Psaní je pro Gabrielu formou terapie. „Původně jsem neměla v plánu vydat knihu. Myslela jsem, že je to příběh, který nikdy nedokončím. Začala jsem ho psát, abych se vyrovnala s několika traumatickými zážitky, které jsem nedokázala sdílet s okolním světem. Ale když jsem měla napsanou základní osu, najednou se mi na ni začaly nabalovat nápady, útržky rozhovorů, které jsem vedla s dalšími ženami nebo někde četla, a tím se původně několikastránkový příběh rozrostl na devadesátistránkovou novelu,” vysvětluje a dodává, že zároveň chtěla přispět k osvětě v tématu toxických vztahů. V době jejího dospívání se o nich totiž téměř nemluvilo. „Přitom je to skutečně důležité téma. Všichni moji dosavadní partneři byli svědky domácího násilí v dětství. Což bohužel u některých z nich vyústilo v opakování stejných vzorců v našich vztazích. Nicméně si myslím, že se v českém kontextu málo mluví o tom, co předchází fackám a modřinám. O tom, že jeden z partnerů pomalu manipuluje druhým a postupně nátlak stupňuje, zkouší, co si může dovolit,” dodává.
Domácí násilí nejsou jen facky
Hlavní hrdinka zvládne milostný poměr opustit ve zlomové chvíli, kdy jí dojde, že se ocitla v situaci ohrožující její zdraví či dokonce život. Gabriela však podotýká, že ona sama, stejně jako řada dalších žen, ve vztazích zůstávala i poté, co si uvědomila, v jakém prostředí se nachází. „Proto upřímně doufám, že příběh by někomu mohl otevřít oči, pomoci mu vidět to, co si možná nechce přiznat,” uvádí s tím, že v knize se čtenář nesetká s domácím násilím v té formě, v níž jsme zvyklí jej obvykle v českém kontextu vnímat. Dílo se spíše zaměřuje na varovné signály, které fyzickému násilí předcházejí.
„Nakonec nikdo vám nejspíš na prvním rande nedá facku. Celý proces je postupný. Je nutné vytvořit pouto, závislost emocionální nebo fyzickou ve smyslu společného bydlení, společných financí, přátel. Je potřeba narušit vnímání reality a vlastní hodnoty oběti, aby nedokázala odejít. V angličtině se těmto jevům říká grooming nebo conditioning. Nevím, zda pro ně existují české ekvivalenty,” popisuje autorka, jež dvěma vztahy, v nichž se tyto praktiky objevovaly, sama prošla. „Přehnaná žárlivost, snaha o kontrolu toho, co a s kým dělám, emocionální vydírání. Gaslighting neboli narušení vnímání reality, což je termín, který jsem v té době neznala, ale dnes mi dává absolutní smysl. V mém případě bohudík nikdy na fyzické násilí nedošlo, ačkoliv jsem se ocitla v mnoha situacích, kdy jsem se opravdu bála o vlastní krk jen proto, že jsem si dovolila nesouhlasit nebo upozornit na nevhodné chování mého partnera,” uzavírá.
Mezi dvěma je prvotinou Gabriely Bošky, brněnské content manažerky, kterou literatura provází již od základní školy. Vystudovala literární a kulturní teorii a bohemistiku, život ji však zavál do jiného oboru. Psaní se ale pro ni stalo terapií, vášní i největším snem. Podpořit ji a předobjednat si knihu pojednávající o nezdravých vztazích můžete zde.