Sedmatřicetiletý Yusuf Abdirahim se narodil v Somálsku, odkud se jeho rodina z důvodu probíhajícího konfliktu uchýlila do Jemenu. To mu bylo pouhých 11 let. Po vypuknutí války v jeho novém domově, do které měl být nuceně rekrutován, opustil i Jemen a po dlouhé cestě, v červenci 2015, dorazil do Německa. Dnes je jedním z 3000 dobrovolných hasičů z řad žadatelů o azyl, kteří se snaží být přínosem pro německou společnost a skrz své angažmá si snáze osvojit jazyk, vytvořit si přirozené kontakty s rodinami ostatních hasičů a lépe se tak integrovat. „Když lidé potřebují pomoc, jsem tu, abych ji poskytl,“ říká Yusuf, který v Jemenu působil jako humanitární pracovník. Zápalu a zájmu nově příchozích hasičů z řad uprchlíků si váží také samotní požárníci. „Za jejich podporu jsme vděční,“ říká Jörn Müller, náčelník hasičů ve Fürstenwalde, kde Yusuf působí. Jeho příběh přinesla UNHCR.
Yusuf po příchodu do Jemenu se svou rodinou začal studovat. Následně sám založil rodinu a v roce 2011 nastoupil do organizace Yemen Red Crescent Society, kde měl na starosti distribuci léků. „Když lidé v určitou chvíli potřebují pomoc a já jsem zrovna na tom správném místě. To je to, co mi dělá radost,“ uvádí. Když mu proto jeho učitel němčiny nabídl, aby rozšířil řady dobrovolných hasičů v obci Fürstenwalde nedaleko Berlína, neváhal. Na dobrovolničení byl zvyklý už z Jemenu a pouze sedět v domově pro žadatele o azyl a čekat na rozhodnutí o jeho statusu ho nebavilo.
Nedostatek hasičů
Dobrovolné hasičské sbory, které mají zejména na venkově v Německu velkou tradici a čítají více než milion členů, čelí nedostatku nových rekrutů dlouhodobě. Jejich řady žadatelé o azyl ve větší míře rozšiřují už více než dva roky. Už v červenci loňského roku bylo více než 50 sborů, jejichž členy tvořili právě uprchlíci. „Za jejich podporu jsme velmi vděční,“ říká náčelník fürstenwaldského sboru Jörn Müller. Prezident Německé hasičské brigády Hartmut Ziebs ho doplňuje, že je velkým podporovatelem takových tendencí i pro pozitivní dopad, který na společnost tito noví hasiči mají. Současně vyzdvihuje tuto možnost jako příkladnou snahu o přirozenou integraci nově příchozích, jejichž začátky mohou být z různých důvodů velmi těžké.
Touha po terénu i rodině
Yusuf na svůj první skutečný výjezd za záchranou lidských životů teprve čeká. Dokončil základní požárnický kurz a čeká ho ještě několik zkoušek. Musí také zlepšit svou znalost němčiny, jelikož právě správná a přesná komunikace je při krizových situacích klíčová. K tomu mu pomáhají přátelské vazby s ostatními hasiči i jazykové kurzy. Němčinu tak dnes ovládá už lépe než angličtinu.
Už nedávno však sehrál důležitou úlohu při problému, kterému hasiči čelili v několika domovech pro žadatele o azyl. Jejich obyvatelé opakovaně omylem spouštěli požární poplach kvůli neznalosti fungování čidel. Hasiči tak přizvali Yusufa, aby uprchlíkům v arabštině a somálštině vysvětlil, jak vše funguje a čeho se mají vyvarovat. Školení zabralo a hasiči už do těchto domovů na falešné poplachy vyjíždějí jen minimálně. Díky tomu vznikl také speciální školící program, který by hasiči spolu se státem rádi rozšířili i do dalších domovů pro uprchlíky. Za asistence požárníků z řad nově příchozích.
Yusuf věří, že bude moci v brzké době vyrazit do terénu a věnovat se činnosti, která ho naplňuje – pomoc lidem v nouzi. Ještě více však touží po shledání se svou ženou a dvěma dětmi. Ty jsou totiž stále zablokovány v Jemenu.
Foto: UNHCR/Christian Mang