Donedávna veřejnosti neznámá Gladys West před časem čirou náhodou zaslala svou krátkou biografii univerzitnímu dívčímu spolku, který se snažil lépe poznat své absolventy. A tak také vyšel na světlo přínos její práce našemu každodennímu životu. Gladys si už jako dítě vzala do hlavy, že nechce jako její rodiče a sousedé pracovat na polích nebo v továrně. Vystudovala matematiku a v 50. letech se stala druhou Afroameričankou zaměstnanou na americké námořní základně v Dahlgrenu, kde se věnovala sběru a výpočtu dat z družic a satelitů. Ty pak měly přímý vliv na vývoj GPS. Nyní je už 20 let v důchodu, prodělala mrtvici a přežila rakovinu. Během zotavování se vrátila na univerzitu a dokončila doktorát. Ve svých 87 letech pracuje na psaní svých memoárů.
Gladys West, která se narodila roku 1931 v Kalifornii a studovala matematiku na Virginia State College, začala v roce 1956 pracovat na Naval Surface Warfare Center Dahlgren Division (Námořní povrchové válečné centrum, oddělení v Dahlgrenu), kde mimo jiné přispěla k vývoji GPS. West se stala druhou Afroameričankou zaměstnanou námořní základnou v Dahlgrenu a jednou z pouze čtyř afroamerických zaměstnanců. Jedním z nich byl také matematik Ira West, kterého si Gladys v roce 1957 vzala.
Když West vyrůstala v rodném Dinwiddie County, jediné, po čem toužila, bylo, aby nemusela žít život svých rodičů a známých. Ti běžně pracovali na poli, sbírali tabák, kukuřici a bavlnu, nebo v nedaleké továrně, kde zpracovávali tabákové listy na malé kousky do cigaret a dýmek. „Uvědomila jsem si, že musím získat vzdělání, abych se odtud dostala,” řekla. Tvrdě studovala a byla jednou z nejlepších ve své třídě. Díky tomu získala stipendium a mohla zadarmo studovat na univerzitě. Získala titul v matematice, kterou pak také dva roky vyučovala, a později se vrátila i pro magisterský titul.
West se ve své práci soustředila převážně na satelity, ale také programovala první počítače. Její výpočty měly přímý vliv na vývoj Globálního polohového systému, lépe známého jako GPS, v průběhu padesátých a šedesátých let. Během svého působení na základně byla West nepostradatelnou posilou. Ralph Neiman, vedoucí jejího oddělení, ji v roce 1979 navrhnul na udělení oficiálního uznání zásluh. West sbírala informace o družicích a satelitech, které jí pomohly určit jejich přesnou polohu.
West přiznává, že ani ona, ani její kolegové v té době netušili, jaký dopad bude jejich výzkum mít. GPS se stala nedílnou součástí každého chytrého telefonu a změnila způsob, jakým žijeme. „Když každý den pracujete, nepřemýšlíte ,Jaký dopad tohle bude mít na svět?’ Přemýšlíte nad tím, že ,Tohle musím udělat dobře’,” řekla West o své práci. Na námořní základně v Dahlgrenu pak West pracovala obdivuhodných 42 let.
Když ale v roce 1998 odešla do důchodu a začala si užívat zaslouženého volna se svým manželem, utrpěla Gladys West mrtvici. Během svého zotavování se vrátila na školu a získala doktorát. Také se jí podařilo získat zpět většinu pohyblivosti a přežila i operaci srdce a rakovinu, které přišly o pár let později. Nyní pracuje na svém memoáru a tráví čas se svými dětmi a vnoučaty. I přes výhody GPS ale West podle své nejstarší dcery preferuje klasickou papírovou mapu.
Po velice úspěšném americkém filmu Hidden Figures (Skrytá čísla), který získal tři nominace na Oscara, se mnozí snaží upozornit na Afroameričanky, které byly mnohdy nepostradatelnou součástí vědeckých týmů, ale které byly také velice často naprosto neznámé nebo zastiňované. Film popisuje skutečný příběh tří Afroameričanek, Katherine G. Johnson, Dorothy Vaughan a Mary Jackson, které během studené války přispěly k vyslání astronauta Johna Glenna do vesmíru. Často ale musely čelit diskriminaci a rasové nenávisti i na pracovišti, ačkoliv se NASA a další vládní organizace během 60. let snažily o postupnou desegregaci. NASA byla jedním z mála zaměstnavatelů, kteří byli vůbec ochotni zaměstnat afroamerické ženy.
Sousedé a komunita Gladys West v ní nyní vidí místní skrytou osobnost, jejíž přínos byl pro vývoj nejnovějších technologií naprosto stěžejní. Na začátku března se jí dostalo oficiálního uznání za zásluhy, když byla West pozvaná na valné shromáždění Senátní komory ve Virginii. Všichni přítomní senátoři přivítali West ovacemi ve stoje a později vytvořili frontu, aby jí mohli potřást rukou.
Foto: U. S. Navy