„Ještě před sedmi lety jsem netušila, jak to v takovém fitku chodí. Ale když se má váha vyšplhala na téměř 95 kilo a ve vlastním těle jsem se necítila komfortně, bylo rozhodnuto,“ říká otevřeně Markéta Paštiková, co ji dohnalo rapidně změnit životní styl. Nejprve několikrát týdně běhala nebo se věnovala zumbě, která v tu dobu byla trendem. Začala se zajímat, co která potravina obsahuje a jaké prospěšné látky tělu dodává. Jenže po dvou letech, kdy ručička na váze už nechtěla klesnout a z jejího cvičení se stala rutina, pochopila, že musí přidat. A to ji nakonec přimělo přijít do fitness centra.
Vlastní zkušenost
„Zpočátku jsem netušila, jak pracovat s jednotlivými stroji, styděla jsem se a držela se stranou. Myslela jsem si, že tam nepatřím, tak jsem první týdny spíš pozorovala ostatní, jak cvičí. Později jsem začala chodit na skupinové lekce a tehdy mě cvičení naprosto pohltilo,“ přiznává rodačka z Jindřichova Hradce. Tehdy ji ještě zdaleka nenapadlo, že kvůli cvičení opustí svou práci prodavačky, aby mohla být profesionální fitness trenérkou. Rok na to se začala vzdělávat a absolvovala rekvalifikační akreditovaný trenérský kurz na instruktorku fitness.
„Chtěla jsem ještě lépe pochopit fungování lidského těla a pohyb, proto jsem se přihlásila do kurzu. Po absolvování přišla nabídka od vedení fitka, abych u nich začala pracovat jako trenérka,“ popisuje svoje začátky, kdy konečně mohla uplatnit nabyté znalosti fyziologie, didaktiky sportovního tréninku, ale také psychologie či základů výživy. Díky tomu dnes vede lekce funkčního kruhového tréninku, TRX a bosu, tabaty nebo ABS&BUTT workout. Nově se začala věnovat i maderoterapii, která má zlepšit fungování lymfatického systému.
Její práce není pouze o správném cvičení a vyvážené stravě, ale i o empatickém přístupu trenéra. Vyhledávají ji klienti, kteří netuší, jak se napojit na své tělo a jak mu porozumět. Vedle problémů s váhou a sebepřijetím trpí bolestí zad a kyčlí nebo se potýkají se stavy tělesného napětí, diastázou či úzkostmi. V takovém případě přepíná z trenéra na člověka, který umí naslouchat. „Zlomeného člověka, kterému zemřela blízká osoba, nemůžete postavit ke stroji a říct: ,Jdi si na patnáct minut zaběhat a pak za mnou přijď a začneme cvičit břicho.’ To je nesmysl,“ vysvětluje Paštiková. Samozřejmě se za terapeuta nepovažuje, přesto se mnohdy dostává do situací, kdy se jí základy psychologie získané v kurzu hodí.
„Mám klienty, kteří jsou věčnými dietáři, a jejich váha přesahovala 160 kilo. Mají za sebou špatné stravovací návyky, různé detoxy, zázračné pilulky, nepřeberné množství diet, a nic jim udržitelně nefunguje. Přitom právě vyvážená strava tvoří 70 % úspěchu. Doporučuju stáhnout si kalorické tabulky, dát si občas i to, na co mám chuť, ale v omezeném množství, a hlavně se v noci nepřejídat,“ upozorňuje na nejčastější problémy lidí, kteří bojují s váhou.
„Tím, že jsem sama se sebou musela hodně pracovat a mít velkou sebereflexi, dokážu jim poradit, aniž bych je jakkoliv uváděla do rozpaků,“ vysvětluje. Dodává, že pokud se klient zdráhá cvičit před ostatními, bere si ho do sálu, kde s ním může pracovat individuálně a vnímat řeč jeho těla. Nejvíce si však na něm všímá chůze, oblasti břicha, kyčlí a postavení ramen, které mnohdy napoví o člověku víc, než bychom předpokládali.
Co ji však trápí, je značná obezita u dětí, na kterých je pandemie společně se špatnými stravovacími návyky patrná dodnes. „Nedávno jsem navštívila aquapark a byla jsem překvapená, kolik dětí trpí obezitou. Dřív to člověk vnímal spíš jako problém amerických dětí než těch českých, ale situace se změnila. Tohle jde bohužel za rodičem, dítě nemá šanci uvařit si samo nebo si zaplatit kroužek, kde ho instruktor povede ke zdravému pohybu. A není to jen o penězích, spousta sportů se dá dělat venku a zadarmo, jde o to jen chtít trávit se svým dítětem čas venku a nastavit jídelníček vyváženě,“ upozorňuje.
Špatné vzpomínky
„Na základní školu nemám dobré vzpomínky. Děti se posmívaly, že jsem ,černé uhlí’, a dělaly mi naschvály. Nezapadla jsem mezi ně. Učitelka plavání na základní škole také nebyla zrovna empatická. Dodnes si pamatuji, jak jsem se během plaveckého výcviku málem utopila a ona se ptala: ,Kde je ta černá?’” vzpomíná na nelehké chvíle ve školním kolektivu, jež zapříčinily, že svůj romský původ v období dospívání raději upozaďovala.
Možná kvůli tomu ji rodiče nechtěli pouštět na žádné kroužky, kde by se s odmítnutím musela znovu potýkat. Přesto ji to v životě nezlomilo. Teď se s předsudky setkává minimálně, práce jí dodala na sebedůvěře a ke svému romství se hrdě hlásí. „Když klient zjistí, že jsem Romka, bývá příjemně překvapen a zvědavě se vyptává,“ usmívá se.
Loni se poprvé hned ve třech kategoriích účastnila soutěže Bikiny fitness a skončila na slušném čtvrtém, pátém a šestém místě. Tehdy byla jedinou Romkou, která soutěžila, v kulturistice by ale měla více konkurentů.
„Je to náročný program postavený na nekompromisní dietě, pitném režimu a tréninku. Před závody jsem musela vypít téměř 8 litrů vody denně a pak se odvodnit. Člověk je z toho dost unavený a není to rozhodně pro každého. Přípravě jsem tehdy věnovala 11 týdnů,“ popisuje s tím, že už se chystá na další soutěž. „Poté si dám od soutěžení na nějaký čas pauzu, ráda bych totiž založila rodinu,“ uzavírá Paštiková.
Foto: Archiv Markéty Paštikové