Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Naše práce není jen o výměně jehel,” upozorňují streetworkeři

 

ulicnik big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

24
července
2018

„Rizika jsou během letních měsíců větší. Děti mají více volného času, poflakují se a jsou náchylnější k experimentům. Proto streetworkeři rozhodně v létě nemají ,okurkovou sezonu’,” uvádí Lucie Nemešová z České asociace streetwork. Ta v Česku zastřešuje terénní a nízkoprahové programy. „Česká veřejnost si ještě stále zaměňuje streetwork s výměnou použitých injekčních jehel za nové. Stejně jako v zahraničí i u nás ale terénní sociální pracovník obsáhne celou řadu cílových skupin - od uživatelů drog a osob poskytující sexuální služby přes lidi bez přístřeší po ohrožené děti a mládež,” vysvětluje ředitelka asociace Martina Zikmundová. „Mladí lidé mají přirozenou tendenci zahrávat si s nebezpečnými věcmi, pohybovat se takzvaně na hraně - ať už zdraví nebo zákona,” dodává s tím, že úkolem streetworkera je problémy u dětí včas zachytit a redukovat tak množství pomyslných pádů. Proto asociace spustila kampaň Na ulici se pracuje!, pomocí které chce ukázat rozsah své práce. „Naším záměrem bylo trochu provokativně ukázat na to, že ulice není jen místo, kde se odehrávají různé problémové jevy, ale že je také místem, kde se aktivně pracuje. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, protože o té se v souvislosti se streetworkem příliš často nemluví,” uvádí Jan Havlíček, jehož tým kampaň připravil.

streetwork 3

Honza Kopic začal v dětství navštěvovat hradecké nízkoprahové centrum Prostor Pro, které pomáhá dětem a mladým lidem naplnit smysluplně jejich volný čas. „Byl jsem opravdu malé dítě a byl jsem rád, že jsem si tam mohl hrát. Ale potom mě tam vlastně udrželo, že když člověk řeší nějakou obtížnou situaci, tak tam oni ví, jak mu s tím pomoci. S problémy, co se týče dospívání a různého rozhodování,” popisuje pro Rozhlas Honza. Zážitky a zkušenosti z Prostoru Pro jej ovlivnily natolik, že se rozhodl vystudovat sociální práci a dnes působí jako sociální pracovník v podobném brněnském zařízení. „Mluvíme o sociální službě. Není to volnočasová služba, to je trochu něco jiného. Podle zákona musí mít ten budoucí klient nevýhodnou životní situaci. Týká se to školy, hledání práce, problémů s dospíváním, experimentování s návykovými látkami nebo jen nevhodně tráví svůj čas, třeba nějakým konfliktním chováním,” přibližuje Honza, pro koho jsou streetworkové služby určeny. Dodává, že kdokoliv může přijít a požádat o pomoc a zároveň kontaktní pracovníci hledají v terénu děti a mladé lidi, kteří mohou službu potřebovat.

streetwork 4

„Pracovníci pro nás pořádali víkendové pobyty, které vždy měly nějaké téma. Podle toho, co jsme tak všichni řešili. Vyjelo se a byl tam organizovaný program, který směřoval k nějakému osobnostnímu rozvoji,” vzpomíná Honza, co mu v rámci služby pomáhalo. „Prostor Pro poskytuje nízkoprahové sociální služby již 17 let. Jen v loňském roce zaznamenala přes sedm tisíc případů poskytnuté pomoci. Ten smysl je v tom, že s dětmi a mladými lidmi řešíme jejich problémy. Od špatných známek ve škole až po ty závažné, jako je domácí násilí, šikana ve škole, rozvod rodičů, útěky z domova,” shrnuje ředitel zařízení David Petr.

Streetworkeři působí přímo v terénu

Honza Kopic dnes pracuje v brněnském nízkoprahovém klubu Likusák organizace Ratolest. „Služby klubu Likusák jsou určeny pro klienty od 12 do 26 let, kteří se buď vlastní, nebo cizí vinou dostali do problémové situace,” popisuje vedoucí klubu Martin Holiš. Klienti služby mohou být ohroženi návykovými látkami, konfliktním chováním, sexuálním chováním, kyberšikanou, rasismem a xenofobií nebo mohou mít problémy v rodině, ve škole, s prací nebo brigádou, případně s partou. „Likusák je alternativou k trávení volného času na ulici. V klubu mladým lidem poskytujeme odborné poradenství a pomoc s řešením různých problémů,” shrnuje sociální pracovnice Zuzana Vopálková. „Sdružení Ratolest oceňuji především proto, že působí přímo v terénu. Aktivně tak vyhledávají ohrožené děti a mládež a působí zejména preventivně,” dodává Josef Sedláček, dnes již bývalý 2. místostarosta města Brna.

Streetwork je metoda, která umožňuje dosáhnout na nedosažitelné

Mobilní Klub pro děti a mládež provozuje také Diakonie Západ. Od pondělí do čtvrtka vyjíždí speciálně upravené auto Uličník do několika míst v Plzeňském kraji. Lokality jsou vybrány záměrně. Jde o místa, kde jiný program pro děti a mládež není téměř žádný. Dětem ve vyloučených lokalitách navíc nejsou dostupné jiné sociální služby a poradenství, a i proto roste jejich ohrožení hlubším sociálním vyloučením. Děti si do klubu chodí hrát, ale i dělat domácí úkoly nebo si povídat a řešit své problémy. Sociální pracovníci pro ně také připravují různé vzdělávací workshopy, například preventivní program na téma sociální sítě a jak se na nich bezpečně pohybovat. „Streetwork je metoda, která umožňuje dosáhnout na nedosažitelné. Takže se snažíme vymyslet způsob, jak dosáhnout na ty děti, mladé lidi, ale i dospělé, které jiná služba jiným způsobem nemůže oslovit,” vysvětluje ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.

streetwork 2

Streetwork je stále zaměňován s výměnou jehel

A právě streetwork neboli česky komunitní práce je společným jmenovatelem všech zmíněných aktivit. „Česká veřejnost si ještě stále zaměňuje streetwork s výměnou použitých injekčních jehel za nové. Stejně jako v zahraničí i u nás ale terénní sociální pracovník obsáhne celou řadu cílových skupin - od uživatelů drog a osob poskytujících sexuální služby přes lidi bez přístřeší po ohrožené děti a mládež,” vysvětluje Martina Zikmundová. „Děti řeší vztahy s rodiči, s vrstevníky, trable s láskou, včetně její fyzické podoby. Dospívání je také obdobím experimentů. Mladí lidé mají přirozenou tendenci zahrávat si s nebezpečnými věcmi, pohybovat se takzvaně na hraně - ať už zdraví nebo zákona,” dodává s tím, že úkolem streetworkera je problémy u dětí včas zachytit a redukovat tak množství pomyslných pádů.

streetwork 1

Podle České asociace streetwork v současné chvíli využívá služeb streetworku více než dvacet tisíc dětí a mladých lidí. Přesto však na sociální pracovníky část veřejnosti pohlíží s nedůvěrou. „Největší mýtus, se kterým stále bojujeme, je ten, že streetwork dělají bývalí narkomani,” uvádí pro HFC Lucie Nemešová a dodává, že ve skutečnosti jde většinou o absolventy vysokoškolských oborů sociální práce nebo sociální pedagogiky. „Nemáme kapacitu na to dostatečně komunikovat s širokou veřejností a prezentovat naši práci a úspěchy. Dalším důvodem je, že pracujeme s velice citlivými údaji a informacemi a chceme být diskrétní, proto ani moc nezveřejňujeme konkrétní příběhy našich klientů,” vysvětluje Nemešová. „Ono je to hodně o vnímání obecně neziskových organizací. Hodně často si lidé myslí, že jsou neziskovky pijavice našeho systému. Opak je ale pravdou. My provozujeme služby, které státu šetří miliony. Kdyby preventivní služby neexistovaly, tak by stát musel vynaložit obrovské prostředky na neřešené problémy. To, že je tato práce u nás nedoceněná, vidíme i na finančním ohodnocení streetworkerů. Začínající terénní pracovník nastupuje za necelých 18 tisíc měsíčně, což je za tak náročnou práci velice směšná částka,” dodává.

streetwork small

Na ulici se pracuje

Proto Česká asociace streetwork spustila kampaň Na ulici se pracuje!, pomocí které chce ukázat rozsah své práce včetně situací, se kterými se v kontaktu s dětmi a teenagery pracovníci na ulici nejčastěji setkávají. „Naším záměrem bylo trochu provokativně ukázat na to, že ulice není jen místo, kde se odehrávají různé problémové jevy, ale že je také místem, kde se aktivně pracuje. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, protože o té se v souvislosti se streetworkem příliš často nemluví,” uvádí pro HFC Jan Havlíček, jehož tým kampaň připravil.
Kampaň odstartovala v červnu v některých krajských městech včetně Prahy. Plakáty s vizuály kampaně představující jednotlivé pády do pomyslné propasti budou k vidění v prostředcích veřejné hromadné dopravy ve městech, městském mobiliáři i lavičkách v Českých Budějovicích, Jihlavě, Liberci nebo Plzni. V Praze pak budou k vidění také jako součást reklamy v pěti vybraných kinech.

Foto: FB Nízkoprahy

Čtěte dále

Jako první neslyšící startoval na zimní olympiádě. Jeho vášní jsou boby

Jakub Nosek se zapsal do historie jako první neslyšící sportovec, který se zúčastnil zimních olympijských her. Na ty v korejském Pchjongčchangu se dostal se sportem, kterému se věnuje necelé čtyři roky - s bobem. O sluch přišel kvůli onemocnění meningitidou ve dvou a půl letech. Přes různé sporty se dostal k atletice, která mu přirostla natrvalo k srdci. Jakuba lákalo stále něco nového, a tak objevil boby. To byl sport, kde mohl naplno využít dovednost z atletiky - rychlost.


Bára Voráčová 14. 12. 2018

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Sáhnutí na zadek, pusa spoluhráči nebo objetí. I takové projevy emocí bývají součástí fotbalových zápasů. Podle ruského zákona proti gay propagandě mohou hráči dostat za sáhnutí na zadek až 15 dní za mřížemi, pokutu za projevení náklonnosti nebo být deportováni za pusu spoluhráči. Česká reklamní agentura Havas Prague ve spolupráci s Amnesty International proto využila mistrovství světa ve fotbale konané v Rusku, aby na absurditu zákona upozornila. A jejich kampaň nyní získala prestižní ocenění za reklamní kreativitu Epica Awards.


Marie Škardová 13. 12. 2018

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublíži ...

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.