Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Nejde nám o zásoby na zimu, chceme se potkávat,” říkají senioři. Budují komunitní zahradu

 

botanicula big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

20

květnna
2019

Zkrášlit veřejný prostor hlavního města, umožnit seniorům obnovit v sobě často už potlačenou vášeň pro zahradničení a současně je přirozeně propojit s o generace mladším okolím. To je plán holešovické komunitní zahrady Botanicula, kterou už ve čtvrtek slavnostně otevře proseniorská organizace Elpida uprostřed sídliště v Holešovicích. Už během zkušebního provozu se ukázalo, že o ni mají zájem jak senioři, tak lidé z okolních domů. A pozvolna tak vznikají nové vztahy.

Pražskou proseniorskou organizaci Elpidu myšlenka na komunitní zahradu, kde by se setkávali lidé různého věku a zájmů, nenapadla náhodou. Dlouhodobě si ji totiž její klienti z řad seniorek a seniorů přáli. „Říkali nám, že bydlí třeba v bytě 2+kk, možná mají balkónek, ale nemají kde ponořit ruce do hlíny,” říká Bára Tůmová, vedoucí holešovického centra pro aktivní seniory Přístav 7, které provozuje právě Elpida. Nápad ale musel pár let uzrát a také počkat na osvíceného mecenáše Yariva Ronena a jeho Nadační fond Agora 7, který by ho podpořil. A to jak svým nadšením zlepšovat kvalitu komunitního života na Praze 7, tak i finančně. V bezprostřední blízkosti Přístavu 7, v malebném pobřežním prostředí mezi bytovkami, se tak začal zhmotňovat sen Elpidy, který plní seniorům na území hlavního města jejich přání a od letošního roku mohou konečně bořit ruce do hlíny. A spolu s nimi všichni nadšení zahrádkáři z okolí.

Botanicula se nachází v Jankovcově ulici. Nyní, na prahu oficiálního spuštění, má asi 15 členů, z nichž většinu tvoří právě senioři. Částí se na ní podílejí i sousedé z přilehlých domů. „Chceme, aby se všichni zapojili, lidé se potkávali, povídali si a radovali se z toho, že čas tráví v pěkném prostředí,” říká Dáša Haladová, absolventka České zemědělské univerzity v Praze. Právě ona zahradu i program s ní související vede. Botanicula se skládá z několika vyvýšených záhonů a z většiny jsou určené pro jednotlivce. Podle Dáši je aktuálně volných asi pět míst. Konkrétní záhonek si pak uchazeč losuje. Další část zahrady je určena pro společné záhony, kde zahradničí především lidé, kteří nemají tolik času a nemohou se tedy věnovat vlastnímu záhonku. Zastaví se, kdy jim to vyjde, a společné záhony opečovávají průběžně podle potřeby. „Tam vysazujeme takovou polykulturu - zeleninu, kytky, bylinky - všechno dohromady,” osvětluje Dáša.

botanicula 1 1

Hromadně se zahradníci pod vedením zkušené, o několik generací mladší zahradnice Dáši scházejí jednou týdně ve čtvrtek, kdy se s ní mohou při práci poradit. Pravidelně také probíhají přednášky, kde se zájemci učí o jednotlivých rostlinách nebo různých typech zahradničení. „Řekla bych, že to není úplně učení, jako spíš proces výměny informací. Beru to tak, že s věkem člověk získává zkušenosti a naši členové jsou už většinou starší než já. Já si tedy připravím přednášku na nějaké téma, bavíme se pak ale společně nad jejich vzpomínkami i zkušenostmi z minulosti,” načrtává podobu setkání Dáša.

Něco svého

Jana Staňková na Botaniculu dochází asi tři měsíce. Na zahrádku jezdí minimálně jednou týdně i přesto, že bydlí až v Nuslích. Účastnila se už i dřívějších Dášiných přípravných přednášek. „Svou zahrádku nemám a jako dítě jsem to nenáviděla, takže si sice občas na něco vzpomenu, ale jinak nám radí Dáša.” Na komunitní zahradu se chodí zejména odreagovat a současně se vždy těší na to, co jí na záhonku povyrostlo. „Abych měla něco svého, bez chemie, co si utrhnout. Přeci jen to je jen metr, takže z toho moc nebude, ale i pro ten dobrý pocit to za to stojí,” říká nesměle.

Elpida metrový záhonek každému zahradníkovi pronajímá za symbolických 150 korun na rok. „Nemají přeci jen zaručenou sklizeň,” směje se vedoucí centra pro seniory Bára. Naráží tak na skutečnost, že zahrada není obehnaná žádnou zdí nebo pletivem, může do ní proto vstoupit kdokoliv. „Jak tu nejsou ploty, nic není přišroubované, může se klidně stát, že sem zítra přijdeme a nic tu nebude. Nebudou tu žádná semínka, sazeničky, lavičky budou pryč. My ale věříme, že se to nestane. A naopak že toto je ta cesta, kterou chceme jít,” přiznává Bára. „Nejde o to, abychom si tu pěstovali zásoby na zimu, ale abychom se při tom potkávali.”

botanicula 2 1

Senioři pak velmi oceňují, že z počítačových učeben a tělocvičen konečně vyšli ven. O výsledky současně jde podle Báry klientům až v druhém plánu. „Myslím, že pro naše klienty není tak důležité, co se třeba na nějaké z našich hodin naučí, jestli si osvojí dvacet anglických slovíček nebo třicet, ale že ráno vstanou, hezky se oblíknou a půjdou mezi lidi. A stejně tak to je tady s naší zahrádkou. Že mají náplň dne a motiv, který jim ukáže, kudy mohou jít,” dodává.

Projekt funguje přirozeně na mezigeneračním principu. Stále více se totiž - i když zatím nesměle - přidávají i mladí lidé, kteří žijí v sousedních bytovkách. Zahrádku ale zdaleka neoceňují jen oni a klienti, ale také zaměstnanci organizace. Bára přiznává, že během pracovní doby strávené za počítačem velmi oceňuje možnost vyjít ven a chvíli posedět mezi květinami nebo ředkvičkami a při tom zabořit ruce do hlíny. Věří, že to tak budou mít i lidé z okolních budov.

Sociální experiment

Také paní Jana je přesvědčená, že na zahrádku budou kromě seniorů hojně chodit i sousedé. Sama se o tom nedávno o víkendu přesvědčila, když při náhodné návštěvě viděla maminky s dětmi na zahradních lavičkách.

Také ona se směje při otázce na to, zda zde skutečně něco nakonec sklidí. „Všichni, co jsme do toho šli, jsme se ptali, jestli nám to tu lidé nebudou krást. Taky jsem si představovala nějaký uzavřený prostor. Nicméně pan Yariv Ronen, který do Botaniculy vložil peníze a úsilí, říkal, že to bere jako sociální experiment. Tak jsem si řekla, že to tak budu brát i já,” připouští. „Vždy, když si kupuju semena, si opakuju, že jde o sociální experiment a že maximálně holt přijdu o pár stovek,” chichotá se. Zatím se ale na zahradě nic vážnějšího nestalo. Jen před pár dny zmizela růže přátelství, kterou senioři dostali na svou zahrádku darem. „Někteří lidé asi ještě nejsou na sociální experimenty zralí,” dodává paní Jana.

Zahrada funguje co nejvíce na přírodní bázi. Její vedoucí Dáša se vyhýbá chemii a myslí také na šetření s vodou. V zahrádce je proto zaveden speciální kapkový závlahový systém, který průběžně vodu do záhonů dávkuje a vodu tak ve finále šetří. Mezi seniory pak běžně probíhá výměna semen a sazenic, vzájemně si pomáhají. „Potkala jsem tu řadu nových lidí. Zatím nemáme hlubší vztahy, ale prohodíme pár slov. Uvidíme, jak to půjde dál,” uzavírá paní Jana. 

Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

HFFest: Pražské náměstí Republiky už počtvrté rozvibrují latinskoamerické rytmy

Ve čtvrtek 4. července začne již čtvrtý ročník oblíbeného latinskoamerického festivalu Sabor Latino Praha. Ten se od svého počátku hlásí k označení HateFree Fest a stejně jako předešlé roky přinese kousek Latinské Ameriky na náměstí Republiky v Praze. Potrvá do neděle.


HateFree Culture 29. 6. 2019

„Lidé vědí, že jim nic nehrozí,” říká komentátor Bosák. Agresi anonymů čelí často

„Lidi, neblbněte. Není to válka. Není to hladomor. Není to živelná katastrofa. Bavte se,“ říká o fotbale dlouholetý sportovní komentátor Jaromír Bosák. Emotivní odezvy na svou práci zažíval odjakživa, emoce podle něj k fotbalu a komentování patří. Nenávistné reakce se ale zhoršily s nástupem internetu a sociálních sítí. „Bylo to jiné v tom, že když píšete dopis, tak přece jen musíte vynaložit určitou námahu. Říkal jsem si, ten člověk si s tím dal alespoň nějakou práci, i když mi nadává, tak si to přečtu. Většinou jsem se tomu smál, tehdy to nebylo tak agresivní jako dneska. V dopisech se nehrozilo smrtí,“ popisuje Bosák a dodává: „Dnes můžete reagovat na kohokoli, kdykoli, jakkoli, stala se z toho najednou ta nejlehčí věc na světě. Mluví se o tom, že internet zdemokratizoval prostředí komunikace. Ale zároveň z toho udělal takové temné jezero.“ Podle něj je problémem to, že lidé nejsou och ...

HFFest: Svátek čaje stírá hranice mezi Čechy, Poláky i Slováky. Už o víkendu potěší Těšín

Už o víkendu 29. a 30. června se na zámeckém vrchu v Těšíně odehraje Svátek čaje, tradiční dvoudenní festival věnovaný tomuto nápoji a jeho různým podobám. „Je to jedinečný čajový festival s jedenáctiletou tradicí šířící čajovou kulturu, komunitní atmosféru, seberozvoj, dobrovolnictví. Stíráme hranice mezi Čechy, Poláky, Slováky a dalšími zeměmi a kulturami,” uvádí organizátoři. Festival se proto také letos hlásí k označení HateFree Fest.


HateFree Culture 26. 6. 2019

Lze s podporou ostatních překonat i nejtěžší překážky? Neviditelné vstupují do kin

Sociální pracovnice Manu, Audrey, Hélène a Angélique vedou denní centrum pro ženy bez domova na okraji francouzské metropole. Dělají vše pro to, aby se jejich klientky postavily na vlastní nohy. Mnohdy jim v tom však brání nepružný a nedostatečný systém podpory. Poté, co je jejich centrum uzavřeno, rozhodnou se porušit pravidla a pomáhat svěřenkyním na vlastní pěst. Jejich inovativní přístup tak pomůže odhalit skryté talenty a dovednosti a podpořit u žen sebevědomí a začlenění do společnosti. O tom vypráví film Neviditelné francouzského režiséra Louis-Julien Petit, který aktuálně vstoupil do českých kin.

Marie Škardová 26. 6. 2019

 

 

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.