Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na Žižkově otevřelo bistro Střecha. Zaměstnává lidi bez domova

 

strecha big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

12

února
2018

Právě dnes otevírá na pražském Žižkově Sociální bistro Střecha, které spojuje dostupnou veganskou stravu se zaměstnáváním lidí bez domova nebo s trestní minulostí. A současně nejde jen o práci. „Snažíme se těm lidem nejen nabízet práci, ale dávat možnost také spoluvytvářet tenhle projekt,“ říká Filip Hausknecht, jeden z jeho zakládajících členů. Sami se totiž mohou na směřování podniku aktivně podílet. Svým zaměstnancům bistro navíc pomáhá řešit jejich problémy s bydlením nebo zadlužením. „Chceme zamezit tomu, aby se do vězení vraceli. Chceme, aby vedli důstojný život s vlastním bydlením,“ dodává Filip. A přístup bistra i charakter lidí si chválí i pan Milan, který v něm našel uplatnění. „Kdysi jsem v hospodě dělal, ale tady je perfektní kolektiv, jsou tu dobří lidé a je mi tady prostě dobře,“ říká. 

Střecha je družstevní veganské bistro a kavárna, ve kterém se dobré a dostupné jídlo snoubí se zaměstnáváním lidí bez domova nebo lidí po výkonu trestu. Lidé se záznamem v rejstříku trestů bývají, podobně jako lidé bez domova, na pracovním trhu znevýhodnění. „Příčiny nezaměstnanosti se často opakují - málo vhodných pracovních míst, trestní minulost, nízká finanční gramotnost a exekuce, prakticky u každého klienta mix všeho, jen v jiném poměru,“ vysvětluje Milan Roháč z organizace Rubikon Centrum, která se snaží o začleňování lidí s trestní minulostí do společnosti. To kvituje také Filip Hausknecht ze Střechy, která vychází z premisy, že řada zaměstnavatelů má vůči těmto lidem předsudky, a obává se je proto přijímat. Důvodem může být i to, že jsou v exekuci a ne každému se chce tuto agendu řešit. Tito lidé se však potom mohou snadno ocitnout v pasti. „Když vyjdou z vězení, často přišli o rodinné konexe, o bydlení a ocitnou se v podstatě na ulici a musí se současně začít starat o ten svůj dluh,“ popisuje Filip a dodává, že kvůli absenci systémové záchranné sítě pak dochází k recidivě. „My právě chceme zamezit tomu, aby se do vězení vraceli a pomoci jim najít cestu, jak vést důstojný život s vlastním bydlením,“ dodává. Podle něj je stabilní zaměstnání na hlavní pracovní poměr nejlepší prevencí.

strecha10

Původně chtěl podnik pracovat zejména s lidmi bez domova, nakonec se však rozhodl připojit ještě bývalé vězně, kterým se podle jeho provozovatelů příliš firem nevěnuje. „Věnují se lidem, kteří jsou mentálně hendikepovaní nebo byli závislí, ale že by někdo zaměstnával lidi po výkonu trestu, o tom jsme nic nenašli, a proto jsme tuto díru chtěli zaplnit,“ říká Filip.

Provozní se zpočátku snažili pro provozovnu získat prostory od města, což se jim nepodařilo. Rozhodli se tedy jít cestou klasického komerčního nájmu a peníze na vybavení částečně sehnali skrz crowdfundingovou kampaň na HitHitu. Podařilo se vybrat skoro 300 tisíc. „Ta investice je však několikanásobně vyšší, museli jsme se na ni tedy mezi sebou složit,“ vysvětluje Filip. Rádi by však na další rozvoj podniku dosáhli i na nějaké veřejné zdroje.

strecha2

Filip Hausknecht

Dnes čtyři, později více

Aktuálně Střecha  zaměstnala čtyři lidi bez domova nebo po výkonu trestu, počítá však, že jakmile zjistí potřeby provozu po jeho dnešním oficiálním spuštění, nabere zřejmě další. K tomu je zavazuje také zákon, protože jako sociální družstvo musí tvořit nejméně 40 % zaměstnanců právě znevýhodnění lidé. První zaměstnance vybralo bistro ve spolupráci s Rubikon Centrem. Jedním z nich je i pan Milan, který se k práci v bistru dostal právě přes tuto organizaci. Najít si zaměstnání, které by s ohledem na jeho záznam v trestním rejstříku i zdravotní stav odpovídalo jeho možnostem, bylo podle něj těžké. „Nabízeli mi akorát samé práce ve stavebnictví, což jsem nikdy nedělal a ani nemohu kvůli zádům,“ říká. Ve Střeše pracuje v kuchyni, v případě potřeby ale také obsluhuje hosty.

strecha4

Pan Milan

Až se zaběhne běžný provoz bistra a kavárny, chtěli by provozovatelé přijít s nabídkou dalších služeb, které by umožnily vznik nových pracovních míst. Jednou z nich je například catering pro různé společenské akce. Vyloučené také není zřízení pekárny nebo dalších poboček bistra. „Co se týče pracovních míst, chceme se zaměřit na kvantitu i kvalitu. Naším cílem je tak vytvořit co nejvíce pracovních míst, zároveň se ale chceme zabývat každým člověkem individuálně a pomáhat jim s bydlením, oddlužněním a resocializací,“ říká Filip.

Veganství

„Veganství považujeme za součást udržitelného stylu života. Kromě šetrnosti ke zvířatům se vypěstované plodiny užívají ke krmení, namísto přímého užívání, čímž dochází k užívání velkého prostoru a také kácení lesů, spotřebě vody a produkci skleníkových plynů,“ vysvětluje důvody Filip Hausknecht.

strecha9

Bistro se podle jeho slov bude snažit držet ceny na přijatelné úrovni, aby si tak často nákladnou veganskou stravu mohlo dovolit co nejvíce lidí. „Přestože se náklady na výrobu veganského jídla liší, my se chceme zaměřit na syté, chutné a levné jídlo,“ vysvětluje a dodává, že tím reagují na skutečnost, že se v centru Prahy nedá za příznivé ceny vegansky naobědvat.

Veganská strava může být novinkou i pro některé zaměstnance. Zvyká si na ni také pan Milan, který se s ní dosud příliš nesetkal. A nyní ji bude připravovat. „Nejde ale o to, jestli to jím, nebo ne. Učím se to tak, jak to je. Jedí to jiní a já to musím připravit tak, aby jim to chutnalo,“ říká. „Já osobně to nejím, ale to se může změnit, třeba si něco z toho oblíbím,“ usmívá se. „Už jsem tu spoustu věcí ochutnal a něco není vůbec špatné,“ přiznává.

strecha3

Všichni jsou si rovni

Střecha funguje na bázi družstevního vlastnictví. „Považujeme ho za spravedlivější, protože každý člen nebo členka má stejné hlasovací právo. To místo se nedá nijak odebrat nebo prodat, člověk do družstva může vstoupit přijetím na členské schůzi, nebo z něj pak zase vystoupit,“ vysvětluje Filip. Podle něj je taková forma vlastnictví také efektivnější, jelikož dovoluje zohlednit různé aspekty, jelikož k jeho chodu má co říct jak provozní, tak třeba obsluha.

Jednou z podmínek  sociálního podnikání je 40% podíl znevýhodněných mezi zaměstnanci a kolektiv vlastníků si může rozdělit jen 33 % zisku. Zbytek musí investovat zpět do podniku – do mezd a jeho rozvoje. „Současně se musíme snažit o co největší ekologičnost, prospěšnost komunitě a využívat lokální dodavatele,“ dodává Hausknecht.

strecha6

Je mi tady dobře

„Snažíme se těm lidem nejen nabízet práci, ale dávat možnost také spoluvytvářet tenhle projekt,“ říká Filip a naráží tak na skutečnost, že i zaměstnanci mohou do družstva sami vstoupit. To má aktuálně pět členů, což jsou lidé, kteří podnik zakládali. Nový člen do něj může podle podmínek, které si ti stávající odhlasovali, přijít po roce plného úvazku. „Plánujeme ale zohledňovat i názory lidí, kteří zde pracují, přestože zatím nejsou v družstvu,“ uvádí. „V tom se trochu od ostatních sociálních podniků odlišujeme. Že zaměstnancům nechceme jen poskytovat práci jako takovou, ale také účast na samotném tom projektu. Budou ho vytvářet spolu s námi a tím k němu budou mít i bližší vztah. Od začátku jim dáváme najevo, že je bereme jako sobě rovné,“ doplňuje.

A je znát, že otevřenost vůči názorům a přáním zaměstnanců pociťují i oni sami. Právě přístup a kolegialitu si v bistru pochvaluje i pan Milan. „Kdysi jsem v hospodě dělal, ale tady je perfektní kolektiv, jsou tu dobří lidé a je mi tady dobře,“ uzavírá.

strecha5

Foto: Zdeněk Chaloupka

Čtěte dále

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

„Vždy jsem musela dokazovat, že jsem lepší než mužští kolegové,” říká slovenská astrobioložka

Astrobioložka Michaela Musilová má velké zkušenosti s izolací a pobytem v omezeném prostoru – účastnila se řady simulovaných letů NASA i dalších vesmírných agentur na Měsíc či Mars, jejichž cílem je připravit člověka na dlouhodobý pobyt ve vesmíru. „Být izolovaný znamená, že člověk ztratí určité svobody, člověku je odepřeno množství věcí, na které je zvyklý. Měli jsme různé krizové situace, například výpadek proudu nebo ztrátu vody, ale opravdu největší výzva byly mezilidské vztahy,“ říká Musilová. Lidem do současné karantény především doporučuje empatickou komunikaci. „Udělejte si čas velmi otevřeně si popovídat o citlivých věcech.

Jiří Pasz 25. 3. 2020

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.