Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

David Kraus si ve škole prošel šikanou. Dnes podporuje její prevenci

 

alpateam big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

19
března
2020

Český zpěvák, herec a skladatel David Kraus se v dětství a dospívání potýkal se šikanou ve škole. „Já jsem zažil šikanu hlavně z toho důvodu, že jsem byl jiný než ostatní děti ve třídě. Byl jsem dyslektik, dysgrafik, takže pro mě byl velký problém napsat diktát tak, abych z něj neměl pětku. A já jsem byl z rodiny, kde mi bylo říkáno, že se můžu uplatnit, když budu dělat věci jinak než ostatní. Byl jsem vychovávaný k individualitě. Pak jsem přišel do školy a najednou byl problém,” popisuje v rozhovoru pro projekt Alpateam. Ten založili studenti Střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, kterým šikana na školách vadí a současná řešení problémů jim přijdou nedostatečná. „Především nás motivoval svět a prostředí kolem nás, nelíbilo se nám, jak někteří učitelé komunikují a jak se chovají k žákům, ale i ostatním pedagogům. Hlavní účel projektu je zlepšení dnešního světa, který ani v našem okolí není ideální,” říká pro HFC Filip.

Dávali mi najevo, že jim vadím



David Kraus se se šikanou potýkal od dětství. Na základní škole měl problémy s docházkou. „Já jsem do školy nechodil, protože se tam ke mně chovali hnusně. Dávali mě do zadní lavice, nevyvolávali mě, pořád se chovali tak, že jsem někdo, kdo jim vadí,” popisuje. Na střední škole se pak setkal s netolerantním postojem vůči svým diagnózám dyslexie a dysgrafie. Nakonec odešel na uměleckou školu a doufal, že díky talentu zde bude úspěšný. Nelíbil se mu však přístup učitele zpěvu a přešel tedy k jiné pedagožce. Následkem toho se mu učitel spolu s jedním kolegou začali mstít, například špatným hodnocením.

alpateam 1



„Táta pak napsal stížnost na Ministerstvo školství, přišla tam kontrola, měli jsme koncert, na kterém jsme zpívali od jedničkáře po čtyřkaře. Kontrola konstatovala, že jsem mimořádný talent a ti dva učitelé, kteří mě šikanovali, mě již nesmí hodnotit. Takže když jsem měl rok na to zkoušky, tak tihle dva profesoři museli jít na chodbu. A najednou všichni ti ostatní profesoři mě poslouchali a tleskali, a mně se z toho udělalo tak špatně, že jsem si řekl, že už na té škole nechci být,” vysvětluje, proč školu nedokončil. Dodává, že mu již několikrát volali žáci školy, že se potýkají se stejným problémem. „Já jsem pak právě kvůli tomuto profesorovi šel do Moje tvář má známý hlas, tam jsem mu poslal vzkaz, aby všechny tyhle děti, které jsou šikanované, viděly, že jsem byl šikanovaný taky a že se můžu zpěvem docela dobře živit,” uzavírá.  

Podpora obětí

Alpateam se zaměřuje především na podporu obětí šikany. Aby se o svém problému nebály promluvit a řešit jej. „Možnou motivací obětem může být i fakt, že si stejným peklem prošel i jejich televizní hrdina,” přibližuje Filip, proč se rozhodli zapojit známé české osobnosti. Šikana je aktuální téma i pro celebrity, proto se již řada z nich rozhodla myšlenku podpořit. Na webu Alpateamu tak najdete rozhovory s herci Ivanem Luptákem, Janou Bernáškovou, Romanem Štabrňákem a dalšími.

„Šikana na školách i jinde bohužel je a asi vždycky bude. Je to o jistém zle v nás lidech, kteří využívají slabosti druhých. A to je mi bytostně odporné, takže když jsem potkala tým mladých lidí z Alpateamu, neváhala jsem je podpořit,“ říká Jana Bernášková pro HFC. „Je to důležité pro ně samotné a prospěšné pro celou společnost. Tito mladí lidé ví o věcech, které nám starším unikají, a mají blíž k obětem šikany, jelikož jsou často v obdobném věku. Jsou to takoví mladí agenti, kteří se pohybuji v terénu teenagerů, kam se my rodiče, pedagogové nedostaneme. Zaslouží si velkou podporu a poděkování,“ dodává. „Šikana je všudypřítomná a je bezesporu nutné o ní neustále mluvit a pokoušet se ji vymýtit. Zkrátka dát jasně najevo, že v civilizované a kulturní společnosti nemá šikana místo pro svou existenci. A to, že se o takovou problematiku zajímají tak mladí lidé, mi dává naději v to, že svět ještě není definitivně…v háji,“ doplňuje Ivan Lupták.

alpateam 2

Hlavní poselství projektu - motivovat oběti, aby problém řešily, se snaží Filip se Štěpánem šířit i pomocí veřejných debat a pomocí sociálních sítí. Jejich první veřejná akce ‚Šikana a mezilidské vztahy‘ pořádaná v Litomyšli zaujala kolem dvou stovek lidí a svými zkušenostmi přispěl také herec Radim Fiala. „V pořádání veřejných debat budeme pokračovat. Do budoucna se těšíme na spolupráci s předním českým odborníkem na šikanu, psychoterapeutem a etopedem Michalem Kolářem, který vytvořil původní speciální teorii, vnitřní diagnostiku a diferencovanou léčbu šikany a spolupracuje s MŠMT na koncepci prevence školního šikanování,” přibližuje Filip.



Neměla jsem nikoho

Na Instagramu pak studenti založili účet, kde se jim mohou mladí lidé svěřit nebo požádat o pomoc. Alpateam za tímto účelem spolupracuje i s Linkou bezpečí, která pomůže s krizovými situacemi. „Během krátké doby se nám ozvaly desítky mladých lidí s prosbou o radu, jak mají řešit situaci, kdy se staly obětí šikany. Naší velikou výhodou je podle nás peer prvek. Jako vrstevníci máme větší potenciál, aby se nám oběti šikany svěřovaly,” popisují.

alpateam 3



Napsala jim i třináctiletá Alžběta, pro kterou začala šikana ve chvíli, kdy se rozešla se spolužákem. Jeho přátelé jí začali sprostě nadávat a psát nepříjemné vzkazy. „Když jsem přišla do školy, spolužáci se mě začali stranit a nadávat mi. Protože jsem člověk tmavší pleti, nechyběly ani rasistické urážky,” svěřila se Alpateamu. Šikana nakonec trvala více než rok. Alžběta kvůli útokům přestala jíst a začala se sebepoškozovat. „Celý rok jsem tam neměla nikoho. Stranili se mě, nadávali mi, pomlouvali mě. Naštěstí je to pryč. Ty stavy, kdy se sesypu, jsou tu ale stále a v člověku to zůstane napořád,” dodává. 

Škola a rodiče

V debatách s veřejností i na sociálních sítích podle Filipa často zaznívá, že školy se mnohdy bojí situaci řešit. Nevědí jak nebo se bojí o ztrátu dobré pověsti. Oběť tak zůstává bez podpory a viníci nepotrestáni. „Je to složité, školy často nechtějí motivovat a myslí si, že na jejich škole šikana být nemůže. Motivujeme proto spíše rodiče žáků, kteří musí především komunikovat a bavit se o důležitých věcech se svými dětmi. Základem je se svěřit rodičům a najít řešení,” popisuje Filip. „Používáme pro to právě rozhovory, kde mohou vidět, že i slavní se setkávají se šikanou a dokáží ji řešit,” doplňuje. Herci podle něj pak vidí možnost řešení v dramatické výchově, v rámci které by se žáci i učitel lépe poznali a vytvořili si důvěrnější vztahy. „Pedagog by také mohl pozorovat žáky a rozvíjet jejich empatičnost,” dodává Filip.

Bez násilí



Na Střední škole pedagogické v Litomyšli s Alpateamem spolupracuje školní psycholožka a někteří spolužáci. „Mnoho spolužáků a učitelů nás začalo podporovat, mnoho z nich dorazilo i na debatu a aktivně se zajímá,” vypráví Filip. Přiznává také, že ne všichni na téma pohlíží stejně. „Je tam určitá skupina, která toto téma nepodporuje a myslí si, že by měl nastat řád, kdy žáci dostali, a bylo vše v pohodě. My se jim však snažíme vysvětlit, že teď je tu jiné období, ve kterém je násilí neuznáváno,” uzavírá Filip.

Foto: Alpateam

Čtěte dále

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

„Vždy jsem musela dokazovat, že jsem lepší než mužští kolegové,” říká slovenská astrobioložka

Astrobioložka Michaela Musilová má velké zkušenosti s izolací a pobytem v omezeném prostoru – účastnila se řady simulovaných letů NASA i dalších vesmírných agentur na Měsíc či Mars, jejichž cílem je připravit člověka na dlouhodobý pobyt ve vesmíru. „Být izolovaný znamená, že člověk ztratí určité svobody, člověku je odepřeno množství věcí, na které je zvyklý. Měli jsme různé krizové situace, například výpadek proudu nebo ztrátu vody, ale opravdu největší výzva byly mezilidské vztahy,“ říká Musilová. Lidem do současné karantény především doporučuje empatickou komunikaci. „Udělejte si čas velmi otevřeně si popovídat o citlivých věcech.

Jiří Pasz 25. 3. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.