Zmocněnkyně pro lidská práva navrhne vládě program na pomoc namibijským Čechům

Obrázek: nc-zlp

Několik desítek namibijských Čechů chce obnovit násilně přerušené vazby na Českou republiku. Skupina 56 namibijských dětí byla v 80. letech do tehdejšího Československa přivezena v rámci speciálního vzdělávacího programu spřátelených komunistických režimů. Po sametové revoluci se museli vrátit zpět do Namibie. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková chce otevřít diskusi o možnostech, jak skupinu podpořit. Uvedla to v debatě po pražské projekci filmu „Černí Češi“ v Goethe Institutu v Praze. HateFree Culture byla partnerem akce.

Tehdejší československá vláda změnila život nemalému množství dětí, které nedobrovolně hned dvakrát musely změnit svůj domov. Došlo k necitlivému zásahu do lidských práv, který zásadně ovlivnil jejich životní cesty. To, co se stalo, už ovlivnit nemůžeme, ale myslím, že je naší odpovědností se snažit o nápravu nespravedlnosti,“ uvedla Šimáčková Laurenčíková.

Obrázek: z625460

„Někteří by si přáli ukázat svým dětem místo, kde vyrůstali. Někteří by si chtěli v České republice najít práci, dokončit vzdělání, které museli přerušit. Potýkají se ale s mnoha překážkami. Ráda bych s kolegy a kolegyněmi z příslušných resortů otevřela diskuzi o tom, jak můžeme pomoct namibijským Čechům, kteří mají zájem svou vazbu na Česko obnovit,“ doplnila.

Obrázek: z625470

Projekce filmu režiséra Martina Müllera, jehož předlohou se stala kniha Černí sokoli afrikanistky a kulturní antropoložky Kateřiny Mildnerové, se minulý týden zúčastnilo i několik namibijských Čechů. Saima Mathewsová, která v České republice žije a pracuje, popsala některé z problémů, s nimiž se potýkají.

„Většina z nás stále cítí zklamání. Přišli jsme o domov, o blízké vztahy, které jsme tu měli. I v dospělosti se stále vracíme do doby, kdy nám tady bylo dobře. Prvním krokem, který by určitě pomohl, je nějaká forma psychosociální podpory,“ míní. Obtížné je i zajištění víz pro návštěvu České republiky nebo pracovních povolení. 

Obrázek: z625444

Namibijští Češi se shodují v tom, že i po více než 30 letech svého života mimo Českou republiku cítí ke svému dočasnému domovu silnou přináležitost. Většina z nich stále hovoří českým jazykem, udržují některé české zvyky a evropský životní styl. Členové skupiny se pravidelně scházejí, ať spontánně či formou každoročních oficiálních setkání organizovaných Velvyslanectvím České republiky v JAR. 

Obrázek: z625272

HateFree Culture už brzy v rámci doku-podcastu Exteriéry zveřejní šestidílnou sérii Kde domov můj?, v níž se po stopách namibijských Čechů vydal dokumentarista a manažer HFC Lukáš Houdek. Natočil svědectví asi desítky z nich, které bude v podcastu doplněné o vyjádření odborníků či o svědectví dobových pramenů. 

Obrázek: exteriery-ctverec

Akci v Goethe Institutu organizovala kancelář Kláry Laurenčíkové ve spolupráci s HateFree Culture a Spolkem na podporu namibijských Čechů.

Foto z akce: David Růžička