V sobotu jste uspořádali workshop o sexuálním obtěžování Respekt je sexy na hudebním festivalu. Jak to proběhlo a co jste účastníky workshopu konkrétně učila?
Interaktivní formou jsme se snažili zájemce seznámit s tím, co je sexuální obtěžování a jak k němu přistupovat. Nesnažíme se předávat jenom informace, ale také principy, za kterými si stojíme a které si lidé mohou zvnitřnit. Začali jsme prezentací vágních tvrzení, jako vím, co to je sexuální obtěžování, a účastníci měli vyjádřit, jak moc s nimi souhlasí, nebo ne. Nebo když mi kluk v baru pochválí výstřih nebo zadek, je to kompliment? Nad takovým tvrzením se pak bavíme o tom, jestli se jedná ještě flirtování, nebo už obtěžování, a účastníci došli k tomu, že to nelze obecně stanovit, ale záleží na situaci, konkrétních lidech a jejich osobních hranicích. V sobotu se přihlásilo 16 lidí, což je pro náš workshop ideální počet, aby se zapojil každý. Jsme rádi, že se přihlásili i 3 nebo 4 muži, protože většinou na naše workshopy chodí hlavně ženy a mužská perspektiva pak chybí. Pokračujeme představením modelových situací, které mají reálný základ, a ptáme se účastníků, co by měli udělat protagonisté a co právě náhodní přihlížející.
V minulosti byl workshop Respekt je sexy především pro personál barů a klubů, verze pro veřejnost je vaší novinkou. V čem se liší?
Pro veřejnost děláme spíš ochutnávku, celý workshop trvá hodinu a lidé přijdou dobrovolně. Zatímco pro bary a noční kluby workshop trvá 3 hodiny a v ideálním případě by se měli zapojit všichni od vedení po brigádníky, nejen obsluha a security, takže pro personál bývá povinný. Chceme, aby přístup k sexuálnímu obtěžování byl ze strany personálu stejný a sdílený. Zatím jsme vyškolili asi 20 podniků, v Praze třeba Ankali nebo Karlovy Lázně, ale školili jsme i zaměstnance klubu v Šanghaji. Obecně bývá mezi zaměstnanci větší diverzita názorů než mezi dobrovolnými zájemci, kteří za námi přijdou na festivalu a kteří se s námi na většině věcí shodnou.
Čeho byste v ideálním případě chtěli během workshopu dosáhnout?
Lidé by měli mít základní informace, o to více takoví, kteří pracují v prostředí, kde k sexuálnímu obtěžování vzhledem k okolnostem dochází. Měli by po našem workshopu vědět, co je sexuální obtěžování, jak jej rozeznat a také jak zasáhnout. U podniků a koneckonců i u veřejnosti jde o uvědomování si zodpovědnosti. Když vidím, že k něčemu takovému dochází, měl bych jako zaměstnanec (nebo náhodný přihlížející) zasáhnout a stejně tak, když se mi děje něco takového, mám právo říct si zaměstnancům o pomoc.
Máte nějakou zpětnou vazbu od proškolených zaměstnanců?
Z jednoho klubu se vedení vyjádřilo, že by to školení už zase potřebovali, protože zaměstnanci se mění a lidé zapomínají. Principy, které učíme, nejsou složité, ale i tak je potřeba pravidelné “osvěžování” a znovuproškolování, aby to šlo zúčastněným přirozeně.
Už se nevrátí
A co tedy konkrétně mají přihlížející udělat, když vidí, že je někdo sexuálně obtěžován?
Lidé se dost často, přestože si něčí chování vyhodnotí jako problematické, bojí zasáhnout. Mají strach, že sami sebe vystaví nebezpečí nebo budou situaci nějak eskalovat. Je ale dobré si uvědomit, že to, co se děje, je i naše věc. Každá druhá žena v Česku zažila sexuální obtěžování, takže se to může stát i někomu z nás. Hodně nabádáme lidi, aby si všímali, dívali se kolem sebe a snažili se pečovat jeden o druhého. A jestliže si už všimnu, že je někdo sexuálně obtěžován, pak nastupuje metoda pěti „D“ a až poslední z nich je „Direct“, tedy přímý zásah. Takže máme 4 další možnosti, jak zasáhnout, aniž bychom šli cestou konfrontace s obtěžujícím, můžeme situaci zastavit, přerušit, delegovat na někoho jiného případně její řešení odložit. O tom, jak konkrétně se zachovat, se lidé mohou dozvědět na našich workshopech pro veřejnost, se kterými budeme letos jezdit po festivalech.
Co navíc má udělat personál oproti veřejnosti?
Po podnicích chceme, aby v prostorech měly plakáty, které upozorňují na nevhodnost sexuálního obtěžování a podporují potenciální oběti, případně je informují, na koho se v takových situacích mohou obrátit. Jednoduše by podniky měly samy komunikovat, že proti sexuálnímu obtěžování chtějí něco dělat. Některé podniky si dávají nulovou toleranci sexuálního obtěžování přímo do pravidel, která sdílejí na sociálních sítích. A uvědomit si dodržování platných zákonů, tedy nenalévat komukoliv, kdo je v podnapilém stavu, což se v Česku často ignoruje.
Přistupují na to podniky bez okolků?
Jak které, ale podle průzkumu se 30 % oběti sexuálního obtěžování už nikdy nevrátí do podniku, kde k tomu došlo. Takže je pro ně chytrý byznysový tah dávat najevo, že jejich podnik není místem, které takové chování toleruje.
Jaký dopad mívá workshop na školené? Přehodnocují své názory?
Jeden workshop z vás radikálního feministu neudělá, ale dost často se stává, že sdílení různých perspektiv lidi navede, aby o daných věcech přemýšleli jinak. Mnoho žen z řad personálu se nám také svěřuje, že často jsou samy oběťmi, obzvlášť mladé servírky a barmanky, sexuálního obtěžování ze strany zákazníků. Až na školení si uvědomují, že si to nemusejí nechat líbit, nemusejí to brát tak, že náš zákazník náš pán. Otevíráme téma, že i jako servírka si zasloužíte respekt a nemůže vás nikdo jen tak obtěžovat.
Uveďte nějaký konkrétní případ, modelovou situaci, které na workshopu probíráte.
Muž vede zjevně velmi intoxikovanou ženu na toaletu nebo do auta. Ta žena se v takovém stavu ani nijak nevzpouzí, ale nechává se vést. V té chvíli je na místě zasáhnout, ne nijak dramaticky, ale jen se zeptat dotyčné, jestli je vše v pořádku, jestli nechce zavolat raději taxíka, případně ji propojit s kamarády, se kterými přišla. Může to být v pořádku – kamarád se stará o kamarádku, která přebrala, ale může to být i problematická situace, v níž chce cizí muž využít ženiny intoxikace. To už je ale jedna z extrémnějších situací. Časté jsou naopak situace, kdy si opilí muži na ženy dovolují, protože mají pocit, že mohou. A pak je tu také neúmyslné sexuální obtěžování obtěžování, kdy se dotyčný snaží s druhou osobou flirtovat nebo jí zalichotit, sbalit, ale namísto toho ji dostává do nepříjemné situace. Na workshopech právě řešíme, jak poznat, že jsme za čárou, a to i jako potenciální pachatel. Mnoho lidí se dnes v éře #Metoo bojí, aby nebylo nařčeno z obtěžování, a nejsou si jistí, jak flirtovat. My většinou říkáme, že pokud osoba opětuje lichocení, pak je vše v pořádku, ale jakmile nereaguje, působí, že je jí to nepříjemné nebo to dokonce jasně říká, pak už zasahujeme do jejího osobního prostoru a měli bychom couvnout. V Konsentu nejsme žádná flirtovací policie, flirtování podle nás patří k nočnímu životu i k festivalům a léto je obvykle plné románků a my jsme určitě pro, jen je důležité zůstat respektující.
Je tou modelovou situací, kdy být jako přihlížející pozorný i to, když vidím výrazně starší muže zvát zjevně nezletilé dívky? Nedávno k podobné situaci volal policii jeden přihlížející a následně byl lynčován na sociálních sítích, že k ničemu přece nedošlo (policisté přijeli na hotelový pokoj po 16 minutách, našli zde 2 střízlivé 14leté dívky a 2 podnapilé třicátníky, dívky byly na útěku z diagnostického ústavu a muži tvrdili, že jim chtěli poskytnout jen nocleh).
S takovou situací konkrétně nepracujeme, ale ano, je to nebezpečná situace. Vždy mi přijde lepší ujistit se, jestli je vše v pořádku a nabídnout pomoc. Často lidem brání v zasáhnutí obava, že budou za blbce, protože se ukáže, že se jedná o pár. Ale pokud tomu tak bude, pak se tomu maximálně všichni společně zasmějí.
Plná kapacita
Workshopy pořádá Konsent od roku 2016. Změnily se nějak názory účastníků na sexuální obtěžování?
Nejvíc se změnily mezi mladými lidmi, teenagery na školách. Když jsem se v sobotu účastníků ptala, jestli žena, která je vyzývavě oblečená, si tím říká o sex, tak všichni unisono odpovídali ne. To před 6 lety kolem takového tvrzení bývala velká debata. Některé mýty a stereotypy se už zjevně podařilo trochu vyvrátit. Nebo taková klasika, že opilá žena si může za znásilnění, s tím už lidé také častěji nesouhlasí. Teď vůbec netvrdím, že ten souhlas s takovými tvrzeními vymizel, ale od těch mladších lidí častěji slyšíme, že to není pravda.
Jak se člověk stane lektorem Konsentu?
Před pár měsíci jsme oslovovali potenciální kandidáty na dobrovolné lektory. Většinou se jednalo o prověřené lidi, kteří s námi spolupracovali už v minulosti. Zjistíme, jestli s námi souzní hodnotově a mají potřebné komunikační vlohy. Důležitá je také trpělivost a schopnost dívat se na věci s odstupem. Nejprve si zájemce zažije workshop z pohledu účastníka, studuje metodiku a potom už vede první workshopy, ale po nějakou dobu společně se zkušenějším kolegou nebo kolegyní.
Zmínila jste teenagery. Jaký je zájem o workshopy ze strany škol?
Opravu velký. Kapacitu máme naplněnou na následující měsíce a zdá se, že bude plno až dokonce projektu. Jezdíme po celé republice za studenty 8. a 9. tříd základních škol a 1. a 2. ročníků středních škol. Hodně z nich si pořádání workshopu na školách vyžádá, sledují nás na sociálních sítích a vůbec téma sexuálního obtěžování mezi nimi rezonuje. Vyučující také často chtějí o problematice mluvit, pociťují ji jako potřebnou, ale nevědí, jak na to, zvlášť starší generace. Jiní si stáhli naše metodiky Žádná tabu před tabulí a používají je ve výuce, aktuálně máme přes 1000 stažení, a workshopem to jen doplňují.
Reagují teenageři během workshopu jinak než dospělí?
Méně se bojí s něčím nesouhlasit, puberťáci jsou obecně otevřenější a chtějí více diskutovat. Na rozdíl od workshopů pro veřejnost se mezi sebou znají, rychle se osmělí a dost si toho předají i mezi sebou.
Stává se vám, že díky workshopu se dozvíte o sexuálním obtěžování, které probíhá přímo ve škole?
Občas se dozvíme, že někteří z nich už mají hodně smutné zkušenosti, že už třeba sami zažili i znásilnění. Snažíme se je pak podpořit. Někdy zase sdílí nepříjemné zkušenosti přímo ze školy. Nedávno nám jedna škola dala vědět, že propustila tělocvikáře. Po workshopu, který jsme u nich vedli, se totiž dívky osmělily a popsaly, jak je sexuálně obtěžuje. Škola jejich stížnost prošetřila a dala jim za pravdu.
Foto: Konsent