Advokátka Klára Kalibová z poradny pro oběti předsudečného násilí In IUSTITIA má za sebou těžký případ brutálního napadení muže arabského původu, který vznáší mnoho zneklidňujících otázek. Policie měla k dispozici videozáznam napadení, přesto veřejnost požádala o pomoc až několik měsíců po činu. Pachatelem je vyhlášený neonacista s bohatým trestním rejstříkem, přesto soud uvěřil jemu a jeho kamarádům, že se nejednalo o rasistický útok. Proč se v Brně daří krajně pravicové scéně? Ptali jsme se expertky, která hate crime a extremismus v Česku sleduje posledních šestnáct let.
Jak k útoku došlo?
Nad ránem v červenci, na svátek věrozvěstů Cyrila a Metoděje, se pachatel Vladan Weiss a trojice jeho přátel dostali pravděpodobně nejprve do slovního střetu s naším klientem. Podle slov klienta mu rasisticky nadávali pro jeho arabský původ. Následně ho Weiss brutálně napadl údery a kopanci do hlavy a nakonec otřesenému muži vystříkal do krvácejícího obličeje pepřový sprej. Pak pachatel nastoupil do tramvaje a odjel. Náš klient se s tržnými ranami, vylomeným zubem, zlomeným nosem a zlomenou čelistí dostal do nemocnice, kde byl ošetřen. Následně chtěl útok nahlásit na policii, kde mu bylo řečeno, že je svátek a ať přijde v pracovní den.
Většinu útoku zachytily kamery integrovaného systému města Brna. Na nich byl patrný vzhled pachatele i tetování na jeho odhaleném lýtku. Záběry ale policie nezveřejnila v nejbližších dnech po činu, kdy je největší naděje na oslovení svědků a dopadení pachatele, ale až za několik měsíců. Jak jste si to vysvětlovala?
Zjevně došlo k tomu, že případ si policejní oddělení různě předávala. Nejprve jej vyšetřovali kriminalisté na obvodě, kteří vůbec nevyhodnotili, že případ vykazuje znaky rasistického napadení a že si mají vyžádat metodickou podporu specialistů na extremismus z kraje. Ti by měli dobře znát místní aktivní příznivce krajní pravice a pachatele rychle ztotožnit. Jedná se totiž o známého představitele krajní pravice v Brně Vladana Weisse, který tam má tělocvičnu, který měl v době pátrání i zadržení otevřený facebookový profil, z něhož bylo patrné jeho politické smyšlení, a v neposlední řadě byl opakovaně trestán za výtržnictví coby fotbalový chuligán a také coby mladistvý způsobil těžkou újmu na zdraví Romovi. V Brně se jádro personálního složení protiextremistického oddělení nemění posledních 20 let, dá se tedy předpokládat, že jej znají. Když jejich situaci připodobním k radu Vacátkovi, ten byl schopen poznat podle způsobu otevření sejfu, že si má jít pro Frantu Vomáčku. Hlavní bohatství protiextremistického oddělení je znalost prostředí. Kdyby se to stalo v Praze, tak si troufám tvrdit, že policisté by šli do dvou týdnů najisto. Vzpomeňme na loňské napadení účastníků Prague Pride, kdy se neonacista, známý na scéně více než deset let, pokusil zapálit vlajku LGBTQ a ohrožoval lidi na pontonu světlicemi, tak policisté jej na základě videozáznamů a znalostí z terénu identifikovali během jednotek týdnů.
Jak to, že toho nebyli schopni v Brně?
Já nechci vypouštět žádné spekulace, ale je velice podivné, když z tak kvalitních videozáznamů specialisté z protiextremistického oddělení nejsou schopni rozeznat Weisse, který by v Praze byl z hlediska známosti třeba na úrovni spoluzakladatele Národního odporu Filipa Vávry.
Nakonec jste jako zmocněnkyně poškozeného musela sama písemně navrhnout, aby se do vyšetřování zapojilo místní protiextremistické oddělení. Jak si vysvětlujete, že ta vůle předtím nebyla?
Dlouhodobě stíhání krajní pravice v Brně selhává na všech frontách.
To znamená, že takových kiksů tam jako organizace znáte více?
Už před deseti lety byl v Brně pobodán antifašista, pachatele nikdy nikdo nedohledal. Odložením ze strany policie dopadl i útok na mongolského mladíka před několika měsíci. Kapitolou samou pro sebe jsou aktivity Slušných lidí. Hlavní rozdíl oproti Praze je v nasazení brněnského protiextremistického oddělení. Určitě nechci znít pragocentricky, ale jiné srovnání v republice nemám. V Praze máme momentálně oddělení extremismu a terorismu, které se také věnuje objasňování předsudečné trestné činnosti a které se metodicky jasně snaží vést vyšetřování všech případů v této oblasti. Nastavili si systém, kdy se v pražských policejních strukturách ví, že pokud se stane tento typ trestné činnosti, pak je mají kontaktovat. Formálně má sice takový systém – kontaktování specialistů v oblasti extremismu a hate crimu – platit ve všech krajích, ale pouze v některých je účinný. Je zde patrná jasná linka mezi proaktivním přístupem konkrétních policejních velitelů v Praze a zcela jiným přístupem v jiných krajích.
Saturuje to veřejnost
Jaké jsou znaky předsudečné trestné činnosti, které by policisté měli sledovat?
Policisté, státní zástupci i soudci by měli respektovat tzv. indikátory předsudečné trestné činnosti, které etablovala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a které se již několikrát propsali do, i pro Českou republiku, závazné judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Indikátory nacházíme na úrovni pachatele – jeho předchozí rasistickou trestnou činnost, příslušnost k nenávistnému hnutí, zjevné nenávistné názory; na úrovni poškozeného – etnickou, národnostní, náboženskou nebo podobnou odlišnost poškozeného od pachatele či to, jak útok poškozený sám vnímal; na úrovni provedení – sem patří nejen verbální útoky provázející útok, ale v některých případech i nápadná brutalita. Některé předsudečné útoky jsou provedeny neskonale brutálně právě proto, že útočník nepovažuje poškozeného za sobě rovnou lidskou bytost a volí potupný či likvidační způsob útoku. Právě brutalita byla v případě tohoto případu zcela zjevná a pozastavil se nad ní i soudní znalec posuzující pachatele. Pro úplnost dodám, že existují ještě další dva indikátory předsudečného motivu – spáchání v místě a čase významném pro napadenou komunitu, například napadení před synagogou nebo napadení v době významného svátku, a napadení bez zřetelně jiného důvodu. V případě mého klienta byly naplněny čtyři indikátory z pěti.
Když tedy všechny tyto znaky nepovažovala policie za důležité, jak se jí pachatele podařilo najít?
Konečně po sedmi měsících zveřejnili videozáznamy a na základě anonymního e-mailu pachatele ztotožnili v zásadě v horizontu několika dní.
Je obvyklou chybou policistů v Česku, že čin nevyhodnotí jako hate crime a protiextremistické nekontaktují?
Je to ryze individuální i v Brně může poškozený padnout na policistu, který ví, jak v takovém případě postupovat, ostatně to dosvědčuje i jeden z našich aktuálních případů. Systém však dobře nastaven zpravidla není. Často policisté třeba na menších městech nevědí, že si metodickou podporu mají a mohou vyžádat. Hlavním problémem je, že obvykle nenastane ten „aha“ moment – toto je předsudečný útok, budu kontaktovat specialistu. I v situaci, kdy k takovému postupu dojde, se však může stát, že specialista obvod nepodpoří a případ je nadále šetřen jako prostý trestný čin. Osobně mám zato, že v Jihomoravském kraji, a bohužel nejen v něm, metodická podpora v tomto směru nefunguje.
To zvlášť v Brně, působišti politického krajně pravicového hnutí Slušní lidé, ale nedává smysl. Brno není klidné maloměsto, kde je potřeba příslušníka krajní pravice hledat lupou. Jak si to pak vysvětlujete?
Ano, Brno má dlouhodobě problém s krajní pravicí, a dokud se tam nezmění přístup specialistů na extremismus, tak ho mít bude. Substrát, aby se v Praze ustanovilo hnutí podobné Slušným lidem, v Praze taky byl. Ale policie, dva šéfové protiextremistického oddělení po sobě to jednoduše nepřipustili, nenechali zde krajní pravici rozbujet způsobem patrným v Brně. Namátkou vzpomeňme na 70. výročí Křišťálové noci v Praze, kdy neonacisté chtěli projít starým židovským městem, ale díky masivnímu nasazení policie k tomu nedošlo. Málo se také ví, že zejména první pochody hrdosti Prague Pride nebyly napadeny díky proaktivnímu přístupu pražské policie. Mezitím v Brně při podobných akcích saturovali policii aktivisté. Situaci v roce 2011 zachraňovala iniciativa V Brně neonacisty nechceme, nikoliv policejní práce. V Praze občanští aktivisté také byli, ale současně zde působila policie, desítky neonacistů se do centra vůbec nedostaly. Dlouhodobě, když se podíváme na statistiky, máme v Praze relativně málo předsudečných fyzických útoků. Když zde byl napaden černoch v tramvaji, tak pachatelé byli fanoušky fotbalového týmu Sigma Olomouc. Nešlo však pouze o zákroky policie vůči demonstracím, ale také o důsledné objasňování předsudečné trestné činnosti. Rozkrytí a likvidaci Národního odporu má na svém kontě právě pražský protiextrém. Zcela unikátní v kontextu celé ČR je pak současná schopnost pražského odboru extremismu a terorismu pochopit, že problém již dávno nejsou neonacističtí aktivisté, ale obyčejní lidé útočící na jiné z předsudečných pohnutek. Sice se v rozhovoru bavíme o napadení mého klienta neonacistou, ráda bych ale zdůraznila, že příznivci nenávistných hnutí představují mezi pachateli předsudečné trestné činnosti asi dvacetiprocentní menšinu, zbytek jsou „normální“ lidé.
V Brně máte jako poradna pro oběti předsudečné trestné činnosti pobočku. Daří se vám spolupracovat s policisty?
Mrzí mě to, ale nedaří, a obávám se, že tento rozhovor k tomu nepřispěje. Bohužel však již nenacházím jinou cestu, jak upozornit na narůstající problém v druhém největším městě Česka. Když si na chvíli představíme místo předsudečné trestné činnosti domácí násilí, tak je to vlastně tak, že v Brně tvrdí, že se domácí násilí neděje. A to je v druhém největším městě České republiky, které je zároveň univerzitním sídlem, kde žije poměrně dost cizinců, a je zde velmi početná a tradiční muslimská komunita, ve stávající situaci nepravděpodobné.
Je to rasista, ale nejedná rasisticky
Policistům ale ve smyslu, že se nejedná o trestný čin s předsudečnou pohnutkou, dal za pravdu i soud. Jak to?
Musíme začít od státní zástupkyně, která čin sice zažalovala jako hate crime, ale na soudní líčení se dobře nepřipravila. Soudní řízení není nic jiného než poker a je potřeba si připravit trumfy, aby pachatel byl odsouzen opravdu za čin, který spáchal. A tady se stalo to, že měla k dispozici videozáznamy, dobře zpracovanou výpověď poškozeného a tři neprocesní výpovědi svědků, které spíše potvrzovaly výpověď poškozeného, a s tím se spokojila. Ti svědci ji ale přímo v hlavním líčení zcela otočili. Když pak přišel advokát obžalovaného s návrhem na další tři svědky, přátele pachatele, kteří tvrdili, že došlo k napadení až poté, co můj klient obtěžoval nikdy neztotožněné dvě ženy, státní zástupkyně vůči nim nenavrhla nic. Obvykle předkládá výpis z rejstříků trestů a přestupků, zjišťuje se jejich background, například i z policejních poznatkových databází. O nic takového se ale nikdo nepokusil, a před soudem tak svědčili ve prospěch pachatele muži, kteří jsou jeho dlouholetí přátelé, chodí cvičit do stejné tělocvičny a kteří měli sedm měsíců čas na to, se domluvit. Jeden z nich měl navíc na sobě tetování oblíbené mezi příznivci krajní pravice.
Ženy, které měly být obtěžovány, policisté našli?
Ne. Jsou zachyceny na videozáznamu, jak odcházejí klidným krokem s jedním ze svědků, nikoliv v přítomnosti mého klienta. A to údajně poté, co je měl můj klient obtěžovat. Až několik minut po jejich odchodu dochází na tom samém místě k samotnému napadení klienta.
Jak rozsudek, který sice uznal pachatele vinným z napadení a odsoudil jej nakonec na 5,5 let odnětí svobody nepodmíněně, ale neuznal předsudečnou pohnutku, váš klient přijal?
Celkově pro něj soudní líčení bylo velice těžké, protože sice mohl vypovídat bez přítomnosti obžalovaného, ale za zády měl jeho podporovatele ze Slušných lidí, kteří se na soud přišli podívat. Kvůli napadení už dříve opustil práci, protože pracoval v občerstvení kousek od místa, kde byl napaden. Přestal chodit na několik měsíců zcela do centra města. Velmi těžce prožíval, že jakkoliv je asi o třicet kilo lehčí než pachatel, situaci nezvládl a pachatele nezpacifikoval. Utrpěla tím především jeho důstojnost. Zcela se mu rozpadla jeho rodina. Nemá v životě naprosto nic.
Jak se stane, že soud je tak vstřícný vůči pachateli?
Nevím. Soud konstatoval, že naprosto nepochybuje o krajně pravicovém smýšlení obžalovaného. Soudní znalci doložili, že útok byl veden s takovou brutalitou, že jen náhodou nejsou následky mnohem větší. Soudní znalec z oboru psychologie vypracoval posudek, ze kterého vyplývá, že obžalovaný je nevyrovnaná osobnost, neumí ovládat svou agresivitu a jen těžko se předvídají jeho reakce, zvlášť pokud se někdo dotkne jeho ega. Podle testů, které prováděl, došel k závěru, že pachatel je necitelný k obětem. Dále uvedl, že jeho vyjadřovaná lítost je čistě účelová a útok byl sadistický. Jeho útok dal i do kontextu předsudečného vnímání pachatele. Přesto soud tyto závěry nezhodnotil k tíži obžalovaného – pachatel sice měl telefon plný fotografií a videí vyjadřujících jeho politické názory včetně aktivního hajlování, v minulosti se coby mladistvý dopustil útoku na Roma, současná pohnutka však dle soudu rasistická nebyla. Zejména ve vztahu k předchozí trestné činnosti odsouzeného udělal krajský soud myšlenkový veletoč, když konstatoval, že formálně nedošlo k odsouzení za rasistický trestný čin a materiálně je podstata předchozí trestné činnosti Vladana Weisse irelevantní. A tak si přesně připadám jako v 90. letech, kdy Romku Helenu Biháriovou nahnali rasističtí skinheads do ledového Labe a ona tam utonula, ale podle státního zástupce ani soudce o rasový útok nešlo. Následky tohoto útoku sice nebyly náhodou tak brutální, ale řekněme, že za dva roky bude pachatel propuštěn. Už stihnul napadnout Roma i Araba, je aktivní krajní pravičák, ale nikde nebude veden jako pachatel násilí z nenávisti, ale jako pouhý agresor.
Změnila by klasifikace trestného činu coby hate crimu výši trestu?
Pravděpodobně ano, protože tak tomu bývá. A především by změnila to, jak se cítí poškozený. Protože podstata toho zločinu netkví ani v té zlomené čelisti a nosu, ale v tom, že si ho někdo vybral jako muslima a Araba a že on může být takto napaden kdykoliv. Jiná by byla i situace s náhradou nemajetkové újmy, kterou poškozený opíral především o zásah do své identitární důstojnosti. Soud přiznal náhradu nemajetkové újmy pouze za škodu na zdraví. Se zbytkem nároku poškozeného odkázal do civilního řízení, tím jej i dál poškodil. Znovu bude muset k soudu, znovu bude muset o svém napadení vypovídat.
Chtěli jste, aby se státní zástupkyně odvolala?
Poškozený má velmi limitovaná procesní práva, konkrétně se nemůže odvolat proti rozhodnutí o vině a trestu, ale pouze proti rozhodnutí o náhradě škody. Pokud tedy soud rozhodne, že určitý útok není předsudečně motivovaný, může se proti tomu odvolat pouze státní zástupce. A měl by, obzvlášť v situaci, kdy původně takový útok jako předsudečný žaloval. V konkrétním případě tedy státní zástupkyně záhadně změnila názor, neprosazovala zájmy poškozeného a rezignovala na svoje povinnosti dle trestního řádu.
Státní zástupci musí respektovat závazný pokyn Nejvyššího státního zástupce, který jim ukládá důsledně prokazovat pohnutku pachatele trestného činu. Státní zástupci jsou povinni žalovat trestnou činnost přesně, pokud tak nečiní, chybují a porušují právo poškozeného na spravedlivý proces a účinné vyšetřování. Sice v posledních letech vidíme zjevnou snahu Nejvyššího státního zastupitelství systematizovat stíhání předsudečné trestné činnosti, například v tomto a příštím roce by specializovaní státní zástupci měli podstoupit školení právě na aplikaci indikátorů předsudečné trestné činnosti, konkrétní případy však Nejvyšší státní zastupitelství převzít téměř nemůže. Zbývá jen nenásilné metodické vedení, kterého však ve lhůtách, ve kterých je nutné podat odvolání, nelze dosáhnout. Zjevný problém také je, že pozice specializovaných státních zástupců často obsazují lidé, pro které je stíhání předsudečné trestné činnosti zbytkovou problematikou, nemají aktuální znalosti a vědomosti a neusilují o stíhání předsudečné pohnutky. Ke spokojenosti jim postačí, pokud je pachatel odsouzen pouze za obecný trestný čin.
Podnět, aby se státní zástupkyně proti prvoinstančnímu rozsudku odvolala, jsme samozřejmě podali. Jednou větou, bez jakékoli právní argumentace, odvolání podat odmítla. Poškozenému tedy nezbývalo, než se obrátit na Ústavní soud a domáhat se svého práva na účinné vyšetřování.
Jak to u Ústavního soudu dopadlo?
Bohužel též velkým zklamáním. Ústavní soud razí doktrínu, že sice existuje právo na účinné vyšetřování předsudečné trestné činnosti, nikoli však právo na odsouzení za takovou trestnou činnost. Je to situace dlouhodobá a pro poškozené trestnou činností z nenávisti bezvýchodná. Podle současného dominujícího právního názoru totiž postačí, pokud se policie, případně státní zástupce, v některé fázi trestního řízení dostatečně zabývá myšlenkou, že útok byl předsudečně motivovaný, pokud však soud dospěje k jinému názoru a předsudečnou pohnutku neshledá, je to tak v pořádku. Problém spočívá v tom, že české soudy přistupují k odsuzování předsudečné trestné činnosti extrémně formálně a bezohledně k oprávněným zájmům poškozených. Nebojím se říci, že jim zcela uniká svět lidí, kteří jsou napadáni pro svoji nezměnitelnou osobnostní charakteristiku, včetně odpovědnosti státu jejich napadání nepřehlížet a důsledně postihovat.
Co jste si z toho jako advokátka vzala?
I když je u nás něco souzeno jako hate crime, nemusí to být odsouzeno jako hate crime a dokonce nemusí být ani dostatečně vysvětleno, proč se soud odchýlil od zaběhnuté judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Nebojím se tento konkrétní případ nazvat jako případ plný sekundárního bezpráví.
Budete se odvolávat k Evropskému soudu?
Zvažujeme to.
Foto: Lukáš Houdek