Ženská obřízka ničí nejen fyzické, ale i duševní zdraví. Na to se v Keni zaměřuje nový projekt

Obrázek: obrizka-kena

Stále ji pronásledují děsivé vzpomínky na moment, kdy ji vlastní babička s pomocí dalších tří žen obřezala. „Dosud si pamatuji kusy látky rozprostřené na zemi, potřísněné krví a žiletku. Ta vzpomínka mě pořád děsí,“ svěřuje se Zeitun Abas z Keni. Dnes 29letá matka tří dětí byla nucena podstoupit ženskou obřízku, když jí bylo šest let. Od té doby se vlivem otřesných prožitků pokusila několikrát o sebevraždu. Pomoc našla v unikátním keňském programu na podporu přeživších této zničující praktiky.

A není sama. Okolo 16 % keňských žen a dívek podstupuje obřízku. Odhaduje se, že 200 milionů všech žen na světě bylo obřezáno. Tento zákrok má silný negativní vliv nejen na fyzické zdraví, o kterém se v souvislosti s obřízkou hovoří především, ale i na to duševní. Ženy trpí mimo jiné úzkostmi i posttraumatickou stresovou poruchou, o tom se však mluví jen velmi málo.

V minulém roce spustila keňská nevládní organizace The Girl Generation program, který přišel se zcela odlišným přístupem – zaměřuje se na léčení mezigeneračních traumat a podporu pro ženy, které obřízku podstoupily. Cílem programu je prolomit začarovaný kruh, v rámci něhož se nejen z generace na generaci přenáší tradice obřízky, ale i traumata s ní spojená, a nakonec obřezávání dívek a žen ukončit. Program také prosazuje nazývat ženskou obřízku jako sexualizované násilí.

Jde o pětiletý program financovaný britskou vládou, za nímž stojí Layla Hussein. Narodila se v Somálsku a v dětství podstoupila obřízku. Zasazuje se o to, aby vymýcení obřízky přešlo do rukou žen, protože podle ní bylo téma dosud okupováno výlučně muži, ať už to byli vedoucí komunit či náboženské autority. Nikdo však nenaslouchal samotným obětem. Layla Hussein si klade za cíl přestat informovat o obřízce jako o kulturní tradici a začít ji nazývat sexualizovaným násilím a porušováním lidských práv. „I jazyk je řešení. Protože když dítěti přiložíte ke genitáliím ostrý předmět, je to sexualizované násilí,“ říká Layla.

Programu se zúčastnila také Zeitun Abas. V rámci něj jsou matky a dcery povzbuzovány, aby spolu v bezpečném prostředí sdílely své příběhy. Zde tak dostávají cennou možnost vyléčit vzájemné vztahy, které obřízkou mnohdy utrpěly. Pro mnohé ženy je to poprvé, co mohou o svých prožitcích i vlastním náhledu na téma otevřeně a bezpečně diskutovat. Dcery díky tomu mohou alespoň částečně pochopit, proč jejich matky přenesly tuto drastickou praktiku i na ně, a matky zase mohou sdílet svou léta ukrývanou bolest.

Ženská obřízka je v řadě zemí natolik kulturně zakořeněná, že je velmi složité ji zcela vymýtit. Především v zemědělských oblastech jsou neobřezané dívky považované za nečisté a neprovdatelné. Kvůli tomu jsou pak mnohem náchylnější k tomu, stát se obětí sexualizovaného násilí a přicházejí o pro rodinu potřebné věno. Obřízka se zpravidla provádí bez anestezie a dívky obřezávají jejich nejbližší. „To, že vám obřízku udělají vaši nejbližší, způsobí, že ztratíte důvěru k lidem,“ vysvětluje jeden z následků Ann Njuguna, tisková mluvčí projektu The Girl Generation. „Vyrůstáte se vztekem, hanbou a nejistotou, což ovlivňuje vaše sebevědomí. Některé přeživší nakonec nemají sebevědomí ani na to, aby usilovaly o vzdělání.“ Dalším následkem obřízky je podle Njuguny podlomené duševní zdraví. Ženy se potýkají se vztekem, úzkostmi, depresemi, posttraumatickou stresovou poruchou, alkoholismem, závislostí na drogách, často jsou oběťmi dalšího zneužívání, trpí sexuální dysfunkcí a rozpadají se jim vztahy. Skutečnost je o to horší, že ve venkovských oblastech se o duševním zdraví nemluví. „Nikdo nechce mluvit o tom, čím si procházíme, nikdo se o to ani nestará,“ doplňuje.

Zeitun Abas trpí nesnesitelnými menstruačními bolestmi, v noci ji buď trápí noční můry, nebo nespavost. Kvůli obrovským bolestem při porodu svých dětí se zařekla, že už další mít nebude, čímž porušuje kulturní tradici mít hodně dětí. Zoufalost ji nakonec přivedla k rozhodnutí použít svůj hlas jako zbraň a ozvat se. „Během programu jsem si uvědomila, že mnohé přeživší prošly ještě bolestnějšími prožitky než já. Uvědomila jsem si, že je nutné přijmout to, co se mi stalo, a jít dál. Díky tomu, že konečně můžu sebevědomě o obřízce mluvit, mi ubralo na hořkosti,“ svěřila se.

Ženy, které projdou programem, získají mimo jiné i potřebné schopnosti, aby mohly založit vlastní svépomocné skupiny a pomáhat dalším ženám, ač je tato část programu zpočátku finančně náročnější. Některé z nich už založily fóra pro matky a jejich dcery, jiné zase komunikují své zkušenosti s obřízkou pomocí umění. A co je důležité, slíbily samy sobě, že své dcery nikdy obřezat nenechají.