Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Malá Mariam: Jsem divná, tatínek je Palestinec

 

skolka big

popovovaKlára Popovová
Autor

Studentka magisterského studia religionistiky na FF UK v Praze a koordinárika výzkumného a vzdělávacího projektu Muslimove.cz. Věnuje se muslimské komunitě v Praze a tématu konverze mladých žen k islámu.

17
února
2015

Na začátku února jsme ve spolupráci s evangelickým farářem a mladou českou muslimkou uspořádali v Praze první společnou večeři pro muslimy, křesťany a židy. Obávali jsme se, že přijde málo lidí, že hosté nepřinesou žádné jídlo, nebudou si mít navzájem co říci nebo se někdo bude snažit akci narušit. Nic z toho se nestalo a nedošlo ani na žádné jiné nepředvídané komplikace.

S radostí jsme vítali další a další příchozí, až bylo v místnosti asi padesát lidí a na stolech tolik jídla, že jsme od samého začátku věděli, že se to vše nemůže sníst. Všichni si navzájem povídali, poznávali nové přátele, kteří s nimi seděli u stolu, a atmosféra byla ještě lepší než v našich nejoptimističtějších představách. Po chvilce jsem nechala dospělé, aby se navzájem seznamovali a dozvídali se více o svých náboženstvích i každodenních životech, a šla jsem dětem představit program, který jsme pro ně připravili.

Zatímco se většina kluků hned ujala stolního fotbálku, stavebnic, nebo malování zvířecích masek, holčičky raději vytvářely náramky z korálků a pestrobarevné čelenky do vlasů. Když jsem viděla, jak evangelická holčička pomáhá zavázat stužku na čelence své nové muslimské kamarádce, skoro bych zapomněla, že v Česku řešíme problémy spojené s obavami z muslimů a předsudky vůči jejich náboženství. Malá Mariam mě ale velmi rychle vrátila do reálného světa. Přátelská a komunikativní holčička se rozhodla, že vyrobí čelenky pro všechny své kamarádky ze školy, všem se nám tímto nápadem pochlubila, ale po chvilce na vysvětlenou dodala: „Budou ale jen čtyři, já mám málo kamarádek. Říkají, že jsem divná, protože můj tatínek je Palestinec.” Zarazila jsem se, ale než jsem stačila jakkoliv zareagovat, všechny děti už se bavily o něčem jiném a já nechtěla narušovat tu krásnou atmosféru zbytečnými otázkami.

Druhý den mi přišel e-mail od mladého pana učitele z východních Čech, který měl zájem o náš vzdělávací program o islámu, a postěžoval si, že žáci přebírají předsudky svých rodičů a na internetu šikanují svou muslimskou spolužačku pocházející ze Sýrie. 

Děti dokáží být zákeřné a posmívat se svým vrstevníkům za to, že nosí brýle či rovnátka, mají méně obvyklou barvu vlasů nebo jsou příliš vysocí, malí, tlustí či hubení. Rodiče se jim obvykle snaží vysvětlit, že by se kvůli podobným věcem nikomu posmívat neměly a časem si i samy děti uvědomí, že spolužák s brýlemi není o nic horší než ten bez nich. Odlišovat přátele od nepřátel na základě jejich náboženství však zřejmě děti převzaly právě od svých rodičů, kteří jim podobné chování možná nejen nevymlouvají, ale naopak je v něm i podporují. Někteří z rodičů mají třeba špatné zkušenosti s muslimy, většina Čechů však žádného muslima či muslimku osobně nezná a svým dětem tak předávají jen vlastní dojmy z mediálního zpravodajství či internetových diskuzí. 

Po útoku na francouzskou redakci satirického časopisu Charlie Hebdo publikoval týdeník Respekt článek Češky žijící ve francouzském Grenoblu, v jehož závěru píše, že celá společnost teď potřebuje své muslimy více než kdykoliv jindy. Potřebuje své muslimy, aby ukázali, že zločinci vraždící ve jménu islámu nejsou reprezentanty miliardy a půl věřících. Potřebuje je, protože ačkoliv se v médiích objevují méně často, existuje mnoho muslimů, kteří násilí odmítají, a každý podobný zločin se jich bolestně dotýká. Jsou spojováni se zločinci, jejichž činy považují za odporné a nelidské, od lidí na ulici slýchají nepříjemné narážky a v internetových diskuzích se mohou dočíst, že by měli být podříznuti, postříleni, nahnáni do plynu, rozemleti na masokostní moučku nebo alespoň vyhoštěni ze země.

Kdyby rodiče spolužáků Mariam a té syrské dívky z východních Čech poznali muslimy žijící v České republice a poseděli s palestinským tatínkem malé Mariam stejně, jako účastníci naší křesťansko-muslimsko-židovské večeře, třeba by doma svým dětem řekli, že nekamarádit se s Mariam kvůli tomu, že je muslimka, je stejně hloupé, jako kdyby se jí posmívali na to, že má brýle, rovnátka nebo zrzavé vlasy. 

Ilustrační foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

11letá dívka byla donucena k porodu poté, co byla znásilněna. Argentinské úřady jí nepovolily potrat

Argentinská nezletilá dívka byla znásilněna přítelem své babičky. Ačkoliv lékaře prosila, aby „vyndali, co do mě ten starý muž dal,” nebylo jí umožněno potrat podstoupit. Musela prodělat operaci podobnou císařskému řezu a ačkoliv se dítě narodilo živé, zemřelo po jedenácti dnech života.


Nina Djukanovićová 26. 3. 2019

Kvůli šikaně nedokončila základku. Dnes učí na univerzitě a je úspěšnou spisovatelkou

Život dnes úspěšné spisovatelky a univerzitní profesorky Oksany Marafioti by vydal na tragikomický cestopisný detektivní román, který ona sama nakonec doopravdy napsala a ve Spojených státech jí přinesl věhlas i úspěch. Narodila se v Sovětském svazu a dětství strávila na cestách s úspěšným romským hudebním souborem svých prarodičů. Těsně před revolucí s rodiči emigrovala do USA, kde rodiče toužili dosáhnout úspěchu a slávy v Hollywoodu. To se však nekonalo a oni se naopak propadli do chudoby a bydleli v jednopokojovém bytě se šváby. Rodina se brzy rozpadla a otec se pak vedle hraní po barech začal věnovat okultismu, stal se dokonce vyhledávaným exorcistou. Přestože Oksana v Rusku nedokončila základní školu kvůli šikaně, nastoupila v USA na prestižní střední hudební školu v Hollywoodu. Později pracovala u filmu a nakonec skončila u psaní a vyučování na univerzitě v Las Vegas. Její úspěšná kniha American ...

"Lidé tu na nás někdy reagují s averzí. Bojujeme s nálepkou levné práce," říká Běloruska žijící v Praze

„Historie České republiky a Běloruska je provázaná více, než si uvědomujeme. Málokdo třeba ví, že jeden z posledních dopisů prezident Havel poslal běloruskému politickému vězni,” říká Kryścina (32), která už 10 let v Čechách pracuje jako lektorka češtiny a tlumočnice. Přála by si, aby spolu lidé více mluvili a nestyděli se poznávat odlišné kultury. Snaží se tomu pomoci skrze facebookovou stránku BLRČR, kterou přesně za tímto účelem spolu s dalšími aktivistkami založila.


OPU 22. 3. 2019

„Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost,” říká otec dcery s Downovým syndromem

Tomáš Hečko je otcem tří dcer. U jedné z nich se spolu s manželkou týden po jejím narození dozvěděli, že má Downův syndrom (pozn. dále jen DS). „ Můj první dojem byl takový, že mi najednou skončil život, který znám. Že už to nikdy nebude jako dřív. Je to celkem slušná panika,” vzpomíná. Dodává, že se s tou skutečností ale velmi rychle srovnali právě díky empatické lékařce, která rodiče poučeně uklidnila. Anežce je nyní 7 let a chodí do první třídy klasické základní školy. Rok před tím nastoupila do školy na přípravku, aby si zvykla. „Všechno, co děláme, děláme proto, aby ona v dospělosti mohla žít co nejsamostatnější život. Což už dnes víme, že u ní půjde relativně velmi dobře. Běžný život ale znamenají také nějaké sociální vazby,” vysvětluje důvody, proč dceru nepřihlásili na speciální školu, ale běžnou základku, kde má u sobe asistentku pedagoga. Podle Tomáše je zásad ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.