„Skudexa.“ Takto lakonicky, podle opioidu podávanému proti bolesti, pojmenovala Nela Moravcová svůj poslední obraz, jehož fotografii v polovině dubna zveřejnila na sociální síti Instagram. Rozměrnému plátnu vévodí deformovaná postava se dvěma hlavami, mužskou a ženskou, zatímco jásavě zelené pozadí překrývají rudé plochy. Příspěvek doplnila hashtagem #artbrut, označením pro syrové umění, které vytvářejí lidé společensky marginalizovaní. Nejrůznější tišící léky se přitom na jejich obrazech objevovaly často, společně s uměním tvořily pilíře „terapie“, kterou si ordinovala sama.
Kreativita jí jako absolventce Akademie Michael a studentce Univerzity J. E. Purkyně, kde pracovala na bakalářské práci Symbióza fotografie a designu, nikdy nechyběla stejně jako zostřená vnímavost. Talent uplatňovala coby fotografka módních agentur i ve volné tvorbě. Pro svou první výstavu před 10 lety portrétovala lidi tetované umělcem Musou, svůj poslední projekt Do you know me? zase věnovala těm, kteří se musí v životě potýkat s body shamingem.
V tunelu
Učitelé ze střední školy si na ni pamatují jako na cílevědomou dívku, která si podle kolouška z disneyovského filmu přezdívala Bambi. Když jí bylo 14 let, rodiče se rozvedli a ona si začala připadat odstrčená a osamělá. Právě z těchto pocitů a pochybování vzklíčily potíže s jídlem, které ji provázely po zbytek života. „Bylo to něco, co jsem mohla kontrolovat. Jediná věc, která mě v něčem ujišťovala. Která mi říkala, že být hubená je to jediné, co mi kdy může přinést radost a štěstí… Bohužel tato nemoc nedodržuje všechny sliby, které vám dá. Na chvíli se může zdát, že je světlo na konci tunelu, a dokonce i to štěstí. Ale je to jen pouhopouhá iluze,“ popsala roky prožité s anorexií pro projekt Moje tělo je moje loni v srpnu.
Ten vede zpěvačka Ridina Ahmedová, autorka podcastu Sádlo, která téma nezdravého přístupu k vlastnímu tělu považuje za zásadní a stále opomíjené. „Přišlo mi neuvěřitelné, že v době, kdy jsem s ní seznámila a nebyla na tom dobře, si tím vším procházela sama, bez jakékoliv podpory psychoterapie,“ vzpomíná na jejich první setkání. Za „tím vším“ se totiž v případě Moravcové skrývalo opravdu mnoho.
Některé ze sugestivních fotografií Nely Moravcové
V roce 2017 ji obzvláště brutálním způsobem znásilnil její soused Jiří Meindl. Nebýt policistů, kteří ji z jeho bytu vysvobodili, Meindl by tehdy 26letou ženu pravděpodobně zabil. K takovému závěru došel i soud a pachatele, který už byl v minulosti trestán za znásilnění 15leté dívky, odsoudil také za pokus o vraždu k úhrnným 20 letům odnětí svobody a náhradě újmy ve výši 1,5 milionu korun. Z těch peněz ale Moravcová nikdy neviděla ani korunu – odsouzený totiž nic nemá a ve vězení nepracuje.
Zlomené obě čelisti i jazylka, řezné rány na genitáliích nebo četné podlitiny se nakonec zahojily, následky ale zůstaly, i když na první pohled nebyly zřejmé. Vrátila se anorexie, přidal se posttraumatický stresový syndrom a hluboká nedůvěra v okolí i sebe. „Mám pořád flashbacky. Stačí, když zazvoní kurýr z Rohlíku,“ zmiňovala v jednom z mnoha rozhovorů, které v posledním roce dala. Znovu a znovu odpovídala na bolestivé otázky o osudném dni 28. listopadu 2017 a často se jí třásl hlas i ruce.
Jedna z Neliných maleb
„Intimita potom pro mě ztratila dost na váze. Protože jsem musela být nahá před doktorama, vysvlíkat svoje nitro při psychologických a psychiatrických posudcích, kdy bylo potřeba dát důkaz o mé důvěryhodnosti, o tom, kolik si toho pamatuju. Přišlo mi, že to já jsem spáchala trestný čin, protože já se musím takto osobně vyzpovídat. To, co se stalo, nebylo jen moje, ale všech,“ snažila se své pocity přiblížit v březnovém vydání televizního pořadu Queer s lakonickým titulem Tělo.
To v jejím případě dva roky od znásilnění dostalo další těžký zásah, když skočila ze 4. patra, rozhodnuta ukončit svůj život. S rozdrcenou pánví, nadvakrát zlomenou páteří a zraněními vnitřních orgánů zázračně přežila. Lékaři ji nejprve mnoho šancí nedávali, ona se však po 17 operacích a roční hospitalizaci ocitla opět doma – jenže upoutána na invalidní vozík.
Světlo
„Jedno období jsem se cpala jenom rivotrilem nebo neurolem a zapíjela jsem to vínem, abych mohla zapomenout na to, co se stalo nebo kde se nacházím,“ popisovala svou následnou závislost na benzodiazepinech pro výše zmíněný pořad novinářce Lucii Klímové. Je nepochopitelné, že recepty na léky dostávala od psychiatra bez větších potíží, ale šířeji se o její duševní stav odborníci nezajímali. Sama by si podle novinářky Klímové, jak uvedla v rozhovoru pro DVTV, o psychologickou pomoc neřekla: „Po znásilnění musela podstupovat různá psychologická i fyzická vyšetření, jestli se to opravdu tak stalo a jestli ona není narušená. Takže věřím, že sama ztratila důvěru vůči lékařům.“
Nela Moravcová se věnovala především módní fotografii
Když se zamilovala, rozhodla se opět postavit na vlastní nohy. S podporou blízkých založila v roce 2021 sbírku a začala o svých traumatech mluvit. Vybrala přes 3 miliony korun a mohla si zařídit vlastní bezbariérové bydlení, kde se o sebe s částečnou pomocí zdravotní sestry dokázala postarat sama.
S medializací jejího příběhu se ale vyrojili i hejtři, kteří jí neváhali psát nenávistné urážky do komentářů pod články nebo příspěvky na sociálních sítích. Často se trefovali tam, kde byla nejzranitelnější, do jejího vzhledu. Jejich slova ji silně zraňovala a měla neodbytnou potřebu na ně reagovat.
Zapojila se do projektu Moje tělo je moje a její portrét byl součástí výstavy na pražském Jungmannově náměstí. „Nelu jsem poznala jako velmi tvůrčí ženu. Její fotografie měly opravdu hloubku a silný náboj. Ale vnímala jsem, jako komplikovaný má sama vztah ke svému tělesnému obrazu,“ vypráví Ahmedová s odkazem na citát, který si Nela pro svou fotografii na výstavu vybrala. Zatímco ostatní portrétovaní zvolili hejt, který jim adresoval někdo jiný, autorkou urážlivého výroku „seš tlustá, neschopná velryba“ byla ona sama. Na doporučení Ahmedové pak navštívila poprvé terapeutku, ale kvůli velkému množství klientů u ní absolvovala jen pár sezení.
Opět se zaměřila na svou tvorbu. Získala práci v módní agentuře a její Instagram se plnil fotkami krásných mladých lidí. Zároveň vyzvala prostřednictvím sociálních sítí ty, jež mají zkušenost s body shamingem. Přihlásilo se jí obrovské množství zájemců, ze kterých si nakonec musela vybrat. Projekt pojmenovala Do you know me? a měl být nejen hozenou rukavicí samotným hejtrům, ale především podporou těch, kteří bývají terčem krutých poznámek a nejapných vtípků kvůli svému vzhledu. Na stylizovaných portrétech zachytila lidi s nadváhou, akné nebo jizvami, kteří jsou jiní a krásní, podobně jako byla ona sama. Fotografický cyklus se nakonec rozhodla rozšířit ještě o dokumentární film.
Zdálo se, že se blýská na lepší časy, ale její démoni nikam nezmizeli. Jen několik měsíců před smrtí se Moravcová předávkovala tišícími léky a ani problémy s jídlem nekončily. Předsevzetí do nového roku, které umístila na svůj instagramový účet, znělo: „Chodit a dopsat knížku.“ V té době už podstupovala nákladné rehabilitace na soukromé klinice, na které potřebovala další stovky tisíc korun. Denně cvičila až 4 hodiny a doufala, že do konce roku bude opravdu stát na vlastních nohou. Když v únoru začala válka na Ukrajině, sbírku zastavila s tím, že teď jsou tu jiní, kterým je třeba pomáhat.
Ve volných chvílích pracovala na knize, která měla zmapovat prožité utrpení a bolest, ale také být vyjádřením její kreativity a pohledu na svět. Knihu sama ilustrovala a nechtěla, aby byla jen její osobní terapií, ale aby pomohla dalším lidem, kteří si procházejí podobnými traumaty.
„Obdivovala jsem ji za to, co vše zvládla dělat, jak nepřestala pracovat a dělala to fakt dobře. Často jsme si psaly, naposledy když jsme byly obě nemocné, ona si zrovna vzala domů druhou kočku a pár dní na to zemřela. Pořád na ni myslím,“ říká ilustrátorka Nikola Logosová, která se s ní nedávno sblížila.
Konec?
„Se zármutkem oznamujeme, že nás v pátek 22. dubna 2022 ve večerních hodinách, po krátké a intenzivní nemoci, opustila Nela. Prosíme o tichou vzpomínku a respekt k soukromí truchlící rodiny a nejbližších,“ oznámila smrt Moravcové její rodina na sociálních sítích. Okamžitě se vyrojily spekulace o příčině její smrti a blízcí byli donuceni dodat, že zemřela na nekrózu a sepsi. Množí se také komentáře o tom, co měla ona sama (případně její rodina) udělat jinak. Podle odborníků ale takto lidé nedělají nic jiného než, že opět házejí vinu na oběť, jako by se mezitím zapomnělo na příčinu jejího psychického i fyzického stavu – na skutečnost, že byla znásilněna. A také na domácí realitu, v níž je sexuální násilí stále zlehčováno a obětem není poskytnuta odpovídající podpora.
Jedna z Neliných fotografií z cyklu Do you know me?
„Není problém v trestu, ale v tom, jak se následně stát vykašle na oběť. Nedostatek komplexní péče, nemožnost vymáhat škodu po pachateli, žádná či minimální náhrada od státu, nefunkční dlouhodobá psychologická pomoc,“ vysvětlovala pro Novinky.cz advokátka Lucie Hrdá, která dlouhodobě zastupuje oběti sexualizovaného a domácího násilí a spoluzaložila iniciativu Bez trestu. Ta uvádí, že ročně dojde v Česku až k 12 000 znásilnění, nahlášeno je i z těchto důvodů pouze 5 %.
S tím souhlasí i Johanna Nejedlová z nezávislé organizace Konsent bořící mýty o sexuálním násilí a dodává, že dostupnost okamžité psychologické pomoci je v česku tristní. „To by mohla po vzoru Velké Británie změnit specializovaná centra, kde by přeživším znásilnění byla na jednom místě poskytnuta pomoc vyškolených policistů, sociálních pracovníků i psychologů. Takové se aktuálně chystá v Praze, ale to je na celou republiku málo,“ vysvětluje.
Na případu Moravcové je zarážející ještě jedna věc, a to, jak vůbec nedoléhá k politikům a panuje přesvědčení, že 20letým trestem pro pachatele se vše uzavřelo. „Často říkám, že dokud neuspořádá ministr vnitra a policejní prezident zvláštní tiskovku k sexuálnímu násilí, tak se nepohneme dál,“ dodává Silvie Lauder, novinářka týdeníku Respekt, která o problematice roky píše a připomíná stále neratifikovanou Istanbulskou úmluvu. Její projednání odložil stávající ministr spravedlnosti Pavel Blažek do konce ledna roku 2023. Dokument, kterým se státy zavazují k aktivnímu potírání a prevenci násilí páchaného na ženách a domácímu násilí Česko sice v roce 2016 podepsalo, bez ratifikace ale nevstoupil nikdy v platnost.
Spekulovat o tom, co by bylo v životě Nely Moravcové jinak, kdyby pro přeživší existovala propracovaná systémová podpora, je už teď zbytečné. Vzpomínat na odvážnou a talentovanou ženu, která se do poslední chvíle prala se svou bolestí a neztrácela naději, je naopak užitečné pro nás všechny.
Upřímnou soustrast všem jejím blízkým.
Foto: Facebook Nely Moravcové