Výzkumníci z Univerzity v Liege zjistili, že nejdůležitějším faktorem v otázce toho, nakolik jsou děti náchylné k ageismu, je kvalita času stráveného s prarodiči - velmi dobrý a dobrý kontakt znamenal pozitivnější pocity vůči starším lidem obecně.
„Naše západní společnost, která uctívá soutěživé a dynamické vize, převážně vnímá stárnutí jako negativní fenomén,” touto větou začíná studie nazvaná „Vliv kontaktu s prarodiči na pohled na stáří u dětí a dospívajících”, která byla zpracovaná na belgické Univerzitě v Liege. „Toto vnímání vzrůstalo lineárně v průběhu posledních 200 let.”
Ageismus, neboli stereotypy, předsudky a diskriminace vůči starším lidem, se formuje od velice útlého věku a patří k těm nejrozšířenějším předpojatostem. Celoevropský průzkum z roku 2015 zjistil, že 42 % dotazovaných považuje ageismus za široce rozšířený. Pro porovnání, za široce rozšířenou považuje 50 % dotazovaných diskriminaci na základě náboženství, stejné množství na základě postižení a 39 % dotazovaných, tedy podobně jako u ageismu, diskriminaci na základě pohlaví.
Výzkumníci analyzovali pohled na ageismus u 1 151 belgických dětí a dospívajících ve věku od sedmi do šestnácti let a na základě toho definovali čtyři hlavní faktory, které ageismus ovlivňují. Zaprvé to bylo pohlaví - dívky měly celkově o trochu pozitivnější pohled na starší lidi než chlapci. Druhým faktorem byl věk - výzkumníci zjistili, že ačkoliv se ageismus může vyskytovat už v útlém věku, negativní pohledy na starší lidi byly nejnižší u dětí mezi 10 a 12 lety. Dalším faktorem bylo zdraví prarodičů - děti, které měly pocit, že jejich prarodiče mají zhoršený zdravotní stav, a to především v případě duševního zdraví, měly větší sklony k ageismu.
Posledním, a podle výzkumníků nejdůležitějším faktorem, byla kvalita kontaktu s prarodiči. „Nejdůležitějším faktorem souvisejícím s ageistickými stereotypy byla špatná kvalita kontaktu s prarodiči,” říká pro HuffPost vedoucí výzkumnice Allison Flamion v tiskové zprávě. „Když šlo o ageistické názory, zjistili jsme, že mnohem důležitější než četnost kontaktu byla jeho kvalita.” Dotazované děti samy ohodnotily svůj kontakt s prarodiči a čím pozitivněji jej ohodnotily, tím méně ageismu vykazovaly.
Problém ageismu, stejně jako jakékoli jiné diskriminace, může být dalekosáhlý. Starší lidé, kteří se stali jeho oběťmi, mohou trpět sníženou sebedůvěrou, zhoršeným pocitem duševní pohody, zhoršenou pamětí a vyšším rizikem kardiovaskulárních problémů.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mohou dokonce starší lidé s negativními pocity o stárnutí žít o 7,5 let méně než ti s pozitivním přístupem. Tato studie dokazuje, že i tak málo, jako kvalitně strávený čas s prarodiči, může mít velice pozitivní vliv na obě generace.
Foto: Mezigenerační centrum Julie v Praze (Lukáš Houdek)