V srpnu jste spustili on-line kurz pro ukrajinské asistenty pedagoga. Ti působí na základních školách a vzhledem k povinnosti 9leté školní docházky v Česku jsou určitě potřeba. Jakou máte odezvu?
V tuto chvíli je v úvodní část on-line kurzu zapsáno přes 800 lidí a počet školených roste s každým dalším dnem. Náš záměr byl pokrýt mezeru na trhu, kde existuje velké množství jazykových kurzů, ale méně už takových, které nabízejí výuku profesní češtiny. Kurz je hodně interaktivní, založený na komunikačních situacích, k nimž ve škole běžně dochází, a celkově by měl potenciálnímu ukrajinskému asistentovi pedagoga pomoci získat základní představu o českém vzdělávacím systému. Druhou část kurzu spustíme už příští týden. Zatím sice nevíme, kolik z účastníků opravdu nastoupilo na nějakou konkrétní základní školu, ale brzy začneme data vyhodnocovat.
Jak velká je vlastně poptávka po ukrajinských asistentech pedagoga?
Podle informací z terénu aktuálně na základních školách působí 1000 až 2000 ukrajinských asistentů pedagoga. Školy si jejich přítomnost pochvalují, protože pomáhají nejen žákům s porozuměním výuce a učivu, ale také zlepšují komunikaci mezi rodiči a pedagogy.
V Česku by podle některých odhadů mělo být až 10 000 převážně ukrajinských učitelek. Překrývají se právě se zmíněnými asistenty pedagoga, je to pro ně cesta, než jim bude uznáno vzdělání a budou moci začít učit?
Určitě jsou mezi uprchlíky tisíce pedagogicky kvalifikovaných lidí a do určité míry se prolínají, ale co víme z terénu, školy si asistenty domlouvají lokálně, většinou na základě doporučení nebo známosti. Často se jedná o matku konkrétního žáka nebo jinou příbuznou.
Bez sociální práce není integrace
Povinná školní docházka na Ukrajině je 11 let, v Česku je to o 2 roky méně. Mnozí ukrajinští teenageři, kteří kvůli válce přišli do Česka, se tak ocitli ve vakuu bez dalšího vzdělávání. Existuje nějaký plán, jak se takoví mladí lidé budou integrovat?
Vše komplikuje rozdrobení kompetencí mezi jednotlivé aktéry českého školského systému, kdy je zde řada zřizovatelů jako obce nebo kraje a další a pak ministerstvo školství. Už pandemie covidu ukázala, že tato decentralizace systému je velice nešťastná. Existuje sice debata i snaha o hledání cest, ale jejich převedení do praxe je zatím pomalé, což nám ukázal i nedávný průzkum PAQ Research, který odhalil, že 20 % rodin s potomkem středoškolského věku jej do žádné školy nepřihlásilo, protože nevědělo, jak na to. Část jazykové podpory je ale podmíněná přijetím na střední školu. Proto je nutné, aby obce využily služeb sociálních pracovníků a teenagery, kteří zůstali bezprizorně na ubytovnách a nezapojili se do české ani ukrajinské (on-line) výuky, aktivně vyhledávaly a pracovaly s nimi. Jinak si jako společnost zaděláváme na problém s nesocializovanými mladými lidmi a ten se nám může snadno vymstít.
V Česku se od začátku války na Ukrajině registrovalo více než 20 000 lidí ve věku 15 až 18 let. Přihlášek na střední školy přitom tito mladí lidé podali jen přibližně 1400. Proč?
Jde o souběh mnoha faktorů a samozřejmě je to velice individuální. Mnoho mladých uprchlíků je ve špatné ekonomické situaci a jednoduše museli jít vydělávat. Svou roli určitě sehrála i frustrace a traumata, které prožili, a v neposlední řadě je to složitost systému a nedostatečná informovanost. Dokládá to i zmíněný průzkum - jestliže ukrajinský teenager žije v domácnosti českých ubytovatelů, je pravděpodobnější, že teď nastoupil na střední školu. Navíc jsou tu strukturální složitosti: v regionech kolem velkých měst jsou poptávané školy plné a i když byla úleva z přijímacích zkoušek z češtiny, pohovor, který ji nahrazoval, si ředitel každé školy vyložil po svém. Jedná se o celou paletu důvodů, čemuž musejí odpovídat i různá řešení. Zásadní je potenciální středoškoláky aktivně vyhledávat a nabízet podporu také těm, kteří se nedostali na školu.
Jsou nějaké střední školy nebo typy škol, které se k ukrajinským uprchlíkům takto proaktivně stavěly?
Nevím, kolik jich je celkově, ale například v Praze plánují některé školy otevírat přípravné jazykové kurzy právě pro ukrajinské uchazeče o studium. Bylo by skvělé, kdyby se podobné kurzy podařilo otevřít i v jiných krajích.
Není to promarněná příležitost pro učební obory, které často žehrají na nedostatek zájemců o studium?
Potíž je, že některé školy byly přeplněné už před uprchlickou vlnou – typicky gymnázia, především ta v Praze a prstenci okolo, a pak jsou tu učební obory, kde se situace jeví přesně opačně. Neřekl bych, že cesta je tlačit na tato prázdná místa ukrajinské uprchlíky, zároveň je dost možné, že mnozí z nich na odborné školy nastoupili právě díky větší ochotě je přijímat. Opět jsme ale u potřeby kvalitní jazykové přípravy, která je nutná pro zvládnutí zejména odborných předmětů.
Nejde jen o češtinu
Jaký byl vlastně přístup státu předtím, než začala válka na Ukrajině, k uprchlíkům tohoto věku, kteří neuměli česky? Dostávali se vůbec na české střední školy?
V důsledku války na Ukrajině byla mj. novelizována vyhláška o středním vzdělávání zavazující kraje k určení minimálně jedné střední školy, která bude studenty-cizince v daném kraji jazykově připravovat. Podobně byl předtím inovován i systém výuky češtiny na základních školách. Je to krok dobrým směrem, i když ideálně by příprava měla být s větším časovým rozsahem a v menších skupinách, jak to nabízí např. organizace Meta.
Ale tato jazyková příprava funguje pouze pro studenty. Co pro ty ostatní stejného věku, kteří jsou mimo střední školy?
Paralelně ještě na úřadech práce probíhá jazyková příprava v rámci rekvalifikačních kurzů a pak jsou tu samozřejmě adaptační a jazykové kurzy, které zajišťují neziskové organizace a další subjekty.
Jaká opatření by měl stát zavést, aby potencionální ukrajinské středoškoláky více oslovil a zapojil do domácí společnosti?
Navýšit kapacity ve školách, aby tam pro takové studenty vůbec bylo místo, zavést dostatek nultých ročníků, jazykových kurzů apod., aby se jazykové znalosti teenagerů rychle zlepšovaly, a v neposlední řadě je potřeba si uvědomit, že to vše není jen o vzdělání. Měla by tu být dostupná nabídka volnočasových aktivit, protože z vlastních nízkoprahových klubů víme, že kombinace vzdělávání, hudby a sportu dokáže přilákat ještě jiné spektrum dětí, které by jinak zůstaly na okraji. V této souvislosti by pomohlo rozvolnit pravidla financování nízkoprahových aktivit a zároveň myslet na fakt, že zdražování energií se týká i těchto adaptačních kurzů. Už teď víme, že některé z nich s nástupem topné sezóny budou muset zavřít.
Co ale mladí lidé, kteří jsou nuceni jít pracovat, ale chtěli by studovat? Jak pomoci jim?
Aktuálně připravujeme pilotní program stipendií pro 50 ukrajinských středoškoláků, kteří za splnění určitých podmínek mohou získat finanční podporu. Jednou z těch podmínek bude komunikace s naším kariérním poradcem a mentorem, který jim pomůže řešit nejrůznější překážky ve vzdělávání nebo potíže ve škole. Zájemci o stipendia, kteří studují v Česku nebo on-line na Ukrajině, se mohou přihlásit na krajských pobočkách Člověka v tísni.
Měl by stát zahájit nějakou informační kampaň se zaměřením na mladé Ukrajince, aby je přesvědčil nastoupit na střední školy?
Po své linii se o to pokouší řada neziskových organizací, velmi výrazně například Meta, společnost pro příležitosti mladých migrantů, mnoho informací vydává i ministerstvo školství a Národní pedagogický institut. A ministerstvo školství ve spolupráci s UNICEFem a zmíněnou METOU plánuje také spustit kampaň o významu vzdělání zaměřenou na uprchlíky.