Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Ritika - hidžra ze západního Dillí

 

ritika big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví. 

30
ledna
2015

Ritiku jsem poznal v roce 2012 při svém prvním setkání s komunitami hidžer (uzavřených skupin transsexuálek, v západním Dillí). Hned jsme si padli do oka a stali se z nás dobří přátelé. Ritika pracuje v jedné neziskovce, která se věnuje práci s LGBT lidmi. Nízký plat jí ovšem nestačí. Aby uživila rodinu, musí se vedle denní profese, tak jako většina hidžer dnes, živit prostitucí. Její vnitřní síla a odhodlání splnit si své sny mě fascinovala. Proto jsem se rozhodl její život dlouhodobě dokumentovat. A Ritika k mým fotografiím napsala následující text.

 

Jmenuju se Ritika, ale narodila jsem se jako Radžu. Je mi jednadvacet let a jsem z tradiční sikhský rodiny. Mám jenom dvě starší sestry, takže jsem jedinej syn. To, že nejsem jako ostatní, jsem si uvědomila už asi v pěti letech. Hrála jsem si hlavně s holkama a našim se to nelíbilo. A tak mě strašili, že jestli se tak budu chovat dál a budu si oblíkat holčičí hadříky, odnesou si mě hidžry. Byla jsem sama ze sebe zmatená, nevěděla jsem, kdo jsem. A spolužáci na střední mi nadávali, protože jsem musela podle tradice nosit turban a plnovous, ale já se bouřila a natírala si na sebe tuny bílýho make-upu a do očí si cpala barevný čočky. Vypadala jsem fakt šíleně! Jo, křičeli na mě, že jsem halwa nebo čhavel. To jsou takový naše dobrý nadávky. A tak jsem si prostě jednou řekla, že dám svojí přirozenosti volnej průchod a stanu se hidžrou, ať se děje cokoliv. Sundala jsem turban, zkrátila si svoje nikdy nestříhaný vlasy a oholila si fousy.

Začala jsem pracovat v jedný neziskovce jako teréňák. Mám tam za úkol vyhledávat prostitutky z různých skupin hidžer a kótí v západním Dillí. Přes den je to skvělý. Jakmile dorazím do kanclu, první věc, kterou udělám, je, že si nasadím náušnice, namaluju se a dám se pěkně do pořádku. Pak když večer jedu k našim, zastavím někde u silnice, make-up setřu, schovám vlasy do kšiltovky a hraju, že jsem jejich hodnej synek Radžu.

Vlastně jsem to s nima ani nechtěla dál řešit, ale rodinný známý k nám jednou přišli a vykecali jim, že mě viděli v holčičích šatech a obklopenou hidžrama. A to byl konec! Vyhodili mě z domova, a přestože mi zase dovolili se vrátit, opakuje se to pořád dokola.

Jsem fakt ráda, že mám tuhle práci, ale peníze, co tu vydělám, mi nestačí. Musím proto čas od času chodit i já sama šlapat, abych uživila sebe i svojí rodinu. Jsem přece jejich jedinej syn, je to moje povinnost. A tak skoro denně riskuju, že mě policajti zmlátí, až budu postávat u silnice a lákat zákazníky, nebo že mi budou vyhrožovat zatčením, pokud se od nich nenechám přefiknout. Je to hodně riskantní. Ale musím se s nima nějak vypořádat.

Když jste hidžra, všichni na vás pořád čumí. A někdy je mi z toho fakt nanic. I když mají hidžry docela respekt a lidi z nich mají strach, najde se dost blbců, kteří vám budou nadávat, nebo vám rovnou rozbijou hubu. Už jsem si na to, že přitahuju pohledy lidí, zvykla, ale jsou prostě dny, kdy se s tím člověk srovnává trochu hůř.

Nejvíc mě děsí samota. Mám sice svojí guru a kámošky, ale kluka, kterej by to se mnou myslel upřímně, asi těžko najdu. Kdo by se zamiloval do hidžry, že jo? Jsou to většinou šmejdi, který vám to chtěj udělat, odhodit vás na chodník a jít dál. A pokud s váma zůstanou, tak jenom pro prachy. Ale já fejk fakt nepotřebuju!

ritika1

Ritika tráví denně více než hodinu vytrháváním vousů

ritika2

Ritika se svými "sestrami" na jedné z hidžerských oslav v západním Dillí 

ritika3

Ritika před několika lety, ještě jako syn Raju 

ritika4

O Ritičině identitě v její čtvrti vědí, přesto ale Ritika kvůli rodičům vystupuje v neurčité roli 

ritika5

Ritika se svým otcem v domě rodičů  

ritika6

Ritika se mění v ženu, zatímco její otec ve vedlejším pokoji předstírá, že o tom neví 

ritika7

Ritika si kupuje nové lodičky na noční směnu v parku 

ritika8

Ritika po odjezdu z domu rodičů na kraji silnice mění oděv a dolaďuje make up

ritika9

Ritika čeká v parku na klienty 

ritika10

 

ritika11

Ritika smlouvá se zákazníkem 

ritika12

Silikonové poprsí je příliš drahé. Proto si ho hidžry často vytváří balíčky kondomů v podprsence 

ritika13

Ritika ve svém denním zaměstnání pracuje na lince, kde radí lidem ve věcech HIV/AIDS 

ritika14

Ritika je na ulici neustále středem pozornosti 

ritika15

Jeden z pohybů zápěstím, které jsou pro hidžry typické 

ritika16

Ritika se často na ulici stává terčem posměšků a útoků - proto většinou chodí ve skupince 

ritika17

 

ritika18

 

ritika19

Ritika na cestě domů z práce 

ritika20

 

ritika21

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.