mezi bývalými NSR a NDR, mezi starší a mladou generací, vzdělanými a lidmi bez vzdělání a také mezi bohatými a chudými. Výsledkem jsou značně odlišné způsoby života, které určují, jak se kdo dívá na svět, a lidé se jeden od druhého vzdalují. „Například před dvaceti lety si mohla zdravotní sestra nebo pokladní v supermarketu dovolit platit byt v centru většího města. Dneska jsou nájmy tak vysoké, že byla donucena přestěhovat se na předměstí a v centru zůstali jen lidé s vyššími příjmy. To je samozřejmě zdrojem frustrace,“ vysvětluje Falk.
Zároveň dodal, že polarizace společnosti má i další důvod: máme tendenci obklopovat se lidmi, kteří jsou stejného názoru jako my a našemu přesvědčení souhlasně přikyvují. „Akademici například rádi chodí na večírky, kde s jinými akademiky mohou svorně nadávat na Trumpa a povídat o tom, že se rozhodli omezit cesty letadlem,“ říká Falk. Díky sociálním sítím se člověk do takové příjemné „komnaty ozvěn“ dostane ještě snáz. Zatímco v hospodě se vždycky našel někdo, kdo s námi nesouhlasil, na sociálních sítích snadno zůstaneme v bezpečném prostředí, kde si všichni myslí totéž. Tyto facebookové „echo chambers“ však podle Falka nejsou primárním zdrojem prohlubování rozporů. Internet jen polarizaci zviditelnil, protože každému názoru – jakkoli extrémnímu či hloupému – dává prostor.
Názorový protivník není zlá nestvůra
Pobyt v sociální bublině, kde našemu pohledu na svět ostatní nadšeně přikyvují, se nám pochopitelně líbí. Snadno zapomeneme na to, že existují i jiní lidé, kteří to vidí jinak. Izolace od odlišných názorů vede také k izolaci od lidí, kteří je vyznávají. A když své názorové oponenty nikdy nepotkáme, snadno se jim odcizujeme a propadáme dojmu, že jsou od nás nesmiřitelně odlišní, sobečtí, tupí, mají zlé úmysly.
Takové postoje ale představují hrozbu pro demokracii. Společnost složená ze skupin, které podlehly zkresleným a vyhraněným pohledům na ostatní, jen těžko dosáhne kompromisů a společenské shody. Rozpadá se na znesvářené skupiny, spolupráce přestává být možná. Řešením, které se v takovou chvíli nabízí, je postavit názorové protivníky tváří v tvář a nechat je, aby si své postoje navzájem vyříkali. Bude to ale opravdu fungovat?
Předsudky mizí už po dvou hodinách strávených společně
Profesor Falk zkoumal druhý ročník akce Německo si povídá, který proběhl v roce 2018. Přihlásilo se do něj 28 tisíc účastníků a účastnic, ale zdaleka ne všem algoritmus našel vhodného diskuzního partnera a ne všichni se pak na schůzku s protivníkem skutečně vydali. Nicméně konverzace trvala průměrně 140 minut a naprostá většina účastníků ji označila za příjemnou zkušenost. Pro 95 % z nich se diskuze odehrávala v pozitivní atmosféře, 94 % uvedlo, že nedošlo k vážnějším neshodám, 75 % byl jejich diskuzní partner dokonce sympatický.
Výzkumný tým účastníky ještě před diskuzním setkáním požádal, aby si představili někoho, kdo má úplně opačný pohled na svět než oni. Bylo u nich zjištěno množství předsudků a zkreslených představ o „těch druhých“. Podle Falka nedávné výzkumy ukazují, že lidé mají stále horší mínění o těch, kdo stojí na opačné straně politického spektra. Jde to až do takových rozměrů, že by svému dítěti nedovolili vzít si někoho takového. O lidech s opačným názorem smýšlejí jako o neinteligentních individuích, která jsou hrozbou pro dobro celé společnosti.
Když se ovšem s takovým člověkem setkali v rámci Německo si povídá, řada předsudků se rozplynula jako pára nad hrncem. Dokonce začali být ochotni přijmout takovou osobu do svého okruhu přátel. Tato pozitivní změna se ale udála jen v případě, když se sešli opravdu hodně rozdílní lidé. „Třeba když se volič Zelených setkal s příznivcem populistů z extrémně pravicové AfD, nebo tzv. vítač s někým, kdo v příchodu migrantů vidí konec západní civilizace,“ specifikoval Falk v rozhovoru pro Die Zeit. Pokud se lidé setkali s někým, s nímž se názorově lišili jen málo, jejich předsudky vůči názorovým oponentům se naopak ještě upevnily. Po setkání, na kterém si s diskuzním partnerem společně notovali, vykazovali ještě nižší ochotu bavit se s někým z opačného tábora.
Přiměje nás diskuze s názorovým protivníkem změnit postoje?
Na místě je samozřejmě otázka, zda diskuze s člověkem z opačného názorového tábora může vést i ke změně vlastních názorů. Profesor Falk opět došel k jiným výsledkům u výrazně odlišných dvojic a u těch, kde se oba partneři v řadě postojů shodli. Politické názory těch, kdo si společně notovali, se díky diskuzi vyostřily – to znamená, že na škále se posunuly směrem od středu k extrémům na okrajích škály.
U velmi odlišných dvojic došlo spíš k proměně pohledu na protivníky jako celek. Konverzace s názorovým oponentem přesvědčila řadu lidí, že těm druhým vlastně mohou věřit. Uznali, že v německé společnosti mají lidé zájem jeden o druhého a jsou ochotni se o sebe navzájem starat. Dříve vnímaná hluboká propast mezi „my“ a „oni“ se zacelila. To je pro společnost velmi důležité, protože jen pokud se jí podaří dosáhnout sociální koheze, je ochotná zajistit blahobyt všem svým členům, a nejen vybraným skupinám. Podmínkou pro existenci sociální koheze je právě vzájemná důvěra občanů a starost o dobro druhých.
Důležité je, aby se protistrany vůbec dostaly do kontaktu
Diskuze a naslouchání názorům, které nám nejsou vlastní, se tedy ukazuje být prospěšná pro všechny zúčastněné. Není to ale všelék proti rozdělování společnosti. Předsevzetí, že odteď si budeme povídat jen s těmi, kdo s námi nesouhlasí, naši společnost nestmelí. K tomu je podle Falka potřeba politické řešení, se kterým musí přijít politici. Profesor zmiňuje jako příklad nalití financí do školství a překlenutí socio-ekonomických rozdílů ve společnosti prostřednictvím kvalitního vzdělání dostupného pro všechny.
Společnost ale podle něj také musí vytvářet příležitosti, kdy se lidé z rozdílných vrstev společnosti mohou potkat. Dříve k tomu prý sloužila povinná vojenská služba, dnes tuto roli plní různé spolky, ať už z oblasti sportu nebo politiky. Novou příležitostí se nyní stává diskuzní akce Česko si povídá. Zapojte se do historicky prvního ročníku a pojďte zjistit, zda ji ještě umíme naslouchat.
Foto: David Růžička a Lukáš Houdek