Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Filmařem po sedmdesátce: Pražští senioři natáčejí vlastní filmové debuty

 

inventura big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

20
března
2017

Je úterý odpoledne a do sídla organizace Elpida na Pankráci se postupně trousí senioři. Jen co se usadí, vytahují z batohů nebo kabelek kamery a chlubí se natočenými sekvencemi ostatním. Začíná totiž další filmová dílna spolku Inventura, který se snaží zprostředkovat seniorům znalosti audiovizuální tvorby tak, aby získali nástroj k prosazování vlastních názorů, myšlenek a mohli tak vypovídat o situaci vlastní generace. 

Hlavním posláním spolku Inventura je dávat hlas lidem z marginalizovaných skupin. Primárně šlo o mentálně hendikepované, se kterými spolek pracuje už přes deset let a nejviditelnějším počinem  byl úspěšný dokumentární film Pozemštané, koho budete volit? z roku 2010. Filmové dílny pro seniory běží už čtvrtým rokem. Jednou týdně na tři hodiny se tak schází skupina jedenácti lidí. „Na schůzkách se zaměřujeme hlavně na rozbor jejich individuální práce, kterou natočili během týdne, ale zaměřujeme se také na teorii i praxi. Podporujeme každého z nich v tom, aby se věnoval svým autorským projektům, současně kolektivně pracujeme na společném magazínu Pozdní sběr, jehož první díl nedávno dokončili,“ vysvětluje Adámková.

2

Dílny realizuje dvojice dobrovolných lektorek – Tereza Adámková, která se stará o chod celé dílny a lektoruje jak věci kolem námětu, tak režie nebo kamery. Hana Dvořáčková má spíše na starosti technickou stránku, zejména pak střih filmů a teorii střihové skladby. Současně seniory učí schopnostem si své filmy stříhat časem úplně sami. „Baví mě s těmi lidmi stříhat. Než se to naučí sami, tak nad tím sedíme kolikrát spolu a baví mě, když u toho nastane nějaká komunikace o tom, jak by ten film měl vypadat,“ říká Dvořáčková.

1

Ambasadory své generace

Podle lektorek nemají senioři v současné době příliš možností se veřejně vyjádřit a ventilovat svůj pohled na různé aspekty života. Fimová dílna si klade za cíl to změnit. „Členové dílny by v ideálním případě měli být něco jako ambasadoři své generace. Lidi, kteří skrze to, že dokáží s filmem nějak zacházet a zachycovat v něm své zkušenosti a názory, tak by mohli prezentovat to, co jinak slyšet ve veřejném prostoru moc není,“ popisuje ambice dílny Tereza Adámková. Dodává ale, že to je zatím utopie, jelikož se snímkům zatím nepodařilo více prorazit. „Přesto jsem v tomto ohledu velmi pozitivní. Skupina, kterou teď máme, na to rozhodně má,“ dodává. Konkurenceschopnost filmů vzniklých v dílně už také prověřila soutěž My Street Films. Snímek Jany Staňkové Vršovická Irenka byl nominován mezi nejlepší snímky roku 2016. Ačkoliv ocenění nakonec nezískal, je podle Adámkové nominace potvrzením toho, že filmy členů dílny naplňují svou ambici oslovovat i širokou veřejnost. 

 
Jana Staňková: Vršovická Irenka

Filmy, které v rámci dílny vzniknou, jsou publikovány na Youtube kanálu spolku Inventura a na facebookové stránce. Čas od času však také Inventura pořádá veřejné projekce, kde mají senioři možnost svou produkci představit širšímu publiku a diskutovat o ní. „Naším cílem je, aby se filmy dostávaly k široké veřejnosti a především seniorům. Pro ty v nich může být ukrytá pozitivní zpráva a motivace k tomu, že vyšší věk nemusí znamenat vzdát se možnosti nabytí nových vědomostí,“ říká Adámková. „Když se v sedmdesáti letech senioři z naší dílny dostanou poprvé se svým filmem do kina, promítnou ho a postaví se na pódium, aby ho prezentovali, tak to je pro ně, podle mě, obrovský zážitek,“ doplňuje Hana Dvořáčková.

4

Krok ze samoty a k vyššímu sebevědomí

„Díky dílnám mám možnost vyjádřit své pocity a myšlenky,“ usmívá se 67letá Vlasta Křečková. Tu lektorky objevily při návštěvě univerzity třetího věku. Hledaly zájemce o filmové dílny a paní Vlastu nabídka spolu s dalšími třemi staršími studenty zaujala. Dílny se účastní už déle než dva roky. „Dalo mi to strašně moc. Když jsem přišla, dostala jsem kamerku do ruky a hned jsem začala točit. A tak vznikl můj první film,“ popisuje paní Vlasta, která doposud natočila pět autorských snímků. „Strašně se mi to zalíbilo, ztratila jsem ostych ptát se lidí a zvedlo mi to celkově sebevědomí,“ dodává Vlasta. 

Třiasedmdesátiletý Václav Burle je zase milovníkem přírody a dlouhá léta ji také fotí. Zorganizoval už desítky výstav a protože si nedávno koupil nový foťák, který umí také natáčet video, rozhodl se s ním naučit pracovat. „Tady člověk vidí, jaké děláme chyby. Když bych byl sám, bez toho kolektivu, tak bych je u sebe ani u těch druhých neviděl. Protože chybama se člověk učí, jak se říká odjakživa,“ vypočítává Václav přínosy filmové dílny. „Za těch pár měsíců, co sem chodím, jsem v natáčení udělal ohromný pokrok a doufám, že to bude pokračovat,“ doplňuje.

5

Všestranný přínos

I když by se z podstaty věci mohlo jevit, že prospěch z této dlouhodobé aktivity mají zejména senioři, zdání může klamat. „Pro mě osobně jsou tyto dílny obrovskou motivací. Střihu se věnuju profesionálně a mám dny, kdy musím hodiny stříhat komerční projekty jako reklamy a podobně,“ říká Hana Dvořáčková. „Přijít sem jednou týdně pro mě znamená moment, kdy dělám něco, co mi dává smysl. A i když vím, že budu další měsíc dělat jen reklamy, tak mě vidina těchto dílen vždy nakopne k tomu, že vedle toho zvládnu ještě činnost, která mě baví a je smysluplná,“ dodává. 

Z přístupu studentů a studentek kurzu je zřejmé, že si svých mladých lektorek neskutečně váží a hltají téměř každé jejich slovo. „Holky se nám neskutečně věnují, obětují nám volný čas a kdykoliv jim zavolám s nějakým problémem, poradí,“ hodnotí jejich práci paní Vlasta. 

Vlasta Křečková: Za pět dvanáct

Filmové dílny Inventury probíhají ve spolupráci s Centrem Elpida, které se práci se seniory už dvanáct let věnuje. Elpida poskytuje prostor, kde se pravidelně skupinka filmařů schází. Zapadá totiž do jejího konceptu, protože sama nabízí seniorům penzum služeb a možností jako jsou výuka jazyků, storytelling nebo výtvarná a fotografické dílna. „Spolupráci s Inventurou si chválíme. Líbí se nám, jak to dělají a jak se věnují našim seniorům. Ti se tak můžou zapojit, zapracovat na sobě i na svém vyjádření. Určitě je baví i to, že se mohou společně nad něčím setkávat a vykročit tak ze samoty,“ vyzdvihuje přednosti dílny Jan Bartoš, vedoucí projektů vzdělávacího centra Elpida.

6

Pozitivní vzpomínky

Podle lektorky střihu Dvořáčkové ji samotnou práce v dílně naučila uvědomit si věci, které ji dříve nenapadly. „Zamýšlím se nad tím, jak by můj život mohl vypadat, až budu v tomhle věku. Došla jsem k tomu, že je důležitý každý den v životě, protože se potom všechno odrazí i na mém stáří,“ zamýšlí se. „Pokud budu dělat to, co mě baví, myslím si, že ve stáří budu mít pozitivnější duši. Myslím si totiž, že většina starších lidí žije ze vzpomínek, a je proto důležité mít ty vzpomínky co nejlepší,“ uzavírá. 

3

Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

HFFest: Pražský Anděl na několik dní rozvibruje latinskoamerický festival Sabor Latino

Už v úterý 17. září začne již tradiční HateFree Fest latinskoamerické kultury Sabor Latino Praha. Potrvá do čtvrtka a letos provoní Pěší zónu Anděl. Festival zahrnuje hudební koncerty a taneční vystoupení s workshopy mnoha žánrů a zemí Latinské Ameriky. Kromě hudby a tance představí návštěvníkům tamější gastronomii a tradiční řemeslné výrobky včetně oblečení, šperků, talismanů nebo folkorních hudebních nástrojů. Vstup na něj je zdarma!


HateFree Culture 15. 9. 2019

  

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.