„Knihy nevydávám ani netisknu, přesto jsem jimi obklopen po tisících,“ rozpřáhne kolem sebe ruce Robert Balog. Vždy cítil lásku ke knihám a s přibývajícími lety jenom rostla. Ve svém království, které nese název Tisíc a jedna kniha, je Robert Balog šťastný. Jak by také ne, když barevné hřbety svazků mnohdy skrývají netušené poklady a přitahují do jeho obchůdku četné zákazníky.
„Člověk musí mít rád nejen knihy, ale i lidi. Často jdou po jistotě, někdo hledá špeky, ale jsou i tací, kteří si přijdou jen o knihách a spisovatelích popovídat, prolistovat a pak se pro tu svou vybranou vrátí později,“ vypozoroval za roky prodávání knih. Pochopení má pro každého, sám se svou sbírkou také začínal pozvolna.
„Když jsem zatoužil po vzácnějším výtisku, buď jsem nějaké své knihy směnil, nebo jiné rozprodal,“ vzpomíná. Nakonec jsem si s tím přivydělával a rozšiřoval svou sbírku sedm let, než jsem se odhodlal opustit stabilitu zaměstnání a otevřít si antikvariát,“ přiznává a dodává, že začínat s podnikáním během pandemie nebylo jednoduché.
„Za covidu se dařilo především internetovému prodeji a donáškové službě. Lidé si zvykli platit poštovné a objednávat zboží online. Dnes se zase vrací ke svým návykům, tedy aspoň co se týče knih z druhé ruky,“ říká a částečně za úspěchem svého zboží vidí také inflaci a zvyšování cen za energie. Přesto stále platí, že sběratel si za vzácný kousek dokáže připlatit. Ale pokud si někdo myslí, že kniha stará 150 let musí být automaticky hodnotná, mýlil by se. Cenu knihy neurčuje její stáří, ale především poptávka. Proto se mezi sběratelskými kousky objevují i knihy, které jsou novodobé, ale pocházejí z malého nákladu. Jejich nedostupnost zvedne cenu z původních stovek na tisícovou sumu.
Rodina knih
Prozatím nejzajímavější kniha, která se mu dostala do rukou, byl 400 let starý spis o církevním právu. Než pro specifický titul začal hledat kupce, došel si raději za odborníky pro radu. Nejúspěšnější obchod z posledních měsíců mu přinesla monografie malíře Františka Tichého, která se prodala za pětadvacet tisíc korun. „Monografie vyšla ve třicátých letech v opravdu malinkém nákladu, navíc matrice byly zničeny, takže ji není možno vytisknout v novém vydání. To pak opravdu zvyšuje cenu,“ prozrazuje. Nabízel i knihu s podpisem od česko-francouzské malíře*ky Toyen nebo vzácné vydání básnické sbírky Jana Nerudy.
Pochopení pro jeho vášeň má i jeho žena Stáňa Miková, která navázala na spisovatelskou tradici v rodině a píše povídky. Jejím dědečkem byl totiž prozaik Andrej Giňa starší, legendární vypravěč a autor četných povídek. „Moje žena má k literatuře velmi blízko, proto mi doma odpustí krabice plné knih. A nevadí jí ani to, že jsem si na zahradě postavil menší sklad,“ usmívá se. Kolik knih má doma, nedokáže odhadnout. Rozhodně to jde do tisíců, jen v obchůdku má přibližně tři tisíce svazků.
Knihy vykupuje nejčastěji z pozůstalosti nebo přímo od zákazníků, kteří mu napíšou. Doba, kdy si antikváři vystačili s knížkami, jež lidé nárazově přinášeli, je nenávratně pryč. Dnes musejí být aktivnější a daleko více hledat na internetu. Přestože antikvariátů nejsou v každém městě desítky a knihkupectví nevnímá jako konkurenci, musí se ohánět.
Dříve byl zájem o knihy s autogramy, dnes letí avantgarda, Čapek, Toyen nebo knihy z období 20. a 30. let. To je podle Roberta sázka na jistotu každého antikváře. Na odbyt jdou i současní autoři, třeba Jiří Kulhánek, jehož knihy se na pultech neohřejí mnohdy ani hodinu. Zájemci jsou za jeho knihy ochotni zaplatit i více než patnáct tisíc korun. Poptávka je také po světové literatuře, kterou Robert doplňuje nejčastěji. Naopak výtisky dotýkající se komunistického režimu u zákazníků nebodují a často zůstávají ležet na pultech antikvariátu i několik měsíců. Ale i v tom je kouzlo antikvariátu, kde mohou některé tituly čekat na svého kupce i roky.
V Česku ročně vyjde více než 14 000 titulů, avšak kvantita není podle Roberta zárukou kvality. „Mnohdy by se nic nestalo, kdyby se ročně vydalo daleko méně knih, než je současná produkce. Zvlášť to platí o beletrii. V dřívějších dobách se vydávalo méně knih, ale kvalita byla zcela jinde,“ myslí si, i když je přesvědčený, že každá kniha má svého kupce. Osobně neprodává knihy s nenávistným obsahem, když vykoupil v rámci pozůstalosti i knihy ultrapravicového politika Miroslava Sládka, odnesl je rovnou do sběru.
Romská literatura se na jeho pultech objevuje zřídka, ale pak je o ni zájem. „Ze zákazníků nikoho ještě nenapadlo, že jsem Rom. Asi si myslí, že Rom by antikvariát neprovozoval, o to je to pro ně větší překvapení, když se to dozvědí,“ směje se a dodává, že pak mají další téma k hovoru.
Další generace
Každý, kdo vykupoval staré knihy, občas objevil i kus historie, ručně vyráběné záložky, osobní dopisy z vojny nebo staré fotografie. „Našel jsem třeba propadlé bankovky nebo vloženou ilustraci, která byla ve finále daleko sběratelsky zajímavější než samotná kniha,” vypráví o nečekaných pokladech. Zákazníci se podle jeho zkušenosti mnohdy nesoustředí jen na jednu sběratelskou oblast, ale vedle starých knížek sbírají třeba pohlednice, poštovní známky nebo záložky.
Sám Robert sbírá od dětství figurky indiánů a kovbojů. Jeho knižní vášeň sdílejí i oba jeho synové. Ti jsou jak prvními čtenáři matčiných povídek, tak ochotnými pomocníky v tátově obchodě. Ten by Balog rád v budoucnosti rozšířil o kavárnu, případně otevřel další antikvariát v sousedním městě.