HateFree Culture. Nez násilí. Bez nenávisti.

Na začátku května uhořelo v Brně osm lidí bez domova, kteří se na noc schovali do vyřazených stavebních buněk. Stalo se to ve městě, které mělo ještě před pár lety našlápnuto k tomu, být českým premiantem v ukončování bezdomovectví. Politická vůle vedení města ale byla nakonec jiná. Stejně jako nyní v Praze, která po Brnu přejala pomyslné prvenství v zabydlování lidí v bytové nouzi. I zde se tlumí programy sociálního bydlení, aniž by za ně byla nějaká smysluplná náhrada. Přesto se možná začíná blýskat na lepší časy.

Po brněnském požáru ještě ten den s kondolencí vystoupil český premiér Petr Fiala. Sice jen velmi stručně a na sociální síti Twitter, ale i tak je to v české kotlině ne zrovna vídané gesto. Prakticky ovšem zatím mnoho neznamenalo. Jen o necelé dva týdny později na zasedání brněnského zastupitelstva se smrt osmi lidí dostala do úplně jiného kontextu.

„Pane Hollane, bydlíte v Masarykově čtvrti a máte velký pozemek, tak si tam ty bezdomovce nastěhujte,“ řekla současná brněnská náměstkyně pro bydlení Karin Podivínská (ANO) opozičnímu zastupiteli Matěji Hollanovi (Žít Brno) poté, co se o požáru zmínil v souvislosti s nikdy nerealizovaným plánem z roku 2018 ukončit bytovou nouzi rodin s dětmi i jednotlivců ve městě.

Matěj Hollan spolu se svými kolegy z hnutí Žít Brno v roce 2015 politicky zastřešil pilotní programy, které pomohly rozjet do té doby v Česku nerealizované sociální politiky bydlení založené na principu Housing First (Bydlení především). „Stál za tím hlavně radní pro bydlení Martin Freund,“ vzpomíná Hollan. Díky politické podpoře a energii mnoha jednotlivců z neziskového sektoru, univerzit, ale také místních úřadů se prvních padesát rodin s dětmi v bytové nouzi nastěhovalo do brněnských městských bytů. 

Hned nato startoval projekt pro jednotlivce, který zabydlel dalších 65 lidí. Současně lidé získávali nájmy v rámci podporovaného bydlení. Po těchto projektech, které měly podle expertů úspěch, město připravilo navazující, především se ale chtělo soustředit na ukončení bezdomovectví v Brně jako takového. Byl vypracován Akční plán ukončování bezdomovectví rodin s dětmi v Brně. Díky němu se měly do roku 2025 dostat všechny rodiny s dětmi bydlící v nevyhovujících podmínkách do standardního bydlení. To se však již nikdy nestalo. V roce 2018 se brněnskou primátorkou stala Markéta Vaňková (ODS), která si podobně jako část jejích spolustraníků na odporu vůči sociálnímu bydlení vystavěla volební kampaň.

„Z velké většiny jde o drogově závislé osoby, o lidi, kteří mají například tendence k sebevraždám, a nepovažuji za bezpečné tyto osoby zabydlovat do domů mezi slušné, pracující a platící nájemce,“ řekla Vaňková k zabydlování lidí bez domova v rozhovoru pro Info.cz, kde se vůči celé tehdejší politice bydlení silně vyhradila. Pokračuje s tím i dnes, kdy je ve vedení brněnské radnice podruhé, tentokrát v koalici s ANO a TOP 09.

„Po mnoha letech musíme napravovat obraz sociálního bydlení mezi veřejností a klíčovými aktéry, což jsou pronajímatelé včetně městských částí. Zdědili jsme příliš nátlakový systém, který byl mnohdy vnímán negativně,“ odpovídá v e-mailu primátorka Vaňková na dotaz, zda se Brno chystá nějak pomáhat jednotlivcům a rodinám s dětmi ohroženými bezdomovectvím.

V praxi to podle Hollana znamená, že vedení města tak trochu nasedlo na vlastní předvolební rétoriku. Sice v pilotních projektech pokračuje, ale týkají se jen zlomku lidí, kteří by ve skutečnosti potřebovali bydlet. Na to upozorňuje i Jan Milota z Platformy pro sociální bydlení, který se na projektech podílel expertně a nějakou dobu také jako sociální pracovník.

„Brno má 28 tisíc bytů, na sociální bydlení je používáno jedno procento z nich,“ říká Milota. Jeho slova potvrzují i čísla, která redakci poslala primátorka Vaňková. Na sociální bydlení je aktuálně vyhrazeno 278 bytů. Dalších 170 funguje v režimu startovacích pro mladé rodiny, více jak tisíc obývají senioři. Přesto se stále jedná o naprosté minimum z toho, co má Brno jako město či jeho městské části k dispozici.

„Pro představu, jen kdyby městská část Brno sever, která disponuje zhruba čtyřmi tisíci byty, uvolnila 20 procent z nich pro lidi ohrožené bytovou nouzí, mohly by v celém Brně ihned bydlet všechny sociálně slabé rodiny s dětmi,“ vypočítává Milota s tím, že je mu líto, kolik práce v moravské metropoli přišlo na zmar.

V roce 2015, kdy projekty začínaly, se podařilo vytipovat téměř všechny rodiny a jednotlivce, kteří akutně trpěli bytovou nouzí. I když se jen zlomek mohl zařadit do pilotních projektů, počítalo se s tím, že časem přejde do standardního bydlení většina z nich.

Aktuální systém přidělování městských bytů v Brně přitom provází ne zcela jasná kritéria. Obecní byty se zvýhodněným nájemným mohou podle Miloty získat i lidé s vyššími příjmy, kteří by si zvládli platit byt na běžném trhu s bydlením bez problémů sami.

O byt si mohou žádat jednotlivci s příjmem do 1,5násobku průměrné hrubé mzdy (cca 65 tisíc hrubého měsíčně) i rodiny do 2,5násobku (zhruba 100 tisíc hrubého měsíčně – počítán příjem celé rodiny). Příjem pak může být ve skutečnosti i větší, jen by za něj dotyční měli získat méně bodů. Podle všeho jsou ovšem tato kritéria často jen na papíře.

Namísto podpory sociálního bydlení se totiž Brno nakonec v mezičase nechvalně proslavilo svojí rozsáhlou korupční bytovou aférou. Kvůli kupčení s městskými byty (včetně přihrávání bytů rodinným příslušníkům a známým) bylo zatčeno hned několik brněnských politiků. Například předseda bytové komise v městské části Brno-střed a zastupitel Otakar Bradáč (ODS).

Markéta Vaňková si v roce 2018 při odsuzování projektů sociálního bydlení Housing First („nesouhlasila jsem s nimi“) představovala, že by na lidi v bytové nouzi měl být uplatněn princip zásluhovosti. Podle ní by minimálně měli být tito lidé zaměstnáni, aby mohli získat bydlení od města.

„Je to rozšířený názor,“ podotýká k tomu Eliška Černá z Fakulty sociálních studií na Ostravské univerzitě. Vědkyně specializující se na sociální bydlení připomíná, že v praxi to bohužel tak jednoduše nefunguje. „Takový systém má příliš úzké hrdlo. Nakonec v něm podle výzkumů uspěje pouze 25 až 30 procent z těch, kteří by potřebovali bydlet. To je málo,“ říká Černá. Model je obvykle v českém prostředí založen na prostupném bydlení a postupném osvojování kompetencí.

Ovšem v nevyhovující realitě ubytoven, nikoliv v běžném bydlení. Většina lidí se tak navždy zacyklí mezi ubytovnou a nějakou formou nestandardního bydlení a na byt nikdy nedosáhne. Uspějí v něm paradoxně vlastně jen ti, kteří by si cestu k bydlení s trochou pomoci nebo i bez ní dříve či později našli sami.

V Americe a později i napříč Evropou se posledních několik desetiletí prosazuje model Housing First, který i Eliška Černá vnímá jako mnohem úspěšnější. Housing First chápe bydlení jako lidské právo a prosazuje představu, že k tomu, aby lidé mohli cokoliv pozitivního podniknout se svým životem, musí nejprve mít kde bydlet. Je zaměřen na ty nejzranitelnější skupiny lidí a nabízí jim komplexní podporu, aby mohli bydlení nejen získat, ale i si ho udržet.

Získání bydlení za zásluhu ale podle Elišky Černé více konvenuje českým představám o tom, kdo a jak má bydlet. „Prosadila se tu s jistou nadsázkou představa, že bydlet může jen ten, kdo tvrdě pracuje a pořídí si hypotéku. Získat byt, byť třeba městský, jakoby jen tak, aniž by se o to člověk nějak zasloužil, zní stále spíše nepřijatelně,“ podotýká Černá.

Bezdomovectví je přitom rozšířenější problém, než by se mohlo zdát. Ztrátou stabilního bydlení je v Česku podle Zprávy o vyloučení z bydlení z roku 2021 přímo ohroženo 140 až 190 tisíc českých domácností, ve kterých žije 320 až 400 tisíc lidí. Domácí i zahraniční experti se přitom shodují: jde o výsledek selhání systému, nikoliv jednotlivců.

V Evropě se dlouhodobě uplatňují nejrůznější politiky sociálního bydlení už desítky let. Často míří na velmi široké vrstvy obyvatel. V Holandsku například podle údajů z MPSV do cílové skupiny patří celá polovina Nizozemců (50 % obyvatel). Ne proto, že by Nizozemí mělo tolik chudých lidí, ale protože všichni občané Nizozemí mají právo na důstojné dostupné bydlení.

V Česku se zatím inovativním projektům sociálního bydlení daří často jen do dalších komunálních voleb. Ilustruje to i momentální dění na pražském magistrátě, které se situaci v Brně v mnohém podobá.

„Od nástupu nové Rady se byty na sociální bydlení v Praze nepřidělují. Bylo nám řečeno, že jde o politické rozhodnutí,“ vysvětluje čerstvě bývalá zaměstnankyně z programu sociálního bydlení v Praze, která si v této souvislosti nepřeje být jmenována.

Počty nájemních smluv, které za tu dobu prošly Radou hlavního města, jež musí každou individuálně schvalovat (a které jsou veřejně dohledatelné), jí přitom dávají za pravdu. Posledních devět nájemních smluv v režimu sociálního bydlení schválila ještě „stará“ pražská Rada 6. 2. 2023.

Od podpisu koaliční smlouvy v půlce února 2023 a tím i změny na postu radního pro bydlení nebyla žádná nová smlouva uzavřena. Pomyslnou štafetu přitom na magistrátu předal Adam Zábranský (Piráti) Alexandře Udženije (ODS).

Pod taktovkou Adama Zábranského se v Praze rozběhl velmi komplexní systém bytové politiky, který se zaměřoval i na nejzranitelnější obyvatele hlavního města „Cílem bylo dostat do magistrátních bytů především rodiny s dětmi z nevyhovujících podmínek pražských ubytoven. Do bytů se ale podařilo dostat i desítky lidí, kteří žili v Praze na ulici,“ vysvětluje dnes již bývalý vedoucí Oddělení přípravy a realizace projektů v oblasti bydlení Daniel Vališ.

Podle něj Praha zastavila privatizaci svého bytového fondu, ve velkém začaly opravy do té doby prázdných a nevyužívaných bytů. Většina jich pak byla pronajímána tzv. podporovaným profesím, jako jsou policisté, hasiči, zdravotníci, učitelé, sociální pracovníci. Část pak připadla seniorům, zdravotně znevýhodněným  a klientům sociálního bydlení. Od začátku roku 2019 až do srpna 2022 se podařilo v magistrátních bytech zabydlet 452 domácností v režimu sociálního bydlení.

Nová radní pro bydlení Udženija patří ale k dlouhodobým kritikům nové pražské bytové politiky. Vůči nájemníkům z řad sociálně potřebných, z nichž některé jsme vám představili v předchozích reportážích, se vymezovala podobně jako její stranická kolegyně v Brně Vaňková: „...bydlení v městském bytě získají snáz nepřizpůsobiví nebo třeba narkomani než řádně pracující rodina,“ uvedla například Udženija pro iDnes.cz na začátku volebního roku 2022.

Její nástup do funkce znamenal nejen stopku pro přidělování nových bytů, ale také faktický rozpad oddělení, který měl projekty na starosti. K dnešnímu dni většina jeho původních zaměstnanců odešla nebo je ve výpovědi.

Z Prahy tak mizí experti, kteří zde připravili či sami rozjeli Kontaktní místa pro bydlení, Městskou nájemní agenturu nebo Sociálně nadační fond. A především udržovali komplikovanou a komplexní strukturu projektů. Včetně systému podpor pro zabydlené nájemníky sociálních bytů, což je může přímo ohrozit. Až tak, že mohou postupně bydlení v magistrátních bytech opět ztratit.

Co se přesně s programem sociálního bydlení, na který jsou navázány peníze z evropských fondů, v Praze stane dál, je v tuto chvíli nejasné. Alexandra Udženija na otázky HateFree neodpověděla.
Z jejích útržkovitých vyjádření pro média je zřejmé jen to, že chce sociální bydlení formálně „přestěhovat“ pod pražské Centrum sociálních služeb a magistrátní byty jinak dražit formou elektronických aukcí. To znamená, že připadnou těm, kteří za ně zaplatí nejvíc.

Hned několik zdrojů kolem Centra sociálních služeb i magistrátního bytového odboru, kam projekty sociálního bydlení stále spadají, upozorňuje, že ani oni stále nevědí, jak by případný přesun agendy měl vypadat a jak dlouho by měl celý proces trvat. Žádný konkrétní plán zatím neexistuje.

„Vše může být hotové za pár měsíců, ale může to zabrat klidně i celé volební období,“ říká jeden z nich. Na Centrum se navíc může přesunout jen minimum bytů v počtu nižších desítek. Projekty tak formálně poběží dál, i když reálně pomohou jen pár lidem. „Dokud ale agenda přesunuta nebude, nové byty pro sociálně slabé prostě přidělovány nebudou,“ potvrzují unisono všichni pokyn, který od nové radní úředníci neoficiálně dostali.

„Sleduju to s rozpaky. Je možné, že většina toho, co se nám za ty roky podařilo, vezme za své,“ komentuje situaci Vališ, který mezitím začal pracovat jako poradce v oblasti bydlení pro Agenturu sociálního začleňování. Podle něj může v budoucnu situaci alespoň trochu zlepšit připravovaný zákon na podporu bydlení.  Minimálně podle Vališe programy sociálního bydlení stabilizuje a dá jim jasný rozměr.

Zákon připravuje spolu s dalšími projekty, které mají rozhýbat bytovou politiku v Česku (podpora družstevního a spolkového bydlení, podpora výstavby nájemního bydlení a nájemníků všeobecně), Ministerstvo pro místní rozvoj. Míří i na ty nejzranitelnější skupiny obyvatel a na rozdíl od předchozích pokusů o zákon o sociálním bydlení má podle expertů velkou šanci projít sněmovnou, což se zatím nikdy nepodařilo.

„Je vystavěn na principu dobrovolnosti a motivuje obce k rozvíjení sociálních politik bydlení i finančně,“ vysvětluje Jan Milota z Platformy pro sociální bydlení.  Navíc podle něj počítá s tím, že část agendy by nemusela dělat přímo města, ale pověření garanti ve formě nájemních agentur, jež by bydlení pro lidi, kteří nedosáhnou na dostupné bydlení, pomáhali zajistit v běžných nájemních bytech.

Tím by se vliv komunálních politiků, kteří mohou mít na sociální bydlení, jak je vidět na příkladu z Prahy a Brna, různé názory, přeci jen mohl o něco snížit. Celý systém, který se bude opírat o kontaktní místa pro bydlení, jež budou nově v každé obci s přenesenou působností, by se tak více stabilizoval.

Zákon, který je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení, míří na začátku příštího roku na vládu a pak musí projít Parlamentem. „Je ale v programovém prohlášení vlády, stojí za ním ministr (Bartoš) a je široce diskutován napříč ministerstvy, kraji i se starosty měst a obcí,“ říká Milota a věří, že šance na lepší život pro mnoho lidí v Česku se skutečně blíží. „Tragédiím, jako je ta, která se před dvěma týdny odehrála v Brně, patrně nikdy nepůjde úplně zabránit,“ říká. Většině z nich by se ale podle něj dalo do budoucna takto předejít.
 

Foto: Petr Zewlakk Vrabec