Dotazníkové šetření se zabývalo postojem občanů do 36 let k jednotlivým menšinám a sociálním skupinám, a to z několika úhlů a prostřednictvím různých nástrojů. Z velké části duplikuje otázky z výzkumu v roce 2014 tak, aby bylo možné postoje mladých lidí srovnat – jak u nastupující generace, tak u generace, která na otázky odpovídala před sedmi lety. Je proto možné sledovat posun.
„Hlavní cílová skupina našeho výzkumu je stejná jako v projektu HateFree Culture, tedy lidé ve věku 15-30 let. Sledujeme ale také starší skupinu 21–36 let kvůli porovnání s výzkumem z roku 2014, tato skupina s projektem zestárla,” vysvětluje Martina Veverková z Medianu.
Muslimové byli jednou z menšinových skupin, kterých se výzkum týkal. Vyplynulo z něj, že soužití s nimi vnímá veřejnost převážně negativně. Negativně hodnotí soužití také s Romy a bezdomovci, ale na rozdíl od těchto dvou skupin u muslimů lidé přiznávají, že o jejich životě v České republice nemají dostatek informací. Mírně problematičtěji hodnotí soužití s některými menšinami včetně muslimů ženy. „Lidé nejvíce postrádají informace o životě v ČR u náboženských skupin, tedy Židů a Muslimů (tento nedostatek přitom silněji pociťují lidé ze skupiny 15-30 let). V tomto ohledu je zajímavé srovnat, že u dvou skupin, u nichž bylo soužití chápáno jako ve velké míře problematické, mají lidé zároveň většinově pocit, že o jejich životě mají dostatek informací – to se týká bezdomovců a Romů. U další skupiny, s níž bylo soužití hodnoceno jako problematické, a sice muslimů, naopak respondenti většinově přiznávají, že dostatek informací nemají,“ vysvětluje Median. U výzkumu z roku 2014 došlo k posunu z „Určitě nedostatek“ k „Spíše nedostatek“ informací v aktuálním výzkumu.
V modelové situaci, kdy si dítě stěžuje na paní učitelku ze školy, že je příliš přísná, se ale i přes negativní vnímání soužití s muslimy ukazuje minimální rozdíl mezi bezpříznakovou variantou a variantou s učitelkou islámského vyznání. „Přesto vidíme, že oproti skupině 15-30 let má skupina 21-36 častěji tendenci hodnotit muslimskou učitelku negativně, tedy předpokládat, že je skutečně „přísná“,“ uvádí k otázce Median.
Ostrý kontrast se ale ukázal na již zmíněném příkladu sňatku 22leté dívky a jejího zanechání vysokoškolského studia. „V případě, kdy není zmíněna náboženská víra rodiny, předpokládá pouze zanedbatelný podíl respondentů., že je do takového kroku dívka nucená svou rodinou. V případě, kdy je zmíněno,že se jedná o muslimskou rodinu,se 54 % lidí ve skupině 15-30 let a 49 % ve skupině 21-36 let domnívá, že ji do takového rozhodnutí určitě nebo asi nutí rodina. U této otázky tedy můžeme konstatovat největší rozdíl ze všech testovaných situací,“ vysvětluje agentura Median výsledek.
Při Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 se k islámu přihlásilo 3 358 muslimů. 69,5 % z nich byli muži, 30,5 % ženy. Z celkového počtu bylo nejvíce lidí hlásících se k islámu (1363) z České republiky, dále z Turecka (143), Bulharska (119) a Egypta (108). Nejvíce muslimů žije v Praze, Jihomoravském a Středočeském kraji.
Neoficiální odhady počtu muslimů žijících v České republice udávají kolem 22 tisíc osob. (Zdroj: Topinka D., Muslimové v Česku, Barrister & Principal, Brno, 2016, s. 37-49)
Ilustrační foto: Piqsels