Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

"Je to Arab! Buzerant!" křičel na mě útočník

 

napadeni big

adad wardaAdad Warda
Autor

Oběť popisovaného napadení

28
dubna
2015

Příběh mladého muže, Američana, který se stal nedávno v ulicích Prahy obětí násilí z nenávisti. O svém zážitku se rozhodl napsat, aby poukázal na to, že se takové činy mohou stát i těm, kteří je možná nejméně čekají.

Surrealistický den v Praze. Skoro tomu sám nemůžu uvěřit. Na ulici mě napadl nějaký cizí muž!

Odešel jsem ze schůzky s klientem, kterou jsem měl v centru Prahy, a zbývaly mi zhruba dvě hodiny času do další schůzky v Troji. Vždycky jsem se rád procházel, obzvlášť tak kouzelným městem, jako je Praha. Lépe se mi tak přemýšlí a protáhnu se tak aspoň od sezení u počítače. (Jsem Američan a natáčím videa, takže je často u počítače několik hodin upravuju a animuju.)

Přešel jsem Vltavu, prošel přes Letnou a dostal jsem se do Holešovic. Procházel jsem kolem Výstaviště a hleděl jsem si svého. Byla tam nějaká show s motorkami a na slavnosti se hemžili rodiče s dětmi, které si užívaly jízdu.

Kráčel jsem podél venkovní stěny budovy, kde probíhaly slavnosti, po pravé straně bylo parkoviště, když jsem vzadu na hlavě zničehonic ucítil tvrdý úder. Byl jsem tak dezorientovaný, že jsem se málem svalil na zem. Zmateně jsem se otočil, myslel jsem si, že do mě někdo omylem vrazil. Namísto toho jsem uviděl mladíka mezi pětadvaceti a třiceti lety v zelené nylonové sportovní bundě, který vypadal rozzuřeně.

Nejprve mě napadlo, že mě chce okrást, protože jsem měl přes rameno přehozenou tašku s notebookem. On na mě však agresivně naběhl, já jsem se otočil, abych se mu vyhnul, ale on mě srazil na zem a zase jsem ucítil několik tvrdých ran na hlavě. Uvědomil jsem si, že mi dává rány pěstí a útočí na mě.

Muž stojící na parkovišti neudělal nic. Když na toho mladíka kolemjdoucí vysoký mladý muž v dlouhém stylovém černém kabátě česky zakřičel: „Co to sakra děláš?“, přestal. Kluk, který mě zbil, se kousek vzdálil, pak na mě ukázal a křikl: „Je to Arab! Buzerant!“

Říkal jsem si, že si mě asi s někým spletl. To byl vážně ten důvod, proč na mě zaútočil? Byl jsem v šoku. V životě mě nikdo kvůli takové věci nenapadl. Chtělo se mi vykřiknout: „Já jsem Američan, ne Arab!“ Ale rozhodl jsem se to neudělat, protože to vypadalo, že si najde jakoukoliv výmluvu, aby mě mohl zmlátit znova. Kolemjdoucí beze slova odešel, což mě trochu zklamalo, ale zase mě potěšilo, že mi pomohl. Útočník mě pořád sledoval, proto jsem se rozhodl co nejrychleji zmizet zpátky na ulici.

Motala se mi hlava a krvácela mi ruka a koleno. Zavolal jsem svému kolegovi, abych se ho zeptal, kde je nejbližší nemocnice. Dal mi číslo na taxi službu. Jako naschvál se mi vybila baterka v mobilu, proto jsem se vydal do nedaleké restaurace, Bohemia Bagel, kam jsem často chodil. Vysvětlil jsem servírce, co se mi stalo. Ta z toho byla celá pryč a říkala, že se za celých patnáct let s ničím takovým nesetkala. Po chvíli jsem odjel taxíkem do nemocnice.

Musím říct, že se o mě v nemocnici Na Františku moc dobře postarali. Vypadá to, že budu v pohodě – neměl jsem ani otřes mozku ani zlomeniny. Mohlo to být mnohem horší.

Moje přítelkyně za mnou přišla do nemocnice a pomohla mi přeložit nemocničnímu personálu, a později i policii, co se stalo. Nemůžu tomu prostě uvěřit. Během sedmi let, co v Praze žiju, jsem nic podobného neviděl. Proto jsem se s vámi chtěl o tento příběh podělit.

 

Překlad z angličtiny: Lucie Bittalová

Ilustrašní foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

HFFest: Pražské náměstí Republiky už počtvrté rozvibrují latinskoamerické rytmy

Ve čtvrtek 4. července začne již čtvrtý ročník oblíbeného latinskoamerického festivalu Sabor Latino Praha. Ten se od svého počátku hlásí k označení HateFree Fest a stejně jako předešlé roky přinese kousek Latinské Ameriky na náměstí Republiky v Praze. Potrvá do neděle.


HateFree Culture 29. 6. 2019

„Lidé vědí, že jim nic nehrozí,” říká komentátor Bosák. Agresi anonymů čelí často

„Lidi, neblbněte. Není to válka. Není to hladomor. Není to živelná katastrofa. Bavte se,“ říká o fotbale dlouholetý sportovní komentátor Jaromír Bosák. Emotivní odezvy na svou práci zažíval odjakživa, emoce podle něj k fotbalu a komentování patří. Nenávistné reakce se ale zhoršily s nástupem internetu a sociálních sítí. „Bylo to jiné v tom, že když píšete dopis, tak přece jen musíte vynaložit určitou námahu. Říkal jsem si, ten člověk si s tím dal alespoň nějakou práci, i když mi nadává, tak si to přečtu. Většinou jsem se tomu smál, tehdy to nebylo tak agresivní jako dneska. V dopisech se nehrozilo smrtí,“ popisuje Bosák a dodává: „Dnes můžete reagovat na kohokoli, kdykoli, jakkoli, stala se z toho najednou ta nejlehčí věc na světě. Mluví se o tom, že internet zdemokratizoval prostředí komunikace. Ale zároveň z toho udělal takové temné jezero.“ Podle něj je problémem to, že lidé nejsou och ...

HFFest: Svátek čaje stírá hranice mezi Čechy, Poláky i Slováky. Už o víkendu potěší Těšín

Už o víkendu 29. a 30. června se na zámeckém vrchu v Těšíně odehraje Svátek čaje, tradiční dvoudenní festival věnovaný tomuto nápoji a jeho různým podobám. „Je to jedinečný čajový festival s jedenáctiletou tradicí šířící čajovou kulturu, komunitní atmosféru, seberozvoj, dobrovolnictví. Stíráme hranice mezi Čechy, Poláky, Slováky a dalšími zeměmi a kulturami,” uvádí organizátoři. Festival se proto také letos hlásí k označení HateFree Fest.


HateFree Culture 26. 6. 2019

Lze s podporou ostatních překonat i nejtěžší překážky? Neviditelné vstupují do kin

Sociální pracovnice Manu, Audrey, Hélène a Angélique vedou denní centrum pro ženy bez domova na okraji francouzské metropole. Dělají vše pro to, aby se jejich klientky postavily na vlastní nohy. Mnohdy jim v tom však brání nepružný a nedostatečný systém podpory. Poté, co je jejich centrum uzavřeno, rozhodnou se porušit pravidla a pomáhat svěřenkyním na vlastní pěst. Jejich inovativní přístup tak pomůže odhalit skryté talenty a dovednosti a podpořit u žen sebevědomí a začlenění do společnosti. O tom vypráví film Neviditelné francouzského režiséra Louis-Julien Petit, který aktuálně vstoupil do českých kin.

Marie Škardová 26. 6. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.