Andrew Kirby, 16letý student střední školy v americké Jižní Karolíně, sedával u oběda ve školní jídelně několik let sám. Schovával se za display svého telefonu, aby nebylo poznat, že je osamělý. Sem tam si k němu přisedl někdo ze školního personálu, ne však jeho vrstevníci. Jeho matka Kay mu dennodenně v čase oběda psala zprávu, zda měl u oběda společnost. Čtyři roky jí přicházela jedna a ta samá odpověď, která ji často dohnala k slzám – „ne“. Až jednoho srpnového dne, kdy Kay stejně jako kdykoli jindy psala Andrewovi zprávu, jí tentokrát vůbec neodpověděl. Když ho později toho dne vyzvedávala ze školy a ptala se, proč jí neodepsal, řekl jí: „Mami, dnes jsem neseděl sám!“
Po čtyři roky, kdy Kay Kirby odvážela svého syna Andrewa do školy, někdy plakala. Každý den v čase oběda mu psala a ptala se, zda s někým obědval. A denně jí odepisoval, že jedl sám. „Bylo to celé roky stejné. Sedával sám a mě a mého manžela to trápilo. Úplně si ho představuji, jak tam sedí,“ uvedla Kay pro Fox News.
Změna nastala 20. srpna s příchodem nového školního roku, kdy Andrew začal chodit do juniorského ročníku, tedy 11. třídy v americkém vzdělávacím systému Ten den Andrew své matce na zprávu v čase oběda neodpověděl. Když ho pak na konci školního dne vyzvedávala, vysvětlil jí, proč její zpráva zůstala bez odpovědi. „Mami, neseděl jsem sám!“ Jeden z členů studentské rady si všiml, že Andrew sedí sám, a tak ho přizval ke stolu, kde seděl s dalšími studenty a členy rady. Damian Howarth, student, díky kterému už Andrew netráví čas u oběda o samotě, pro Fox Carolina uvedl: „Měli jsme ho přizvat ke stolu už dřív a mělo to udělat víc lidí.“
„Je bystrý, ale jiný,“ popisuje Kay svého syna. Andrew je adoptovaný a narodil se se závislostí na cracku. „Crack je krystalická forma kokainu, který se běžně vyskytuje ve formě prášku. Má podobu pevných kousků či krystalů různých barev od žluté až po narůžovělou či bílou. Crack se zahřívá a kouří. Jeho název je inspirován zvukem, který crack vydává při zahřívání a který připomíná praskání nebo pukání (anglicky crack),“ uvádí na svých stránkách organizace Řekni ne drogám – řekni ano životu. Andrew navíc žije s neurofibromatózou, genetickým onemocněním, které způsobuje mnohočetné nádory zasahující nervovou soustavu. Podstoupil také náročné operace zad a krku.
Andrew je nyní, kdy obědvá s novými přáteli, podle své matky daleko sebevědomější a těší se do školy. Andrew sedává s novou partou každý den a dokonce společně byli i v kině. Jeho rodiče neskrývají radost a vděk. „Chceme poděkovat těm, kteří se nebáli být něčími přáteli,“ uvedla Kay a dodala: „Naplňuje mě to klidem a vidět mého syna s kamarády mi jako matce pomáhá.“
Andrewova matka se chtěla o svou radost a dojetí podělit i na svém facebookovém profilu. K fotce usmívajícího se syna připsala: „Tohle není běžný příspěvek k prvnímu školnímu dni. To je výkřik ke členům studentské rady Boiling Springs High School, protože dnes jsem během obědu poslala Andrewovi zprávu (jako obvykle, protože normálně jí sám a láme mi to srdce). Ale jak nasedl po škole do auta, řekl: „Mami, nejedl jsem sám! Nějaký student, člen studentské rady, požádal mě a tři další, kteří obědvali sami, abychom si k nim přisedli. A řekl, že s nimi můžeme obědvat i zítra!" Tohle byla naše starost každý rok. Myšlenka na našeho syna, jak denně obědvá sám, nás ničila. Tihle studenti si možná nemyslí, že udělali něco velkého, ale pro nás je to vyslyšení modliteb a úžasné dodání odvahy Adrewovi. DĚKUJEME těm studentům, kteří dnes udělali změnu!" Její příspěvek se dočkal více než 5000 sdílení, téměř 2000 komentářů a na 18 tisíc reakcí.
Někdy stačí opravdu málo změnit druhým život k lepšímu.
Foto: FB TylerandKay Kirby