Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na Žižkově otevřelo bistro Střecha. Zaměstnává lidi bez domova

 

strecha big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

12

února
2018

Právě dnes otevírá na pražském Žižkově Sociální bistro Střecha, které spojuje dostupnou veganskou stravu se zaměstnáváním lidí bez domova nebo s trestní minulostí. A současně nejde jen o práci. „Snažíme se těm lidem nejen nabízet práci, ale dávat možnost také spoluvytvářet tenhle projekt,“ říká Filip Hausknecht, jeden z jeho zakládajících členů. Sami se totiž mohou na směřování podniku aktivně podílet. Svým zaměstnancům bistro navíc pomáhá řešit jejich problémy s bydlením nebo zadlužením. „Chceme zamezit tomu, aby se do vězení vraceli. Chceme, aby vedli důstojný život s vlastním bydlením,“ dodává Filip. A přístup bistra i charakter lidí si chválí i pan Milan, který v něm našel uplatnění. „Kdysi jsem v hospodě dělal, ale tady je perfektní kolektiv, jsou tu dobří lidé a je mi tady prostě dobře,“ říká. 

Střecha je družstevní veganské bistro a kavárna, ve kterém se dobré a dostupné jídlo snoubí se zaměstnáváním lidí bez domova nebo lidí po výkonu trestu. Lidé se záznamem v rejstříku trestů bývají, podobně jako lidé bez domova, na pracovním trhu znevýhodnění. „Příčiny nezaměstnanosti se často opakují - málo vhodných pracovních míst, trestní minulost, nízká finanční gramotnost a exekuce, prakticky u každého klienta mix všeho, jen v jiném poměru,“ vysvětluje Milan Roháč z organizace Rubikon Centrum, která se snaží o začleňování lidí s trestní minulostí do společnosti. To kvituje také Filip Hausknecht ze Střechy, která vychází z premisy, že řada zaměstnavatelů má vůči těmto lidem předsudky, a obává se je proto přijímat. Důvodem může být i to, že jsou v exekuci a ne každému se chce tuto agendu řešit. Tito lidé se však potom mohou snadno ocitnout v pasti. „Když vyjdou z vězení, často přišli o rodinné konexe, o bydlení a ocitnou se v podstatě na ulici a musí se současně začít starat o ten svůj dluh,“ popisuje Filip a dodává, že kvůli absenci systémové záchranné sítě pak dochází k recidivě. „My právě chceme zamezit tomu, aby se do vězení vraceli a pomoci jim najít cestu, jak vést důstojný život s vlastním bydlením,“ dodává. Podle něj je stabilní zaměstnání na hlavní pracovní poměr nejlepší prevencí.

strecha10

Původně chtěl podnik pracovat zejména s lidmi bez domova, nakonec se však rozhodl připojit ještě bývalé vězně, kterým se podle jeho provozovatelů příliš firem nevěnuje. „Věnují se lidem, kteří jsou mentálně hendikepovaní nebo byli závislí, ale že by někdo zaměstnával lidi po výkonu trestu, o tom jsme nic nenašli, a proto jsme tuto díru chtěli zaplnit,“ říká Filip.

Provozní se zpočátku snažili pro provozovnu získat prostory od města, což se jim nepodařilo. Rozhodli se tedy jít cestou klasického komerčního nájmu a peníze na vybavení částečně sehnali skrz crowdfundingovou kampaň na HitHitu. Podařilo se vybrat skoro 300 tisíc. „Ta investice je však několikanásobně vyšší, museli jsme se na ni tedy mezi sebou složit,“ vysvětluje Filip. Rádi by však na další rozvoj podniku dosáhli i na nějaké veřejné zdroje.

strecha2

Filip Hausknecht

Dnes čtyři, později více

Aktuálně Střecha  zaměstnala čtyři lidi bez domova nebo po výkonu trestu, počítá však, že jakmile zjistí potřeby provozu po jeho dnešním oficiálním spuštění, nabere zřejmě další. K tomu je zavazuje také zákon, protože jako sociální družstvo musí tvořit nejméně 40 % zaměstnanců právě znevýhodnění lidé. První zaměstnance vybralo bistro ve spolupráci s Rubikon Centrem. Jedním z nich je i pan Milan, který se k práci v bistru dostal právě přes tuto organizaci. Najít si zaměstnání, které by s ohledem na jeho záznam v trestním rejstříku i zdravotní stav odpovídalo jeho možnostem, bylo podle něj těžké. „Nabízeli mi akorát samé práce ve stavebnictví, což jsem nikdy nedělal a ani nemohu kvůli zádům,“ říká. Ve Střeše pracuje v kuchyni, v případě potřeby ale také obsluhuje hosty.

strecha4

Pan Milan

Až se zaběhne běžný provoz bistra a kavárny, chtěli by provozovatelé přijít s nabídkou dalších služeb, které by umožnily vznik nových pracovních míst. Jednou z nich je například catering pro různé společenské akce. Vyloučené také není zřízení pekárny nebo dalších poboček bistra. „Co se týče pracovních míst, chceme se zaměřit na kvantitu i kvalitu. Naším cílem je tak vytvořit co nejvíce pracovních míst, zároveň se ale chceme zabývat každým člověkem individuálně a pomáhat jim s bydlením, oddlužněním a resocializací,“ říká Filip.

Veganství

„Veganství považujeme za součást udržitelného stylu života. Kromě šetrnosti ke zvířatům se vypěstované plodiny užívají ke krmení, namísto přímého užívání, čímž dochází k užívání velkého prostoru a také kácení lesů, spotřebě vody a produkci skleníkových plynů,“ vysvětluje důvody Filip Hausknecht.

strecha9

Bistro se podle jeho slov bude snažit držet ceny na přijatelné úrovni, aby si tak často nákladnou veganskou stravu mohlo dovolit co nejvíce lidí. „Přestože se náklady na výrobu veganského jídla liší, my se chceme zaměřit na syté, chutné a levné jídlo,“ vysvětluje a dodává, že tím reagují na skutečnost, že se v centru Prahy nedá za příznivé ceny vegansky naobědvat.

Veganská strava může být novinkou i pro některé zaměstnance. Zvyká si na ni také pan Milan, který se s ní dosud příliš nesetkal. A nyní ji bude připravovat. „Nejde ale o to, jestli to jím, nebo ne. Učím se to tak, jak to je. Jedí to jiní a já to musím připravit tak, aby jim to chutnalo,“ říká. „Já osobně to nejím, ale to se může změnit, třeba si něco z toho oblíbím,“ usmívá se. „Už jsem tu spoustu věcí ochutnal a něco není vůbec špatné,“ přiznává.

strecha3

Všichni jsou si rovni

Střecha funguje na bázi družstevního vlastnictví. „Považujeme ho za spravedlivější, protože každý člen nebo členka má stejné hlasovací právo. To místo se nedá nijak odebrat nebo prodat, člověk do družstva může vstoupit přijetím na členské schůzi, nebo z něj pak zase vystoupit,“ vysvětluje Filip. Podle něj je taková forma vlastnictví také efektivnější, jelikož dovoluje zohlednit různé aspekty, jelikož k jeho chodu má co říct jak provozní, tak třeba obsluha.

Jednou z podmínek  sociálního podnikání je 40% podíl znevýhodněných mezi zaměstnanci a kolektiv vlastníků si může rozdělit jen 33 % zisku. Zbytek musí investovat zpět do podniku – do mezd a jeho rozvoje. „Současně se musíme snažit o co největší ekologičnost, prospěšnost komunitě a využívat lokální dodavatele,“ dodává Hausknecht.

strecha6

Je mi tady dobře

„Snažíme se těm lidem nejen nabízet práci, ale dávat možnost také spoluvytvářet tenhle projekt,“ říká Filip a naráží tak na skutečnost, že i zaměstnanci mohou do družstva sami vstoupit. To má aktuálně pět členů, což jsou lidé, kteří podnik zakládali. Nový člen do něj může podle podmínek, které si ti stávající odhlasovali, přijít po roce plného úvazku. „Plánujeme ale zohledňovat i názory lidí, kteří zde pracují, přestože zatím nejsou v družstvu,“ uvádí. „V tom se trochu od ostatních sociálních podniků odlišujeme. Že zaměstnancům nechceme jen poskytovat práci jako takovou, ale také účast na samotném tom projektu. Budou ho vytvářet spolu s námi a tím k němu budou mít i bližší vztah. Od začátku jim dáváme najevo, že je bereme jako sobě rovné,“ doplňuje.

A je znát, že otevřenost vůči názorům a přáním zaměstnanců pociťují i oni sami. Právě přístup a kolegialitu si v bistru pochvaluje i pan Milan. „Kdysi jsem v hospodě dělal, ale tady je perfektní kolektiv, jsou tu dobří lidé a je mi tady dobře,“ uzavírá.

strecha5

Foto: Zdeněk Chaloupka

Čtěte dále

Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil. Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyzna-čuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úva-zek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním ...

Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které boří stereotypy

Slovenská republika je našemu srdci ze všech evropských států nejblíže, přeci jenom jsme byli jeden stát a jeden národ, máme společnou historii a nemáme jazykovou bariéru. Východní Slovensko je domovem velkého počtu Romů. Značná část odešla za lepším životem do zahraničí, ale i tak zde mnoho Romů zůstává, a to i přesto, že tzv. východ patří mezi nejchudší kraje Slovenska.


Stanislava Ondová 15. 2. 2019

Léčba rakoviny i zkoumání vesmíru. České vědkyně, které přispěly k rozvoji zdejší i světové vědy

Robosoutěž Českého vysokého učení technického měla v loňském roce nečekaného vítěze. Poprvé v historii zvítězil dívčí tým. Alena Gorčíková, Elisabet Truhlářová a Vu Hoang Anh vyhrály v konkurenci 97 týmů. „Ukazuje se, že neplatí stereotyp, že technika je jen pro kluky,“ uvedl pro server Novinky hlavní organizátor soutěže, Martin Hlinovský z ČVUT. Přesto však podle statistik UNESCO celosvětově pouze 28 % výzkumných a vědeckých pracovníků tvoří ženy. V České republice je pak žen ve vědě pouze 27 %. Zásadní úlohu žen ve vědeckém světě připomněl 11. února Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR v rámci něj prostřednictvím kampaně na sociálních sítích připomnělo vědkyně, které přispěly k rozvoji české i světové vědy. „V roce 2018 měly ženy na kontě množství důležitých a pro společno ...

Vystudoval v Česku, je světovým expertem na TBC. V Ghaně spoluzaložil český klub Czechslov

Sedmapadesátiletý Kennedy Kwasi Addo se narodil do rodiny kakaového farmáře. Ten velmi brzy zemřel a péče o početnější rodinu tak padla na bedra ovdovělé matky. Kennedy byl nejlepším studentem ze školy, prostředků na jeho další studium však matka příliš neměla. Lékaři působící v jeho rodné vesnici vystudovali v Rumunsku a právě oni ho přesvědčili, aby zažádal o stejné stipendium. Prošel a spolu s dalšími dvěma Ghaňany byl vyslán do Československa. Přestože vždy toužil studovat medicínu, byla mu po příjezdu do Prahy v roce 1984 přidělena veterina v Košicích. Vztahy se spolužáky byly sice podle něj skvělé a vzájemně si pomáhali, vztahy s lidmi mimo školu ale bývaly problematické, zejména na venkově. „Nebyli zvyklí vidět černochy,” líčí. „Křičeli: Bože moj! Preboha, čo je to?” reprodukuje ve slovenštině. Dodává, že to studenti z Afriky přijímali a rozuměli tomu.