Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Naše práce není jen o výměně jehel,” upozorňují streetworkeři

 

ulicnik big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

24
července
2018

„Rizika jsou během letních měsíců větší. Děti mají více volného času, poflakují se a jsou náchylnější k experimentům. Proto streetworkeři rozhodně v létě nemají ,okurkovou sezonu’,” uvádí Lucie Nemešová z České asociace streetwork. Ta v Česku zastřešuje terénní a nízkoprahové programy. „Česká veřejnost si ještě stále zaměňuje streetwork s výměnou použitých injekčních jehel za nové. Stejně jako v zahraničí i u nás ale terénní sociální pracovník obsáhne celou řadu cílových skupin - od uživatelů drog a osob poskytující sexuální služby přes lidi bez přístřeší po ohrožené děti a mládež,” vysvětluje ředitelka asociace Martina Zikmundová. „Mladí lidé mají přirozenou tendenci zahrávat si s nebezpečnými věcmi, pohybovat se takzvaně na hraně - ať už zdraví nebo zákona,” dodává s tím, že úkolem streetworkera je problémy u dětí včas zachytit a redukovat tak množství pomyslných pádů. Proto asociace spustila kampaň Na ulici se pracuje!, pomocí které chce ukázat rozsah své práce. „Naším záměrem bylo trochu provokativně ukázat na to, že ulice není jen místo, kde se odehrávají různé problémové jevy, ale že je také místem, kde se aktivně pracuje. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, protože o té se v souvislosti se streetworkem příliš často nemluví,” uvádí Jan Havlíček, jehož tým kampaň připravil.

streetwork 3

Honza Kopic začal v dětství navštěvovat hradecké nízkoprahové centrum Prostor Pro, které pomáhá dětem a mladým lidem naplnit smysluplně jejich volný čas. „Byl jsem opravdu malé dítě a byl jsem rád, že jsem si tam mohl hrát. Ale potom mě tam vlastně udrželo, že když člověk řeší nějakou obtížnou situaci, tak tam oni ví, jak mu s tím pomoci. S problémy, co se týče dospívání a různého rozhodování,” popisuje pro Rozhlas Honza. Zážitky a zkušenosti z Prostoru Pro jej ovlivnily natolik, že se rozhodl vystudovat sociální práci a dnes působí jako sociální pracovník v podobném brněnském zařízení. „Mluvíme o sociální službě. Není to volnočasová služba, to je trochu něco jiného. Podle zákona musí mít ten budoucí klient nevýhodnou životní situaci. Týká se to školy, hledání práce, problémů s dospíváním, experimentování s návykovými látkami nebo jen nevhodně tráví svůj čas, třeba nějakým konfliktním chováním,” přibližuje Honza, pro koho jsou streetworkové služby určeny. Dodává, že kdokoliv může přijít a požádat o pomoc a zároveň kontaktní pracovníci hledají v terénu děti a mladé lidi, kteří mohou službu potřebovat.

streetwork 4

„Pracovníci pro nás pořádali víkendové pobyty, které vždy měly nějaké téma. Podle toho, co jsme tak všichni řešili. Vyjelo se a byl tam organizovaný program, který směřoval k nějakému osobnostnímu rozvoji,” vzpomíná Honza, co mu v rámci služby pomáhalo. „Prostor Pro poskytuje nízkoprahové sociální služby již 17 let. Jen v loňském roce zaznamenala přes sedm tisíc případů poskytnuté pomoci. Ten smysl je v tom, že s dětmi a mladými lidmi řešíme jejich problémy. Od špatných známek ve škole až po ty závažné, jako je domácí násilí, šikana ve škole, rozvod rodičů, útěky z domova,” shrnuje ředitel zařízení David Petr.

Streetworkeři působí přímo v terénu

Honza Kopic dnes pracuje v brněnském nízkoprahovém klubu Likusák organizace Ratolest. „Služby klubu Likusák jsou určeny pro klienty od 12 do 26 let, kteří se buď vlastní, nebo cizí vinou dostali do problémové situace,” popisuje vedoucí klubu Martin Holiš. Klienti služby mohou být ohroženi návykovými látkami, konfliktním chováním, sexuálním chováním, kyberšikanou, rasismem a xenofobií nebo mohou mít problémy v rodině, ve škole, s prací nebo brigádou, případně s partou. „Likusák je alternativou k trávení volného času na ulici. V klubu mladým lidem poskytujeme odborné poradenství a pomoc s řešením různých problémů,” shrnuje sociální pracovnice Zuzana Vopálková. „Sdružení Ratolest oceňuji především proto, že působí přímo v terénu. Aktivně tak vyhledávají ohrožené děti a mládež a působí zejména preventivně,” dodává Josef Sedláček, dnes již bývalý 2. místostarosta města Brna.

Streetwork je metoda, která umožňuje dosáhnout na nedosažitelné

Mobilní Klub pro děti a mládež provozuje také Diakonie Západ. Od pondělí do čtvrtka vyjíždí speciálně upravené auto Uličník do několika míst v Plzeňském kraji. Lokality jsou vybrány záměrně. Jde o místa, kde jiný program pro děti a mládež není téměř žádný. Dětem ve vyloučených lokalitách navíc nejsou dostupné jiné sociální služby a poradenství, a i proto roste jejich ohrožení hlubším sociálním vyloučením. Děti si do klubu chodí hrát, ale i dělat domácí úkoly nebo si povídat a řešit své problémy. Sociální pracovníci pro ně také připravují různé vzdělávací workshopy, například preventivní program na téma sociální sítě a jak se na nich bezpečně pohybovat. „Streetwork je metoda, která umožňuje dosáhnout na nedosažitelné. Takže se snažíme vymyslet způsob, jak dosáhnout na ty děti, mladé lidi, ale i dospělé, které jiná služba jiným způsobem nemůže oslovit,” vysvětluje ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.

streetwork 2

Streetwork je stále zaměňován s výměnou jehel

A právě streetwork neboli česky komunitní práce je společným jmenovatelem všech zmíněných aktivit. „Česká veřejnost si ještě stále zaměňuje streetwork s výměnou použitých injekčních jehel za nové. Stejně jako v zahraničí i u nás ale terénní sociální pracovník obsáhne celou řadu cílových skupin - od uživatelů drog a osob poskytujících sexuální služby přes lidi bez přístřeší po ohrožené děti a mládež,” vysvětluje Martina Zikmundová. „Děti řeší vztahy s rodiči, s vrstevníky, trable s láskou, včetně její fyzické podoby. Dospívání je také obdobím experimentů. Mladí lidé mají přirozenou tendenci zahrávat si s nebezpečnými věcmi, pohybovat se takzvaně na hraně - ať už zdraví nebo zákona,” dodává s tím, že úkolem streetworkera je problémy u dětí včas zachytit a redukovat tak množství pomyslných pádů.

streetwork 1

Podle České asociace streetwork v současné chvíli využívá služeb streetworku více než dvacet tisíc dětí a mladých lidí. Přesto však na sociální pracovníky část veřejnosti pohlíží s nedůvěrou. „Největší mýtus, se kterým stále bojujeme, je ten, že streetwork dělají bývalí narkomani,” uvádí pro HFC Lucie Nemešová a dodává, že ve skutečnosti jde většinou o absolventy vysokoškolských oborů sociální práce nebo sociální pedagogiky. „Nemáme kapacitu na to dostatečně komunikovat s širokou veřejností a prezentovat naši práci a úspěchy. Dalším důvodem je, že pracujeme s velice citlivými údaji a informacemi a chceme být diskrétní, proto ani moc nezveřejňujeme konkrétní příběhy našich klientů,” vysvětluje Nemešová. „Ono je to hodně o vnímání obecně neziskových organizací. Hodně často si lidé myslí, že jsou neziskovky pijavice našeho systému. Opak je ale pravdou. My provozujeme služby, které státu šetří miliony. Kdyby preventivní služby neexistovaly, tak by stát musel vynaložit obrovské prostředky na neřešené problémy. To, že je tato práce u nás nedoceněná, vidíme i na finančním ohodnocení streetworkerů. Začínající terénní pracovník nastupuje za necelých 18 tisíc měsíčně, což je za tak náročnou práci velice směšná částka,” dodává.

streetwork small

Na ulici se pracuje

Proto Česká asociace streetwork spustila kampaň Na ulici se pracuje!, pomocí které chce ukázat rozsah své práce včetně situací, se kterými se v kontaktu s dětmi a teenagery pracovníci na ulici nejčastěji setkávají. „Naším záměrem bylo trochu provokativně ukázat na to, že ulice není jen místo, kde se odehrávají různé problémové jevy, ale že je také místem, kde se aktivně pracuje. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, protože o té se v souvislosti se streetworkem příliš často nemluví,” uvádí pro HFC Jan Havlíček, jehož tým kampaň připravil.
Kampaň odstartovala v červnu v některých krajských městech včetně Prahy. Plakáty s vizuály kampaně představující jednotlivé pády do pomyslné propasti budou k vidění v prostředcích veřejné hromadné dopravy ve městech, městském mobiliáři i lavičkách v Českých Budějovicích, Jihlavě, Liberci nebo Plzni. V Praze pak budou k vidění také jako součást reklamy v pěti vybraných kinech.

Foto: FB Nízkoprahy

Čtěte dále

Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil. Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyzna-čuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úva-zek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním ...

Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které boří stereotypy

Slovenská republika je našemu srdci ze všech evropských států nejblíže, přeci jenom jsme byli jeden stát a jeden národ, máme společnou historii a nemáme jazykovou bariéru. Východní Slovensko je domovem velkého počtu Romů. Značná část odešla za lepším životem do zahraničí, ale i tak zde mnoho Romů zůstává, a to i přesto, že tzv. východ patří mezi nejchudší kraje Slovenska.


Stanislava Ondová 15. 2. 2019

Léčba rakoviny i zkoumání vesmíru. České vědkyně, které přispěly k rozvoji zdejší i světové vědy

Robosoutěž Českého vysokého učení technického měla v loňském roce nečekaného vítěze. Poprvé v historii zvítězil dívčí tým. Alena Gorčíková, Elisabet Truhlářová a Vu Hoang Anh vyhrály v konkurenci 97 týmů. „Ukazuje se, že neplatí stereotyp, že technika je jen pro kluky,“ uvedl pro server Novinky hlavní organizátor soutěže, Martin Hlinovský z ČVUT. Přesto však podle statistik UNESCO celosvětově pouze 28 % výzkumných a vědeckých pracovníků tvoří ženy. V České republice je pak žen ve vědě pouze 27 %. Zásadní úlohu žen ve vědeckém světě připomněl 11. února Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR v rámci něj prostřednictvím kampaně na sociálních sítích připomnělo vědkyně, které přispěly k rozvoji české i světové vědy. „V roce 2018 měly ženy na kontě množství důležitých a pro společno ...

Vystudoval v Česku, je světovým expertem na TBC. V Ghaně spoluzaložil český klub Czechslov

Sedmapadesátiletý Kennedy Kwasi Addo se narodil do rodiny kakaového farmáře. Ten velmi brzy zemřel a péče o početnější rodinu tak padla na bedra ovdovělé matky. Kennedy byl nejlepším studentem ze školy, prostředků na jeho další studium však matka příliš neměla. Lékaři působící v jeho rodné vesnici vystudovali v Rumunsku a právě oni ho přesvědčili, aby zažádal o stejné stipendium. Prošel a spolu s dalšími dvěma Ghaňany byl vyslán do Československa. Přestože vždy toužil studovat medicínu, byla mu po příjezdu do Prahy v roce 1984 přidělena veterina v Košicích. Vztahy se spolužáky byly sice podle něj skvělé a vzájemně si pomáhali, vztahy s lidmi mimo školu ale bývaly problematické, zejména na venkově. „Nebyli zvyklí vidět černochy,” líčí. „Křičeli: Bože moj! Preboha, čo je to?” reprodukuje ve slovenštině. Dodává, že to studenti z Afriky přijímali a rozuměli tomu. 


Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.