Rom v titulku prodává, nekupujte nenávist

 

romove prodavaji2 big

copjakovaKateřina Čopjaková
Autor

Kateřina Čopjaková (*1985) - pracovala jako novinářka v týdeníku Respekt, pro zpravodajský server Romea.cz a v Hospodářských novinách. Dnes pracuje pro Člověka v tísni a píše pro Respekt a Kauzu 3.

13
února
2015

Romy soudíme přísněji. Soudí je tak i dospívající generace ve věku 15 až 25 let. Alespoň to ukázal nedávný průzkum agentury Median mezi tisícovkou respondentů. Zrekapitulujme si případy, kdy pouhá domněnka o romském pachateli stačila k odsudku všech Romů na sociálních sítích a v některých případech i k demonstracím pod taktovkou neonacistů. 

Slovo Rom v titulku článku prodává prý stejně dobře jako slovo Facebook. Ti nejlepší z psavců bulvárních médií dokáží za každých okolností obě slova dostat do jednoho titulku. Alespoň tak popsal praxi v bulvárních médiích nejmenovaný šéfredaktor jednoho z nich. Není podstatné, že motivem trestného činu nebyla nesnášenlivost vůči všem příslušníkům majority, podstatné je, že jej možná spáchal příslušník národnostní menšiny.

Péťa lhal, protože se bál

Nejznámějším dokladem je téměř dva roky starý případ patnáctiletého chlapce z Břeclavi, který uvedl, že jej surově zbila trojice Romů, protože pro ně neměl cigaretu. K útoku mělo dojít přesně v polovině dubna roku 2012, o den později už byl incident součástí nejsledovanějšího televizního zpravodajství a v něm zaznělo, že „ pachatelé byli romského původu“. Na Facebooku vzniká skupina „Pochod za Péťu“ a už čtyři dny po údajném útoku má asi 2000 sympatizantů a domlouvá se na společné demonstraci s krajně pravicovými extremisty z Dělnické strany sociální spravedlnosti.

Uběhne ještě měsíc, než se mladík policistům přizná, že si zranění způsobil sám při pádu ze zábradlí a romské útočníky si vymyslel ze strachu před svou matkou. Za tu dobu vyjde několik stovek článků (jen nejčtenější seriózní deník MF Dnes a jeho dceřiný zpravodajský portál IDnes.cz se o případu zmíní šedesátkrát), které informaci o romských pachatelích zopakují. Dementi obvinění společně s omluvou matky zraněného mladíka všem Romům jako jednotlivá událost zabralo v médiích z pochopitelných důvodů méně prostoru.

Inspirace z internetu

Na rozdíl od jiných smyšlených kauz se o něm ale čtenáři a diváci alespoň dověděli. Podle policejních statistik z roku, kdy se udála tzv. Kauza Břeclav, byla až polovina nahlášených loupežných přepadení smyšlená, v roce 2011 to pak bylo ještě o 10 procent více.

Vzpomeňme na ty z nich, které se dostaly do médií a jejichž pachateli měli být Romové. Na sklonku roku 2011 uvedla sedmnáctiletá dívka, že byla v jedné z klatovských ulic za bílého dne napadena Romkou. Po útoku jí nezůstalo žádné zranění, dokud ale kamerovým systém města neprokázal opak, na napadení trvala. Proč lhala, policie vzhledem k jejímu věku nezveřejnila. V Klatovech v těch dnech eskalovalo napětí kvůli napadení dvou čtrnáctiletých chlapců stejně starým mladíkem, u kterého místní média uvedla, že je Rom. O dva dny později byl napaden další nezletilý, pachatel nebyl nalezen, o jeho národnosti ale bylo rozhodnuto.

Na konci ledna 2012, jen dva měsíce předtím, než si mladík z Břeclavi vymyslel trojici romských pachatelů, popsal jako Romy dva útočníky i pobodaný muž z České Lípy. Později vyšlo najevo, že se pobodal sám, aby oddálil placení výživného.

Jsem to, co sdílím

Romové v titulku sice stále táhnou. Dobrou zprávou je, že editoři většiny médií jsou po nepotvrzených kauzách opatrnější a na Romy v titulcích už si potrpí jen bulvár a marginální média, i ta ale na sociálních sítích dokážou mít velký vliv.

Na začátku letošního ledna uvedly tři dívky, že byly v noci brutálně napadeny místními Romkami. I přesto, že zprávu šířil amatérský zpravodajský server, sdílelo ji 1700 uživatelů sociálních sítí a diskuze pod článkem dosáhla téměř tří stovek příspěvků. Poté co bylo v nemocnici zjištěno, že jsou dívky po brutálním napadení zcela bez zranění, policie pojala podezření, které se následně potvrdilo, že k incidentu nedošlo. Dementi zprávy sdílelo ale jen necelých 500 lidí a diskuze pod článkem obsahovala sotva čtyřicítku příspěvků.

Četl na internetu článek o pobodaném muži nebo napadané sedmnáctileté dívce Petr z Břeclavi? A četla patnáctiletá dívka z Liberce o Petrovi z Břeclavi předtím, než nahlásila, že ji trojice Romů pořezala žiletkou po celém těle, protože jí neměla co ukrást? Proč neodradily tyto odhalené smyšlenky třiadvacetiletého muže z Kladna, aby na policii ohlásil, že jej Romové pořezali jeho vlastním nožem a ukradli mu 45 tisíc korun? A kolik z titulků, v nichž jsou za pachatele označeni Romové, si přečetly dívky z Litvínova předtím, než si vymyslely, že je napadly místní Romky?

To jsou informace, kterých už se nedopátráme. Každopádně pokaždé, když klikneme na titulek uvádějící bezdůvodně národnost pachatelů, uvědomme si, že se stáváme součásti seriálu O zlých Romech a podporujeme jeho pokračování.

 

 

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.