HateFree Art: Přála bych si, aby fotky viděly sexuální pracovnice, které se cítí vyčleněné, říká Markéta Garai

Obrázek: darling-55

Markéta Garai je audiovizuální umělkyně a performerka, která se dlouhodobě zabývá tématem objektivizace ženského těla a problematikou žen pracujících v erotickém průmyslu. Svůj dlouholetý umělecký výzkum, který prováděla přímo ve strip klubech, prezentovala i v rámci kampaně dílem Nejsem toto tělo. Během ní přetvořila uměleckou galerii v noční klub, kde nehrála hudba ale nahrávky, kde jsou ženy manipulovány k prostituci. Právě autorčiny fotografie v kostýmu tanečnice pózující ve výloze galerie s nápisem Nejsem toto tělo, jsou součástí výstavy HateFree Art.

Jak jste se k tématu žen v erotickém průmyslu a sexuálních pracovnic dostala?

Postupně. Na začátku byla 21letá vysokoškolačka, která si vytvořila alterego Salomé, tančila v kabaretu u tyče a sbírala příběhy osob, které tam potkávala, až se stala součástí jejich světa. Záhy se ale ocitla zamčená v pohraničním klubu bez dokladů, bála se znásilnění a vyslechla si ty nejhorší věci od vedení klubu. A to byl zlomový moment v roce 2013, díky kterému se můj umělecký výzkum změnil. Začala jsem bojovat za lepší postavení sebe a ostatních žen v tomto průmyslu ve společnosti, dělala medializované a provokativní akce, abych na problematiku upozornila.

Obrázek: snimek-obrazovky-2024-03-27-v-0-06-55

Co by měly fotografie s názvem Nejsem toto tělo sdělit tomu, kdo je uvidí?

Za každou sexuální pracovnicí, striptérkou, pornoherečkou je nějaká osobnost, reálný člověk. Každá žena má svůj život, příběh, emoce a určité hranice. Byť dělá tuhle práci, může ji vnímat jako poslání. Nikdy si klient nekupuje toho člověka, tu ženu, ale tu službu, ten zážitek, který striptérka předává při soukromém tanci. V rámci uměleckého výzkumu, který jsem dělala od roku 2013, jsem se infiltrovala do prostředí nočních klubů, kde jsem pracovala jako tanečnice a pak i jako drink hostess, která konzumuje drinky a povídá si s klienty. Na poradách jsem tajně nahrávala audio i video nahrávky. V době výzkumu byly ženy v klubech vykořisťovány, bylo tam ekonomické i sexualizované násilí, kterého jsem byla svědkem. Mně osobně se nic nestalo, nebyla jsem v rámci této práce, spíš brigády, napadena. Nahrávky dokumentovaly velmi silnou manipulaci k tomu, aby tanečnice, které měly jen vytvářet atmosféru a bavit lidi, nabízely sexuální služby. V klubech jsou velmi dobře vyškolení, takže se mi nikdy nepodařilo zachytit přímo důkaz, vždycky šlo jen o náznak, posunek od manažera nebo manažerky, používal se pojem - jít tančit na delší dobu a většinou to řekly samy tanečnice. K čemu ještě docházelo, bylo oznámení o snížení platu a prodloužení pracovní doby, požadavek na to, abychom nabízely mnohem „víc", naznačení, že když se budeme víc snažit, bude všechno v pořádku, a když ne, tak to bude horší, což znamenalo, že nám plat ještě sníží, nebo ho nedostaneme vůbec. Podotýkám, že v té době vycházela hodinová gáže na 63 až 87 Kč na hodinu.

Obrázek: snimek-obrazovky-2024-03-27-v-0-07-03

Jak jste ztvárnila to, co jste zažila, umělecky? 

Přetvořila jsem uměleckou galerii na noční klub, kde byl barman, který vám dal drink, uvnitř jste si mohli zapálit cigaretu, místo hudby tam hrály odposlechy z klubů a já jsem na to tančila. Nápis Nejsem toto tělo uvnitř galerie vytvářel dialog s tím, co je slyšet v těch nahrávkách, že nejsem jen kus masa, co vydělává v jejich klubu peníze. A nápis Nejsem toto tělo na skle výkladní skříně, která byla pro výstavu červeně osvícena, se vymezoval vůči objektivizaci zpoza pohledu kolemjdoucích. A na výstavu přišli především lidé, kteří mě potkávali ve škole a na vernisážích, takže tam často došlo spíš ke studu se mnou komunikovat a ke sjednocení mě ve škole přes den s tím, kdo jsem v noci v klubu.

Obrázek: snimek-obrazovky-2024-03-27-v-0-07-39

Jaká podle vás může být reakce lidí na vaše fotky na plakátech ve veřejném prostoru?

Cítím, že reakce se budou lišit podle umístění do konkrétních regionů. Přála bych si být na reklamní ploše v Ústeckém nebo Karlovarském kraji, v zónách, které jsou proslulé přítomností sexuálních pracovnic a jejich „šéfů".  Tím by se mé práce dostaly k ženám, kterých se zastávám, které chci chránit, inspirovat a dodat jim sílu se ozvat. Násilí v sexbyznysu je na vzestupu, podle nejnovější analýzy* bylo 23,7 % osob fyzicky napadeno a celkově 35,8 % i vystaveno sexualizovanému násilí. Řadu let také opakuji, že stát nejedná a osoby nejsou chráněné. Je smutné, že tam údajně dochází k nucenému poskytování sexuálních služeb nezletilými romskými dívkami, které jsou v rodině viděny jako přínosný finanční zdroj. Myslím, že i kdyby to byla místní fáma, kterou mi sdělili místní, měla by policie takové věci prošetřit. Smutné je, že podle průzkumu organizace Ecpat ** u nás obchodování s dětmi v rámci sexbyznysu je a nejmladší oběti byly teprve 3 roky. To už se ale dostáváme k trochu jinému tématu. Budu ráda, když moje práce otevře diskuzi.

Obrázek: snimek-obrazovky-2024-03-27-v-0-06-34

Jak se změnila problematika žen v erotickém průmyslu za dobu, co se tématu věnujete?

Během pandemie se problematika změnila zásadně. Lockdown přiměl sexuální pracovnice riskovat a poskytovat služby mimo bezpečné prostředí klubů. Vzrostlo procento sexualizovaného násilí. Zkrachovala řada slavných podniků jako například K5 nebo Klub Velvet, čerpala jsem z toho inspiraci pro výstavu BEZ-PÉČÍ a v zanikajících privátech fotografovala. Já jsem pracovala pouze jako tanečnice, tak bylo zajímavé se do těchto klubů poprvé podívat. Přestala jsem tancovat rok před lockdownem, ale vývoj průmyslu jsem sledovala skrz kamarádky. Nejčastějším řešením situace bylo najít si jinou práci a posunout se dál nebo si založit OnlyFans a čekat, až se otevřou znovu kluby. Co jsem slyšela, tak teď je v klubech prázdno, zájemkyň o pracovní pozice je nejvíce v historii a klesá zájem o tento druh zábavy. Tady to přesunutí do online prostoru může naopak násilí předejít, ale nemáte kontrolu nad tím, kde se váš obsah objeví dále a kdo se na něj dívá. Asi jeden z nejznámějších problémů je, že si ho kupuje někdo, kdo vás sleduje v reálném životě, například váš nevlastní otec, jako tomu bylo u tvůrkyně Tai.

Úvodní foto: Lucie Doležalová, make up: Therese Rosier lokace:Darling Cabaret

*pozn.red.: průzkum dělala v roce 2024 nezisková organizace Rozkoš bez rizika s 219 osobami
**https://ecpat.org/czechia-child-sexual-exploitation-through-prostitution-reaches-new-high/