Nezisková organizace působící ve školství. Věnujeme se dětem, dospívajícím i dospělým, který se z různých důvodů nedaří učit, čtení a psaní je pro ně obtížné, učení nejobvyklejšími způsoby nefunguje. Snažíme se hledat alternativní cesty, jak se mohou učit, rozvíjet svůj potenciál, projevit své nadání. Nabízíme psychologickou diagnostiku, včetně tzv. dynamické diagnostiky, poradenství, dlouhodobé terapie, reedukace, práci s dětmi i dospělými, rodiči i učiteli.
Vznik DYS-centra inicioval před více než dvaceti lety dětský psycholog Z. Matějček, protože vnímal, že péče o žáky se specifickými poruchami učení ve státních zařízeních není dostatečná. Vznikli jsme v roce 1995 jako neziskovka pro děti a jejich rodiče. Od té doby se naše aktivity značně rozrostly. Kromě dětí školou povinných pracujeme také se středoškoláky i s dospělými, kteří s po různých životních peripetiích chtějí dokončit vzdělání, nebo jim čtení a psaní komplikují výkon profese. Mimo to nabízíme několik desítek kurzů pro učitele, psychology, speciální pedagogy, různé další poradenské pracovníky i pro rodiče. Vydáváme pracovní listy, publikace a pomůcky zaměřené na pomoc s učením, hlavně čtení, psaní a počítání. Distribuujeme pomůcky, které se nám osvědčují při práci s našimi klienty.
V současné době už se na klienty nedíváme optikou jejich diagnóz (dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie, ADHD aj.), ale bavíme se o tom, že se každý učí jinak. Naším společným cílem je najít postupy, strategie a pomůcky, které klientům pomohou zvládnout učení, čtení, psaní, práci s texty, prostě vše, co vyžaduje dnešní informační společnost. Děláme-li diagnostiku, tak proto, abychom dokázali odhalit potenciál člověka, abychom si společně ukázali, co jsou silné stránky dotyčného, na kterých může ve škole i v životě stavět. To, že se některé postupy výuky používají ve školách už od předminulého století, ještě neznamená, že jsou pro všechny užitečné.
Sídlíme v malém modrém domečku v Libni, kam jsme se přestěhovali v roce 2012. Původně jsme hledali nové prostory v nějaké škole (do té doby jsme byli v pronájmu ve dvou různých školách). Bylo nám však řečeno tehdejšími představiteli městské části, že naše přítomnost ve školách je stigmatizuje.
Tzv. specifické poruchy učení nejsou vidět, pro okolí jsou stále nepochopitelné. Naši klienti se setkávají s bagatelizací svých problémů, s diskriminací, někdy i výsměchem - ve školách, mezi rodinnými příslušníky, ze strany vrstevníků nebo i zaměstnavatelů a kolegů. I proto se chceme stát jednou z Hate Free zón.
