Jak se žije v Broumově a jaké problémy by mu mělo zapojení do projektu OnStage pomoct řešit?
V Broumově žije sedm tisíc obyvatel a cca 10 % z nich tvoří Romové. Někteří se přistěhovali teprve nedávno a Romy-starousedlíky jsou vnímáni jako náplavy. Jsou tu za ty „problémové“. Tráví čas na ulicích, dělají hluk a starousedlíci s tím mají problém. Romové bydlí v nehezkých lokalitách, které jsou v rámci Broumova snadno rozpoznatelné. Agentura pro sociální začleňování je označuje jako vyloučené lokality. Na Broumovsku je velká nezaměstnanost, takže sehnat práci není jednoduché ani pro lidi z majoritní společnosti. Romové zůstávají na čekacích listinách o to déle. I když tedy mají chuť se zapojit, je to pro ně velmi těžké. Ve městě působí skvělé Centrum sociálních služeb Naděje, které poskytuje sociální poradenství. Pomáhalo třeba s Milostivým létem, ale od sociálních pracovníků vím, že tato akce pomohla spíš lidem z větších měst, kteří mají dluhy z MHD apod. Broumovska se tento typ dluhů moc netýká. Problémem jsou samozřejmě exekuce a v národních žebříčcích se propadáme na poslední místa v míře vzdělanosti. Romové totiž bývají automaticky umisťováni do místní praktické školy. Na gymnázium, což je v Broumově jediná střední škola, chodí jedna Romka.
Býval vztah mezi romskou menšinou a majoritou vždycky napjatý?
Hodně teď s Romy komunikujeme, sbíráme příběhy romských pamětníků. Díky tomu se dozvídáme, že Romové vnímali vztahy s majoritou jako bezproblémové a nesetkávali se s rasismem. To se začalo měnit v 90. letech a pak se situace vyostřila kolem roku 2005, kdy se po městě začali objevovat neonacisté. Došlo k několika potyčkám a od té doby Romové vnímají, že se vztah majority k nim zhoršil. Současná upadající socio-ekonomická situace přispívá pak k tomu, že se nůžky rozevírají a lidé se sobě vzdalují.
Pavla Jenková
Jak v této celkově nelehké situaci může pomoct, že děti začnou chodit do nějakého kroužku?
Nejsem lektorka, takže jsem neprošla školením metody El Sistema, ale znám ji teoreticky. Je to princip převzatý ze Španělska, kde se tímto způsobem dařilo nabídnout kroužky skupinové výuky – hlavně zpěvu a hudebních nástrojů – a jejich prostřednictvím budovat vztahy mezi dětmi. Skupinová výuka pak funguje úplně jinak a má jinou dynamiku. Hlavním cílem je děti socializovat, a to prostřednictvím výuky performativního umění. Děti jsou díky ní motivované, základem jsou přátelské vztahy. Ve vyloučených lokalitách ve Španělsku měli tak dobrou zkušenost, že se dětem skrze kroužky zlepšily i studijní výsledky ve škole. Začaly školu pravidelněji navštěvovat, zvykly si na určitý řád. Bavilo je, když dostaly možnost být kreativní, a projevilo se to i ve škole.
V čem se tedy liší kroužky OnStage od výuky v základní umělecké škole?
Jak už samotný název ZUŠ odkazuje, jedná se o školu, která má jako každá jiná škola svůj řád a pravidla. V Broumově máme skvělou ZUŠku, která je v kraji vyhlášená a na opravdu vysoké úrovni. Z praxe Brna nebo i jiných měst zapojených do iniciativy OnStage vyplývá, že základní umělecké školy jsou často pro děti z romských nebo sociálně znevýhodněných rodin těžko dostupné nejen tím, že se za výuku platí, ale právě i studijním režimem – pravidelnost docházky a domácí cvičení jsou pro tyto děti složité a ve většině případů je nezvládnou. Samozřejmě chybí i dostatečná podpora ze strany rodiny. Naše kroužky nemají ambici z dětí udělat profesionální či poloprofesionální muzikanty nebo tanečníky, ale dostat je z ulice a dát jim smysluplnou náplň volného času, kterou budou moct spoluvytvářet a která je bude bavit. Je zde tedy nejdůležitější sociální aspekt.
Jakým činnostem se děti budou moci v kroužcích OnStage věnovat?
Vznikají čtyři kroužky pro děti z prvního a druhého stupně základní školy: hra na kytaru, dva tanečně-pohybové kroužky a kroužek scénického tance. Může je navštěvovat až 78 dětí. Výuka je rozvolněnější, přístup participativní, děti se samy můžou zapojit. Máme výbornou učitelku tanečně-pohybového kroužku Kateřinu Jiráskovou, která děti přímo vyzývá, ať si samy přinesou písničku, na kterou by chtěly tancovat, a pak společně dělají choreografii. Do kroužku jí pravidelně chodí 20 dětí a již několikrát vystupovaly na nejrůznějších akcích ve městě. Kroužky OnStage jsou zároveň bezplatné. Snažíme se je neomezovat jen na romské děti a nesegregovat. Byli bychom rádi, aby se v nich děti promíchaly a byl to i prostor pro jejich seznámení, budování přátelských vztahů. Zároveň chceme pracovat i s jejich rodinami.
Probíhají tedy kroužky OnStage zcela mimo ZUŠ Broumov?
Naopak, broumovská ZUŠ byla od začátku do projektu OnStage zapojena v expertní roli a zároveň přišla s nápadem společného vystoupení, které by propojilo jejich žáky se žáky těchto čtyř kroužků. Podle plánu by se vystoupení mělo odehrát v únoru příštího roku a myslím, že má velký potenciál stát se novou tradicí. Právě zde také dojde k propojení dětí z různých rodin, ale i stylu výuky, a věřím, že to pro všechny bude obohacující. Jsme jediné město z národní iniciativy OnStage, kterému se ZUŠ podařilo do projektu zapojit.
Projekt OnStage přebíráte jako dobrou praxi z Brna – co se tam povedlo?
Mezinárodní síť Urbact, pod kterou spadá i národní inciativa OnStage, je o předávání dobré praxe z jednoho města do dalšího. Metoda El Sistema nejdřív přišla ze Španělska do Brna a to je teď dobrým příkladem, který ji v Česku a na Slovensku šíří dál. V Brně se do projektu zapojily romské organizace, základní i mateřské školy a neziskovky. Taky se jim tam zlepšila školní docházka a měli zajímavý výsledek – dětem se zlepšily známky z matematiky! V Brně kroužky nabízejí přímo v rámci školního kurikula. My to máme postavené jinak. V Broumově je problém, že hodně dětí stále nemá náplň pro odpoledne po škole a tráví čas na ulici. Snažíme se je tedy stáhnout z ulice a nabídnout jim smysluplné trávení volného času prostřednictvím hudby a tance. Nenechat je ze školy odejít, ale rovnou po vyučování je nasměrovat do kroužku. Kromě OnStage a ZUŠ působí v Broumově i Dům dětí a mládeže ULITA, který poskytuje spoustu dalších volnočasových aktivit, takže děti v Broumově si teď opravdu mají z čeho vybírat.
Jak složité bylo najít lektory? Museli projít školením metody El Sistema, být ochotni nechat si mluvit do stylu práce…
Podařilo se nám sehnat lidi z romské komunity, ale i ty, kdo pracují ve škole a chtějí pro děti udělat něco navíc. I když Broumov má omezené kapacity, sehnali jsme skvělé lektory, kteří mají skutečně zájem. Pět se jich zúčastnilo školení v Brně, kde nasbírali dobrou praxi a nové zkušenosti. Lektor kroužku hry na kytaru pro kluky z dětského domova bude dojíždět z Prahy jednou za 14 dní. Dvě lektorky z romské komunity jsou zatím v oblasti vedení dětí nováčci a budou se učit od těch zkušenějších v tandemu.
Města si navzájem předávají know-how. Víte už, kdo se potom bude učit od vás?
K předání zkušenosti dál je vždycky vybráno jedno z měst, které se tu metodu právě učí. My jsme v národní iniciativě společně s Plzní, Neratovicemi, Banskou Bystricí, Nitrou, Trenčínem a Lučencem. Z nás by pak mělo být vybráno jedno město, které se stane inspirací pro další běh, ale národní iniciativa OnStage na konci roku končí a uvidíme, co bude dál. Každopádně si myslím, že už nyní můžeme sdílet naši dobrou praxi a poradit ostatním zainteresovaným městům, jak na skupinovou výuku volnočasových kroužků a zapojení širokého spektra stakeholderů.
Přišla jsi zpátky domů na Broumovsko po řadě let. Vracejí se i další rodáci?
Musím říct, že za poslední roky se vrátila spousta lidí. Nebo odtud ani nepocházejí, ale měli tu známé nebo sem jezdili na dovolenou a učarovalo jim to tak, že se přistěhovali. Myslím, že takových lidí je čím dál víc. Ale Broumovsko se podobně jako jiné odlehlé lokality potýká s velkým odlivem mladých lidí. Problém je, že tu není žádná univerzita, takže všichni odcházejí studovat do větších měst a pak jim to podobně jako mně trvá 16 let, než se vrátí. Broumov se nyní uchází o titul Evropského města kultury 2028 a hodně se přitom snažíme právě zapojit mládež, aby si ona sama vytvořila podmínky k tomu, aby měla chuť se na Broumovsko vracet.
Můžeš už prozradit něco, s čím bude Broumov o titul soutěžit?
Zatím všechna města drží svůj koncept v tajnosti. Naše kandidatura je založená také na začleňování. Snažíme se o aktivní přístup k občanům, každý může spoluvytvářet kulturu a komunitu. Nikoho nechceme ze života Broumovska vylučovat. Vytváříme podmínky, aby se sem lidé vraceli a jezdili na delší dobu, nejen na týdenní dovolenou. Naším cílem je, aby region ožíval. Chceme zachovat jeho divokost. Nestojíme o davy krátkodobých turistů. Cílíme na ty, kdo hledají zklidnění, propojení s přírodou, chtějí nacházet hlubší vztah k místu. Ale i kdybychom titul nakonec nezískali, spousta projektů je již rozjetá, anebo se začne realizovat v následujících měsících či letech. Na vlastní oči to můžete vidět na našem únorovém masopustním vystoupení.