Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Malá Mariam: Jsem divná, tatínek je Palestinec

 

skolka big

popovovaKlára Popovová
Autor

Studentka magisterského studia religionistiky na FF UK v Praze a koordinárika výzkumného a vzdělávacího projektu Muslimove.cz. Věnuje se muslimské komunitě v Praze a tématu konverze mladých žen k islámu.

17
února
2015

Na začátku února jsme ve spolupráci s evangelickým farářem a mladou českou muslimkou uspořádali v Praze první společnou večeři pro muslimy, křesťany a židy. Obávali jsme se, že přijde málo lidí, že hosté nepřinesou žádné jídlo, nebudou si mít navzájem co říci nebo se někdo bude snažit akci narušit. Nic z toho se nestalo a nedošlo ani na žádné jiné nepředvídané komplikace.

S radostí jsme vítali další a další příchozí, až bylo v místnosti asi padesát lidí a na stolech tolik jídla, že jsme od samého začátku věděli, že se to vše nemůže sníst. Všichni si navzájem povídali, poznávali nové přátele, kteří s nimi seděli u stolu, a atmosféra byla ještě lepší než v našich nejoptimističtějších představách. Po chvilce jsem nechala dospělé, aby se navzájem seznamovali a dozvídali se více o svých náboženstvích i každodenních životech, a šla jsem dětem představit program, který jsme pro ně připravili.

Zatímco se většina kluků hned ujala stolního fotbálku, stavebnic, nebo malování zvířecích masek, holčičky raději vytvářely náramky z korálků a pestrobarevné čelenky do vlasů. Když jsem viděla, jak evangelická holčička pomáhá zavázat stužku na čelence své nové muslimské kamarádce, skoro bych zapomněla, že v Česku řešíme problémy spojené s obavami z muslimů a předsudky vůči jejich náboženství. Malá Mariam mě ale velmi rychle vrátila do reálného světa. Přátelská a komunikativní holčička se rozhodla, že vyrobí čelenky pro všechny své kamarádky ze školy, všem se nám tímto nápadem pochlubila, ale po chvilce na vysvětlenou dodala: „Budou ale jen čtyři, já mám málo kamarádek. Říkají, že jsem divná, protože můj tatínek je Palestinec.” Zarazila jsem se, ale než jsem stačila jakkoliv zareagovat, všechny děti už se bavily o něčem jiném a já nechtěla narušovat tu krásnou atmosféru zbytečnými otázkami.

Druhý den mi přišel e-mail od mladého pana učitele z východních Čech, který měl zájem o náš vzdělávací program o islámu, a postěžoval si, že žáci přebírají předsudky svých rodičů a na internetu šikanují svou muslimskou spolužačku pocházející ze Sýrie. 

Děti dokáží být zákeřné a posmívat se svým vrstevníkům za to, že nosí brýle či rovnátka, mají méně obvyklou barvu vlasů nebo jsou příliš vysocí, malí, tlustí či hubení. Rodiče se jim obvykle snaží vysvětlit, že by se kvůli podobným věcem nikomu posmívat neměly a časem si i samy děti uvědomí, že spolužák s brýlemi není o nic horší než ten bez nich. Odlišovat přátele od nepřátel na základě jejich náboženství však zřejmě děti převzaly právě od svých rodičů, kteří jim podobné chování možná nejen nevymlouvají, ale naopak je v něm i podporují. Někteří z rodičů mají třeba špatné zkušenosti s muslimy, většina Čechů však žádného muslima či muslimku osobně nezná a svým dětem tak předávají jen vlastní dojmy z mediálního zpravodajství či internetových diskuzí. 

Po útoku na francouzskou redakci satirického časopisu Charlie Hebdo publikoval týdeník Respekt článek Češky žijící ve francouzském Grenoblu, v jehož závěru píše, že celá společnost teď potřebuje své muslimy více než kdykoliv jindy. Potřebuje své muslimy, aby ukázali, že zločinci vraždící ve jménu islámu nejsou reprezentanty miliardy a půl věřících. Potřebuje je, protože ačkoliv se v médiích objevují méně často, existuje mnoho muslimů, kteří násilí odmítají, a každý podobný zločin se jich bolestně dotýká. Jsou spojováni se zločinci, jejichž činy považují za odporné a nelidské, od lidí na ulici slýchají nepříjemné narážky a v internetových diskuzích se mohou dočíst, že by měli být podříznuti, postříleni, nahnáni do plynu, rozemleti na masokostní moučku nebo alespoň vyhoštěni ze země.

Kdyby rodiče spolužáků Mariam a té syrské dívky z východních Čech poznali muslimy žijící v České republice a poseděli s palestinským tatínkem malé Mariam stejně, jako účastníci naší křesťansko-muslimsko-židovské večeře, třeba by doma svým dětem řekli, že nekamarádit se s Mariam kvůli tomu, že je muslimka, je stejně hloupé, jako kdyby se jí posmívali na to, že má brýle, rovnátka nebo zrzavé vlasy. 

Ilustrační foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

Užívali drogy, demolovali město, dnes skáčí. Parkourista dává dětem ulice alternativu

Před 12 lety začal dnes 26letý Václav (Venca) Kumprecht s partou kamarádů trénovat parkour, sport, který využívá skoků, salt i předmětů k pohybu ve městě. Postupně se k nim přidávali další kluci i holky a tak začali parkour i učit. Během posledních let prošlo novoměstským týmem NERCO dvě stě dětí. Mnohé z nich Venca a jeho tým vytáhli přímo z ulice, kde je špatná parta strhávala k alkoholu, drogám a násilí. Společným úsilím pak ve městě vybudovali speciální hřiště, které je otevřené všem. Co jej motivuje k práci s dětmi, které se dostaly do problémů? Jaké jsou cíle NERCO týmu?


Marie Škardová 23. 1. 2019

Zavraždili mu otce, za války pomáhal ukrytým uprchlíkům. Dnes díky Čechům studuje

Pětadvacetiletý student Luther Yapelendi ze Středoafrické republiky má za sebou nelehkou cestu životem. Když byl dítě, zabili mu lupiči otce a stal se sirotkem. „Mně bylo devět let. Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo,“ říká Luther a dodává: „Po smrti táty jsem musel na tři roky přestat chodit do školy, protože jsme zůstali bez peněz.“ Později mu do života zasáhl vleklý konflikt, během války se pomáhal starat o uprchlíky. „Velkou výzvou bylo také to, že na misii uprchlo i hodně těhotných žen, které tam pak rodily. Já sám jsem pak po porodech chodil omývat miminka. Z nemocí se objevovala hlavně malárie. Choleru jsme tam naštěstí neměli.“ Situace v zemi je i nadále velmi vážná a nový konflikt se může znovu rozhořet. Podle Luthera by ale lidé v zemi mohli rozpory překonat a smířit se. „Já jsem musel odpustit vrahům svého otce. Nechtěl jsem žít s pomstou. Pomsta je vždycky problém,“ říká L ...

Kvůli rakovině přišla o část tváře, u pojišťovny narazila. Na rekonstrukci obličeje se jí složili Češi

Mirka přišla v důsledku rakoviny v dětství o část tváře. Přes změnu vzhledu se dokázala přenést díky přátelům, zejména z LGBT komunity. Později vystudovala vysokou a dnes pracuje jako novinářka. Před pár lety se jí však obličej začal měnit, pod okem jí z tkáně stále více vystupuje titanová mřížka, která jí současně dále deformuje obličej. Mirka akutně potřebuje náročnou operaci v zahraničí, u pojišťovny však narazila. Požádala proto o pomoc veřejnost a nestačí se divit. Po několika týdnech se Češi na sérii potřebných operací v řádu asi pěti milionů složili. Přispěly jich tisíce.


Lukáš Houdek 21. 1. 2019

Přišli o domov, žili v chudobě. Díky Čechům teď v Afghánistánu podnikají

Lailuma pochází z Herátu v Afghánistánu. Dříve pracovala především v domácnosti, pečovala o děti, prala a uklízela. Pomocí organizace Člověk v tísni se zapojila do svépomocné skupiny a absolvovala kosmetický kurz. „Když jsem se naučila kosmetiku, využila jsem příležitosti a otevřela jsem si doma kosmetický salon. Od té doby jsem měla mnoho zákazníků - sousedů i příbuzných,” vypráví Lailuma, která nyní může pravidelně přispívat do rodinného rozpočtu. „Teď, když mám práci, jsem mnohem šťastnější než dřív,” podotýká.


Marie Škardová 20. 1. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.