V úterý 24. září ve čtvrt na šest odpoledne se Emily Zamourka, dvaapadesátiletá ruská imigrantka, která žije několik let na ulici, procházela po prázdném perónu jedné ze stanic metra v americkém Los Angeles. V jedné ruce táhla vozík obložený věcmi, zatímco v té druhé nesla několik plných tašek. Tak ji zachycuje video natočené mobilním telefonem. Jeho autorem je člen losangeleské policie. Žena na něm náhle začne operně v italštině zpívat Pucciniho skladbu „O mio babbino caro”. Policista video nahrál na twitterový účet svého sboru a stala se z něj okamžitě senzace. Mnozí lidé vyzdvihují její „andělský hlas”.
Krádež houslí
Krátce po zveřejnění nahrávky se začali organizovat lidé, kteří se rozhodli neznámou operní pěvkyni vyhledat a pomoci jí. Našli ji pak v losangeleské čtvrti Koreatown. Až to umožnilo odhalit, kým žena, která doslova přes noc oslnila statisíce lidí, je. Emily Zamourka pochází z Ruska, kde podle dostupných informací vystudovala hru na klavír a housle. Zpěv se podle svých slov naučila napodobováním operních pěvců v televizi po tom, co se ve svých čtyřiadvaceti letech přestěhovala do Spojených států. Více než deset let žila a pracovala ve státě Missouri v domově s pečovatelskou službou a také v restauraci. Poté se přestěhovala do Washingtonu, kde dávala hodiny klavíru.
S učením však podle všeho musela přestat v roce 2005 kvůli zdravotním problémům s pankreatem a játry. Po zotavení se k hodinám hudby vrátila, přestěhovala se do Los Angeles a vydělávala si také na ulici hraním na housle do chvíle, kdy jí je zloděj vytrhl při hraní z rukou a při útěku rozbil. Situaci i její srdceryvný pláč zachycuje nahrávka, kterou pořídila jedna z jejích přítelkyň. Tu nyní zveřejnila také americká televize ABC 7.
„Začala jsem mít zpoždění v platbách. Můj bytný jednoho dne řekl: ‚Emily, je mi líto, ale musíš se vystěhovat.’ (Housle) byly má obživa. Byly pro mě vším,” vzpomíná v rozhovoru pro americkou televizi. Nové housle si prý ve své situaci pořídit nedokázala. Nyní žije už několik let na ulici a přivydělává si příležitostně zpěvem v podchodech a ve stanicích metra. „Víte, proč zpívám v metru? Protože to tam zní skvěle,” vysvětlila.
Slavnostní koncert
V návaznosti na vlnu zájmu, který policií zveřejněné video vyvolalo, několik jednotlivců založilo spontánně na crowdfundingovém portálu GoFundMe sbírky na její podporu. V těch se dosud vybraly desítky tisíc dolarů. Někteří lidé jí také nabízeli své staré housle, aby se mohla vrátit ke hraní. Ty ona však podle deníku The New York Times odmítla. Pokud má hrát, chce hrát tak dobře jako kdysi. A k tomu prý potřebuje nástroj profesionální.
Ruské amatérské operní pěvkyni se rozhodla pomoci také losangeleská radnice. Radní Joe Buscaino jí nabídl pěvecké vystoupení na dnešní akci, při níž město slavnostně otevře novou čtvrť s názvem Malá Itálie. „Byla hodně nadšená, ale myslím, že ještě nadšenější jsme my,” uvedl mluvčí radního Buscaina Branimir Kvartuc. „Budeme s ní zacházet jako s hvězdou,” dodal. Radnice se také dala do řešení její bytové nouze a slíbila, že jí najde bydlení.
Začátek dlouhé cesty
Příběh, který vypadá jako z produkce Hollywoodu, však podle samotného mluvčího Kvartuce není ještě zdaleka vyhraný. Odchod z ulice se podle něj nestane za den a na nadanou pěvkyni a muzikantku čeká mnoho úskalí, která se s návratem do běžného života pojí. Současně uvedl, že se jí snažili do doby, než jí najdou bydlení, zajistit s okamžitou platností ubytování v bytu přes platformu Airbnb, aby se mohla na svůj sobotní výstup připravit. Když jí pak zavolal, aby jí novinu oznámil, váhala. „Byla ze vší té náhlé pozornosti zahlcená,” uvedl Kvartuc pro deník The Washington Post. Až do večera se jí pak nemohl dovolat.
O tom, že návrat do života není snadný a vyžaduje další podporu, mluvil také před časem v rozhovoru pro HFC výzkumník Rad Bandit z české organizace Jako doma, která ženám bez domova pomáhá. „Výzkumy potvrzují, že jeden rok života na ulici potřebuje osm let na zotavení. Ta doba je tak dlouhá proto, že si lidé bez domova s sebou často nesou těžká traumata. Život na ulici je velmi traumatizující zážitek a není nikdy výběrem toho člověka, i když si to veřejnost často myslí,“ rozporuje některá tvrzení části společnosti. „Jde spíš o to, že ten člověk je v tak těžké situaci, že si nedovede představit cestu ven a nedovede zvolit kroky k tomu, aby se ta jeho situace zlepšila,“ pokračuje. Ženám také podle něj trvá obecně déle než mužům o pomoc požádat. „Tím, že jsou na té ulici déle, tak to zdraví psychické i fyzické strádá. Setkali jsme se se ženami, které třeba i déle než dva roky byly na ulici, než se vůbec dozvěděly o tom, že nějaká služba v tom místě funguje,“ uzavírá.
Foto: Reprot Twitter