„Amare lavutara byl vůbec první pořad, do kterého jsme se v Tuke.TV pustili. Vsadili jsme na vysokou kvalitu zvuku a obrazu,“ říká jeho moderátor Feri Barkoci, na němž zakladatelka a dramaturgyně internetové televize Alica Sigmund Heráková pořad postavila. Před pěti lety ji Feri na jednom koncertě zaujal nejen jako výborný muzikant, ale také charismatický muž, který umí navázat kontakt s publikem. A i když si Feri kladl od počátku podmínku, že zvát si do pořadu bude jen ty, kteří podle něj hrají kvalitně, nakonec se dohodli.
Bereme to jako úspěch
„Nechtěl jsem představovat klasické ,zábavovky’, které jsou mezi Romy populární i tak a na YouTube mají milionová zhlédnutí, ale romské muzikanty a zpěváky, kteří skládají a hrají dobrou autorskou hudbu,“ vysvětluje klíč výběru hostů. V pořadu se tak objevil třeba kytarista Patrik Bartko, který působí v kapele Marka Ztraceného, nevidomý akordeonista Mário Bihári, který vystupoval s kapelou KOA Zuzany Navarové a dnes je frontmanem kapely Bachtale apsa, nebo student bratislavské AMU, pianista Miloš Biháry.
Během jednoho natáčecího dne natočí obvykle se štábem i dva tři díly „Lavutarů” najednou, což je pro něj jako moderátora, který v pořadu obvykle ještě hraje na kytaru, náročné. Často je zapotřebí nacvičit si dopředu také repertoár, s nímž jeho hosté vystupují. „Natáčí se v exteriéru i v interiéru a než se vše přesune a nastaví zvuk a kamera, tak to bohužel trvá. Jenže když vám na něčem záleží, nemůžete to uspěchat,“ prozrazuje, proč natáčení jednoho dílu trvá hodiny.
Obavu, zda mu jednou potenciální hosté nedojdou, má pokaždé, ale naštěstí ho vždy překvapí, že u našich slovenských sousedů je v porovnání s Českou republikou více zajímavých muzikantů. Za objevováním nových jmen v romské hudbě by se příští rok rád vydal vedle Slovenska i do Maďarska, Velké Británie nebo polského Ciechocinku, kde každoročně probíhá romský hudební festival. Právě tam vystupuje celá řada romských hudebníků, zpěváků a tanečníků a na speciální vydání Amare lavutara, který ponese přívlastek „na cestách“, se Feri těší. Věří totiž, že to povede k vyšší sledovanosti pořadu i propagaci celé internetové televize Tuke.TV.
„Každý díl Amare lavutara je jiný, sledovanost kolísá a my vidíme, že odráží popularitu našich hostů. Některé díly mají i 20 tisíc zhlédnutí. Známé kapely přitahnou víc sledujících než nová jména. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o specifický pořad, bereme to jako úspěch,“ zamýšlí se a dodává, že právě na propagaci musí tvůrci pořadu v Tuke.TV pracovat nejvíce.
Vysíláme opak
„Sebeprezentace na sociálních sítí je důležitá, bohužel mi na to úplně nezbývá čas. Vedle moderování a hraní se věnuji už čtvrtým rokem i vlastnímu podnikání ve stavebnictví,“ říká. Předtím 6 let působil ve školství jako asistent pedagoga na druhém stupni Základní školy Brno Křenova.
Do míst, kde strávil devět let školní docházky, se Feri po letech vracel s nostalgií i nadšením. A to i přesto, že se škola mezitím značně proměnila. Z běžné základky, kterou si z dětství pamatuje, se postupně stala škola, kam chodí téměř 100 % romských žáků. Vliv na to má i fakt, že v lokalitě, která spadá ke škole, žije více Romů včetně těch maďarských.
„Tehdy jsme ve třídě bývali čtyři romští žáci, zbytek tvořily děti z majority. To se změnilo až před několika lety,“ prozrazuje Feri a upozorňuje, že pro ukončení segregace je klíčový stát a jeho podpora. Zatím však stále chybí politická vůle na tom něco změnit.
„Společnost stále volá po integraci Romů, přitom majoritní rodiče často nechtějí, aby jejich děti chodily do školy s Romy. Tím jim přece vysíláme pravý opak,“ je přesvědčen. Uvědomuje si, že to jsou právě překážky ve vzdělání, které snižují šance dětí na lepší život. Podpořit snahu o desegregaci musí podle něj vedle neziskových organizací a poskytovatelů sociálních služeb i samotní politici a ředitelé škol.
„Někteří rodiče, když zjistí, že součástí třídního kolektivu, kam chodí jejich dítě, jsou i čtyři romští žáci, přesune své dítě na jinou, často vzdálenější školu. I tyto případy se bohužel v Brně a nejen tam stávají,“ tvrdí. Sám své dvě děti má na běžných základních školách, o to víc si uvědomuje rozdíl v přístupu některých pedagogů na segregované škole a běžné základní.
„Děti v mateřských a na základních školách nevědí, co je integrace nebo zda nástup do takové školy je normou. Tím vzorem bychom jim měli být my všichni bez rozdílu. A pokud už se stane, že nastoupí na školu, kde je vysoký počet romských žáků, pak by měly navštěvovat zájmové kroužky, které dokážou podpořit i sociálně znevýhodněné děti,” dodává.
Do moderátorského křesla usedl díky své kolegyni Alici Sigmund Herákové a plánuje se přihlásit na kurz, kde by své dovednosti zdokonalil. „Rád bych začal moderovat i společenské akce, protože moderování mě fakt chytilo,“ říká nadšeně. Daleko víc by chtěl také vystupovat i se svou kapelou Feri, s níž hrají nejen romskou hudbu, ale také žánr známý jako World music. V plánu je také spolupráce s Českou televizí, o které zatím nemůže říct nic konkrétnějšího: „Společně vyvíjíme seriál pro mladé publikum, intenzivně na něm všichni pracujeme, ale v tuto chvíli nemůžeme ještě nic bližšího prozradit.”
Foto: Archiv Feriho Barkoci