Každé léto se opakují podobné situace, kdy stačí pár vteřin a život mladého člověka se rázem změní. „Skočí v opilosti, anebo z frajeřiny do vody, kde není vidět pod hladinu. Další fatální úrazy se stávají při machrování na trampolíně nebo mladí lidé lezou na vagóny vlaků. Kromě toho je v létě více nehod než v zimě. Vedro totiž způsobuje útlum organismu a řidič nemá dobré reakce, v krajních případech usíná za volantem. Náš program BanalFatal! je zaměřený na žáky 2. stupně základních škol. Název je kombinací dvou slov: „banální” a „fatální”. Dost často se úrazy totiž stávají při banálních situacích, ale mají fatální následky. Během prázdnin organizujeme diskuze na letních táborech,“ říká Marta Kupets z programu BanalFatal!, který koordinuje nezisková organizace CZEPA.
Mimo bublinu
Na všech diskuzích je vozíčkář, který mladým lidem vypráví svůj příběh, trenér a hasič. Jedním z dlouholetých lektorů je Jaroslav Filsák. „Když jsem byl v šesté třídě, tak jsme v den vysvědčení slavili s kamarády a taky jsme něco vypili. Pak jsem vylezl na sloup vysokého napětí,“ vzpomíná na událost, která se stala v roce 1998. Následovaly dva roky po nemocnicích a rehabilitačních zařízeních. Poté se vrátil do rodného Zlína, kde ho čekaly další změny. „Přestěhovali jsme se do jiné části města, protože původně jsme bydleli v kopcovitém terénu. Nastoupil jsem na novou základku, kde mě spolužáci od začátku brali tak, že jsem prostě na vozíku. Občas měl sice někdo nejapnou poznámku, ale postupně jsem se na ně naučil reagovat. Před úrazem jsem hodně sportoval, jenže od té doby, co jsem na vozíku, se mi nechtělo mezi hendikepované sportovce. Přišlo mi, že se musím dostat mimo bublinu lidí, kteří jsou na vozejku,“ říká Jaroslav a vysvětluje další životní peripetie.
Různé formy pomoci
Toužil po tom, aby se mohl znovu aktivně zapojit do sportu. Našel si ragbyové družstvo v Ostravě, kam každý týden dojížděl ze Zlína na trénink, a podařilo se mu dostat až do reprezentace. Téma vozíčkářů se mu ale obloukem vrátilo. Kvůli dalším aktivitám v ragbyové komunitě se přestěhoval do Prahy. Záhy dostal nabídku, aby pracoval pro neziskovou organizaci CZEPA – Česká asociace paraplegiků, která provozuje například takzvaný Hvězdný bazar. Originální koncept obchodu v sobě kombinuje charitativní aktivity a pomoc vozíčkářům, kteří se chtějí připravit na to, že budou zase fungovat v pracovním kolektivu. Jaroslav se také zapojil do vývoje aplikace Vozejk Map, kde vozíčkáři sdílejí informace a fotografie o bezbariérových místech po celém Česku.
Žádné mentorování
Během prázdnin tým BanalFatal! navštíví zhruba šestnáct letních táborů a festivalů. Nově začali spolupracovat se zástupci skautských oddílů. V rámci diskuze se mladí lidé dozvědí nejen konkrétní životní příběh vozíčkáře, ale také jim lektoři (hasič a trenér) vysvětlí základy první pomoci. Mladí lidé se dozvědí, co dělat / nedělat, pokud se stane úraz někomu z kamarádů, a zjistí, jaké následky může mít například nerozvážný skok do vody nebo lezení po vagónech. „Nikdy se nesnažím nějak mentorovat, protože moc dobře vím, že tohle na mladé lidi nefunguje. Taky jsem býval mladej blbeček, kterej měl pocit, že všechno ví a nějaké rady nepotřebuje, takže se do těch studentů dokážu vcítit. Neříkám jim: „Nechlastejte ani nelezte po výškách!“ Vyprávím jim prostě svůj příběh, a jaké to mělo následky. V šesté nebo sedmé třídě jsou děti ještě dost bezprostřední, zato v osmé nebo v deváté se už dost stydí. Když se na něco zeptají, tak je většinou zajímá, jaký je každodenní život vozíčkářů. Leckdy totiž neznají nikoho, kdo je na po úrazu na vozejku, a neumějí si proto představit, jak žijeme. Dost se diví, že v pohodě zvládám samostatný život. Co je také hodně překvapí, když řeknu, že to, že nehýbu nohama, je vlastně ten nejmenší problém. Mnohem větší nepříjemnost jsou problémy s vyměšováním nebo nejrůznější proleženiny. A co je zajímá skoro vždycky? Jestli můžu mít sex a jestli bych mohl mít děti,“ říká Jaroslav, který si nedávno vyzkoušel novou roli. Byl jedním z hlavních aktérů klipu „Varování“, kde účinkoval spolu s raperem Raegem. Dialog, který se odehrává v klipu, nese v sobě hluboký smysl. Chce každému, kdo se „občas napije“, umožnit zamyšlení nad tím, jak jediná banální situace může fatálně změnit váš život.
Efektivní komunikace
Podle Jaroslava je nyní mnohem lepší osvěta v oblasti prevence úrazů než koncem 90. letech, kdy se mu stal úraz. Pomáhají především informace na sociálních sítích, ale také zmíněné diskuze, které probíhají na školách a letních táborech od roku 2014. Ubývá také situací, kdy se vozíčkář dostane do nesnází a lidé mu nepomohou. „Bydlím v Praze a tady se mi naprosto běžně stává, že se každou chvíli někdo nabídne a chce mi pomoct. Nedávno jsem byl v Bratislavě. Myslel jsem, že je tam situace podobná jako v Praze, ale hodně jsem se divil. Dost mě překvapil ten odlišný přístup k vozíčkářům. Lidé zrovna moc vstřícní nebyli. Stáli v cestě, když jsem chtěl projet, ustoupili až úplně na poslední chvíli. A co mě také dost zarazilo, že jsem tam moc vozíčkářů v ulicích neviděl,“ říká Jaroslav a dodává, že základem efektivní pomoci je vždy komunikace. Stačí se prostě zeptat, zda dotyčný něco nepotřebuje. „Párkrát se mi stalo, že ke mně někdo přišel a aniž bych o to stál, tak mě chtěl vytlačit třeba někam do kopce. Takže co bych poradil? Zkrátka se nejdřív zeptejte, zda vůbec dotyčný potřebuje pomoc,“ vysvětluje Jaroslav. Podle Marty Kupets se nyní tým CZEPA chystá na nový počin. V příštím roce natočí klip, kde budou příklady dobré praxe, jak vozíčkářům pomáhat v nejrůznějších situacích každodenního života.
