Pozn. redakce: JaCobra je nebinární osoba, která se neidentifikuje s mužským ani ženským rodem. Proto v textu používáme tvar s hvězdičkou (*), která signalizuje škálu identit mezi protipóly muž – žena.
Jak vás napadlo vytvořit diplomku v podobě dětské knížky?
Ve své umělecké tvorbě jsem vždy pracoval*a s nějakou komunitou – ať už to byla agentura New Aliens (modelingová agentura zaměřená na modely a modelky s unikátním vzhledem – pozn. red.), workshopy pro seniory nebo mezigenerační dialogy. Sám*sama jsem queer a mám životní zkušenost LGBTQ+ člověka. Nikdy předtím jsem ale nepracoval*a s dětmi. Přitom sám*sama přicházím do věku, kdy se o děti začínám víc zajímat, protože bych si je sám*sama taky chtěl*a pořídit. Takže mi to přišlo přirozené, zajímavé a taky trochu provokativní ukončit sedm let studia na FAMU knížkou pohádek. Provokativní v tom smyslu, že jsem tam fungoval*a převážně jako art director. Což je profese, kterou umělecké školy zatím moc neberou v potaz.
Pohádky jste nevymýšlel*a, vycházejí ze skutečných osudů skutečných lidí. Není to málo pohádkové?
Nedává mi smysl psát pohádky s vymyšlenými příběhy. Rádi bychom s mými spolupracovníky a spolupracovnicemi dětem prezentovali*y realitu takovou, jaká je, i s negativními věcmi, které se dějí. Samozřejmě je potřeba jim to správně podat, zvolit vhodný jazyk. Ale myslím, že je důležité mluvit o věcech, které v době mého dětství byly tabu.
Intuitivně jsem cítil*a, které lidi chci oslovit ke spolupráci na knize, protože mají co říct svým životním příběhem. Původně jsem měl*a v plánu zařadit víc pohádek, ale nakonec jsme vydali*y jen čtyři. Máme ale v zásobě další a ty použijeme do dalšího dílu. Knížka představuje nejen LGBTQ+ lidi, v příbězích vystupují i heterosexuální páry a ne každá pohádka má queer tematiku explicitně pojmenovanou.
Součástí knížky nejsou jen pohádky, ale i slovníčky. Proč?
Zvolili*y jsme jazyk pohádek, takže se v nich objevují staročeská slova, která dnešní děti možná už neznají. Například ješitný, drožka… některými jsem si nebyl*a jistý*á ani já sám*sama. Proto malým čtenářům vysvětlujeme jejich význam.
Zároveň je před každou pohádkou slovníček pojmů, který poslouží rodičům, aby si ujasnili terminologii týkající se tématu příběhu. Například pohádku Motýlí Křídla o princi, který se necítí dobře ve svém těle, začne pít lektvar a stane se princeznou, doprovází slovníček pojmů ohledně transgender tematiky. Je důležité, aby o tom rodiče dokázali s dětmi mluvit. Tato knížka je koncipována tak, že rodič s dítětem si vyhradí čas a budou ji číst spolu. A rodič bude určité věci dovysvětlovat.
Co když si některý rodič nebude vědět s obsahem knížky rady?
K projektu vznikl instagramový účet Barevné Pohádky. Ten má být podpůrnou platformou pro rodiče, které zajímají informace o jiném přístupu k výchově a o komunikaci s dětmi. Vycházím z myšlenek psycholožky Jany Nováčkové, která napsala knížku Respektovat a být respektován a je na české scéně jednou z hlavních protagonistek sebeřízeného vzdělávání. Mezi mé další inspirační zdroje určitě patří také Svobodaučení.cz nebo platformy Zdeňky Šíp Staňkové. Na Instagram dávám krátká sdělení a také odkazy na zdroje, kde si rodiče můžou dál hledat informace.
Jak by se podle vás měla změnit výchova dětí, aby byly otevřenější vůči rozmanitosti? Považujete za možné změnit dětský kolektiv, který běžně trestá toho, kdo je jiný?
Myslím, že velký problém je už s nastavením školního systému. To samo generuje spoustu negativních věcí, které se ve škole dějí. Je opravdu důležité zajistit viditelnou reprezentaci různých odlišností. Vidět v učebnicích a knížkách, že neexistuje jen bílá maminka s bílým tatínkem, ale že jsou různá etnika, různé orientace, formy soužití, gendery a tvary postav. Malé děti vůbec neřeší gender ani sexuální orientaci do té doby, než se setkají se školním systémem, kde najednou všechno začne být naprosto binární a je jasně nastavené, že takto je to normální. A děti najednou všechno začnou vidět s klapkami na očích. Je potřeba zbavit je těch klapek a toho dosáhneme právě vyváženějším zastoupením různých skupin společnosti. Tím ale nemyslím kvóty. Mám na mysli spíše přirozený a dobrovolný přístup k vytváření reprezentace. Pokud budeme mít rozmanité učebnice, projekty typu Barevné Pohádky, podcasty, živé knihovny Amnesty International apod., myslím, že jsme na dobré cestě černobílé vidění světa nabourat a změnit.
Kde jsou Barevné Pohádky k dostání?
Knížka je v prodeji teprve od prosince. Zakoupit ji lze na webu Barevnepohadky.cz, v knihkupectví U Salvátora v Novém Městě na Moravě a od ledna budeme jednat s vybranými obchody v Praze a Brně. Plánujeme také autorská čtení, besedy a livestreamy. Všechny informace se lidé dozvědí na našem Instagramu.