Politické procesy v padesátých letech měly podle politika, spisovatele, prognostika a podnikatele slovenského původu Fedora Gála výrazný antisemitský podtón. „Když se podíváte například na procesy se Slánským a s tzv. protistátním spikleneckým centrem kolem něj, tak tam obvinění ze sionismu bylo jedno z klíčových obvinění. A z jedenácti popravených lidí bylo myslím devět Židů. Antisemitská vlna byla v čase politických procesů a stalinismu velice masivní,” popisuje ve videu projektu 30 let od Sametové revoluce: minority a změny. Současně se dle něj vše ale dělo skrytě, neboť za komunismu byla řada věcí pro veřejný diskurz tabuizována. Po roce 89 se pak najednou všechny problémy ocitly ve veřejném prostoru. „To není pravda, že najednou jsme nenáviděli Cikány a Židy. Jen se o tom začalo mluvit víc a veřejně,” říká Gál.
„Za komunismu tady byl rozpínavý hnusný imperialismus a kapitalismus, ale my jsme neměli vůbec žádný problém, my jsme spěli rychlým krokem do zářných budoucností. Všechny problémy tady byly. Jen se o nich nepsalo a nemluvilo,” vzpomíná Fedor Gál, který v období existence ČSSR patřil ke známým disidentům. Během sametové revoluce pak zakládal Hnutí proti násilí na Slovensku, později se stal jeho předsedou a poradcem federální vlády Československa.
„Mysleli jsme si, že nám svoboda padne v prosinci 89 a v lednu 90 a v nejbližších měsících na hlavu jak mana z nebe. Málokdo si tady uvědomoval, jaké problémy jsou spojené s transformací společnosti, ekonomiky, institucí, sociálního systému, politického systému. To byly tíživé problémy a lidé byli najednou zaskočení, ustrašení, dezorientovaní. Mnozí potřebují mít na koho ukázat prstem za vlastní trable. Menšiny jsou ideální přesně pro tento účel,” dodává.
Menšiny
Fedor Gál se po celý život cítí být v mnohonásobné menšině. „Já vyčuhuju například velkým nosem, takže židovská menšina určitě, přestože jsem člověk sekulární, tak jsem to slíznul jako Žid několikrát v životě. A jsem menšina v České republice, kde jsem občan, ale jsem slovenské národnosti. A cítím se menšinou vlastně i politicky,” popisuje a dodává, že nejčastěji byl konfrontován s židovstvím. V Bratislavě vyrůstal v židovském a romském ghettu. „Když mi ve škole někdo řekl ,Ty žiďáku!’ tak jsem to bral, jako by mi řekl ,ty vole’, protože všichni jsme byli buď cikáni, nebo Židi. Nebylo to něco, co by zanechalo emocionální jizvu, to se objevilo až později.”
Kromě předsudků se několikrát musel potýkat i s vulgárními urážkami a násilím. „Člověk nepotkává v životě jenom hodné lidi,” říká k tomu. „Pokud nedostanu přes hubu a setkám se s animozitou vůči tomu, že jsem Žid nebo Slovák nebo nemiluji některé politiky, tak to považuji za přirozené. Dostaneme-li se do kontroverze s lidmi, kteří to vidí úplně jinak, taky to považuji za přirozené, pokud se k sobě chováme jakžtakž. Když dojde na vulgární urážky nebo násilí, tak to je překročení demarkační linie,” upřesňuje.
Domov
Fedor Gál se identifikuje jako člen menšin. Pochází ze Slovenska, žije v České republice. Cítí se někde opravdu doma? „Já jsem naštval některé své kamarády, kteří se věnují humanitním vědám, když jsem řekl, že národ je kulturní konstrukce a základním pojítkem je jazyk. Doma je člověk tam, kde má svůj mateřský jazyk, který používá zcela přirozeně, dokáže v něm vyjádřit emoce. A to je u mě slovenština,” popisuje. Dodává, že zároveň se ale cítí být Evropanem. I v zahraničí lze totiž potkat lidi, kteří mají podobné trable, pohled na svět a se kterými je člověku fajn. „Já si opravdu myslím, že všichni lidé jsou bratři a sestry,” uzavírá Gál.
Videa s názvem 30 let od Sametové revoluce: minority a změny jsou součástí projektového cyklu Meaning of Democracy, podpořeného pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung. Projekt reflektuje významná výročí roku 2019. Padesát let od počátku normalizace pohledem žen, které proti ní protestovaly, a třicet let od Sametové revoluce pohledem menšin. Autorský tým tvoří Barbora Latečková, Jana Plavec a Tomáš Bouška.
Foto: Jana Plavec