Manipulace přes rodinné finance, vyhrožování smrtí nebo výhrůžky nakažením. I takové situace přinesla do rodin, které se potýkají s domácím násilím, pandemie COVID-19. „Muž přišel dočasně o práci, je neustále doma, jeho kontrola se znásobila,“ říká jedna z žen, jejichž rodinná situace se vlivem pandemické izolace nechtěně vyhrotila. „Sleduje, kam jdu, s kým si volám, jestli a jak mám uklizeno,“ svěřuje se. „Upozorňovat na bezpráví je správné, ale vyvolávat paniku na základě nepodložených zpráv je nezodpovědné,“ hodnotí mediální obraz fenoménu domácího násilí v době celostátní karantény Mgr. Martina Vojtíšková, předsedkyně Asociace pracovníků intervenčních center ČR. Společně se svými kolegy a kolegyněmi v této době sbírala a vyhodnocovala statistické údaje o případech domácího násilí v celé ČR. Intervenční centra pro osoby ohrožené domácím násilím monitorovala v průběhu března až května 2020 situaci v rodinách, kde docházelo k násilným incidentům a kde našel některý člen rodiny odvahu požádat o pomoc pro sebe, pro své děti či blízké právě u konzultantů intervenčních center.
Podle některých předpovědí se mohlo zdát, že během epidemie počet případů domácího násilí znatelně vzroste. Údaje hovořily o tom, že jde o situaci typickou pro případy nucené izolace, do které jsou rodiny vehnané vlivem mimořádných okolností typu přírodní katastrofy či plošné epidemie. Aktuální statistiky českých intervenčních center za měsíc březen, duben a květen 2020 ale prozatím hovoří o opaku. Tvrdá data počtu případů vykázání násilných osob ze společného obydlí či počty případů osob, které vyhledaly pomoc intervenčních center mimo režim vykázání, jasně dokládají, že jak intervenční centra, tak další pilíře pomoci, jako je justice, OSPOD nebo Policie ČR i v době karantény pomoc obětem domácího násilí poskytovaly. Běžný příjemce mediálních zpráv mohl být tehdy snadno zmaten různorodými informacemi z jednotlivých českých médií, čemuž nahrávaly i – leckdy alarmující – statistiky ze zahraničí. Zde je na místě připomenout, že se definice domácího násilí v ČR od vnímání domácího násilí v jiných zemích liší. Podle Zákona na ochranu před domácím násilím je za něj v České republice považováno dlouhodobé, opakované násilí mezi blízkými osobami, které sdílejí společnou domácnost. Rovněž týrání dětí, které je v ČR nazýváno komplexně jako „problematika CAN“, je v jiných státech řazena pod termín „domácí násilí“ a zpravidla platí za samostatný jev, který postihuje jakékoli nedobré zacházení s dětmi. Bez ohledu na to epidemie bezesporu významně a zpravidla negativně zasáhla do životních jistot občanů – do života rodin, práce, zdraví, společenského života, v rodinách pak bylo možné registrovat náročné krizové situace, které mohou být příčinou i tzv. situačního násilí.
V České republice je síť pomoci pro osoby ohrožené domácím násilím na pracovištích intervenčních center (aktuálně jde o celkem 17 intervenčních center s 29 detašovanými či kontaktními pracovišti a další organizace pro pomoc obětem trestných činů, včetně linek důvěry a krizových linek, krizových center, azylových domů ad.) plošně dostupná od roku 2007. Každý poskytovatel sociálních služeb nabízejících pomoc zareagoval na náročnou situaci individuálně. Intervenční centra jako krizová pracoviště, jež jsou aktuálně dostupná v každém z krajů v ČR, svou činnost nepřerušila, klienti však více žádali distanční formu služby, tedy podporu telefonickou, chatovou, e-mailovou, skypovou. Nadále nebyly ojedinělé ani osobní kontakty. V době mezi březnem až květnem 2020 využila Policie ČR institutu vykázání v celkem 313 případech, v loňském roce to bylo za stejné období celkem 326 případů, čísla jsou tedy prakticky shodná. Jak upozorňují instance, které se tématem zabývají, v potenciálních obětech mohou nepodložená vyjádření v době krize vyvolat pocit naprostého zmaru a rezignaci na hledání pomoci u příslušných institucí. V daném období využilo celkem 14 intervenčních center ze 17 v ČR situaci ke zmapování osob, které požádaly o pomoc či podporu některé z pracovišť intervenčních center. Od 6. března do 30. května 2020 byla dotazníkovým šetřením podrobně zmapována rodinná či partnerská situace u 206 osob ohrožených domácím násilím. Dotazováním bylo zjištěno, že život v době karantény změnil situaci v rodině u 71 osob z celkem 206 dotazovaných: někde situace vygradovala, jinde se podle dostupných dat dokonce zklidnila. Jako důvod zklidnění situace uváděly rodiny například nutnost společně kooperovat ve věci dětí, které nechodí do školy a rodiče musejí zajistit jejich školní přípravu, hlídání, stravu či zajistit bezpečí rodičů v seniorském věku a více respektovat pravidla daná státem. Některé osoby pak udávaly, že jim karanténa pomohla nebo je motivovala k odpoutání se od násilného partnera/ky. Celkem 127 lidí ze 206 dotazovaných uvedlo, že se situace v rodině a formy násilí nezměnily. U 30 osob tato skutečnost nebyla zjištěna, 53 osob uvedlo, že se situace v rodině změnila.
Pro osoby ohrožené domácím násilím představoval v pandemické době bezpochyby problém fakt, že byly uzavřeny azylové domy. Pracoviště OSPOD a soudy řešily – ve velmi omezených časech pro veřejnost – tzv. prioritní případy, neboli především ty, které hrozily ohrožením života. Pomoc obětem domácího násilí nabízela v nepřetržitém provozu například celostátní nonstop Linka pro oběti kriminality a domácího násilí, Linka bezpečí nebo síť linek důvěry.
Pracovníci intervenčních center předpokládají, že po uvolnění vládních opatření a návratu rodin k normálu mohou být poradenská pracoviště kontaktována častěji. Asociace pracovníků intervenčních center ČR bude podle slov Martiny Vojtíškové i nadále mapovat situaci ohrožených osob vyvolanou touto mimořádnou situací, včetně spolupráce subjektů při řešení případů domácího násilí.
Ilustrační foto: Flickr / The Advocacy Project