Na začátku byla zpráva v novinách. Jak hluboko se vám do tématu radikalizace dětí ve virtuálním světě podařilo proniknout?
Online radikalizace dětí a mladistvých je velmi současný fenomén. Extremistické organizace cílí na děti už od útlého věku osmi let, snaží se je rekrutovat a zejména ideologizovat. Složitost tohoto tématu ovšem spočívá v tom, že součástí nebezpečí je i samotné internetové prostředí. Je totiž velmi příznivé pro šíření extremistických ideologií kvůli algoritmům podporujícím jakýkoli obsah, který člověk vyhledává. Velmi rychle vzniká efekt králičí nory, do níž se člověk dostává stále hlouběji. Postupně tak dospívá k momentu, kdy se dostane na druhou stranu vnímání společnosti i světa. A tam už to může být velmi nebezpečné.
Při zkoumání nového tématu si nehrajeme na odborníky. To bychom museli být zároveň antropology, sociology, politology… Používáme hlavně empatii. Vciťujeme se do aktérů, jichž se téma nejvíc dotýká. V tomto případě to byli hlavně mladiství, kteří se setkávali v extremistické skupině. Procházeli jsme print screeny jejich chatů a snažili se jim dostat do hlavy. Pochopit způsob, jímž se dívají na náš svět, který nazývají světem „normies“. Snaží se urychlit jeho kolaps, vytvořit paniku teroristickými útoky. Psali si o tom, jak se vyrábí bomby, roznáší letáky. Otázka je, co všechno by byli schopni opravdu zrealizovat.
Nikdo ze členů netušil, že jejich vůdci, který si říkal Commander, bylo při založení skupiny pouhých 11 let. Manipuloval s o generace staršími lidmi, což je pro mě fascinující. Já bych z těch chatů vůbec nezjistil, že se jedná o dítě. To pro mě jako umělce bylo hypnotizující, zároveň pro mě jako člověka šokující.
Byl ten šok důvod, proč jste se to téma rozhodl umělecky ztvárnit?
Z části. Zároveň mě k tomu poháněl plíživý fašismus, který se začal objevovat v českém prostředí. Mám na mysli to, co vypouštěli z úst politici. Jakým způsobem se začal radikalizovat veřejný prostor, celá společnost se začala ostře polarizovat, lidé si přestávají být schopni navzájem naslouchat. Jak se šířily dezinformace, které bohatě živila ruská strana a v českém prostoru měly silnou oporu v samotné politické garnituře. To všechno bylo alarmující, znechucující a frustrující.
Jakou metodou jste postupovali při studiu tak složitého tématu, jakým je radikalizace mladistvých?
Primární jsou pro nás vždy rozhovory s lidmi, jichž se téma osobně dotýká. V tomto případě to nebylo možné, protože na informace o 13letém Commanderovi bylo uvaleno embargo. Nesledovali jsme tedy jeho příběh, jeho rodinné zázemí. Vzali jsme to jako špičku ledovce, pod níž se skrývá široká problematika od vlivu sociálních sítí a jejich algoritmů až po šíření radikalizace a polarizaci společnosti. Dostali jsme se k odborníkům na závislost dětí na onlinových platformách – která je mimochodem větší, než si dokážeme připustit. A máme ji velmi silnou i my dospělí. Spolupracovali jsme například s Karolínou Presovou z organizace Replug me, odbornicí na radikalizaci Barborou Vegrichtovou nebo norským novinářem a odborníkem na pravicový extremismus Øyvindem Strømmenem, který se účastnil Breivikova procesu.
Jak velký problém online radikalizace představuje? Netýká se jen velmi malého počtu jedinců?
Předně chci zdůraznit, že radikalizace nemusí být jen pravicová. Setkal jsem se s ženou, jejíž dcera byla ve 12 letech přes WhatsApp indoktrinovaná ultralevicovými komunisty z Ruska.
Záleží na stupni podlehnutí. Radikalizace je atraktivní nejen pro mladistvé, kteří si teprve hledají identitu, jsou často frustrovaní z rodinného prostředí a díky skupině zažívají pocit sounáležitosti. Dobře víme, jak atraktivní je radikalizační populismus i pro dospělé. Vždyť kolik velmi úspěšných politiků se v současnosti nese na vlně nabízení rychlých řešení! My to uděláme, my to zařídíme, bude to hotovo. To je něco, čemu lidé mají tendenci podlehnout, a někteří politici tím chladnokrevně kalkulují, i když sami vědí, že to, co slibují, je nesplnitelné. Dochází u nich k absolutní absenci zodpovědnosti za své konání.
Jak souvisí zodpovědnost politiků s radikalizací dětí?
Otázka zodpovědnosti se úzce týká i našeho tématu. Současná generace dětí vyrůstá v onlinu. V momentě, kdy jsou dnešní děti chvíli samy, propadnou úzkosti a okamžitě se nalogují. Celá generace tak vlastně neumí „být sama se sebou“. Ve starých iniciačních rituálech, když se dítě chtělo stát dospělým, ho samotě vystavovali. Teprve až v té zkoušce dokázalo obstát, bylo připraveno převzít zodpovědnost i za svoje konání vůči ostatním. Dnes mladiství nedokážou vydržet sami se sebou, aniž by unikali do svých na sociálních sítích falešně vytvořených identit. Mají problém ponořit se do sebe, udržet koncentraci. S tím souvisí neschopnost převzít zodpovědnost za své jednání a vyvodit, jaké bude mít důsledky.
Není to ale jen choroba dospívajících, je to choroba celé společnosti, která si do čela volí často narcistní, psychopatické osobnosti bez schopnosti uvědomovat si důsledky svých činů. Takže žijeme v nevyzrálé společnosti, která se zodpovědnosti bojí a shazuje ji ze svých beder. Stále si pokládám otázku, jak online komunikace ovlivní celou nastupující generaci. Jak to bude vypadat, až se tyto děti stanou soudci, policisty, lékaři, politiky?
Podařilo se vám narazit na závažné případy radikalizace dětí i v Česku?
Po dalších mladistvých jsme nepátrali. Ale mě osobně překvapil v mém blízkém okolí člověk s vysokým humanitním vzděláním, který se nechal poměrně jednoduše zmanipulovat natolik, že se jeho hodnotový systém úplně otočil. Myslím, že to v dnešní době zažívá víc lidí. V rámci své sociální bubliny se vlastně každý víc a víc radikalizujeme, protože díky algoritmům nás bublina ubezpečuje v našem vlastním názoru. A my jsme na tom utvrzování závislí, pomocí lajků nás to gamifikačním (herním) způsobem v té závislosti udržuje. Sociální sítě potřebují, aby se naše touha po utvrzení, která vychází z naší vlastní nejistoty, stala pravidelným zvykem a závislostí. Mě jako umělce velmi fascinují tyto subtilní formy manipulace, za kterými se skrývá byznys.
Součástí divadelního představení Commander je i film s dětskými herci. Jak se do projektu dostal?
Čtení těch odhalených extremistických chatů bylo velmi těžké a nepříjemné. Kdyby tak spolu malé děti mluvily ve veřejném prostoru, hned bychom viděli, jaký je to problém. Proto jsme natočili film založený na reálných fragmentech chatové komunikace členů skupiny FKD, a to s herci ve věku od 6 do 14 let. Vznikla z toho vizuálně silná filmová montáž. Děti v ní říkají velmi dospělácké věci, které do jejich pusy vůbec nepatří, navíc chatovacím jazykem.
Po dvoutýdenním castingu jsme vybrali talentované dětské herce a měli jsme podporu jejich rodičů, kteří chápali, proč je to téma důležité a proč jejich dítě bude tyto příšerné věci říkat. Výsledné zpracování má v sobě humor a zároveň z něj mrazí.
Řešili jste, jak rodiče příliš nevyděsit, aby dětem internet prostě nezakázali?
Rodiče našich dětských herců byli překvapení, že se taková radikalizace děje. Když viděli první zkušební promítání, byli v šoku, jak jejich dítě, které dobře znají, může vypadat v takových extremistických polohách. V tu chvíli si uvědomili, že by se v takovou osobnost skutečně mohlo proměnit. Dětští herci a jejich rodiče se přirozeně začali tímto tématem zabývat a šířit ho dál. A to je smyslem naší práce – nejen přinášet zajímavé multižánrové inscenace a zážitek, ale také zprostředkovávat témata, která si tu ještě plně neuvědomujeme, ale která budou mít brzy globální dopad na nás všechny.
Cestou ale není dětem něco zakazovat. Rodiče by s dětmi měli mluvit ve vzájemném respektu, laskavosti a naslouchání. Rekrutér z extremistické skupiny se dítě snaží izolovat od rodičů, od učitelů, od všech jeho dosavadních dospěláckých vzorů, aby začalo následovat jeho.
Co všechno nabídne edukativní část, která je součástí projektu Commander?
Na platformě O2 Chytrá škola nabízíme videa pro rodiče, pedagogy i širokou veřejnost. Tam se dospělí mohou dozvědět o nebezpečí radikalizace a o tom, co s tím mohou dělat. Pedagogové tam najdou materiály, které mohou využít při výuce.
Pro žáky 2. stupně ZŠ vznikne série workshopů, která podpoří prevenci radikalizace předáváním dovedností a hodnot, aby děti měly co nejlepší základ ještě před tím, než se s nějakým rekrutérem setkají. Naučí se diskutovat, posilní si schopnost empatie a sebevědomí a naučí se vnímat vlastní předsudky i nebezpečí násilí vycházejícího z předsudků. Se školami budeme pracovat intenzivně po celý rok, aby děti prošly všemi čtyřmi typy workshopů, které jsme vyvinuli. Díky Nadaci PPF, která tak neobvyklý projekt velkého rozsahu v českém prostředí odvážně podpořila, můžeme takto intenzivně pracovat s 10 školními třídami najednou.
Wiliam Dočolomanský, umělecký ředitel divadla Farma v jeskyni
Farma v jeskyni je rezidenčním divadelním souborem Centra současného umění DOX v Praze. Je členem sítě HateFree zón. Více informací o projektu Commander, najdete zde. Více o představení včetně vstupenek pak zde.