Jako osmiletá zažila devastující šikanu ze strany nové spolužačky. Ta ji přivedla až k rozvinutí klinické deprese a Morgan Guess skončila u psychiatra. Už v deseti letech tak začala brát antidepresiva. Teprve tehdy se také její matka Susan o situaci ve škole dozvěděla. „Nejdřív jsem o tom mamce neřekla, protože jsem se bála, co by se mohlo stát,“ vzpomíná Morgan. Škola se však k situaci nepostavila ideálním způsobem a následkem řešení Morgan naopak izolovala od kolektivu. A proto se to matka s dcerou rozhodly změnit. Založily nadaci Guess Anti-Bullying Fundation a začaly proti šikaně bojovat jak na poli vlastní komunity, tak na celostátní úrovni. Neúnavným psaním dopisů například přiměly kentuckého guvernéra k tomu, aby vytvořil speciální pracovní skupinu. Morgan se stala její nejmladší členkou, a podařilo se jí tak spolu s ostatními prosadit nový zákon, který toto jednání definuje. Dnes je ve svých 14 letech pro mnohé vzorem. Jezdí po celých Spojených státech, pořádá komunitní akce, kde se skrz svůj vlastní příběh snaží přimět ostatní děti, aby o šikaně mluvily. Za své nasazení a činnost už získala několik prestižních ocenění.
Když bylo Morgan osm let, vybrala si ji její spolužačka jako terč šikany. Vše začalo na první pohled nevinným taháním za vlasy, pokračovalo to však dále v různých formách fyzického i psychického teroru. „Nejdřív jsem o tom mamce neřekla, protože jsem se bála, co by se mohlo stát,“ vzpomíná Morgan. Její matka si ničeho nevšimla do té doby, než se začaly u Morgan projevovat zdravotní problémy jako žaludeční křeče a záchvaty paniky. Začal se také nečekaně zhoršovat její školní prospěch. Její dětský lékař Morgan následně v 10 letech diagnostikoval klinickou depresi a nasadil léky. Tehdy se poprvé Morganina matka Susan dcery zeptala, zda náhodou není terčem šikany ve škole. „A já jsem řekla, že jo,“ dodává.
Po tom, co se šikana provalila a matka začala situaci řešit ve škole, se chování spolužačky podle Morgan ještě zhoršilo. „Protože jsem to na ni řekla. Bála jsem se,“ vysvětluje. Škola přišla s řešením, kdy se snažila obě dívky držet od sebe. To v důsledku vedlo k izolaci malé Morgan, která tak byla vyčleněna z kolektivu spolužáků. „Ona si hrála se všemi mými kamarády a já jsem se cítila tak nějak opuštěná,“ vzpomíná. Morganin lékař její matce Susan doporučil, aby dceru ze školy pro její dobro přesunula jinam. Na to však Susan s Morgan nechtěly přistoupit. „Rodiče mi celkem brzo řekli, že se špatné věci v životě dít budou. A že si můžu vybrat je ignorovat, vinit z nich ostatní nebo s tím můžu něco udělat,“ uvedla Morgan pro Upworthy. A tak se společně s matkou rozhodla, že se povznese nad vlastní případ šikany a bude se díky své zkušenosti snažit změnit systém, jakým se k šikaně na školách ve Spojených státech přistupuje.
Musíme udělat víc
Susan s Morgan začaly pořádat setkávání žáků a vrstevníků a snažily se vytvořit příjemné a bezpečné prostředí, ve kterém se o problematice šikany mluví na konkrétních příkladech každého z nich. I díky osobní zkušenosti Morgan se tak postupně děti otevíraly a začaly se svěřovat s vlastními potížemi. „Slyšely jsme děti, které se postavily a promluvily o ústrcích, o zkušenosti přehlížených nebo těch, ve které nikdo nevěří. A věděly jsme, že musíme udělat víc,“ vzpomíná Morganina matka Susan. „Morgan nebyla sama a tyto děti čekaly na někoho, kdo za ně bude mluvit, kdo se za ně postaví,“ dodává.
A tak společně matka s dcerou začaly bombardovat dopisy guvernéra státu Kentucky, aby se začala šikana řešit na celostátní úrovni a propagovaly se příklady dobré praxe. K tomu navrhovaly zřídit speciální pracovní skupinu. Jejich požadavky byly po měsících vyslyšeny a Morgan se ve svých 11 letech stala nejmladší členkou tohoto výboru. Podařilo se jim následně protlačit zákon, který šikanu definuje a reguluje. Sama Morgan v procesu sehrála klíčovou roli, jelikož byla vyslána do Sněmovny reprezentantů v Kentucky, aby svým osobním svědectvím o jeho důležitosti zákonodárce přesvědčila. Pro zákon následně hlasovalo 39 ze 40 přítomných.
Akce vlídnosti
Dnes se Susan s Morgan angažují zejména na lokální úrovni. Pořádají podpůrné společenské akce, snaží se o to, aby se lidé v komunitě poznávali, a šikana tak mezi nimi nenacházela úrodnou půdu. Každý srpen například pořádají oblíbený Kindness Color Walk (Barevný pochod vlídnosti), v roce 2016 zase zorganizovaly hromadné psaní podpůrných dopisů, kdy si žáci z oblasti McKraken County navzájem psali dopisy plné vlídných slov. Napsalo se jich na 12 tisíc. „Někdo z vaší komunity vám napíše dopis, ve kterém říká, že na vás záleží, že máte cenu, že máte mít velké sny,“ uvedla tehdy Susan pro jednu z lokálních televizí. Nakonec se do projektu přidaly také firmy a další subjekty, jejichž zaměstnanci a členové se rozhodli dětem napsat. „Upřímně mě to opravdu potěšilo. Prostě pošlete dopis někomu, koho neznáte, abyste se spřátelili, aniž byste ho nejdřív soudili,“ zhodnotil akci jeden ze zapojených žáků Trevor Williams.
Hrdinka Morgan
Dnes se Morgan ve svých 14 letech snaží pracovat na otevření denního centra pro děti a mladistvé, kde by v případě potřeby našli odbornou psychologickou pomoc. Za své nasazení a práci se dočkala už řady ocenění. Byla například jmenována jedním z deseti hrdinů v rámci prestižního ocenění Hasbro Community Action Heroes, které je udělováno výjimečným dětem do 18 let, které se výrazným způsobem zasadily o zlepšení situace ve svém okolí.
„Tolik dětí se to bojí říct ze strachu, že se to zhorší. Já jim vždy říkám, že se to nezlepší, pokud si neřeknou o pomoc,“ popisuje Morgan. „Musíme společně pracovat na tom, aby bylo ve školách bezpečné prostředí, současně ale musíme znát svá práva a musíme trvat na bezpečných a inkluzivních školách nebo komunitách,“ říká závěrem.
Foto: FB Guess Antibullying Fundation