Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Filmařem po sedmdesátce: Pražští senioři natáčejí vlastní filmové debuty

 

inventura big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

20
března
2017

Je úterý odpoledne a do sídla organizace Elpida na Pankráci se postupně trousí senioři. Jen co se usadí, vytahují z batohů nebo kabelek kamery a chlubí se natočenými sekvencemi ostatním. Začíná totiž další filmová dílna spolku Inventura, který se snaží zprostředkovat seniorům znalosti audiovizuální tvorby tak, aby získali nástroj k prosazování vlastních názorů, myšlenek a mohli tak vypovídat o situaci vlastní generace. 

Hlavním posláním spolku Inventura je dávat hlas lidem z marginalizovaných skupin. Primárně šlo o mentálně hendikepované, se kterými spolek pracuje už přes deset let a nejviditelnějším počinem  byl úspěšný dokumentární film Pozemštané, koho budete volit? z roku 2010. Filmové dílny pro seniory běží už čtvrtým rokem. Jednou týdně na tři hodiny se tak schází skupina jedenácti lidí. „Na schůzkách se zaměřujeme hlavně na rozbor jejich individuální práce, kterou natočili během týdne, ale zaměřujeme se také na teorii i praxi. Podporujeme každého z nich v tom, aby se věnoval svým autorským projektům, současně kolektivně pracujeme na společném magazínu Pozdní sběr, jehož první díl nedávno dokončili,“ vysvětluje Adámková.

2

Dílny realizuje dvojice dobrovolných lektorek – Tereza Adámková, která se stará o chod celé dílny a lektoruje jak věci kolem námětu, tak režie nebo kamery. Hana Dvořáčková má spíše na starosti technickou stránku, zejména pak střih filmů a teorii střihové skladby. Současně seniory učí schopnostem si své filmy stříhat časem úplně sami. „Baví mě s těmi lidmi stříhat. Než se to naučí sami, tak nad tím sedíme kolikrát spolu a baví mě, když u toho nastane nějaká komunikace o tom, jak by ten film měl vypadat,“ říká Dvořáčková.

1

Ambasadory své generace

Podle lektorek nemají senioři v současné době příliš možností se veřejně vyjádřit a ventilovat svůj pohled na různé aspekty života. Fimová dílna si klade za cíl to změnit. „Členové dílny by v ideálním případě měli být něco jako ambasadoři své generace. Lidi, kteří skrze to, že dokáží s filmem nějak zacházet a zachycovat v něm své zkušenosti a názory, tak by mohli prezentovat to, co jinak slyšet ve veřejném prostoru moc není,“ popisuje ambice dílny Tereza Adámková. Dodává ale, že to je zatím utopie, jelikož se snímkům zatím nepodařilo více prorazit. „Přesto jsem v tomto ohledu velmi pozitivní. Skupina, kterou teď máme, na to rozhodně má,“ dodává. Konkurenceschopnost filmů vzniklých v dílně už také prověřila soutěž My Street Films. Snímek Jany Staňkové Vršovická Irenka byl nominován mezi nejlepší snímky roku 2016. Ačkoliv ocenění nakonec nezískal, je podle Adámkové nominace potvrzením toho, že filmy členů dílny naplňují svou ambici oslovovat i širokou veřejnost. 

 
Jana Staňková: Vršovická Irenka

Filmy, které v rámci dílny vzniknou, jsou publikovány na Youtube kanálu spolku Inventura a na facebookové stránce. Čas od času však také Inventura pořádá veřejné projekce, kde mají senioři možnost svou produkci představit širšímu publiku a diskutovat o ní. „Naším cílem je, aby se filmy dostávaly k široké veřejnosti a především seniorům. Pro ty v nich může být ukrytá pozitivní zpráva a motivace k tomu, že vyšší věk nemusí znamenat vzdát se možnosti nabytí nových vědomostí,“ říká Adámková. „Když se v sedmdesáti letech senioři z naší dílny dostanou poprvé se svým filmem do kina, promítnou ho a postaví se na pódium, aby ho prezentovali, tak to je pro ně, podle mě, obrovský zážitek,“ doplňuje Hana Dvořáčková.

4

Krok ze samoty a k vyššímu sebevědomí

„Díky dílnám mám možnost vyjádřit své pocity a myšlenky,“ usmívá se 67letá Vlasta Křečková. Tu lektorky objevily při návštěvě univerzity třetího věku. Hledaly zájemce o filmové dílny a paní Vlastu nabídka spolu s dalšími třemi staršími studenty zaujala. Dílny se účastní už déle než dva roky. „Dalo mi to strašně moc. Když jsem přišla, dostala jsem kamerku do ruky a hned jsem začala točit. A tak vznikl můj první film,“ popisuje paní Vlasta, která doposud natočila pět autorských snímků. „Strašně se mi to zalíbilo, ztratila jsem ostych ptát se lidí a zvedlo mi to celkově sebevědomí,“ dodává Vlasta. 

Třiasedmdesátiletý Václav Burle je zase milovníkem přírody a dlouhá léta ji také fotí. Zorganizoval už desítky výstav a protože si nedávno koupil nový foťák, který umí také natáčet video, rozhodl se s ním naučit pracovat. „Tady člověk vidí, jaké děláme chyby. Když bych byl sám, bez toho kolektivu, tak bych je u sebe ani u těch druhých neviděl. Protože chybama se člověk učí, jak se říká odjakživa,“ vypočítává Václav přínosy filmové dílny. „Za těch pár měsíců, co sem chodím, jsem v natáčení udělal ohromný pokrok a doufám, že to bude pokračovat,“ doplňuje.

5

Všestranný přínos

I když by se z podstaty věci mohlo jevit, že prospěch z této dlouhodobé aktivity mají zejména senioři, zdání může klamat. „Pro mě osobně jsou tyto dílny obrovskou motivací. Střihu se věnuju profesionálně a mám dny, kdy musím hodiny stříhat komerční projekty jako reklamy a podobně,“ říká Hana Dvořáčková. „Přijít sem jednou týdně pro mě znamená moment, kdy dělám něco, co mi dává smysl. A i když vím, že budu další měsíc dělat jen reklamy, tak mě vidina těchto dílen vždy nakopne k tomu, že vedle toho zvládnu ještě činnost, která mě baví a je smysluplná,“ dodává. 

Z přístupu studentů a studentek kurzu je zřejmé, že si svých mladých lektorek neskutečně váží a hltají téměř každé jejich slovo. „Holky se nám neskutečně věnují, obětují nám volný čas a kdykoliv jim zavolám s nějakým problémem, poradí,“ hodnotí jejich práci paní Vlasta. 

Vlasta Křečková: Za pět dvanáct

Filmové dílny Inventury probíhají ve spolupráci s Centrem Elpida, které se práci se seniory už dvanáct let věnuje. Elpida poskytuje prostor, kde se pravidelně skupinka filmařů schází. Zapadá totiž do jejího konceptu, protože sama nabízí seniorům penzum služeb a možností jako jsou výuka jazyků, storytelling nebo výtvarná a fotografické dílna. „Spolupráci s Inventurou si chválíme. Líbí se nám, jak to dělají a jak se věnují našim seniorům. Ti se tak můžou zapojit, zapracovat na sobě i na svém vyjádření. Určitě je baví i to, že se mohou společně nad něčím setkávat a vykročit tak ze samoty,“ vyzdvihuje přednosti dílny Jan Bartoš, vedoucí projektů vzdělávacího centra Elpida.

6

Pozitivní vzpomínky

Podle lektorky střihu Dvořáčkové ji samotnou práce v dílně naučila uvědomit si věci, které ji dříve nenapadly. „Zamýšlím se nad tím, jak by můj život mohl vypadat, až budu v tomhle věku. Došla jsem k tomu, že je důležitý každý den v životě, protože se potom všechno odrazí i na mém stáří,“ zamýšlí se. „Pokud budu dělat to, co mě baví, myslím si, že ve stáří budu mít pozitivnější duši. Myslím si totiž, že většina starších lidí žije ze vzpomínek, a je proto důležité mít ty vzpomínky co nejlepší,“ uzavírá. 

3

Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Neměla by míň papat? Neměla bys už mít dítě?” ptají se nadživotní kresby v ulicích Prahy

Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakov ...

Děti migrantů se setkávají s českými při hrách a sportu. Učí se česky a navazují přátelství

Skupina jednadvaceti dětí se v posledních měsících nenudila. Během čtyř lekcí parkouru se učily základy bezpečnosti, skoky, parakotouly, udržení se na zdi a také týmovému duchu. Při bubnování během měsíce nacvičily společně s lektory rytmickou skladbu. Street dance lekce přinesly možnost naučit se základním pohybům. Děti zaujal zejména break dance a hip hop. Na výtvarných workshopech pak malovaly abstraktní obrazy pomocí barevných tuší a pěny na holení, pracovaly s linorytem a vytvořily také obrovské puzzle, do nichž každé dítě vytvořilo svůj vlastní dílek. Nabídnout dětem možnost si vyzkoušet různorodé aktivity je jedním z cílů mezinárodního projektu LAB 31. V České republice jej realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Dalším z cílů je podpora integrace. Proto projekt spojuje české děti s dětmi cizinců. Zapojeny jsou děti ve věku osmi až patnácti let z devíti zemí sv ...

„Mýty o válečném násilí vychovávají ženy, aby sexuální násilí čekaly a nebránily se,“ říká expertka

Maďarská Židovka Judith Magyar Isaacson se narodila v roce 1925. V červenci roku 1944, když jí bylo devatenáct let, byla deportována do koncentračního tábora Osvětim a následně nucena k pracím v Hessisch Lichtenau. Ve své autobiografii popsala neustálý strach ze sexuálního násilí a také své pocity, když jí jednoho dne velitel koncentračního tábora Lichtenau řekl, aby ho následovala. „Dědí ženy vzpomínky na znásilnění?” pomyslela si při tom Judith. Vzpomněla si na mýtus o únosu Sabinek Římany a na další příběhy násilí na ženách. „Můj úděl není výjimečný, řekla jsem si. Zasáhlo mě starověké právo sexu a války.” Mýty a příběhy o válečném násilí na ženách připravují ženy na tuto možnost a ženy jsou tak vychovávány k tomu, aby sexuální násilí očekávaly a aby se mu případně nebránily.


Nina Djukanovićová 21

HFFest: Brno ovládne festival extrémních pochutin. Nabídne hmyz nebo kuřecí pařáty

V sobotu 25. května se v Brně uskuteční již čtvrtý ročník Extrem food festivalu. Akce potrvá od 10:00 do 18:00 a nabídne exotickou kuchyni, neobvyklé nápoje a bohatý doprovodný program. Festival proběhne na známém fotbalovém stadionu Za Lužánkami a pořadatelé se na něm pokusí vytvořit nový český rekord v počtu lidí pojídajících smažený hmyz na jednom místě. Festival se letos hlásí k označení HateFree Fest, čímž dává najevo, že je otevřený všem návštěvníkům bez rozdílu. Kromě jiného si na něm tak budete moci vyzvednout naše placky nebo nálepky.


HateFree Culture 21. 5. 2019

  

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.