Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

9 tipů, jak se nenechat napálit hoaxem

 

9 tipů, jak se nenechat napálit hoaxem

HateFree CultureHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture.

23
listopad
2014

Svět kolem nás je naprosto beznadějný: injekční stříkačky na klouzačkách, autobusy plné neplatících Romů, kteří si jedou do lékárny pro léky zdarma, aby je pak na koupališti (kam mají rovněž vstup zdarma) spolykali. Vietnamské obchody, kde vás zatáhnou do skryté místnosti a vyoperují ledvinu na prodej, do toho si na vašem břiše dají lajnu. Není divu, že je pak zapotřebí radikálních řešení - vyhnat, oplotit, zakázat!

Je celkem snadné nechat se napálit. Může být ale ještě snazší tomu předejít. Až k vám zase mailem dorazí šokující informace, kterou prostě MUSÍTE sdílet, vzpomeňte si na pár jednoduchých tipů:

1. Chybí zdroj nebo autor

Prostě není! Možná se jen zapomněl podepsat, případně jsou publikovaná „fakta“ natolik pikantní, že autor musí zůstat v utajení, v lepším případě bude nazván „nejmenovaným zdrojem“. To většinou znamená, že autor, „který pochopitelně nechtěl být z bezpečnostních důvodů jmenován“ (jde mu totiž po krku banda krvežíznivých Romů v čele s BIS a CIA), lže.

P.S. To, že je zpráva opravdu šokující, ještě neznamená, že ji musíte sdílet.

Kočička kroutí hlavou, nechápe

2. Zdroj se ještě nestihl narodit

Vidíte pod „zaručeným“ jménem konkrétní jméno? Zkuste použít Google. Je dost možné, že se podepsaná osoba doposud nestihla narodit, případně již není dvacet let mezi námi.

3. Zdroj o svých aktivitách neví

(viz pán z úřadu, co se vyjádřil, že jeho jméno bylo zneužito)

4. Zdroj sice nechybí, ale nedá se mu věřit

Některé z článků jsou publikovány servery, jejichž životním posláním je „nazývat věci pravými jmény“ nebo „bojovat proti cenzuře“ (myšleno proti mazání nenávistných a rasistických komentářů v diskusích), případně publikovat nekonečné množství konspiračních teorií počínaje  vlivem erupcí na Slunci na chuť pomazánkového másla a tajnou spoluprácí NASA s mimozemskými civilizacemi konče. Pokud shledáte na takovém serveru něco podezřelého (většina článků je například přeložena z dalších pochybných zahraničních zdrojů), je třeba být obezřetný. V některých případech jsou na webech uváděna jména renomovaných novinářů v pozici spolupracovníků, přičemž jejich články byly prachobyčejně překopírovány z jiných portálů.
Malá pomůcka: Pokud článek o Romech a lécích zdarma následuje například po článku o židovském spiknutí, jděte raději upéct štrůdl.

screen http://true-lies.blog.cz/

5. K události opravdu došlo, ale už je to opravdu dávno

Jde nálada ve společnosti ke dnu a napětí by se dalo krájet? Shodou okolností se na Facebooku vyloupne ultrasdílený článek o dalším z útoků Romů na Neromy? Případně se dozvídáte, že některý z masokombinátů vyrábí „halal maso“? Zkuste překontrolovat datum sdíleného článku. Událost se sice skutečně stala, jen o pár let dříve. Proč ji ale účelově nevyužít znovu, když je poptávka, že?

6. Známý mého známého to jistí

Má váš kamarád známého, jehož matce její švagrová vyprávěla situaci, kdy nejlepší kamarádka vzdálené známé... ? Nalejme si čistého vína! Každému z nás se to možná už někdy stalo. Vybavili jsme si vtipnou (nebo hyperbrutální) historku, kterou jsme někde slyšeli. Přišlo nám škoda se o ni nepodělit (je totiž fakt dobrá), kamarády zaručeně pobaví (nebo potřebně znechutí). Nevím ale, odkud to mám. No, musel to být jedině známý mého kamaráda, ale teď už si přesně nepamatuju, kterého. To nevadí. Přece nedám najevo, že jsem někomu skočil na špek!

7. Je u toho přece fotka!

Máte v plánu trochu rozjitřit negativní emoce, ale realita vám není nakloněna? Nevadí! Stačí cracknutá verze Photoshopu a úspěch je téměř zaručen: „Když nemáme fotku řádících Romů, hodíme tam Číňany. Obličeje tam doděláme, to nemůže nikomu vadit!”, řekli si jednoho hezkého dne v redakci Prostějovského večerníku.

Prostějovský Večerník

8. Sdílejte, tohle se fakt stalo!

Téměř cokoliv, co má tu čest navštívit vaši emailovou schránku (navíc s pověstnou předponou fwd: v předmětu), a začíná těmito slovy, je výmysl.

9. Média nechtějí, abychom znali pravdu

Ano. Probudili jsme se včera. Dobré ráno. V Česku je poměrně dost médií, která skočí po sebemenší senzaci, o to víc po té, která značí počátek skandálu. Představa, že zde existuje spiknutí, kdy jsou všechna oficiální média pod kontrolou nějakého světovládce, je mimo realitu. Naopak – známe případy, kdy sama média na hoaxy skočila a šířila je dál.
Břeclavská kauza 2

Proč vlastně hoaxy vznikají a proč se tak šíří? Je to sice k nevíře, ale pořád existuje celkem dost těch, kteří se snaží úmyslně uškodit, užít si pocit moci. Romové a další skupiny jsou k tomu přímo ideální – velká část společnosti ráda vyventiluje svou frustraci na některé z nich, každá taková informace navíc pomáhá ospravedlnit vlastní nenávist či rasismus. Autor hoaxu je vlastně takový malý online pyroman. Netouží po slávě, užívá si čistě to, co způsobil. Když přijde o sirky, přestane ho hra bavit.

Narazili jste na nějaký hoax? Podělte se o něj v našem Hejtomatu.


Čtěte dále

„Uprchl jsem před radikály. Zde mě považují za jednoho z nich,“ říká jezídský umělec

Pětadvacetiletý umělec Dachil Sado pochází ze severního Iráku z pronásledované komunity Jezídů. Po sérii útoků a poprav ve svém okolí se rozhodl vlast opustit. Do Berlína přišel v lednu 2015 a Německo mu udělilo azyl. Po příjezdu do Evropy ho však překvapily postoje části veřejnosti: „Z Iráku jsem utekl kvůli radikálním islamistickým skupinám a pak přijdu sem, kde se na mě lidé dívají, jako bych byl jedním z těch radikálů.“ Dachil se v Německu začal věnovat umění a v říjnu nastupuje na prestižní uměleckou školu Weissensee. Aktuálně má do 21. září výstavu v brněnské Galerii Klubovna. Jak se žije Jezídům v Iráku a proč jsou napříč historií pronásledovaní? Jaké byly Dachilovy začátky v novém domově? Proč se začal věnovat umění a z jakého důvodu mu vadí označení „uprchlík“? I o tom je následující rozhovor.


Lukáš Houdek 2 ...

Vyrůstala s afroamerickými bratry. “Nežila jsem s barvami,” říká

Elenini rodiče, kteří byli běloši, v roce 1969 adoptovali dva čtyřměsíční chlapce afroamerického původu. Elena Kennedy se narodila o rok později. Rodina tak vznikla jen dva roky poté, kdy byly zrušeny zákony zakazující mezirasová manželství, a pouhých pět let od přijetí zákona o občanských právech, který zakázal diskriminaci na základě rasy a rasovou diskriminaci ve školách. „Mnoho lidí se mě za ta léta ptalo, jaké to bylo vyrůstat s afroamerickými bratry. Nudná pravda je, že moje rodina byla úplně normální. Jenom já jsem bílá. Moji adoptovaní bratři jsou černí,“ říká Elena. Přiznává ale, že ačkoliv jsou sourozenci, nedívá se na ně společnost stejně a stále se objevuje řada situací, kde je na její bratry pohlíženo odlišně.


Marie Škardová 20. 9. 2017

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.


Klára Malá 19. 9. 2017

...

HateFree Zone: Síť míst bez násilí a nenávisti!

HateFree Culture představuje vznikající síť zón bez násilí a nenávisti. Ty vznikají po celé České republice pod značkou HateFree Zone.


HateFree Culture 11. 2. 2015

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.