„Když jsem se vyoutoval jako trans na střední škole, poslal jsem svým vyučujícím i zaměstnancům školy e-mail, ve kterém jsem jim dal vědět, že jsem si změnil jméno a tedy i zájmena,“ napsal Elliott na svůj Twitter. Zástupce ředitele si ho na základě poslaného e-mailu zavolal do kanceláře. Elliott netušil, co ho čeká, a ze setkání byl nervózní. „Byl jsem velmi překvapený, když se ukázalo, že se chtěl ujistit, že je moje jméno na seznamu absolventů dobře napsáno. A protože dívky nosí bílé taláry a chlapci zelené, zjišťoval, zda je ještě čas objednat navíc jeden zelený talár pro mě. Tou laskavostí jsem byl dojatý,“ vzpomíná.
Pro Elliotta přišla podpora z téměř nečekaného místa, velmi ho překvapila a pomohla mu najít pevnou půdu pod nohama. „Trans lidí bylo málo, tehdy jsem byl jediný. Zástupce byl heterosexuální muž, nadšený z našeho sportovního týmu, kamarád těch nejnadanějších sportovců. A já byl šprt, který napsal dlouhý e-mail o své cestě. Myslet na talár mě ani nenapadlo.“
Matka transgender studenta měla o svého syna strach. Bála se, že její dítě bude šikanované a obávala se reakcí ostatních, ač Elliotta sama přijala. „Řekl jsem jí o zástupci ředitele a nesmírně ji dojalo, že se zajímal o to, abych byl během slavnostního absolvování školy přijat a respektován.“ Elliott také uvedl, že původně přemýšlel, že by na slavnost ani nešel, když zjistil, že taláry už byly objednané. Zástupce ředitele však udělal vše proto, aby Elliott mohl jít s ostatními a měl na sobě talár odpovídající jeho genderové identitě. „V té době jsem ještě neměl jméno změněné oficiálně, a tak na diplomu bylo uvedeno mé původní jméno. Zástupce se však ujistil, že budu vyvolán jak Elliott.“
Jeden člověk tak změnil Elliottův život. Pomohl mu nastoupit cestu na další přijetí jak od lidí v okolí, tak sebe sama. Byl také skvělým příkladem pro ostatní vyučující a zaměstnance školy, kteří často Elliotta oslovovali jeho bývalým jménem. Ale když viděli chování zástupce ředitele, začali napodobovat jeho respektující chování. „Dal si tu práci, aby mě začlenil mezi ostatní,“ dodává vděčně Elliott.
Škola nakonec přestala barvu talárů rozlišovat úplně a nyní dívky i chlapci nosí shodně zelený talár. „Musí to být pro studenty o moc jednodušší. Nakonec vlastně není tak těžké udělat něco pro genderovou rozdílnosti studentů a žáků. Ač sehnat pro mě zelený talár mohlo tehdy zástupci trvat 15 minut, pro mě to bylo obrovské gesto.“
Elliott se ve stínu neustálých výpadů amerických zákonodárců proti lidem s menšinovou sexuální orientací a pohlavní identitou rozhodl vystoupit se svým příběhem, aby ukázal, jak málo stačí k tomu, změnit člověku život k lepšímu.
Foto: Archiv Elliota Grinnela