Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Malá Mariam: Jsem divná, tatínek je Palestinec

 

skolka big

popovovaKlára Popovová
Autor

Studentka magisterského studia religionistiky na FF UK v Praze a koordinárika výzkumného a vzdělávacího projektu Muslimove.cz. Věnuje se muslimské komunitě v Praze a tématu konverze mladých žen k islámu.

17
února
2015

Na začátku února jsme ve spolupráci s evangelickým farářem a mladou českou muslimkou uspořádali v Praze první společnou večeři pro muslimy, křesťany a židy. Obávali jsme se, že přijde málo lidí, že hosté nepřinesou žádné jídlo, nebudou si mít navzájem co říci nebo se někdo bude snažit akci narušit. Nic z toho se nestalo a nedošlo ani na žádné jiné nepředvídané komplikace.

S radostí jsme vítali další a další příchozí, až bylo v místnosti asi padesát lidí a na stolech tolik jídla, že jsme od samého začátku věděli, že se to vše nemůže sníst. Všichni si navzájem povídali, poznávali nové přátele, kteří s nimi seděli u stolu, a atmosféra byla ještě lepší než v našich nejoptimističtějších představách. Po chvilce jsem nechala dospělé, aby se navzájem seznamovali a dozvídali se více o svých náboženstvích i každodenních životech, a šla jsem dětem představit program, který jsme pro ně připravili.

Zatímco se většina kluků hned ujala stolního fotbálku, stavebnic, nebo malování zvířecích masek, holčičky raději vytvářely náramky z korálků a pestrobarevné čelenky do vlasů. Když jsem viděla, jak evangelická holčička pomáhá zavázat stužku na čelence své nové muslimské kamarádce, skoro bych zapomněla, že v Česku řešíme problémy spojené s obavami z muslimů a předsudky vůči jejich náboženství. Malá Mariam mě ale velmi rychle vrátila do reálného světa. Přátelská a komunikativní holčička se rozhodla, že vyrobí čelenky pro všechny své kamarádky ze školy, všem se nám tímto nápadem pochlubila, ale po chvilce na vysvětlenou dodala: „Budou ale jen čtyři, já mám málo kamarádek. Říkají, že jsem divná, protože můj tatínek je Palestinec.” Zarazila jsem se, ale než jsem stačila jakkoliv zareagovat, všechny děti už se bavily o něčem jiném a já nechtěla narušovat tu krásnou atmosféru zbytečnými otázkami.

Druhý den mi přišel e-mail od mladého pana učitele z východních Čech, který měl zájem o náš vzdělávací program o islámu, a postěžoval si, že žáci přebírají předsudky svých rodičů a na internetu šikanují svou muslimskou spolužačku pocházející ze Sýrie. 

Děti dokáží být zákeřné a posmívat se svým vrstevníkům za to, že nosí brýle či rovnátka, mají méně obvyklou barvu vlasů nebo jsou příliš vysocí, malí, tlustí či hubení. Rodiče se jim obvykle snaží vysvětlit, že by se kvůli podobným věcem nikomu posmívat neměly a časem si i samy děti uvědomí, že spolužák s brýlemi není o nic horší než ten bez nich. Odlišovat přátele od nepřátel na základě jejich náboženství však zřejmě děti převzaly právě od svých rodičů, kteří jim podobné chování možná nejen nevymlouvají, ale naopak je v něm i podporují. Někteří z rodičů mají třeba špatné zkušenosti s muslimy, většina Čechů však žádného muslima či muslimku osobně nezná a svým dětem tak předávají jen vlastní dojmy z mediálního zpravodajství či internetových diskuzí. 

Po útoku na francouzskou redakci satirického časopisu Charlie Hebdo publikoval týdeník Respekt článek Češky žijící ve francouzském Grenoblu, v jehož závěru píše, že celá společnost teď potřebuje své muslimy více než kdykoliv jindy. Potřebuje své muslimy, aby ukázali, že zločinci vraždící ve jménu islámu nejsou reprezentanty miliardy a půl věřících. Potřebuje je, protože ačkoliv se v médiích objevují méně často, existuje mnoho muslimů, kteří násilí odmítají, a každý podobný zločin se jich bolestně dotýká. Jsou spojováni se zločinci, jejichž činy považují za odporné a nelidské, od lidí na ulici slýchají nepříjemné narážky a v internetových diskuzích se mohou dočíst, že by měli být podříznuti, postříleni, nahnáni do plynu, rozemleti na masokostní moučku nebo alespoň vyhoštěni ze země.

Kdyby rodiče spolužáků Mariam a té syrské dívky z východních Čech poznali muslimy žijící v České republice a poseděli s palestinským tatínkem malé Mariam stejně, jako účastníci naší křesťansko-muslimsko-židovské večeře, třeba by doma svým dětem řekli, že nekamarádit se s Mariam kvůli tomu, že je muslimka, je stejně hloupé, jako kdyby se jí posmívali na to, že má brýle, rovnátka nebo zrzavé vlasy. 

Ilustrační foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.