Prezident Andrzej Duda promluvil na památném místě Markowa, obci nacházející se na jihovýchodě Polska. Právě tam 24. března 1944 došlo k masakru rodiny Ulmových. Nacisté zde zastřelili zemědělce Jozefa, těhotnou manželku Wiktorii, jejich šest dětí a osm Židů, které rodina na svém statku půldruhého roku ukrývala. Papež František, jež rodinu Ulmových za jejich hrdinství blahoslavil, je prohlásil za mučedníky, kteří ztratili vlastní život při snaze zachránit životy druhých.
Jozef a Wiktoria Ulmovi
Rodin, které během druhé světové války ukrývaly židy, bylo v Polsku mnohem více. A řadě z nich se podařilo ukrýt své židovské sousedy i neznámé rodiny až do konce války a zachránit jim tak život. Jejich jména jsou vyrytá na pamětních deskách a podle slov prezidenta Dudy svědčí o tom, že se našlo mnoho lidí, kteří se chovali slušně a jejichž láska ke svým bratřím, křesťanské hodnoty a etika byly silnější než strach ze smrt, nejen jejich, ale také jejich rodin.
Nacisté, kteří 1. září 1939 obsadili Polsko, trestali sebemenší skutky laskavosti vůči židům. Například i nabídnutí vody znamenalo smrt. K dnešnímu dni je na seznamu Jad Vašem, památníku obětí a hrdinů holokaustu v Jeruzalémě, zapsáno 7 200 polských občanů, kteří riskovali životy, aby zachránili perzekvované židy.
Zároveň se vedly intenzivní debaty o těch, kteří se k židovským sousedům za války otočili zády nebo se dokonce podíleli na jejich viktimizaci a zabíjení. Spory ohledně polského postoje k holokaustu dokonce na několik let negativně ovlivnily vztahy mezi Polskem a Izraelem. Nicméně okupované Polsko nikdy oficiálně s nacistickým Německem nespolupracovalo a polská exilová vláda v Londýně opakovaně varovala Západ před masovým vražděním židů.