Děti ze sociálně slabých rodin se oproti svým vrstevníkům musí během své cesty za vzděláním vyrovnávat s řadou překážek. Doma mnohdy nemají potřebné zázemí pro přípravu do školy ani dostatečnou podporu ze strany rodiny. To každodenně řeší Maria Siváková, na kterou se ročně obracejí více jak tři desítky klientů z řad Romů i Neromů. „Ne že by jim rodiče nechtěli poradit, ale kolikrát prostě netuší, jak pomoci mladému člověku, který vychází ze základní školy a nemá absolutně ponětí, jakým směrem se vydat. V patnácti jsem si prošla něčím podobným, proto chápu, čím si procházejí. Moje máma mi nedokázala poradit, na jakou střední školu bych si měla podat přihlášku, protože jí chyběl přehled a potřebné zkušenosti,“ svěřuje se se zásadními okamžiky svého dospívání. Nakonec se Maria rozhodla pro obchodní akademii, ale už v průběhu studia si uvědomila, že kdyby se našel někdo, kdo by jí pomohl s vhodným výběrem střední školy, vybírala by budoucí povolání daleko pečlivěji. A právě na to se nyní soustředí v organizaci Člověk v tísni, v programu kariérního poradenství, které napomáhá zvyšování školní úspěšnosti žáků základní škol, posléze i středoškoláků, aby nedocházelo k jejich vyčleňování ze vzdělávacího systému. Zatímco v západních zemích mají kariérní centra dlouholetou tradici a jsou běžnou součástí vzdělávacího systému, v České republice tato služba není příliš rozšířená. Přitom může pozitivně ovlivnit nejen výběr samotné školy, ale především obor, na který se žáci hlásí. Nejčastěji si totiž děti pocházející ze znevýhodněného prostředí volí takzvané éčkové nebo háčkové obory, tedy ty bez státní maturity. To jim po absolvování studia umožňuje jen minimální šanci na pracovním trhu.
V šestnácti živí rodinu
„V tom nám nejdou na ruku segregované školy, které mají mnohdy snížené nároky na vzdělávání romských dětí, z nichž mnohé žijí v sociálně znevýhodněném, často málo podnětném prostředí. V Kladně jich evidujeme dvě, přičemž jedna z nich je bývalá zvláštní škola a o její kvalitě by se dalo diskutovat,“ říká a je přesvědčená, že čím dříve se začne s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí pracovat, tím větší šanci mají, aby uspěly v dalším životě. Žákům a studentům proto nabízejí celou řadu podpůrných služeb, jako je individuální doučování.
„Spolupracujeme s dobrovolníky napříč Českou republikou, ale máme i některé ze zahraničí, například z Ameriky, kteří online doučují především cizí jazyky. Žáci a studenti mají zájem i o jiné předměty, třeba češtinu, fyziku či matematiku,“ prozrazuje Maria a považuje za klíčovou spolupráci s místními organizacemi a školami. Jednou z nich je i učiliště U Hvězdy, pro něž připravuje workshop Absolvent, který se zaměřuje na studenty připravující se na vstup do budoucího zaměstnání. Na workshopu se naučí napsat profesní životopis, motivační dopis nebo se připravit na přijímací pohovor. Zájem je i o semináře dluhové problematiky, kde se studenti dozvědí, jak efektivně předcházet dluhům a exekucím. V současné době pracuje se čtyřiadvaceti klienty zapojenými do kariérního programu. Právě pro ně každoročně organizuje třídenní motivační výjezdy.
Foto: Archiv Marie Sivákové
„Zrovna v neděli jsme se vrátili z Orlíku, kde nás bylo dohromady pětatřicet, z toho pět bylo klientů kladenské pobočky. Je fajn, že se na výjezdech potkávají studenti i z jiných měst, vyměňují si zkušenosti, kontakty, zapojují se do volnočasových aktivit. Ale nevyhneme se ani vážným tématům, se kterými se nám poradcům svěří,“ upozorňuje a naráží na to, že většina rodin, z nichž studenti pocházejí, má značné finanční problémy. Studium si kvůli vyšším nákladům spojeným s nástupem na střední školu nemohou dovolit. Právě pro tyto případy je určené Retrostipendum Nadace Albatros, která s Člověkem v tísni dlouhodobě spolupracuje. Stipendium pomáhá zamezit předčasnému odchodu sociálně znevýhodněných studentů ze vzdělávacího systému a umožňuje jim ulevit od nákladů, které jsou se vstupem na střední školu spojené.
„I když většina mých klientů pochází z majority, mám i sedm romských. Z toho čtyři studují na maturitních oborech. Obrovskou radost mi dělají dvě třicetileté Romky, které si dálkově dodělávají střední školu s maturitou. Nastoupily na obor pečovatelství a snaží se dohnat to, co v mládí z různých důvodů zameškaly,“ poodhaluje. Na jejich příkladu lze podle Marii poznat, jak to v romských rodinách stále ještě může fungovat. Obě ženy mají pouze základní vzdělání, podporují svou rodinu finančně a své ambice na dlouhou dobu upozadily. „Jedna z žen se rozhodla ke studiu až po smrti své babičky, o kterou se celou dobu starala. Druhá už je sama maminkou, má dvě zaměstnání a cítí, že ji absence vyššího vzdělání omezuje na pracovním trhu,“ popisuje jen některé příklady ze své praxe. Právě těmto ženám pomohla zvolit vhodný studijní obor, kontaktovat školu, zjistit podmínky pro přijetí a vyřídit stipendium, které jim studium pomůže dokončit.
Maria se během své praxe setkává i s případy, kdy svým rodinám pomáhají s dluhy nebo špatnou finanční situací nezletilé děti. Po škole je mnohdy čeká ještě brigáda v rychlém občerstvení nebo několikahodinové balení a kompletování léků. „Máme i klienty, kteří kvůli tomu předčasně vypadli ze školského systému, a pracujeme s nimi na tom, aby si našli nejen vhodné zaměstnání, ale v budoucnu si rozšířili i své vzdělání. Většinou se jedná o děti z neúplných rodin. Pracujeme ale i s těmi, kterým jeden z rodičů vážně onemocněl,“ vysvětluje důvody. Možnosti využilo hned několik desítek rodin, kterým se nakonec povedlo umořit své exekuce za dluhy na nájmu v obecním bytě, na koncesionářských poplatcích či jízdu na černo. Mezi nimi byly i rodiny, které nezapadaly do podmínek oddlužení, a ke všemu jejich dluhy byly natolik vysoké, že zaplatit byť jejich poměrnou část by pro ně bylo prakticky nemožné.
Nemáš drobné? Nenastoupíš!
Podle Marii žije v Kladně větší koncentrace Romů, a to i přesto, že se v posledních třech letech postupně zrušilo pět ubytoven. Po bývalém hotelu Merkur, Na Kopečku, v Americké ulici či v kině Oko v roce 2020 zavřela i ubytovna Na Vysokém. Romům, kteří se vystěhovali, se bydlení ve městě už nepodařilo najít. Jejich další kroky vedly do okolních měst a část zamířila i na sever Čech, kde už v minulosti pobývali a měli možnost zajistit si tam odpovídající bydlení. „To, že jsou Romové v dluhové pasti, ještě neznamená, že chtějí s rodinou bydlet ve zcela nevyhovujícím ubytovacím zařízení plném štěnic a švábů. Hledají proto bydlení v jiných částech republiky, které by bylo alespoň trošku důstojné pro život s malými dětmi,“ říká na rovinu a dodává, že se mnohdy Romové setkávají s každodenními předsudky a diskriminací.
„Stává se, že řidiči autobusu odmítají vpustit děti dál do vozu, protože nemají přesně odpočítané mince. A to rozhodně neplatí tisícikorunou, ale třeba stokorunou. Když je z autobusu vyhodí, tak jdou do školy buď pěšky, nebo do ní ani nedojdou. Z tohoto důvodu mají neomluvenou absenci a pozdní ranní příchody do školy, které pak často řeším s rodiči studentů,“ vypráví o stále se opakujících situacích. I její syn se v páté třídě setkává s ne úplně vlídným přijetím třídního kolektivu. A to i přesto, že je ve škole úspěšný a uvažuje o gymnáziu. „I když bydlíme pár kilometrů za Kladnem, prakticky na vesnici, zažívá to samé, co jsem prožívala já před pětadvaceti lety. Je to prostě nekončící příběh. Děti mu nadávají do hnědáků a čokolád, nebaví se s ním,“ objasňuje a dodává: „Josch je velmi inteligentní, má svůj názor a pohled na věc, který se ne každému musí líbit, a k tomu je Rom. Bohužel tak každodenně naráží na nepříjemné situace. Naposledy ho silně plácl přes záda jeho učitel, až se syn ve třídě rozbrečel. Stalo se tak poté, co si celá třída šuškala a Josch se ke spolužákům přidal. Učitel se mi pak sám přiznal, že se lekl, když si uvědomil, jak syna silně udeřil,“ svěří se Maria a objasňuje, že ji nejvíce na celé věci mrzelo, že učitel neměl potřebu se za své pochybení omluvit a celá záležitost se musela druhý den řešit s ředitelkou.
Foto: Joshua Ferenc