Yusra a její starší sestra Sára vyrůstaly v Damašku a odmala se věnovaly plavání. Jejich spokojený život v Sýrii však ukončila válka, která se v zemi rozhořela po demonstracích arabského jara. V roce 2015 pak svoji vlast definitivně opustily a vydaly se na strastiplnou cestu, která by skončila tragicky, pokud by sestry nezúročily své plavecké schopnosti. Ze Sýrie odcestovaly do Libanonu a odtud pokračovaly do Turecka. Zde je pašeráci vyslali na širé moře v motorovém člunu s kapacitou maximálně 7 osob, který měl doplout do Řecka. Tehdy 17letá Yusra se Sárou se však na něm plavily s dalšími 18 lidmi. Když během cesty přestal motor fungovat a člun začal nabírat vodu, skočily sestry i s několika dalšími uprchlíky, kteří uměli plavat, do vody a člun po několika hodinách plavání dotlačili bezpečně k řeckým břehům.
„Tvůrcům filmu jsme řekly úplně všechno. Chtěly jsme, aby byl skutečný,“ uvedla při premiéře Yusra Mardini. Filmaři se vypravili nejen do Německa, kde rodina dnes žije, ale navštívili také řecké uprchlické tábory, kde rodina pobývala. „Investovali do natočení filmu mnoho času a energie. Ani na chvíli jsme nepochybovaly o tom, že odvedou skvělou práci,“ hodnotí nasazení štábu Mardini.
Ačkoli si veřejnost bude muset na uvedení snímku počkat do 23. listopadu, Mardini ho viděla už několikrát a podle svých slov nedokáže vybrat jen jednu oblíbenou scénu. „Upřímně, celý film je má oblíbená scéna!“ říká. Přesto však uvedla, že sledovat svůj vlastní životní příběh, který po arabském jaru nabral směr, jež si neuměla představit ani v nejčernějších představách, je těžké. „Proplakala jsem ho,“ přiznala.
Režisérka filmu Sally El Hosaini doufá, že přispěje k odstranění stereotypů jak o uprchlících, tak mladých arabských ženách. „Přeji si, aby nám všem tento film připomněl, že uprchlíci jsou obyčejní lidé s obyčejnými životy, mající své sny a naděje. Jsou to běžní lidé, kteří museli podstoupit nepředstavitelná rozhodnutí, opustit své domovy a riskovat všechno, aby dosáhli lepšího, bezpečnějšího života,“ uvedla El Hosaini ke svému novému počinu.
Yusra Mardini se plavání začala věnovat i po příjezdu do Německa a dokonce se v rámci týmu uprchlíků zúčastnila olympijských her v Riu (2016) a Tokyu (2020). Stala se také hlasem uprchlíků a působí jako vyslankyně dobré vůle při UNHCR. „Olympijské hry změnily můj pohled na to, jak vnímám, že jsem uprchlice. Přišla jsem na stadion v Riu a uvědomila jsem si, že můžu inspirovat spoustu lidí. Uvědomila jsem si, že „uprchlík“ je jenom slovo a že nejdůležitější je, jak s ním naložíte,“ doplnila Yusra.
Ačkoli její příběh nyní září na filmovém plátně, sama pokorně připomíná, že je stále mnoho lidí, kteří potřebují pomoci. „Stále je toho tolik, co musíme pro uprchlíky změnit. Tohle není konec, ale teprve začátek,“ uzavírá.
Osud Yusry zaujal také české tvůrce. Magdalena Sodomková a Brit Jensen o ní už v roce 2016 natočily třídílný dokument pro Český rozhlas s názvem Yusra plave o život. Ten je dostupný k poslechu ZDE.