Svět organizací, kterým říkáme sekty a kulty, může být místy značně bizarní, o tom není pochyb. Často je tak prezentovaný médii i vnímaný širokou veřejností. Takový pohled je bohužel zjednodušený a zkreslující. Světy lidí v těchto organizacích mají ve skutečnosti velmi daleko ke komičnosti nebo nesmyslnosti. Při podrobnějším zkoumání se vynoří poměrně jasné zákonitosti, pravidla a opakující se zkušenosti. Především se ale objeví dramatické a místy i tragické dopady na konkrétní lidské životy, na konkrétní rodiny i komunity. Kolem nás jsou bohužel často přítomné pouze bulvární zkratky a redukce, bránící nám s tímto nebezpečným typem manipulace lépe bojovat. Mýty a stereotypy kolem fungování lidské spirituality a nových náboženských hnutí paradoxně pak nahrávají spíše samotným kultům a sektám. Za oponou skandalizace a bulvarizace se skrývá mnohem více normality a lidskosti, než je na první pohled patrné. Okolo sekt, kultů a organizací v šedé zóně na jejich hranici panuje mnoho nepravd, které je potřeba lépe objasňovat a efektivněji vyvracet: děje se to jen hloupým a chudým lidem, je jednoduché odejít, je jednoduché po odchodu normálně žít. Zásadní a krutý omyl je pak přesvědčení, že mně a mým blízkým se to stát nemůže.
Stát se to může opravdu každému, nikdo se totiž na začátku nepřidává k sektě. Lidé se přidávají do komunit a společenství, které jim pomáhají nalézat odpovědi na základní lidské otázky. Hledají to, co hledáme všichni: vztahy, porozumění a lásku. Hledají uznání, respekt a pospolitost. Touží po odpovědích na to, co zajímá každého z nás – kdo jsme a odkud jsme se tady vzali. Chtějí najít smysl života, hledají autoritu a řád v chaotickém světě plném nejistot, chtějí objevit lepší verzi sebe sama. Na začátku procesu pochopení a destigmatizace je proto přiznání, že jsme vůči manipulacím zranitelní úplně všichni. Na konci pak společnost, kde radikální náboženské organizace a nebezpečné sekty mají co nejmenší prostor člověka manipulovat a zneužívat. Nikdy totiž nezmizí úplně. Dobře informovaní lidé s pevnějším ukotvením a dostatkem opor pro krizové situace ale mají menší pravděpodobnost manipulacím uvěřit a spadnout do jejich pasti.
Lidé přirozeně hledají orientaci pro svět, ve kterém žijí, i definici sebe sama - prostě proto, aby se necítili ztracení. Často se takový prostor plný otázek otevře po nějaké náročné životní situaci, jako jsou rozvod, ztráta blízkého či odchod z práce. Právě na hledající a trpící některá náboženská hnutí líčí velmi rafinované pasti. Ostatně jim podlehli i osobnosti, jako je Tom Cruise, Michelle Pfeiffer nebo George Harrison, v česku třeba herec Tomáš Krejčíř, meteorolog Ján Zákopčaník nebo dcera herečky Mileny Dvorské. Ani sláva, peníze, inteligence, vzdělání a životní zkušenosti nikoho od nástrah tohoto fenoménu spolehlivě neochrání. Predátoři cílí na naše zranitelná místa a ty máme úplně všichni, bez výjimky. Přitom i kolem predátorů panuje spousta mýtů. Jsou zároveň oběťmi vlastního sebeklamu, grandiozity a přisouzeného charismatu. A naopak žádná oběť není pouze pasivní obětí. To, čemu říkáme sekta či kult, je totiž o vzájemných vztazích, oběti spoluvytvářejí podobu vůdce, vůdce se nechává tvarovat očekáváním obětí… Podobně jako násilník v toxickém vztahu, duchovní vůdce často netuší, že je predátorem, naopak je přesvědčený, že dopřává světu a lidem to nejvyšší dobro. Stejné přesvědčení často sdílejí i oběti a spirála se odvíjí dál a dál.
V našem životě hraje tzv. kultovní nebo sektářské myšlení mnohem větší roli, než jsme ochotni si připustit. Složitost a nevyzpytatelnost světa nás přirozeně zúzkostňuje a přirozeně hledáme způsoby, jak si ulevit. Problém je v tom, že na všechny otázky z podstaty věci nikdy nemůžeme odpovědi dostat. Nedá nám je ani věda, ani umění a bohužel ani náboženství. Ukázky kultovního myšlení jsou všude kolem nás: fanatická oddanost fotbalovému klubu, kultu osobnosti politika či celebrity nebo horlivá víra v korporátní kulturu. Vaším kultem může dost dobře být Baník, Karel Gott či Trump, případně značka Adidas nebo Apple. Každodenně nás klame a manipuluje i reklama, přesto neváháme věřit tomu, že jogurt z nás udělá šťastnou rodinu nebo že větší a dražší auto znamená větší mužnost. Jednou z nejnebezpečnějších pastí současnosti jsou i dezinformace a konspirační teorie. Příznivci hnutí QAnon jsou od sekty defacto nerozeznatelní. Extrémní či fanatická oddanost čemukoliv může člověku přinášet úlevu, dlouhodobě je ale většinou destruktivní. Poznávání procesů a dynamik v organizacích, jež označujeme za sekty a kulty, proto není jen zábava, naopak poskytuje vynikající zrcadlo nám všem. Dopady manipulací v extrémních formách mohou totiž být drtivé - ztráta vlastní identity, narušení vztahů k blízkým či finanční ztráty a ztráty majetku. Tyto ztráty mohou vést k různě intenzivní traumatizaci, kritické zejména u dětí, jež si mohou odnášet závažné psychologické dopady na celý život.
Seriál Odpadlíci přinese postupně výpovědi těch, kteří z různých náboženských organizací odešli, i svědectví lidí, jejichž blízcí to nedokázali. Společně budeme hledat odpovědi na nejdůležitější otázky: co lidi do kultů a sekt přitahuje? Je nebo není jednoduché odejít? Proč nebývá jednoduché po nich „normálně“ žít a jaká je správná forma terapie? Proč takové organizace různí lidé zakládají a co jsou zač? Co z toho mají? Jaké jsou nejzásadnější mýty a stereotypy a co s nimi může dělat každý z nás?
Autor seriálu: Jiří Pasz
Editorka: Kateřina Čopjaková
Odborný poradce: doc. Zdeněk Vojtíšek
Grafika: Michelle Adlerová
Foto: Sam Moqada / Unsplash
Seriál Odpadlíci si klade za cíl demytizaci různých fenoménů týkajících se náboženských organizací, které jsou označovány za sektu (kult) či organizaci na jejím pomezí. Chápání pojmu „sekta" a příbuzných pojmů se může lišit a jejich jednoznačná definice není možná. Zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností zadává státu dvojí úlohu: jednak garantovat práva plynoucí ze zaručené náboženské svobody, jednak chránit občany před působením takových náboženských subjektů, které by ohrožovaly veřejnou bezpečnost a pořádek, zdraví, mravnost nebo práva a svobody druhých. Hranice náboženské svobody, jakož i kritéria ohrožení, jsou předmětem stálého hledání, jehož se kromě právníků účastní i odborníci z oblastí religionistiky, teologie, sociologie, filosofie či psychologie. Redakce HateFree Culture si proto neklade za cíl definovat pojmy, vymezovat hranice ani zařazovat organizace do kategorií. Ve své práci se orientuje podle zákona a akademické debaty. Názory prezentované v sérii jsou názory respondentů a nemusí být totožné s názory redakce HateFree Culture. Redakce ctí pluralismus náboženské scény a svobodnou volbu každého člověka na vlastní formu spirituality v rámci mantinelů garantovaných státem a společností.