Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

"Je to Arab! Buzerant!" křičel na mě útočník

 

napadeni big

adad wardaAdad Warda
Autor

Oběť popisovaného napadení

28
dubna
2015

Příběh mladého muže, Američana, který se stal nedávno v ulicích Prahy obětí násilí z nenávisti. O svém zážitku se rozhodl napsat, aby poukázal na to, že se takové činy mohou stát i těm, kteří je možná nejméně čekají.

Surrealistický den v Praze. Skoro tomu sám nemůžu uvěřit. Na ulici mě napadl nějaký cizí muž!

Odešel jsem ze schůzky s klientem, kterou jsem měl v centru Prahy, a zbývaly mi zhruba dvě hodiny času do další schůzky v Troji. Vždycky jsem se rád procházel, obzvlášť tak kouzelným městem, jako je Praha. Lépe se mi tak přemýšlí a protáhnu se tak aspoň od sezení u počítače. (Jsem Američan a natáčím videa, takže je často u počítače několik hodin upravuju a animuju.)

Přešel jsem Vltavu, prošel přes Letnou a dostal jsem se do Holešovic. Procházel jsem kolem Výstaviště a hleděl jsem si svého. Byla tam nějaká show s motorkami a na slavnosti se hemžili rodiče s dětmi, které si užívaly jízdu.

Kráčel jsem podél venkovní stěny budovy, kde probíhaly slavnosti, po pravé straně bylo parkoviště, když jsem vzadu na hlavě zničehonic ucítil tvrdý úder. Byl jsem tak dezorientovaný, že jsem se málem svalil na zem. Zmateně jsem se otočil, myslel jsem si, že do mě někdo omylem vrazil. Namísto toho jsem uviděl mladíka mezi pětadvaceti a třiceti lety v zelené nylonové sportovní bundě, který vypadal rozzuřeně.

Nejprve mě napadlo, že mě chce okrást, protože jsem měl přes rameno přehozenou tašku s notebookem. On na mě však agresivně naběhl, já jsem se otočil, abych se mu vyhnul, ale on mě srazil na zem a zase jsem ucítil několik tvrdých ran na hlavě. Uvědomil jsem si, že mi dává rány pěstí a útočí na mě.

Muž stojící na parkovišti neudělal nic. Když na toho mladíka kolemjdoucí vysoký mladý muž v dlouhém stylovém černém kabátě česky zakřičel: „Co to sakra děláš?“, přestal. Kluk, který mě zbil, se kousek vzdálil, pak na mě ukázal a křikl: „Je to Arab! Buzerant!“

Říkal jsem si, že si mě asi s někým spletl. To byl vážně ten důvod, proč na mě zaútočil? Byl jsem v šoku. V životě mě nikdo kvůli takové věci nenapadl. Chtělo se mi vykřiknout: „Já jsem Američan, ne Arab!“ Ale rozhodl jsem se to neudělat, protože to vypadalo, že si najde jakoukoliv výmluvu, aby mě mohl zmlátit znova. Kolemjdoucí beze slova odešel, což mě trochu zklamalo, ale zase mě potěšilo, že mi pomohl. Útočník mě pořád sledoval, proto jsem se rozhodl co nejrychleji zmizet zpátky na ulici.

Motala se mi hlava a krvácela mi ruka a koleno. Zavolal jsem svému kolegovi, abych se ho zeptal, kde je nejbližší nemocnice. Dal mi číslo na taxi službu. Jako naschvál se mi vybila baterka v mobilu, proto jsem se vydal do nedaleké restaurace, Bohemia Bagel, kam jsem často chodil. Vysvětlil jsem servírce, co se mi stalo. Ta z toho byla celá pryč a říkala, že se za celých patnáct let s ničím takovým nesetkala. Po chvíli jsem odjel taxíkem do nemocnice.

Musím říct, že se o mě v nemocnici Na Františku moc dobře postarali. Vypadá to, že budu v pohodě – neměl jsem ani otřes mozku ani zlomeniny. Mohlo to být mnohem horší.

Moje přítelkyně za mnou přišla do nemocnice a pomohla mi přeložit nemocničnímu personálu, a později i policii, co se stalo. Nemůžu tomu prostě uvěřit. Během sedmi let, co v Praze žiju, jsem nic podobného neviděl. Proto jsem se s vámi chtěl o tento příběh podělit.

 

Překlad z angličtiny: Lucie Bittalová

Ilustrašní foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.