Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

"Je to Arab! Buzerant!" křičel na mě útočník

 

napadeni big

adad wardaAdad Warda
Autor

Oběť popisovaného napadení

28
dubna
2015

Příběh mladého muže, Američana, který se stal nedávno v ulicích Prahy obětí násilí z nenávisti. O svém zážitku se rozhodl napsat, aby poukázal na to, že se takové činy mohou stát i těm, kteří je možná nejméně čekají.

Surrealistický den v Praze. Skoro tomu sám nemůžu uvěřit. Na ulici mě napadl nějaký cizí muž!

Odešel jsem ze schůzky s klientem, kterou jsem měl v centru Prahy, a zbývaly mi zhruba dvě hodiny času do další schůzky v Troji. Vždycky jsem se rád procházel, obzvlášť tak kouzelným městem, jako je Praha. Lépe se mi tak přemýšlí a protáhnu se tak aspoň od sezení u počítače. (Jsem Američan a natáčím videa, takže je často u počítače několik hodin upravuju a animuju.)

Přešel jsem Vltavu, prošel přes Letnou a dostal jsem se do Holešovic. Procházel jsem kolem Výstaviště a hleděl jsem si svého. Byla tam nějaká show s motorkami a na slavnosti se hemžili rodiče s dětmi, které si užívaly jízdu.

Kráčel jsem podél venkovní stěny budovy, kde probíhaly slavnosti, po pravé straně bylo parkoviště, když jsem vzadu na hlavě zničehonic ucítil tvrdý úder. Byl jsem tak dezorientovaný, že jsem se málem svalil na zem. Zmateně jsem se otočil, myslel jsem si, že do mě někdo omylem vrazil. Namísto toho jsem uviděl mladíka mezi pětadvaceti a třiceti lety v zelené nylonové sportovní bundě, který vypadal rozzuřeně.

Nejprve mě napadlo, že mě chce okrást, protože jsem měl přes rameno přehozenou tašku s notebookem. On na mě však agresivně naběhl, já jsem se otočil, abych se mu vyhnul, ale on mě srazil na zem a zase jsem ucítil několik tvrdých ran na hlavě. Uvědomil jsem si, že mi dává rány pěstí a útočí na mě.

Muž stojící na parkovišti neudělal nic. Když na toho mladíka kolemjdoucí vysoký mladý muž v dlouhém stylovém černém kabátě česky zakřičel: „Co to sakra děláš?“, přestal. Kluk, který mě zbil, se kousek vzdálil, pak na mě ukázal a křikl: „Je to Arab! Buzerant!“

Říkal jsem si, že si mě asi s někým spletl. To byl vážně ten důvod, proč na mě zaútočil? Byl jsem v šoku. V životě mě nikdo kvůli takové věci nenapadl. Chtělo se mi vykřiknout: „Já jsem Američan, ne Arab!“ Ale rozhodl jsem se to neudělat, protože to vypadalo, že si najde jakoukoliv výmluvu, aby mě mohl zmlátit znova. Kolemjdoucí beze slova odešel, což mě trochu zklamalo, ale zase mě potěšilo, že mi pomohl. Útočník mě pořád sledoval, proto jsem se rozhodl co nejrychleji zmizet zpátky na ulici.

Motala se mi hlava a krvácela mi ruka a koleno. Zavolal jsem svému kolegovi, abych se ho zeptal, kde je nejbližší nemocnice. Dal mi číslo na taxi službu. Jako naschvál se mi vybila baterka v mobilu, proto jsem se vydal do nedaleké restaurace, Bohemia Bagel, kam jsem často chodil. Vysvětlil jsem servírce, co se mi stalo. Ta z toho byla celá pryč a říkala, že se za celých patnáct let s ničím takovým nesetkala. Po chvíli jsem odjel taxíkem do nemocnice.

Musím říct, že se o mě v nemocnici Na Františku moc dobře postarali. Vypadá to, že budu v pohodě – neměl jsem ani otřes mozku ani zlomeniny. Mohlo to být mnohem horší.

Moje přítelkyně za mnou přišla do nemocnice a pomohla mi přeložit nemocničnímu personálu, a později i policii, co se stalo. Nemůžu tomu prostě uvěřit. Během sedmi let, co v Praze žiju, jsem nic podobného neviděl. Proto jsem se s vámi chtěl o tento příběh podělit.

 

Překlad z angličtiny: Lucie Bittalová

Ilustrašní foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

„Muslimové by se měli vůči urážkám politiků ozvat. Chybí dialog,“ říká 19letý Čech se syrskými kořeny

Mít exotické jméno nemusí být na škodu. „Je to dobrý způsob, jak začít rozhovor,“ říká devatenáctiletý Sufian Massalema. Problémy kvůli svému původu nikdy neměl, podle něj je česká společnost obecně tolerantní a nálady vyvolávají jen konkrétní jedinci, které je nejvíc slyšet. Co mu vadí, je chybějící dialog mezi Čechy a muslimy. „Každý se baví jen sám se sebou v uzavřené bublině, a to není dobře, přitom naše kultury toho mají tolik společného,“ vysvětluje student, který zdědil jméno a arabské kořeny po dědečkovi ze Sýrie.


OPU 7. 12. 2018

6 z 10 lidí žije v zemích, kde nemohou svobodně vyznávat víru

65letá židovská lékařka Sarah Halimi byla v dubnu 2017 napadena a vyhozena z okna svého bytu, který se nacházel ve třetím patře domu v Paříži. Její muslimští sousedé uvedli, že slyšeli pachatele během útoku křičet náboženská hesla a části Koránu v arabštině. Soud po dlouhou dobu nekvalifikoval případ jako zločin z nenávisti, což vyvolalo řadu demonstrací. Po deseti měsících byl útočník původem z Mali odsouzen za vraždu motivovanou antisemitismem, což bylo vyhodnoceno jako přitěžující faktor. Francie je domovem největší židovské populace v západní Evropě a mnoho z nich se v posledních letech stalo obětí vzrůstajícího počtu zločinů z nenávisti. Došlo také k prudkému nárůstu emigrace Židů, kteří odcházejí především do Izraele. Podle Zprávy o náboženské svobodě ve světě organizace Církev v nouzi 6 z 10 lidí žije v současnosti v zemích, kde náboženská svobod ...

Domovem české živnostnice prošly desítky lidí na útěku. Nyní přijme do rodiny 15letého Afghánce

Magdalena Pospíchalová je živnostnice na volné noze z Čelákovic. Už déle než tři roky aktivně pomáhá lidem na útěku. Vše začalo na podzim roku 2015, ve dnech, kdy bylo uprchlíkům zablokovaným u nádraží Keleti v Budapešti umožněno vydat se vlaky do Německa. Na Hlavním nádraží v Praze se tehdy sešla malá skupinka lidí s jídlem, aby jim cestu zpříjemnili. Krátce nato se spontánně zformovala skupina dobrovolníků, kteří po více než rok v pravidelných směnách obcházeli vlaky a uprchlíky aktivně vyhledávali, aby jim poskytli základní potřeby, poradenství a pomoc. Tehdy se také utvořila skupina lidí, kteří ubytovávali ve svých domovech uprchlíky přes noc, aby si odpočinuli před další cestou. „Domů si je brávali studenti, rodiny i matky samoživitelky. Museli to být ale také lidé, kteří mají tak trochu odvahu. Nebát se například reakcí sousedů. 


L ...